Věčné přátelství

 

Autor MarieG -spisovatel

Pocházím z rodiny kde oba rodiče sloužili u armády. Otec u pohraniční stráže, matka jako lékařka. Oba milovali lyžování, táta sjezd, maminka běžky. Byli na dovolené v Krkonoších.

Trochu divné seznámení, nebo když táta měl menší úraz na lyžích, maminka byla první co ho ošetřovala, pak ho záchranka vzala do nemocnice. Pro něho dovolená skončila. Když odpoledne se informovala u záchranné služby, kde byli táta hospitalizován, rozhodla se ho navštívit.

Bylo to osudné seznámení a skončilo svatbou. Pak po delším čase jsem přišla na svět. Táta mě říkal moje princezna, jméno také vybral on ..Pavlínka .. maminka se pořád smála na to oslovení, nebo jí táta říkal má královno. Jak jsem povyrostla bylo mi 5 let, když tátu přeložili do města Příbram.

 Líbilo se mi město i okolí. Velká možnost jak kulturní poznávání tak hory, nejraději jsme jezdili na Brdy přes zimu. Hrozně ráda jsem jezdila na Svatou horu, pokaždé jsem byla nadšená .Bydleli jsme v paneláků co se ale tátovy moc nelíbilo, neměli jsme moc slušné sousedy. Snažil se co nejdříve najít vhodný barák na odkoupení. Měl štěstí na okraji města byl starší domek a za docela slušnou ceny k prodeji. Tak jsme hned jeli kouknout naše nové bydlení.

 Popravdě nic moc, ale časem táta s kamarády a stavební firmou udělali nádherný domek. Říkal tohle bude domek pro mou princeznu.

Netrvalo dlouho a maminka od porodu měla pořád komplikace. Žila od druhé operace ani ne půl roku. Rakovina ženských orgánů a ledviny ji zradili. Můj život se hodně změnil. Hrozně mi chyběla a někdy jsem měla pocit, že to vše nastalo kvůli mně, nebo měla těžký porod. Táta i když mi říkal, ne, ne, to není kvůli Tobě, pořád jsem si to vyčítala. Měla jsem ráda přes léto fotbal, neměla jsem moc kamarádek, tak jsem měla víc kamarádů kluku.

 S holkami ze školky jsem si moc nerozuměla a nejspíš to bylo tím, že jsem byla spíš od smrti maminky samotářka.

 Petra.

Vedle našeho domku žila rodina co měla o rok spíš jen o pár měsíců holku.

Někdy přes zahradu jsem s ji popovídala. Ona milovala country hudbu, nádherně hrála na bendžo a kytaru. Docela i hezky zpívala. Ráda jsem ji poslouchala když mě neviděla. Narodila jsem se v prosinci tak táta nechtěl, abych nastoupila do školy, podle něj mám čas u holkách to nedělá problém. Tak jsem do školy nastoupila o rok později. Hodně jsem se skamarádila ze sousedkou, učila mě hrát na kytaru, ale mě to nějak pořád nešlo. 

Společně jsme nastoupili do školy a byli jsme i v jedné třídě. Po smrti maminky jezdila k nám tátova kolegyně, co byla na mateřské. Jen přes den, nakoupit, navařit a dát prát, ale jen když byl táta na cvičení, jinak vše zvládal sám. Já jsem se učila co jsem jako malé dítě zvládala. Se sousedkou jsme byli hodně dobré kamarádky, Jednou mě její rodiče vzali na svatbu. Vdávala se sestra kamarádky mámy. Blbli jsme a mě se líbilo jak kluk žádal o ruku její tety.

Kamarádka se jmenovala Petra. Večer , když svatba byla v plném proudu, Petra mi řekla… Pavlínko i my dvě se vezmeme, já Tě mám ráda i Ty mě taky. Smála jsem se, nebo jako prsten jsme měli dětské prstýnky co se prodávali hlavně na posvícení, u kolotočů. Petra mi řekla, budeš má žena a já Tvá až dokud nezemřeme. Pořád jsme až do ukončení školy seděli spolu. Vše jsme dělali společně, úkoly které jsme dostali domů. Jezdila jsem s ní na hodiny do hudební školy, kde ji rodiče přihlásili. 

Chtěli ať ovládá ne jen kytaru ale i housle. Mě časem zaujalo malování, tak zase ona doprovázela mě. Celé to období jsem byla její ochranka jak mi říkala. Pavli jsi můj manžel tak musíš být má ochranka. Pokaždé jsem se zacházela smíchem. Byla podzim a táta byl na cvičení tak mě sousedé vzali k ním, abych nebyla sama. Mě to nevadilo, nebála jsem se, ale poslechla jsem tátu. Jdi princezničko, nebude ti smutno. Tak jsem týden byla u Petry. Asi za dva dny jak jsem byla u ní, mi řekla.. hele Pavli, můj táta když jdeme spát nám vždy dá polibek, tak i Ty mě musíš políbit. Koukala jsem na ni jak blb. Co to meleš, holky malé se nelíbají, ale dala jsem ji takovou malou na dobrou noc

.Petry táta byl hodně dobrý programátor a spolupracoval s americkou firmou, která dělala jak vírové programy tak antivirové programy. Její matka dělala v baru, který patřil sestře manželovi. Jezdila v noci domů, někdy i bylo vidět, že měla popité

.Já jsem je nazývala strejdo a teta. Léta utíkali a naše přátelství se víc prohloubilo. Gymnázium jsme dokončili společně na výbornou. I když jsme tak často nebyli spolu, nebo jsme studovali každá jiný odbor, já jsem si vybrala zdravotnictví jako dětský lékař. Petra konzervatoř. Byli jsme v třetím ročníku, když Petry máma odjela s mladým cizincem. Petra tím hodně trpěla i když víc si rozuměla s tátou. S matkou si začala nerozumět až když zjistila, že holduje alkoholu a čím dál jezdila domů až nad ránem. Její táta to nějak nekomentoval, nebo pořád seděl nad počítačem. Jen když měl v sobotu volno, jezdila s tátou do přírody. Oba milovali přírodu.

 Já taky. Před ukončením vysoké školy mi Petra oznámila, že se bude stěhovat do Ameriky, nebo táta tam získal práci. Tak se naše přátelství muselo ukončit. Byla jsem hodně smutná, nebo nějak jsem neměla chuť na jiné přátelství. Petra mi řekla… neboj hned Ti pošlu adresu a telefonní číslo, nechci abys na mě zapomněla. Dům prodali. Nastěhoval se tam starší manželský pár. Po ukončení lékařské fakulty, jsem nastoupila dělat v Příbramě na dětskou kliniku 

.Milovala jsem děti a proto jsem si vybrala tenhle obor. Dokdy jsem studovala na gymnáziu s Petrou jsme často dělali vycházky z dětmi do lesa a učili je vše o přírodě. Petra a já jsme si často volali. Oznámila mi, že má svou country skupinu a že jezdí po různých městech v Americe. Seznámila se tam s mladším klukem co dělal pro ně textaře a také měl na starost vybavování koncertů. Pak po delší době mi oznámila, že její táta se stal vedoucím společností se sídlem v Kanadě.

 Seznámil se se svou sekretářkou a nastěhovala se k ním. Moc si s ní nerozuměla, byla jen o něco starší od ní, ale viděla, že spíš využívala jejího tátu. Málo kdy navařila, měla ráda restaurační společnost jak domácí práce. Její táta to toleroval. Proto se rozhodla žít svůj život. Odjela žít zpátky do Ameriky. Po čase se provdala za textaře.

Na delší dobu se jejích telefonáty skončili. Byla jsem smutná, nevěděla jsem proč nevolala nebo nenapsala.

Svatba.

K nám začal častěji jezdit tátův kolega. Byl ode mě starší o 10 let, ale byl to slušný a citově hodně milí člověk .Po roku mi táta řekl, že kolega mu řekl, že Tě má moc ráda. Často jsme spolu jezdili do divadla, do přírody a byl fantastický člověk. Dokázal mi naslouchat o mé práci a zájmech. Za dva roky jsme se vzali. Nebyla jsem vdaná ani půl roku, když mi oba oznámili, že odcházejí na misi do Afganistanu. Byla jsem hodně zlá na oba. 

Jak to, že jste mi o tom nic neřekli, zda souhlasím. Ale nedalo se už nic dělat. Táta slíbil, že je to jen na rok, že dá pozor na mého manžela. To samé mi řekl i manžel. Zůstala jsem sama, ale měla jsem svou práci, která mě zajímala tak jsem se jí věnovala co nejvíc. Brala jsem služby i za kolegy, nechtěla jsem být doma sama. Asi po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná. Hned jsem to oznámila tátovi a manželovi. Slíbili, že na Vánoce si zařídí aby přijeli na chvíli domů. 

Jenže po měsíci mi přijeli oznámit z Ministerstva obrany, že oba dva zahynuli při přechodu do jiné oblasti. Byla jsem na pokraji zoufalství, ale synka jsem donosila v pořádku. Nejhorší bylo když dopravili rakve. Nesměla jsem je vidět. Pohřeb proběhl za vojenského doprovodu. Věci co mi doručili jsem nemohla mít v domě, pořád jsem je viděla a tak jsem vše spálila

.Odškodnění jsem dostala ve vysoké částce. Nechtěla jsem už dělat v nemocnici a zařídila jsem si svou ordinaci. V nemocnici jsem měla hodně oblíbenou sestru, tak jsem jí navrhla zda by nechtěla dělat se mnou v mé ordinaci. Moc ráda souhlasila.

 Synovi po narození jsem dala jméno Petr- Pavel, jméno po mé fantastické přítelkyni. Ze začátku jsem chtěla po svém otci, ale pak jsem dala obě příjmení 

Setkání po letech.

 Po 4 letech mi přinesl pošťák telegram, kde bylo jen zítra přijede balík, tak čekej doma. Nechápala jsem význam telegramu. Jediné co mě napadlo, že asi Petra něco posílá, že si vzpomněla na mě. Bylo zavčasu ráno, když zazněl zvonek u dveří. Právě jsem si dělala kafé, abych se probrala z krátkého spánku, nebo jsem pořád přemýšlela o balíku.

 Když jsem otevřela dveře, jen tak, že jsem neupadla. Ve dveřích stála Petra a malou holčičkou. Můj syn jak slyšel hlasy okamžitě vylítl z ložnice. ...Mami, kdo to k nám přijel…Po chvíli jsem se vzpamatovala. 

Hodila se mi do náruče a líbala mě … Moc jsi mi chyběla Pavlínko, konečně jsem doma. Tak jsem je pozvala ...tak pojď kamarádko moje… Vše mi musíš říct, vše. Já za chvíli jdu do ambulance a synek do školky. Vy dvě si pospěte, pak mi vše řekneš. Znáš to zde, nic se nezměnilo, jen to že jsem vdova a mám syna. Petra mě a synkovi představila dcerku… Jmenuje se jak Tvá maminka Pavlínka…Vypili jsme společné kafé a já pak odešla do práce.

 Měla jsem ordinaci poblíž domu a syn také školku .Zařídila jsem si na dva dny volno, bývalá kolegyně mi pomohla, aby nebyla ordinace zavřená. Když jsem přijela domů obě ještě spali. Kolegyni jsem vysvětlila celou situaci a řekla, že když potřebuji, že může zůstat i déle dokud potřebuji. Navrhla jsem jí zda nechce dělat u mě, že bude mít lepší plat a dostatek pacientů. Dám udělat ještě jednu ordinaci pro ní. Ona je dětský chirurg, ale je vynikající i jako dětský pediatr. Souhlasila a hned přej požádá o ukončení v nemocnici. 

Doma jsem připravila jídlo pro všechny. Pak jsem zařídila postýlku pro její dcerku. Přivezli to během hodiny. Když jsme vše uklidili a po večeři uložili děti, musela mi vše říct, proč se rozhodla ukončit žití v Americe. Udělala pro nás kafé a pověděla svůj příběh. Jak si vzala přítele a založila svojí kapelu. Víš Pavlínko jezdili jsme po celé Americe, vystupovali na country festivalu jak v Minnesotě , Texasu a v různých krajinách, Kolumbie, Austrálie a Kanadě. Brala jsem léky abych nezůstala těhotná, ale když jsem byla marod nějak jsem zapomněla brát léky. Tehdy se to stalo a když jsem řekla manželovi, že čekám dítě byl hrozně nazlobený a trval ať si to dám vzít. Nesouhlasila jsem.

 Pak se spolčil se zpěvačkou kterou jsem vzala do skupiny a odjel. Nějakou dobu jsem jezdila na koncerty, ale pak jsem skončila s vystupováním a odjela za tátou. Ten chtěl, abych zůstala napořád v Kanadě, že mi pomůže s dítětem. Ne to jsem nesouhlasila a tak jak Pavlínka dovršila 2 roky tak jsem mu řekla že jdu domů, kde jsem se narodila. Za tu dobu jsem dělala doma vyučování hudby. Bohatý Kanaďané dobře platili. Znali mě z vystupování. Byla jsem hodně známa country zpěvačka a má skupina také. 

Tak a máš mě zde Pavlínko, neboj jsem hodně dobře zabezpečená, také mi převedl táta spoustu peněz, stal se z něj milionář. Jediné co jsem po tátovi chtěla, že nikdy nesmí říct manželovi kde jsem. Rozvod vybavil a já jsem si vzala své rodné příjmení. Teď Pavlínko Ty řekni jak se vše odehrál Tvůj život beze mě. Vše jsem jí řekla, plakala a já taky. Pojď obejmi mě. Potřebuji Tě cítit, moc potřebuji, že jsem zde, zase spolu se svou ženou. To mě hrozně rozesmálo a bylo po pláči. Petro Ty si na to nezapomněla? Ne Pavlínko, já mám ten prstýnek pořád u sebe, tak jsem Tě měla všude kde jsem jezdila. Pak jsem si vzpomněla, že i já mám prstýnek v kazetě na šperky. Povídali jsme si do rána, vše co jsme prožili jako děti i dospělé. Najednou mi říká… Vzpomínáš na náš rozlučkoví večer po střední? Nevím Petro, možná si vzpomenu časem. Tak já Ti to řeknu. Obě jsme měli popité a já spala u tebe. Ani nevím jak to začalo, jsme se líbali hrozně dlouho, já cítila Tvé objetí, Tvé rty a to zvláštní chvění. Nejspíš jsme to dělali, že jsme měli dost alkoholu v sobě, obě jsme nikdy nepili alkohol haha. Ale vzpomínky zůstali, jak to, že si to nepamatuješ? Víš Petro, já jsem si myslela, že se mi to vše zdálo, asi proto jsem to zapomněla.

 Vím jen to, že mi bylo hrozně zle, zvracela jsem a víc si nepamatuji. Nic si nemůžeš pamatovat i mě bylo hrozně a také jsem zvracela. Ty jsi pak hned usnula. Já jsem se ráno divila, proč jsme obě svlečené a spíme jen ve spodním prádle. Pak jsi se také ptala, proč jsme svlečené, ale já měla okno jak svět. Celí den jsme prospali. 

Víš Pavlínko, já jsem si vzpomněla na to, až když jsem poprvé poznala milování se ženou, to byla právě ta naše zpěvačka. Pár krát jsem to s ní zažila, ale ne pod vlivem alkoholu a líbilo se mi to. Takže Petro Ty znáš milování se ženou? 

Já ne.

 Nikdy jsem po něčem takovém netoužila. Je pravda, že jsem na Tebe žárlila, když jsi mluvila s nějakým klukem, ale to jsme byli děti. Bylo pomalu ráno a my nespali, tak jsme připravili jídlo pro sebe a děti. Navrhla jsem jí, že naše děti můžou spolu chodit do školky, její do jeslí, je to v té samé budově. Pak jsme vše zařídili a také zajeli do hudební školy, jestli nemají volné místo učitele. Zatím byla Pavla doma a starala se o domácnost, dokud jí neoznámili, že ji berou, za učitelku na oba nástroje. Dokud byla doma dali jsme inzerát ...výuku anglického jazyku u nás doma. Zájemců bylo hodně. Musela však omezit počet dětí a někdy i dospělých co měli zájem o výuku. Můj syn a její dcera se měli moc ráda. Byli jak my dvě, když jsme byli děti. Jak rostli byli pořád spolu. On byl její ochranka, jak já. Někdy jsme se smáli s Petrou. Petra pořád říkala, hele jsou jak my dvě. Možná se dožijeme, že si jednou také dají prstýnky. 

Asi po roku co bydleli u mne se stalo pomalu to, že se naše přátelství ukončí. Po večeři jak jsme uložili děti jsem se šla osprchovat a Petra vyprávěla dětem pohádku o nás dvou o přátelství . Já před tým jsem vše uklidila a pak jsem šla do koupelny. Byla dost prostranná nebo byla sprcha i vana. Užívala jsem si sprchu, horká voda mi dělala uklidnění a zároveň i masáž

.Najednou vešla do sprchy i Petra, byla jsem hodně překvapená, nebo jsem to nečekala. Doufám Pavlínko, že se nezlobíš své těla jsme viděli moc krát i když jen jako děti. Pojď umyju Ti záda a Ty pak mne a přitom si uděláme masáž, je to moc příjemné. Nevěděla jsem co na to říct. Dobře souhlasila jsem po chvíli. Její ruce docela dobře našli ztuhlé části ramen a mě bylo příjemně, do doby dokud mě nezačala hladit i ze předu.

 Cítila jsem to zvláštní chvění, ale hned jsem ji řekla… prosím to ne.. ..Přestala ,omyla se a odešla ze sprchy. Když jsem přijela do obýváku, seděla a popíjela kafé. Pro mě udělala čaj, nebo věděla že kafé večer nepiju. Sedla jsem si a viděla, že je smutná, tak jsem se zeptala… co se děje Petro?. Víš Pavlínko zatoužila jsem po něžných doteků a doufala jsem, že Ty také. Je to dlouhá doba co žijeme obě samotné. Nezlob se na mě, že jsem si to dovolila.

 Hned zítra si půjdu najít bydlení, nechci, aby se naše přátelství skončilo. Mám Tě hrozně ráda, dá se říct že jsem se do Tebe zamilovala. Proto raději se odstěhujeme. Já chci milovat a taky být milovaná, podle všeho, ale Ty netoužíš po mě. Tak to bude mnohem líp a uchováme si své přátelství.

 Odteď budu spát zde anebo v pokoji pro návštěvy.

Byla jsem zklamaná. Pak jsem konečně našla slova. Petro, nikdy jsem neznala něco takové a nejde to jen tak, vše chce čas. Ale budeš mi moc chybět. Nevím zda si zvyknu být zase sama. Bude mi chybět Tvé objetí, polibek, smích, hudba .Nemohu Ti slíbit, že se změním za den nebo dva. Nevím o spolužití myslím tělesné se ženou nic. Ale nemohu Ti bránit, abys nešla svou cestou, bylo by to sobecké

.Vím, Ty to znáš tak toužíš zase prožít tělesné uspokojení.

Někdy i mě to chybí, ale naučila jsem se, že najít si někoho jen pro uspokojení těla to nedokážu

.Možná časem, když mi řekneš jak se to dělá, anebo si vezmeme z půjčovny kazetu, abych trochu byla v obraze.

Líbaní s Tebou mě hodně vzrušuje, Tvé doteky jsou něžné, tak prosím pochop mě.

Ok Pavlínko, budu trpělivá, nebo bez Tebe bych to zde asi nedala a moc nerada bych se chtěla vrátit do Kanady za tátou

.Ani si neumíš představit co se děje v mém těle, když mě obejmeš, když cítím Tvé rty tak jemné, když mě pohladíš, když mě masíruješ záda, mé tělo hoří touhou po Tobě.

Máš neskutečně jemné ruce paní doktorko a mám ráda Tvou vůni, Tvůj pohled, který je tak laskavý. To jsou momenty, kdy nedokážu kontrolovat své tělo, svou mysl, to jsou chvíle, kdy bych Tě chtěla celou.

.Dobře Pavlínko, zkusíme to, když to nepůjde pak se odstěhuji.

Pomalu mě učila vše o dívčím milování. Já čím dál jsem zjistila, že jsem se do ní také zamilovala a pak už jsem nedokázala žít bez ní.

.Naučila mě milovat její tělo,  já toužila častěji jí mít, hladit její tělo a prožívat krásu. Byli dny, kdy jsem byla v práci a těšila jsem se na příchod domů, na její objetí. Někdy jsem neznala ani sama sebe, co se se mnou děje, že má mysl je s ní. Stalo se, že někdy jsem přes volno na oběd odjela domů, abych ji trochu objala, chyběl mi její polibek. To samé hodně krát udělala i Petra. 

Pak jsem pochopila, že naše tak nádherné přátelství se proměnilo v lásku neobvyklou, ale krásnou. Po delší době spolužití jsme se rozhodli, že si dáme postavit dvojdomek, pozemek byl hodně velký tak nebyl problém. Někdy jsem jí říkala, hele Petro co když jednoho dne si najdeš mladší a zapomeneš na slib věčnosti. U mě to nehrozilo. Už nikdy jsem se nechtěla vdávat a ne to hledat partnerku. I když jsme měli léta nejhezčí, bylo nám málo po 30 .Smála se a její slova vždy byli, taková se už nenarodí, jsi můj život Pavlínko. 

Po čase i Petra řekla, že nechce žádného muže a ne to ženu, že bude žít jen pro dcerku. Snažili jsme se, aby děti a okolí nevěděli, že jsme víc než fantastické kamarádky. Žili jsme svůj život a ani jedna z nás netoužila po posměchu a nehezkých slovech lidi. Proto, že jsme obě ráda sportovali, zahradu jsme předělali na sportovní využití. Věděli jsme, že když děti vyrostou budou mít kde relaxovat a upevňovat si zdraví. Tenisový kurt, část na basketbal. Poblíž jsme udělal krytý bazén a saunu. Tak jsme měli vše. 

Byl to sen nás obou. Děti rostli a my dvě stárly. Můj syn se zajímal o elektroniku a počítačovou techniku. Petra se smála, bude jak můj táta sedět u počítače. Pavlínka zase ráda kreslila a rozhodla se pak studovat architekturu. Jediné co jsem si přála bylo, aby se syn nikdy nedal k armádě, co jsem byla ráda, že si vybral ten odbor. Věděl vše o svém tátovi, proto říkal...maminko nikdy nebudu jak táta a děda. Nikdy bych Tě neopustil..

Můj syn a Pavlínka spolu jezdili do školy, obě bylo poblíž. Když dovršil 18 udělal si řidičák a Pavlínka také, ale jezdili jen synovým autem. Děti si pronajali budovu kde si otevřeli své kanceláře, tak zase byli pořád spolu. Bylo to dva roky po dostudování naších dětí, kdy se stalo, že jsme si pouštěli kazetu z dětství co natočil Petři táta. Popíjeli jsme víno a vím jen to, že polibkem jsme skončili v mé ložnici

.Děti byli v Praze na koncertě Slovenské skupiny Elán.

Nespali jsme celou noc, prožívali jsme časy mládí. Ráno jsem se sama sebe ptala. Bože vždyť máme spoustu let, obě pomalu 50 a prožívali jsme po čase společnou noc.. Když vstala Petra zeptala jsem se. Co jsme to provedli, vždyť máme spoustu let

.Pavlínko, stalo se to po čem jsme toužila, já po Tobě a Ty taky po mě.

Koukej ani jedna z nás není stará na lásku a vrátili jsme si mládí.

Když se děti vrátili, nedali jsme nic na sobě znát. Chovali jsme se jak nejlepší kámošky.

Večer, když Petra chystala se i s dcerkou, že jdou už domů, najednou syn řekl.

Koukejte maminky, chci si vzít Pavlínku za manželku, nechci už nic skrývat, miluji ji a chci prožívat každou chvíli s ní.

Otočil se k Petře a řekl… dáte mi prosím Vaší dceru za manželku? Nedokážu bez ní žít a ona taky tak .Petra se zeptala dcerky… Miluješ Pavla? I když měl dvě jména jí se líbilo jméno Pavel. Její odpověď byla … miluji ho od dětství. Pak zůstali ještě a probírali jsme kdy se chtějí vzít. Maminko jen co já vše vybavím na úřadě hned se vezmeme. Také chci obě poprosit, jste dlouhé léta kamarádky a s Pavlínkou jsme se dohodli, že Vy dvě budete zde a my zase u Vás, jestli souhlasíte. 

 Koukli jsme se na sebe a smáli se. Najednou Petra řekla … hele koukej Pavlínko my dvě jsme pomalu důchodkyně tak to nějak zvládneme a ani jedna se nechce vdávat, tak zůstaneme spolu ať si mladý dělají co chtějí. Já Ti to řekla jak jsme přijeli, že té naše děti jednou spolu skončí jako manželé a nemýlila jsem se. Ani ne po měsíci měli vybavený sňatek. Petra napsala tátovi do Kanady, že se její dcera bude vdávat ať si zařídí příchod, že chce, aby ji vedl k oltáři .I když měl spoustu let, přijel. Jako svatební dar dostali milion dolarů a Petra obdržela částku, že jsme nemuseli už dělat. Zanedlouho nám děti oznámili, udělejte dobrou večeři, dnes Vám chceme říct, jak to bude dál. Lekla jsem se. Možná chtějí odejít. Cítila jsem se zraněná. Jenže Petra se pořád smála...Pavlínko to neudělají, když budou mít děti, kdo se bude o ně starat…Trochu jsem se uklidnila a tak jsme připravili slavnostní večeři. Když přijeli, můj syn Pavlínku držel v náručí a řekl…. Nesu Vám bábinky nastávající maminku, nebudete se hádat, která bude hlídat dítě nebo budeme mít dvě, pro každou jedno….Od štěstí jsme obě  brečeli. 

Ten večer byl nejhezčí v mém životě. Teď už jsme se snažili pomáhat s domácí práci, abychom ulehčili do porodu naším dětem

.Pak už jsme jen čekali, zda to budou dvě holky nebo kluci. Narodili se nám kluk a holka. Jediná chyba byla, že jsme obě chtěli pro každé dítě samostatný kočárek, abychom jsme na procházky měli každá dítě. Syn se smál, Vy dvě jste jak děti, ale splníme Vám to. Sousedé nechápali proč máme dva kočárky, ale neměli jsme zájem vysvětlovat, že chceme mít každá kočárek. Vnoučata byli naše radost a někdy jsme se chovali jak kdyby to byli naše děti. Syn nám ale řekl, .. maminky vím, že je milujete, ale nerozmazlovat. Chceme, aby jste naše děti vychovávali jak nás. 

Když vnoučata povyrostli, děti se smáli, když nás viděli blbnout. Obě jsme se vžili do dětských času, fotbal, udělali jsme na basketbal hodně nízko koš, aby dokázali tam míč hodit, Jak velkou radost měli a to byl pro nás dvě největší dar. Jak syn tak Petry dcerka uměli nádherně hrát na kytaru a to byli pro nás nádherné chvíle. Obě jsme ukončili práci. Věnovali jsme se vnoučatům a zálibám. Ordinaci jsem pronajala bývalým kolegům. Petra také už nechtěla vyučovat.

 A tak jsme si žili v spokojenosti a my dvě jsme žili spolu do svého konce, aniž by někdo věděl, že jsme partnerky a jak říkala Petra manželky ze slibu z dětství.