Zamyšlení

Autor. MarieG spisovatel

Zamyšlení.

Někdy přemýšlím, co se to stalo a kdy
se to stihlo stát, když všude kolem je všechno
tak trochu tvrdší, ráznější, smutnější,
rychleji a bez barev. I to listí na
stromech je méně barevnější, než po
minulé roky.

Jdu minule po chodníku do krámu koupit co mi chybí tím, směr je škola a
všímám si těch tváří lidí. Někde tam v hloubce
mé duše mě mrazí a můj úsměv, který jsi
držím jako část mého oblečení, mi trochu
vybočí ze směru polo úsměv.

.Až mě mrazí,
když vidím ten hněv v některých očích lidí a bolí,

když je v nich bolest a smutek. Myslím
v těch lidských očích, které jsou plné žalu.

Pozdravím se, odpověď přijde jen od těch, kde
je ta bolest až pochopitelná. Právě to je ten
moment, kdy si dávám tu otázku, co se to
vlastně děje?

Zamyslím se a jdu si za tím,
co jsem měla v plánu.

Zarazím se už úplně! I očka některých dětí
jsou dost smutné, prázdné..

Plné strachu, bolesti.
U některých dětí je zase až tak vysoké ego,
které by se dalo rozdat alespoň mezi dospělé.

Něco se opravdu pokazilo! Něco, co musíme
my lidé zastavit a napravit, dokud je ještě čas.
Je to sice jen mé zastavení, můj pohled
a zamyšlení, ale i tak.

Začněme se opět
oblékat do lidskosti, obouvat do člověčiny,
do tašky si přibalme pokoru, úctu

a místo značkových vůní použijme laskavost, úsměv a zdvořilost.

To jsou ty nejkrásnější vůně.

Nejhezčí je úsměv dětí, vidět v jejích očích radost,

lidem na tváři úsměv,

To je to nejhezčí.

Učme děti úcty, pak bude zase svět nádherný.