Vzpomínky

Vzpomínky.

Byla jsem ještě dítě, kdy milovala jsem vyprávění své babičky a časech, které lidi prožívali. Učila nás milovat modlitby o Ježíši a křesťanství o soudržnosti národa, ale hlavně o lásce k rodné vlasti. Někdy slzy mi tekli, když povídala o době války, době, kdy lidé se báli o životy své rodiny a svých dětech. nejraději jsem seděla na malé židličce co udělal pro mě dědeček, tak mohla jsem ji pořád sledovat. Když nám povídala držela v ruce suchý chléb a po kousku vkládala do pusy. Ptala jsem se, proč jí suchý chléb. její odpověď byla, ...šetřím pro Vás a mě chutná boží dar i když je suchý... nejhroznější bylo povídaní o válce, kdy mý sourozenci byli na světě za války. Jak je musela s mou maminkou chránit, jak Němci vzali vše, co bylo na jídlo, ale nejvíc mě bolelo, když říkala, jak táta musel být schovaní v pivnici vykopané v zemi, aby ho nezabili. Pivnice byla pokaždé v té době pokrytá hlínou. Když odjeli Němci konečně mohl táta domů. Jeden z bráškou se narodil po čas války. bylo to hrozné co museli lidi prožít. Doba po válce byla hrozná, vše zničené, ale národ byl statečný, každý pomáhal, jak mohl. Pomáhali i děti nejen dospělí. Život najednou začal být snesitelný. Byl slyšet zpěv a smích dětí. Někdy se mi bráškové smáli, když já s malou lopatkou jsem pomáhala rozsypat štěrk na cesty co se dělali. Když jsme dospívali pomáhali jsme na stavbách škol i když jen mití oken a úklid kolem nově postavené školy. Štěstí jsme měli, měli jsme dostatek všeho, maso zeleninu a ovoce. Rodiče dělali vše, abychom se měli dobře. Slova mé babičky mi navždy zůstala v srdci a v paměti. Když jednou budete rodiči, dělejte vše, aby vyrostli v slušné lidi. Mít úctu k seniorům, pomáhat nemocným, ale hlavně odevzdejte jím odkaz doby. Nikdy ať neztratí víru, úctu k rodné zemi. Ctěte si rodiče, dali Vám kus svého života a čas, který se nedá vrátit. I ony byli mladý a chtěli znát vše krásné, ale neměli to štěstí, narodili se ve špatné době, ale nikdy nevyslovili slovo... nemít Vás, žili bychom líp.

Když teď moc krát přemýšlím, jak je možné, že se lidi ale hlavně mladý lidi tak hrozně změnili. Neuznávají nic jen sebe, peníze a ponižování. Dokážou zanevřít na svou rodinu na čest a na úctu k bližnímu. Dnes je spousta lidi, co touží po válce, zabíjení lidi, ničit přírodu, která je strůjcem žití. Zlo vládne světu, nebo spousta lidí zapomněli, že i ony jsou smrtelný.

Proto se blíží konec této planety matičky země.