Věčný dar

Autor. MarieG spisovatel

Věčný dar.

Byl to den,

kdy poprvé jsi se na mně podíval,

já na kytaru v kulturním domě hrála,

hudbu já měla moc ráda.

Vešel si a oči dívek upřeně hleděli,

a tajně doufali,

že do tance pozveš některou z nich.

Chvíli jsi stál,

kolem sebe si hledal,

pohledem hledal si,

kterou si vybrat máš.

Tu přistoupil si k pódiu,

na mě jsi se podíval,

pak po chvíli si do tance mě vzal,

kamarádům mim jsi něco zašeptal.

Při lahodným tanci,

šeptal jsi mi něžná slova,

jsi tak krásná, něžná a milá.

Byl to první den,

co já Tě poznala,

za ruku si mě vzal,

když já domů spěchala.

Celou cestu mi povídal.

Jen básník by uměl napsat,

jsi krásná jak z růže květ.

Pak u domku mi jemně pusu na ruku dal.

Já dlouho usnou nemohla,

na něho jsem myslela,

v duchu si jeho jméno říkám,

jsem Jan a zde sloužím pro vlast.

Po druhém setkání,

z jeho úst sladká slova zněla,

jsi osud můj,

při loučení polibek na tvář mi dal.

Byl 1 květen, jak se říká lásky čas,

vzal mě za ruku a na louku,

co poblíž mého domku byla,

pod třešní mi polibek na ústa dal.

Pak líbal mě dál a dál,

chci Tě celou tak říkal.

Já, jak opilá byla,

odevzdala jsem se mu celá.

Na rozloučenou pak růži mi dal,

byla umělá,

bude Ti po celí život,

tuhle chvíli připomínat.

Dávám Ti lásko věčný dar,

co nikdy neuvadne,

nezmizí vzpomínky na mě.

Ano byl to věčný dar,

nikdy víc jsem ho neviděla,

jen za devět měsíců,

pláč jeho syna uslyšela.

Pravdu měl,

syn byl celý po něm,

mne, ale zůstala vzpomínka

a oči pro pláč.

Neuchránila jsem si to,

co měla jsem svému manželovi dát,

proč tak naivní jsem byla,

že věřila jsem jeho sladkým slovům.