Tvá duše

Autor. MarieG

Tvá duše.

Po čem touží Tvá duše? Co je to, co Tvá Duše neustále hledá?

Je to neopakovaná něha pro Tvé malé, křehké části?

Jsou to ty nezahojené rány, které touží po lásce?

Jsou to všechna ta nevyřčená slova, kvůli kterým se tvůj hlas nejistě třese?

Je to ten tichý výkřik ve Tvém krku, který se tak hlasitě ozývá celé bytosti

a vytrvale prosí, abys to vypustila, aby to svět slyšel?

Touží Tvá duše po odpočinku a drsnosti?

Toužíš po uznání, že stačíš jen tím, že existuješ, co jsi tady?

Kolikrát v životě jsi slyšela slova, za která stojíš,

jak jsi krásná a jedinečná svým způsobem.

I když je nepronesli lidé, kteří jsou Ti tak blízcí,

není načase, aby jsi to konečně řekla sama

umíš to říct?

Protože duše Tě učí. Duše Ti to připomíná.

Ve svém nejhlubším jádru duše hladová po Tvém hlase a po tom, aby jsi se ukázala světu jaká jsi,

přesně taková, jaká doopravdy jsi.

Žádá Tě, aby jsi zcela viděla svým srdcem a uznala každou chybu, kterou jsi udělala.

Žádá Tě, aby jsi odpustila cizí nedbalost a nepřijetí, kterými Tě potrestali.

Ne proto, že je upřednostňuješ, ne proto, že zapomínáš, ale proto, že konečně skutečně miluješ.

Žádá Tě, aby jsi si odpustila, že jsi to nevěděla lépe, že jsi nemohla jinak.

Protože ta touha, kterou tak často cítíš po něčem, co se zdá lehce nepochopitelné.

Je tu touha po sobě, je tu touha Tvé duše po vlastní lásce a přijetí.

Láska, kterou si ověřuješ, láska, kterou projevuješ.

A ona je tam, přímo tady v Tobě. Snad je pokryta prachem jiných, vnucovaných nápadů nebo zastíněná

svou únavou, ale stále statečně září stejnou záři a trpělivě čeká.

Ty jsi ta pravá.

Ta, která obohacuje svět o jedinečné barvy.

Ta, která hlasitě demonstruje, že si opravdu zaslouží sama sebe.

Ta, komu Vesmír tak bezpodmínečně , odvážně důvěřuje...