Volání přírody.

Autor Marie G spisovatel

Volání přírody.

Od dětství mě bábinka a dědek učili milovat přírodu. Byli časy, kdy táta s maminkou zajeli na chatu, kde žili maminčiny rodiče. Pro mě to byli nejhezčí časy.

Uplynula doba, kdy dědek odešel odkud není návrat. Rodiče na velkou prosbu mami vzali bábinku k nám, moc nechtěla, v chaloupce pod lesem byl její život, spjatý s přírodou a ze vzpomínek na dědu. Po dlouhém přemlouvaní souhlasila. Táta chtěl prodat chaloupku já jsem to tak jmenovala, ale byla to hezká chata, kde se dalo žít po celí rok.

Když, ale maminka nesouhlasila, denně bylo vybavím místo v domově pro bábinku. Pláč svíral mé srdce, nebylo mi už 15, dostudovala jsem zdravotní školu.

Vzpomínky, jak mě učila bábinka milovat tanec v dešti, meditovat a děkovat za vše nebesům.

Mámě jsem říkala, když Vám chybí peníze ja si vezmu půjčku a odkoupím chatu, nedovolím ji prodat.

Táta se hodně změnil, nebyl to už ten laskavý tata, ale chamtivý člověk po penězích.

Maminka pořád říkala, dokud má máma žije chata se neprodá.

Když bábinka denně slyšela rozhodla se jít do domova důchodců.

Navštěvovala jsem ji, jak to jen šlo.

Studium vyššího vzdělání jsem dělala popři práci, nebo slova tátu slyším pořád.

Ať studuje, ale ne za mé peníze.

Maminka byla zoufalá, co se z tak laskavého člověka stal bezohlední a chladný člověk.

Netrvalo dlouho odstěhoval se do ciziny. Jak říkal, tam vidím svůj život nádherný.

Maminka mu nebránila a slova její, jen di za štěstím, já nikdy neodjedu, zde je mé štěstí můj domov.

Jednou jak jsem byla za bábinkou mi řekla. Tak ráda bych alespoň jednou zajela na naši chatu. Slzy ji tekli po tváři.

Neboj baby pojedeme byli mé slova.

Když jsem přijela domů, řekla jsem to mamince. Zaplakala. Proč jsem jen souhlasila dát ji do domova pro důchodce. I když měla hodně práce, dělala účetní ve fabrice poblíž našeho města, rozhodla se vzít dovolenou a vzít bábinku na chatu.

Na druhý den jela do domova za vedením, že si na týden vezme maminku k sobě.

Tam jí řekli, že bábinka zůstala osamocená, nekomunikovala s lidmi. Podle ředitelky bábinka se utrápí a nebude dlouho trvat, že nás opustí.

Maminka vše zařídila v práci a já také jsem si vzala volno.

Když jsme přijeli do domova a bábince řekli .. pojedeš s námi na chatu, sbal si věci, zítra tě vyzvedneme.

Na tu chvíli nikdy nezapomenu, po dlouhé době jsem viděla úsměv na její tváři.

Maminka den před tím vše v chatě uklidila a já zabezpečila dostatek potravin.

Nastal čas příjezdu na chatu. Nechtělo se mi věřit, že jen příchod bábinky na místa jejího mládí ji vrátil úsměv a pohodu.

Měli jsme štěstí, ráno bábinka už vše připravila na snídaní. Jak jsem se vzbudila slyšela jsem déšť.

Po jídle bábinka mi řekla... pojď vnučko jdeme si zatančit, déšť nám vrátí zdraví, očistí zlo, co jsme nasbíraly v životě, vrátí nám vnitřní rovnováhu a chuť žít.

Neváhala jsem ani chvíli. I maminka šla. Měli jsme na sobě jen lehké košilky. V okně byl kazeťák a relaxační hudba nám hrála. Bylo to nepopsatelné. Nádhera cítit déšť na celém těle, ruce zvednuté nad hlavu a poděkování nebesům za vše, za život, za matku přírodu, za maminku ale i za bábinku a dědečka i když nebyl už s námi.

Nejdřív tančila s bábinkou maminka, pak já. Měla najednou tolik síly. Když jsme tančili řekla mi, polož svou hlavu na mé rámě, uvolni se a Tvé pohyby musí být, jak kdybys tančila balet. Svou mysl uvolni, na nic nemysli jen si užívej krásu tance.

Každý den měla víc a víc síly. Maminka se rozhodla jezdit na chatu každý víkend a také, že si vezme maminku zpátky domů. Byla jsem tak šťastná, nebo její vyprávění o životě bylo nádherné. Nejen bábinka ožila, ale i maminka najednou zůstala jiná, poklidná, usměvavá a krásná jak mladá holka.

Den před odchodem zase zapršelo, takový jemný déšť. Tančila jsem s bábinkou, když za námi přijeli dvě ženy z vedlejší chaty.

Proč tančíte, když prší, nastydnete. Bábinka jim odpověděla. Holky je vidět na Vás, že Vaše tělo trpí, bolest je viditelná, pojďte si s námi zatančit jen prádlo dejte dolů jste moc na oblíkané, tak se neočistí vaše tělo a duše.

Nevěřila jsem, že by měli chuť to udělat, ale na mé překvapení udělali to. Mě bábinka řekla vezmi si jednu paní ja si vezmu tu druhou a dělej to, jak jsem Tě učila.

Když jsme skončili, pozvali jsme je k nám na kafé, co maminka už připravila.

Pak jím bábinka řekla, proč mají tohle lidi dělat.

Je potřeba jednou za čas uvolnit se, očistit tělo a duši, najít rovnováhu pak pochopíte, jak je tohle nádherné. Vnímáte pak přírodu jinak, s láskou a pocitem štěstí. Je neskutečně nádherná chvíle po dešti, ta vůně a čistota to ve městě neznáte.

Dlouho u nás seděli, vyprávěli své příběhy. Pak se rozhodli také, že budou jezdit na chatu každý víkend.

Byla jsem tak šťastná jak nikdy před tím. Držela jsem maminku za ruce, hlavu jsem měla na jejím rámě a po dlouhé době jsem cítila její nádhernou maminkovskou vůni.

Po návratu, jak řekla maminka vybavila odchod bábinky domů.

Náš život se změnil, ale k dobru.

Lidem chci příběhem říct, volný čas věnujte sobě a přírodě, pak najdete smysl života, nebo jste zde jen na malou chvíli.