Vánoční příběh

Autor. MarieG – spisovatel

Vánoční příběh.

Je ráno, den kdy lidi večer sednou k svátečnímu stolu, kdy si přeji jen to nejlepší. Den klidu a pohody.

Můj příběh je stejný jak každý rok na Vánoce. Vše co je potřeba dodělat a pak pokračovat v každoroční obětování.

Večeři mam dřív, kolem 17.00. Pak spolu s pár přátel jdeme do dětského domova odnést pár dárku. Já nezapomínám vzít knihu Malý princ co dětem přečtu, aby měli klidné spaní.

Tenhle rok byl ale jiný, jak jsem četla příběh, přijelo malé děvčátko a sedlo si ke mne.

Její slůvka zaboleli u srdce.

..Teta vezmi si mě, umíš tak hezky číst a jsi dobrá.. Má odpověď ji zarmoutila ..nemohu si Tě vzít i kdybych chtěla, mám hodně let a to by mi tě nedali… Ale pokračovala… máš děti:.? Jo mám a také i vnoučata, ale musí dělat neměl by se kdo o Tebe starat.

Slzy ji stékali po tváři a když jsem jí objala tekli i mě. Pohladila jsem ji po plavovlasých vlasech a řekla,.. neboj budu Tě navštěvovat ne jen na Vánoce.

Když jsem pak dočetla jeden z příběhu o Vánocích, šla jsem ji spolu s vychovatelkou uložit k spánku.

 Polibek na dobrou noc, aby měla hezký sen.

 Pak jsme jeli do domova důchodců zanést pár dárků a objat staré lidi, který nemají kdo by je navštívil. 

Zpívali jsme si společně koledy a trochu popovídali.

Já jsem měla oblíbeného dědečka, měl 90 let, vždy usměvaví a v pohodě. Neměl rodinu nebo už byli na věčným odpočinku, manželka a syn. 

Měla jsem ráda jeho vtipy, ale i jeho povídaní o životě.

Jeho slová tak pravdivé.. nežeň se za bohatstvím, ale ži, nebo život je krátký i když mě dopřál hodně.

Pak jsme i s přáteli odešli, ale ten pocit ne nejlepší jsem měla pořád.

Když jsme dojeli domů rozloučila jsem se s přáteli. Doma jsem udělala čaj do dvou termosek, vzala oříšky, za hrst obilí, jablíčka a také dobroutky co jsem v prodejně Zoo koupila. Navlékla na bavlnku abych je mohla pověsit pro ptáky.

Teplo jsem se oblékla, kožíšek po mamince a takové teplé boty jak kdysi byli, říkali jsme,.. babičky botičky.. a vybrala jsem se do lesa, za zvířecími kamarády.

Na okraji lesa bylo krmítko pro zvířata. Opodál jedlička, na kterou jsem zavěsila věci pro ptáky.

Jak uslyšeli zvuk mé ústní harmoniky, byli za chvíli u mě.

První doběhl zajíc pro svou mrkev, pak srnka s jelenem a tenhle rok i ježek. Měla jsem radost. Moc ráda si s nimi povídám i když vím, že mi neodpoví, ale poslouchají. Někdy zpívám i koledu.

Pustím si z telefonu hudbu a usednu na lavičku co tam někdo udělal. Zajíc jako vždy si lehl k nohám, byl to takový mazel co jsem se divila, že lesní zvěř se nechá hladit. I srnka to měla ráda, ale jelen ten stál opodál a sledoval nás. Ježek si vzal jablíčko a ztratil se.

Měla jsem tohle moc ráda a vždy na Vánoce jsem z lesa sledovala o půlnoci zda neuvidím Vánoční hvězdu- kometu. Podle mé babičky splní se všechna přání.

Jak jsem si zpívala najednou jsem uviděla přicházet člověka.

Z dáli jsem nepoznala kdo to může být, ale strach jsem neměla. Když postava se přiblížila uviděla jsem, že je to stará žena.

O palici se opírala aby se jí líp jelo, v ruce měla takovou lampu jako kdysi a v ní svíčku.

 Najednou se ozvala.. co tu děláš děvče takhle v noci a sama? Nebojíš se?

.. Ne nebojím, mám zde lesní kamarády, já se bojím lidi ne zvířat a noci. Svítí mi hvězdy a měsíc. Spolu se mnou je můj anděl a proto nejsem sama.

A navíc takhle, každé Vánoce doufám, že uvidím Vánoční hvězdu – kometu padat ta co hlásí, že v tenhle čas se narodil spasitel.

Na to se mě zeptala .. jaké že je to Tvé přání? Babičko mé přání je... zdraví pro mé děti a mé přátele, ..pro sebe mám jen jedno přání, aby v mém srdci navždy zůstala víra v Ježíše a jeho otce našeho pána.

Přisedla si na lavičku, měla jsem zvláštní pocit, takové zvláštní teplo.

..Najednou mi řekla, ..dle hlasu vidím, že jsi nemocná, proč si nezůstala doma.?

Ne ne babičko, to bych nemohla a jak se vrátím lehnu si dám si horký čaj a mám i zde, mohu Vám nabídnout. Je zde i pro zvířata, dám jim do vody, která je zde denně jim lidi co jezdí do lesa přinesou a teď není mráz tak ať i ony mají hezké Vánoce.

Odmítla, že za chvíli půjde, ať mám pro sebe.

Babičko a co Vy takhle v noci a sama, vím, že se nebojíte a lampou si svítíte na cestu, ale líp by Vám bylo doma. ..Ne měla jsem ještě povinnost teď už jdu domů a Ty si dávej na sebe pozor. Když neuvidíš padat hvězdu jdi domů a léč se.

Pak se rozloučila a odešla.

Já ještě poseděla a o půl noci pustila jsem píseň Tichá noc tu mám nejraději.

Pak jsem se i já pobrala domů.

Hvězdu jsem bohužel neviděla padat, ale nebyla jsem smutná, ne vše se nám v životě splní.

I tak věřím, že mé přání bude vyslyšené, ZDRAVÍ pro mé děti a přátele.

Doma jsem rozsvítila svíčky na stromečku, zapila horký čaj, ale pořád mi z hlavy nešla ta babička.

Čaj na mě působil, cítila jsem nádhernou vůni a jemné pohlazení

. Možná to byla jen má představa.

Jak jsem si lehla ani chvilka neuběhla a já usnula, co doteď jsem měla problém, ze spánkem.

Ráno jsem byla svěží jen rýma a trochu teplota, ale jinak pohodu v srdci jsem cítila.

Do dětského domovu jsem zavolala, že dnes nemohu přijet, že jsem trochu nemocná, ale jen co mi bude líp přijedu, aby děvčátko nebylo smutné.

Když jsem přes den usnula, tabletka na teplotu mě nějak uspala, ve snu jsem, ale viděla hvězdu, tak věřím, že přání mé se splní.

V duchu jsem pozdravila babičku co v noci se mnou byla.

Možná to byla ta hvězda na kterou jsem čekala.