Vitr přítel můj

Autor. Marie G, spisovatel.

Vítr přítel můj.

Jen tak přírodou si kráčím
přítele mi vítr dělá,
vlasy pročesává a přitom šeptá.

Jdi do lesa neboj
jsem, jsem tu u Tebe,
obejmi strom, sílu ti dá,
nebo v této době zlé,
je potřeba sily hodně.

Národ zapomněl na hrdost svou,
na zem, kde o kroky první se pokoušel.
Zapomněl chránit matku zem,
přírodu ničí v srdci má jen hněv.

Zapomněl na matku svou,
zapomněl i na bábinku co hladila jeho vlas.
V jeho srdci ďábelská moc vládne,
lidi a děti zabíjí na nic nehledí,
nebo peníze a mocí se řídí.

Možná přídě čas,
že zbraň vezmeš do ruky,
aby si uchránil svou vlast.
Jen prosím, nezapomeň na víru svou,
na rodinu a své děti.

Objala jsem vší silou strom,
a tiše zašeptala,
neboj vítr přítel můj
i Ty mi, když bude třeba
podáš ruku svou.