Život přírody

Autor.MarieG

Malý příběh.

Život přírody.

Den byl hezký no já jsem málo energie mala, tak jsem vzala psího přítele věrného a do lesa jsem si vyjela. Nabrat sílu a uzdravit svou duši.

Pomalu jsme jeli lesním chodníkem, ale můj kamarád bylo vidět, že únava z dlouhé cesty ho vzala. Měl už hodně let, ale vždy při mně stál. Neopouštěl mě ani, když jsem spala, lůžko měl vedle mého.

Tak jsem si sedla na peň co byl opodál a vodu ze studánky mu donesla.

Pak jsem mluvila s ním, bože jak naslouchal. Hlavu na nohy mé si dal a na mě tak poklidně se díval.

Koukej kamarád můj nejmilejší, tam před námi je vyschlí strom, který kdysi měl spoustu ovoce a vedle keř plný sladkých plodů také.

Ne jen lidi opouštějí tenhle svět, ale i příroda má svůj konec.

Jen ona i pak lidem slouží.

Do kamen nebo do krbu když ji dáme, teplem se odvděčí. To člověk, když ukončí svou pouť, prach se obrátí, pravda je že i ze stromu se stane popel, ale někdy ze starého pně nový život vstane. Příroda je moudrá.

Poskytuje nám zdravé věci, šípky na čajík, borůvky, maliny a plané ovoce co ráda i zvířata mají.

Naslouchal mě jak kdyby rozuměl mému povídaní. Koukej zde poblíž malí potůček je, ten ovlaží zvířata a studánka zase lidi.

Stromy dokážou léčit lidi. Proto sem moc ráda chodím.

Nebojím se zvěři, jsou to mí kamarády a pak Ty mě chráníš.

Hladila jsem ho po hlavě a on byl šťastný, určitě věděl, že ho neopustím.

Nejvíc mě bolelo, když mi bylo smutno a viděla jsem v jeho očích slzy, nebo neuměl mi pomoct, tak i příroda nás někdy zklame, když jí ubližujeme.

To je kamarád můj, život přírody a každý má byt za ní vděčný.

Jak jsem povídala najednou spoustu hodin bylo , já a můj kamarád věčný přítel pokojně jsme jeli domů, plný zdravé síly a pohody.

Příroda mě vždy vyléčí.