Vyznání ve snu.

Autor. Marie G

Vyznání ve snu.

Zazdál se mi sen, možná to bylo jen pokračování příběhu který jsem v noci psala.

Jak je mým zvykem po meditaci dát si studenou sprchu,

abych smyla vše negativní. Cítila jsem únavu z rozběhaného dne a doufala, že konečně po dlouhé době usnu. Ale bylo to jen přání, jak jsem lehla v ten moment v mé mysli zrodil se příběh holky co milovala nadevše přírodu, zpěv ptáku a která se nebála tmy.

Tak vstala jsem a psala. Když pomalu příběh dopsaný, kontrolovala jsem zda nejsou chyby. Rukama podepřela hlavu a četla zda je vše tak jak má být.

Ani nevím jak usnula jsem a zazdál se mi tenhle zvláštní sen.

Ležela jsem v nemocnici ani nevím proč, jen slyšela jsem jak někdo říká, škoda jí, uměla psát a měla ráda lidi.

Pak mě někdo vzal za ruku a vyvedl mě na velkou chodbu skleněnou. Tam uviděla jsem mé přátelé co jsou mi tak blízké mému srdci. Nemohla jsem je pozdravit, nedalo se mi mluvit. To co mě sem přivedlo bylo tak mně podobné i oblečením..kožené nohavice a sportovní triko...

 Za sklem stáli mé přátelé.

Jaroušek, ten v ruce měl růži a ...řekl je pro potěšení jako vždy.. Vedle stála mladá žena v ruce větvičku ze stromu měla. Nevěděla jsem si vzpomenou, asi málo jsem jí znala. Ale slyšela jsem... mé jméno je Jana, krátkou dobu Vás znám a větvička je z jedličky dlouho vydrží, máte ráda přírodu jako já…. Vedle ní stál Vašek usměvavý.

Pak byla Blanička a Janička, mé nejoblíbenější kamarádky. Slzy si utírali. Pak byl Jirka, kterého jsem si oblíbila, byl podobný mně, takový rebel, ale super muž. Držel v ruce starý magneťák a hrála nejdřív hudba Aleluja a magneťák měl i obraz jak tančil černošský soubor a pak pořád dokola bylo slyšet píseň od M. Tučného- měl jsem rád, ale jen slohu ... jsem ráda, že jsem s Vámi žila…

Pak opodál stála spousta lidi.

To co mě sem dovedlo každému něco řekla. Nejdřív byli slova, Vy ještě sem nepatříte, máte spoustu povinností.

Jaroušku, Ty pohlaď duši lidí kvítkem.

Janičko, Ty jsi podobná jí, dostala jsi druhou šanci, miluj i nadále přírodu, bude to jako čest pro ní. Jednou za mnoha let ucítíš její pohlazení, bude to andělské pohlazení. I když její ruky uměli hezky pohladit , znala něhu a lásku kterou rozdávala, to už teď není.

Vašku, Ty musíš ještě dlouhou dobu dělat komika ze sebe, nebo tak rozdáváš úsměv na který lidi zapomínají a je tak potřebný pro život.

Janičko a Blaničko, neplakejte, ona zde bude nadále v jejích básních a příběhy co ze srdce píše.

Jirko, jsi ji blízcí , hudba a odvaha se jí líbila.

Teď jdete domů, rodiny a přátele Vás čekají. Máte hodně povinností a nezapomínejte se usmívat a žít.

Vzal mě za ruku, a vedl pryč, já cítila neskutečný chlad a naposledy jsem chtěla zakřičet… Mám Vás ráda…

V tom jsem se probudila, slyšela jsem se. Po tváři mi tekli slzy a zima neskutečná mi byla, krk ztuhlý ze stolu jak jsem usnula.

Asi jsem se do příběhu moc vžila co dělám často, možná proto se mi zazdál ten zvláštní sen.

Pravdu říct ,trochu jsem dnes měla strach, nebo jela jsem vyzvednout výsledky z histologie ,co mě dělali zákrok na znamínkách. Ale pak mi oznámili.. vše je v pořádku dobře že jsme to odstranili , buďte v klidu…

Možná i to bylo součásti snu.