Víra

Autor. MarieG spisovatel

Víra.

Byl nádherný podzimní čas,

do parku já zajel jsem,

v ruce horký čaj co udělal jsem.

Tam sledoval jsem úsměv lidí,

to co dlouhou dobu mně chybí.

Stačila malá chvíle,

osud mně na vozík dal.

Kde jsi Ty co slib si dala,

před oltářem přísahala,

spolu v lásce navždy zestárneme.

Když lékař řekl krátké slova,

bohužel, vozík bude jeho přítel.

Sbalila jsi vše cos měla,

mně jsi opustila.

Doma jsi jen malí list zanechala,

se žebrákem nedovedu žít.

V mé duši smutek místo má,

tak úsměv hledám v cizích lidi.

Spadli mi brejle,

když utíral jsem slzy,

problém byl zvednou je ze zemi.

Tu přistoupila mladá žena,

co podobný úsměv jako Ty měla,

ochotně mi pomohla.

Její slova dotkli se srdce mého,

..proč pláčete?.. Vždyť je tak hezký den.

Víte mladá paní, chybí mi člověk,

co lásku by pro mě měl.

Lásku, pohlazení a víru v srdci má,

to mi chybí mladá paní.

Pohlazení měla pro mě,

jsem na tom stejně.

Od té doby v parku,

za ruce se držíme,

a spolu vítáme nový den,

víru v lásku v srdci máme.