Zůstanu svá.

Autor. Marie G. spisovatel.

Příběh o lidské lásce k přátelům.

Bylo už dost pozdě, když zazvonil telefon. Lekla jsem se, zda se nestalo něco zlé lidem, co mám ráda, nebo v mé rodině. Když jsem zvedla mobil ulevilo se mi. Nic zle se nestalo, jen prosba kamarádky, zda mohu ráno přijet k ní. 

Souhlasila jsem. Její dcerka odjela s přáteli do hor a co se jí často nestává potřebovala si promluvit. Když jsem k ní pak přijela, řekla. "Nevím, co se se mnou děje, doteď sem necítila samotu naučila jsem se tak žít, když dcerka byla na internátu. Její slova „Beru Ti čas“.  „Ne nebereš klidně si popovídáme, řekni vše, co cítíš, at Tvá duše zůstane v klidu.

 "Nevím, jen jsme si s dcerkou zvykli na Tebe, pokaždé je v naší duši klid a pohoda. Pak jsem ji řekla.

 „Duše je zkoušena přes lásku. Zda umíte tuto energii lásky využívat ve svůj prospěch i k prospěchu druhých svou tvořivostí, přitažlivostí i působením svého charisma. Láska je mít rád sám sebe, být na prvním místě, vnímat všechny své smysly. Není to sobeckost. Nikdo kolem vás nemůže být šťastný s Vámi, pokud Vy sami nebudete ze sebe vyzařovat lásku sami k sobě. Láska není obětování se druhým, obětovat své štěstí pro druhé na úkor svého štěstí. V klidu se zastavte, usaďte a pracujte na svých pocitech, na svém sebevědomí, na své odhodlanosti jít si za svým štěstím a snem s láskou k sobě i k druhým. Tvořit ano, ale vnímáním toho, co se při daném zhmotňování děje s Vámi i s lidmi kolem sebe, abyste nikoho svou touhou po štěstí neohrozili, neoslabili, ale také na druhé Vaši zodpovědnost nepřenesli, ale zvládli to svou silou a odpovědností sami za sebe. O to více budete na sebe hrdí. Jen vnímejte své pocity, své sny je důležité prožívat, jako by už byly. To dělám i já, jen chybu mám, že když píšu příběh nebo báseň, někdy pláču. Je to tím, že přátelé, které jsou v srdci mém v ten moment jsou se mnou i když jen v mysli. Jsou to přátelé, pár lidi, co se dotkli srdce mého, není to, že bych neměla ráda sebe, to jsem se naučila. Musí být na prvním místě. Když pak obětujeme svou energii, čas, který se nedá vrátit anebo vzít zpět, je to úcta a pochopení, podání pomocní ruky. I ja někdy potřebuji jako Ty promluvit si s někým blízkým, kamarádem nebo s přáteli i když mám moc ráda samotu. Má rodina to chápe, vědí, že vše dokážu sama.

 „Víš, proto jsi Ty a Tvá dcerka blízcí lidé, rozumíte věcem, co mám ráda. Že si popláču při psaní? Písmena jsou ze srdce, z duše a vcítím se s příběhem, proto některý lidi mají ráda mé psaní. Věz jsi třetí člověk Slovenský, co mám ráda. Jedna je Miluška a druhá Monika, holky, které si ctím. Z mé rodné krajiny je jích víc a také kluci, proto mi lidi nechybí. Říka se a je to pravda, blízký člověk může být na míle vzdálený a Ty cítíš jeho blízkost, jeho upřímnost a čisté přátelství. Osud Ti je pošle do cesty. To je štěstí, to je největší dar, který dostaneš, který neznají lidi, co láska, cit a přátelství neznají. 

“Když jsem odcházela, bylo vidět pohodu a ne smutek. 

Děkovala, za čas, který jsem ji poskytla. Proto vždy říkám, neděkuj je to lidské, kdyby lidi našli cestu k sobě a k lidem co mají kolem sebe by byl nádherný život.