Vítr přítel můj

 přítele mi dělá vítr,

 vlasy pročesává a přitom šeptá.

 Jdi do lesa neboj

 jsem, jsem tu u Tebe,

 obejmi strom, sílu ti dá,

 nebo v této době zlé,

 je potřeba sili hodně.

 Národ zapomněl na hrdost svou,

 na zem, kde o kroky první se pokoušel.

 Zapomněl chránit matku zem,

 přírodu ničí v srdci má jen hněv.

 Zapomněl na matku svou,

 zapomněl i na starou mámu co hladila jeho vlas.

 V jeho srdci ďábelská moc vládne,

 lidi a děti zabíjí na nic nehledí,

 nebo peníze a mocí se řídí.

 Možná přijde čas,

 že zbraň vezmeš do ruky,

 aby si uchránil svou vlast.

 Jen prosím, nezapomeň na víru svou,

 na rodinu a své děti.

 Objala jsem vší silou strom,

  a tiše zašeptala,

  neboj vítr přítel můj

 i Ty mi, když bude třeba

 podáš ruku svou.