Žena -záchranář

Autor. MarieG spisovatel

Žena záchranář.

Příběh dívky co lidem v horách pomáhala.

V malém městečku v České republice na svět přišla. Jméno Denisa jí dali.

Plavovlasá holka od měla raději letadla. Jak rostla její pokoj byl byl plný různých letadel, co skládala.

Rodiče, hlavně máma chtěla, aby v rodinné práci pokračovala.

Oba byli lékaři.

Když dorostla její studium byl Lékařská fakulta. Milovala sport, ale hlavně obdivovala letadla. Při studiu si udělala letecký kurz. Volný čas si pokaždé užívala na letišti.

Nebyla jak ostatní holky a přátelé co měla, nezajímali ji diskotéky a sedění v hospodách.

Milovala přírodu, hudbu, co jí byla blízká.

Když ukončila s vyznamenáním Lékařskou fakultu, rodiče ji dali dar výlet do Švédska.

Její maminka tam měla kamarádku z dětství, s kterou se domluvila, že 10 dní bude u ní.

Dovolená ji změnila rozhodnutí zůstat doma a zaměstnat se v nemocnici kde dělali její rodiče.

Mami přátelé bydleli poblíž největší hory ve Švédsku Kebnekaise. Je nejvyšší horou Švédska. Má dva vrcholy – jižní (2098 m) a severní (2097 m).

Byla šťastná, v rodině měli holku její let. Sonja její jméno je.

Podobné zájmy, jak měla Denisa.

Byla vdaná a její manžel i ona dělala v záchranářské skupině.

Rodina Denisu uvítala s radostí, a hlavně máma Sonji se těšila, že ji Denisa řekne vše o jejích životě, nebo málo si psali.

Sonja ji navrhla, že ji vezme do její práci. Dělala na záchranářské centrále, když se přihodil úraz nebo když se některý co svévolně opustili doporučenou trasu. Její manžel byl záchranář. Denisa měla velkou radost.

Po příchode na centrálu uvítal je Sonji kamarád, který se jí zalíbil.

Byl to moment prvního pohledu, který zasáhl její srdce.

Sonja řekl, že ji vezme za kluky.

Agnar jeho jméno, patří mezi nejoblíbenější Švédské jména.

Byl letec na záchranářské helikoptéře.

Někdy vypomáhal na ústředny.

Když se velitel dozvěděl, že má letecký průkaz a navíc, že je lékařka, hned ji navrhl, aby zůstala zde.

Taková pomoc by nám zde moc pomohla.

Obdivovala vše.

Celou dovolenou trávila se Sonjou v práci.

Jednou ji vzali na akci. Turista, který nezvládl výstup, a hlavně podcenil své sily.

Měl zlomeniny a byl dost podchlazený. Udělala vše pro jeho záchranu.

Když se vrátili na základnu velitel jí moc děkoval.

Ten den se rozhodla, že vrátí se pak zpět a bude zde žít a dělat práci po které toužila.

Se Sonji kamarádem se hodně sblížila. Na to že byl záchranář, byl dost citlivý, a to se Denise moc líbilo. Když měl volno co se málo kdy stane s Denisou trávil čas.

Prosil jí, aby se vrátila zde. Před odchodem domů jí řekl. Zamiloval jsem se do Tebe.

Její odpověď byla stejná.

Při návrate domů řekla své rozhodnutí, že se vrátí spět. Rodiče nebyli šťastný z jejího rozhodnutí.

Chtěli jí doma, ale její rozhodnutí bylo vrátit se.

U večeři rodičům řekla, našla jsem tam lásku i proto se chci vrátit zpět.

Rodiče pochopili, i když neměli radost z Denisi rozhodnutí.

Maminko, budete mít dovolenou, přijedete a poznáte krásu Skandinávie.

Doma máte ještě bráchu, tak nebudete samotný.

Po měsíci se vrátila do Švédska. Hned měla vytouženou práci a také přítele, kterého si zamilovala.

Krátký čas bydlela u mami přátel. Pak si našla vhodné bydlení.

V práci se ji moc líbilo, kluci byli féroví a také příjemný.

Za čas dělala jen lékařku, ale velitel se snažil získat novou helikoptéru, nebo jedna byla poškozená. Stalo se to při zákroku na severní ledové straně. Letec byl také hodně zraněn.

Pád helikoptéry nebyl jeho vinou, ale náhlá změna počasí.

Když někdy byli na zákroku, její přítel jí nechal řídit helikoptéru, kterou zvládla profesionálně.

Proto se velitel stanoviště rozhodl, že bude letcem a zároveň lékařem.

Byl to její nejšťastnější den.

Čas utíkal a s přítelem se dohodli, že se vezmou.

Svatba proběhla jen s rodinou a přáteli z práce.

Velitel záchranné stanice rodičům poděkoval, že mají fantastickou dceru.

Vyprávěl jak profesionálně zvládá svou práci letce a lékařky.

Někdy se stalo, že z posledních sil dokázala zachránit člověka, nikdy se nevzdala a oddechla si až když dopravili zraněného do nemocnice.

Denisi rodiče byli šťastný, maminky kamarádka také, konečně po dlouhých létech si zavzpomínali na časy mládí.

Sonji rodiče je vzali do různých míst Švédska, aby poznali krásu přírody a památky, které zde byli.

Denisa byla nesmírně šťastná, měla vysněnou práci a skvělého manžela.

Jenže jak se někdy stane, že štěstí se obrátí a dlouho netrvá . Denisa poznala bolest, při jedné z akci se zranil a jeho zranění bylo hodně těžké. Po pár dní zemřel. Lavina mu vzala život.

Nejdřív chtěla odejít, ale časem se smířila z bolesti a ztráty manžela.

Všechen čas věnovala práci a také hodně pomáhala i v blízké nemocnici.

Byli kolegové, kteří měli o ní zájem, ale její rozhodnutí bylo už žít sama.

Byl večer a odcházela z nemocnice, kde pomáhala, rozhodla se sednout si na kafé. Kaváren byla plná lidí. Poblíž okna seděla holka v jejích létech, tak poprosila, zda si může přisednout.

Byla ochotná, řekla jo, nečekám na žádného člověka.

Poznala, že nejsem rodilá Švédka tak se Denisi zeptala odkud pochází a zda je zde na dovolené.

Nejsem zde na dovolené, žiju zde a také dělám práci, kterou miluji.

Řekla jsem jí o své práci, byla překvapená, že dokážu dělat tuhle práci děl. Představila se, Jsem Agáta. Ptala se na vše. Tak čas uběhl rychle.

Dohodli se, když budou mít volno posedět opět na kafé.

Denisa to s radostí přijala a řekla. Nemám zde člověka, co bych s ním popovídala, ale mám zde rodinu, moji kolegové.

Tak Denisa po čase našla zde blízkého člověka, s kterým se cítila dobře.

Časem ji Agáta řekla o sobě vše. Je lékařkou jako Denisa.

Dělá v nemocnici na interním oddělení. I to měli společné. Denisa byla chirurg.

Hodně času trávili společně když měli volno. Agnes ji vzala na vystoupení skupiny ABBA. Vyprávěla jí o životě v Stockholmu, kde vyrostla a žila do doby, kdy se rodičům přiznala, že je jinak orientovaná. Rodina ji zavrhla, tak se odstěhovala zde. Nebyl to jediný problém, ale dost jí vadil život, kdy se přistěhovali cizinci, co dělali hodně zle. Zde jsem Denisa našla klid. Mám skvělou práci a hlavně klid. Také i příčina odchodu ze Stockholmu byl rozchod s partnerkou. Našla si mladší.

Teď nehledám nikoho, vyhovuje mi volnost. Jestli Ti Deniso nevadí má orientace budu ráda.

Odpověď byla. Ne nevadí, každý má právo být šťastný, zda je to se ženou nebo s mužem.

Stali se kamarádky, které měli pomalu stejné zájmy.

Obě milovali přírodu i když Agnes lezení na skály a horolezectví nemusela. Obě milovali hudbu.

Tak Denisa a Agnes společně procestovali pomalu celou Skandinávii.

Znali se tři roky, když Agnes navrhla, zda by nežili společně v jedné domě.

Deniso, nemuseli bychom platit dva baráky a takhle bychom byli víc společně a sdíleli jak radost, tak i smůlu společně. Nemyslím tím žít jako partnerky, to bych si nikdy nedovolila. Vím jsi heterosexuální člověk, ale blízký mému srdci.

Denisa souhlasila s návrhem.

Agnes, když budeme mít obě dovolenou vezmu Tě do mé krajiny, abys poznala i krásu mé vlasti, po čem toužíš, kde jsem se narodila.

I když ji Denisa vyprávěla o své krajině vše, ale chtěla ji dopřát poznat krásu České země.

Tak se změnil život Denise.

Věděla, že zůstane zde napořád. Naučila se sdílet život se ženou, kamarádkou a pomalu jak se ségrou.

Práci kolem domku dělali společně, nebylo jedna dělá kuchařku a druhá něco jiné. Vše dělali společně, to se Denise líbilo.

V práci nechápali hlavně kluci, že může žít v společnosti ženy.

Když jím řekla, že už si nechce najít partnera a že v její srdci je a navždy bude její zemřelí manžel, až pak pochopili. Neptali se víc a cenili si, když Denisa řekla, Vy jste má rodina a má kamarádka také.

Některý navrhovali, aby přijela dělat zde, ale nebyl rozpočet na dvě lékařky i když Denisa dělala víc letce. Oběma vyhovovala jejích práce.

Uběhlo 15 let a při jednom výjezdu měla Denisa úraz. Agnes se o ni starala, vzali si dovolenou, aby byla s kamarádkou pořád.

Po vyléčení byla napořád na dispečinku, nebo její zranění ji už nedovolilo dělat letce.

Léta utíkali a společný život s Agnes ji hodně vyhovoval.

Když seděli večer u kafé navrhla Denisa, že si otevře ambulanci a zda by nechtěla i Agnes společně vést ambulanci.

Agnes přemýšlela a po delší době souhlasila.

Ve vedlejší vesnici neměli lékaře tak lidé museli jezdit do města.

Koupili si společně velký domek, kde bylo i místo pro ambulanci.

Denisi rodiče jí hodně pomohli finančně, aby neměla problém finančně vše zvládnout. Byla vděčná i když rodiče nejdřív navrhli, aby se vrátila domů. Před tím jim řekla o kamarádce. Nebyli nadšený, že žije v domě se ženou, ale když jím vysvětlila vše přijali to pak v pohodě.

Agnes pak brali, jak nevlastní dceru. Nechápali, že rodiče ji zavrhli.

Konečně jsme měli vše hotové a lidi z vesnice přinášeli dary, že jsme hodně pomohli.

Byl to den, kdy opět cítila jsem pohlazení srdce.

Nejdřív také nechápali, že žiju se ženou, ale když jsme řekli, že jsme rodina měli jsme klid.

Tak šťastnou jsem nikdy neviděla Agnes.

Večer mi děkovala, že jsem jí nazvala rodinou. Objala mě a políbila. Trochu mě to vyvedlo z klidu, ale řekla mi. To je polibek od sestřenky a smála se i já pak.

Ale když jsem si lehla nějak spánek nepřicházel. Přemýšlela jsem nad polibkem.

Doteď nikdy to nedělala, někdy mě objala, ale bylo to spíš přátelské.

Pak jsem konečně usnula.

Ráno Agnes udělala snídaní a když jsem vstala moc se omlouvala, že mě políbila.

Má odpověď byla. Neřeš to a bylo to příjemné.

Objala mě silně a řekla, teď Tě políbím s vděky, víc si to nedovolím.

Její polibek byl dlouhý a vůbec mi to nevadilo, na co jsem sama byla překvapená. Opětovala jsem její polibek.

Pak každý den ráno i večer jsme si dali polibek. Ráno pro hezký den a večer pro hezké spaní. Nikdy jsme tělesně spolu nežili. Žili jsme jak skutečná rodina.

Když mi bratr oznámil smutnou novinu, že rodiče při nehodě zahynuli, společně jsem vzala i Sonju domů na pohřeb. Bratr ji uvítal jak rodinu, hlavně když jsem mu řekla, jak to vše je.

Bratr měl dvě děti, syna a dcerku a když jsme po pohřbu seděli řekl mi. Sestřičko můj syn řekl, že bude také lékař a půjde k Tobě, jen nechce být letec, že na to nemá. Zasmáli jsme se. Pak brácha řekl dětem, tohle jsou Vaše tetičky.

Pak jsme mu řekli, vše, co máme je napsané na Tebe bráško můj. A když osud dá tak vše bude Tvého syna.

Sonja si zamilovala bráchové děti, jak kdyby byli její. Pořád něco kupovala pro ně.

Brácha s rodinou jezdili k nám každý rok. Děti měli ráda lyžování tak si to užívali zde.

Od té doby byla Sonja součástí naší rodiny.

Když léta uběhli stalo se skutečností, že bráchů syn Petr splnil si přání a přijel žít zde.

Obě jsme měli spoustu let, tak ordinaci jsme mu přepsali. Naučil se plynule říkat Švédský tak neměl problém zde žít a dělat svou práci.

Byl všeobecní lékař a podle lidí moc dobrý.

Sonja i já jsme mu na začátku pomáhali, ale časem už neměl problém. My dvě jsme jezdili za pacienti, co byli doma a potřebovali pomoc.

Když si našel dívku, co si zamiloval a řekl mi, chci si ji vzít, je to slušná holka, vystudovala je dentistka.

Do svatby jsme přistavili pro nás dvě malý domek.

Stačilo to pro nás.

Když se blížili Vánoce, volali nám, že je velký problém ve vedlejší vesnici a potřebují lékaře, víc lidí je zraněno.

Vyjeli jsme spolu s Agnes a Petr jel se svou manželkou.

Po cestě, ale padl strom na naše auto. Mé zranění bylo hodně zlé. Vichřice a sníh udělali své.

Sanitka a pomoc přijeli brzo, vzali mě do nemocnice, kde oznámili zlou zprávu. Máte poškozené záda.

Operovali mě dlouho a Sonja se nevzdálila z nemocnici. Po její ošetření měla zlámanou ruku seděla pak u mě, když mě dovezli na pokoj.

Když lékaři oznámili po operaci zprávu… Bohužel víc jsme nemohli dělat, Denisa bude žít na vozíku.

Nechtělo se mi žít, nedokázala jsem si představit život invalidu.

Jenže Sonja řekla...Nikdy neodjedu od Tebe, jsi součást mého života, postarám se o Tebe a bude vše v pohodě. Zvládli jsme spoustu věcí, zvládneme i tohle.

Když už byl čas na rehabilitaci, udělala vše a zařídila abych nemusela

jezdit do nemocnice ale mít vše co je potřeba k rehabilitaci měli jsme doma.

Po dlouhé době jsem pocítila, že cítím nohy. Radost, jakou jsem měla já Sonja a Petr se nedá opsat, byli jsme šťastný všichni.

Sonja řekla, ..vidíš spolu to zvládáme.

Poprvé jsem ji políbila před Petrem. Usmál se a řekl, konečně Vás dvě vidím tak šťastné.

Od té doby jsme sdíleli společné lůžko. Bylo, jak řekla Sonja, ..napořád u Tebe zůstanu.

Na závěr. ... Když někoho miluješ opravdově, nemůžeš ho opustit v nesnázích.