Tátové srdce

Autor. Maie G spisovatel.

Srdce táty.

Iveta a Jan, dva lidi, co vyrůstali v ústavě, pro nechtěné děti. Od dětství si hodně rozuměli a Jan ji pokaždé říkal, když vyrostu budeš moje princezna. Složím hru, kde budeš hrát princeznu a já prince, nebo jsi hezká a moje kamarádka.

Léta utíkali a když dorostli jejích cesty se rozdělili. Jan šel studovat na střední školu kuchař – číšník. Od mala ho bavilo vaření, pokaždé i jako kluk šel za kuchařkami, zda se může chvíli koukat. Měli ho ráda, byl slušný, a tak mu povídali, jak jsou lidi, co umí hodně dobře připravit jídlo. Od té doby věděl, že jinou profesi nechce, bude vynikajícím kuchařem.

Iveta měla ráda květy a její rozhodnutí bylo stát se dobrou aranžérkou. Jejích sny se splnili.

Jednoho dne. kdy probíhala výstava květů ji Jan uviděl. Změnil se. Vyrostl a Iveta ho nepoznala. Až když ji oslovil jménem přemýšlela, kde viděla tohohle muže. Pak jí Jan řekl. ...Ty mě nepoznáváš princezno?... Hodila se mu do náruče a hladila mu jeho vlasy. Bože Jan Ty seš vyrostl a je z Tebe opravdický mladý muž. jam se jen usmíval. ...Ivetko, Ty jsi nádherná holka, jak rád Tě vidím. Nikdy jsem na Tebe nezapomněl. Po práci bych si s Tebou dal kávu a trochu popovídat, jak se Ti vedlo...

Souhlasila. ...Počkej mě u vchodu, za chvíli končím a moc ráda si s Tebou zajdu na kafé...

Dlouho si povídali, co vše zažili za tu dobu, co se neviděli. Pak se ho Iveta zeptala na rodinu, zda si už našel svou paní.

S hutí se zasmál... Ne nenašel, já slíbil Tobě, že budeš má princezna, a tak jsem doufal, že jednou mi osud dá setkat se s Tebou a stalo se... A co Ty Ivetko? ...Jan ja nehledala jsem, byla jsem na Tebe zvyklá a nějak jsem si nemohla zvyknout na někoho jiného. Jsem sama a líbí se mi to. Když poslouchám holky, co jsou vdané, jak si je muži nectí, děkuji to nechci dělat někomu služku... Po dlouhé době se rozloučili a dohodli se,´že se zase setkají, jak budou mít oba volno v práci. Netrvalo ani rok, když se rozhodli spolu žít. Svatbu udělali jen s pár přátel a s oblíbenou vychovatelkou z domova, kde vyrůstali.

Ten den byl pro ně nejkrásnější. Iveta byla jak skutečná princezna, její svatební šaty byli nádherné. Šťastnějšího muže snad ani nebylo. Šetřili si na dům s velkou zahradou, nebo Jan chtěl, aby Iveta měla dostatečné prostory na květy. Když konečně koupili vysnění pozemek s menším domkem splnil se sen Janovi. Udělal skleníky, kde Iveta zasadila spoustu květů, co pak prodávali. Jan se rozhodl, že bude podnikat jako masař. Nakoupil prasata a mladého býka. Měli dostatek jak slepic, tak kachny. Otevřel si prodejnu a zaměstnal ženu co se vyznala v prodeji. Dařilo se jím. Když bylo dostatek peněz přistavil a předělal barák, aby jednou bylo i pro děti, které chtěli mít. Po pěti letech se jím narodila dcerka, které dali jméno po mamince. Malá Ivetko byla krásná, kudrnaté vlasy po tátovi, ale krásu po mamince. Jan byl tak šťastný a jen co měl chvíli čas pořád ji nosil na rukou a povídal ji, budeš také má princezničko. Některý lidi nechápali, jak můžou být, tak šťastný i bez přátel. Jan jim pokaždé řekl. .. Štěstí je má rodina, nic víc nepotřebuji... Hodně lidi si je oblíbili. Jan pomáhal lidem co měli hluboko do kapsy, díky mužům který, ráda koukali na dno pohárku. Ivetka to dělala podobně. Květy do kostela byli vždy.

Malá Ivetka vyrůstala v laskavé rodině. Její zájmy, jak rostla byli spíš po tátovi, jediné, co moc nechtěla bylo zabíjení zvířat.

Starostlivost kolem zvířat milovala, ale zajímala se i o stromy o sadbě a jak říkala, když vyrostu, zasadím spoustu stromu a budu mít hodně ovoce. Vždy ve škole měla pár jablíček i pro kamarády. Bylo ji 7 let, když se narodil její brácha. Klučina s modrýma očima a světlé vlasy po mamince. Dali mu jméno Kristian. Když rostl byl jak jeho táta, kterého obdivoval, jak vaří fantastická jídla. Také pokaždé říkal budu kuchař. Učil se vše, ale hlavně si přál od rodičů, aby mu kupovali různé časopisy o jídle. Jiné ho moc nezajímalo. Děti rostli a rodiče stárly. Když bylo Ivetce a Kristianovi po dvacítce, osud jím vzal rodiče. Iveta si splnila sen a v její zahradě bylo spoustu ovocných stromů. Kristian se začal věnovat obchodu co zůstal po otci. Otevřel si malou restauraci. Zaměstnal lidi do obchodu s masem a sám hodně pomáhal u vaření co připravovali dva kamarády ze studia. Měli dostatek všeho. Také Iveta zaměstnala holky, které se starali o maminčini květy. Lidi je měli moc ráda jak jejích rodiče. Po 5 letech od smrti rodičů se Kristian oženil s jednou holkou co dělala u nich v květinářství. Byla to hodná holka, pracovitá, slušná. Jmenovala se Eva. Iveta se nechtěla vdát, měla ráda samotu, hudbu a procházky zahradou. Příroda ji byla bližší. 

Po dvou letech Kristianové svatby se jím narodila holka dali ji jméno po tátovi Kristínka. Vše bylo v pořádku až do doby, kdy Kristince lékaři zjistili problém se srdíčkem. Byla pořád unavená, málo kdy bylo vidět úsměv na její tváři. Byla vyhublá i když rodiče by ji dali snad vše na světě. tehdy lékaři zjistili její onemocnění.

Po vyjádření lékaře, Kristinka by potřebovala nové srdce, jinak nemá šanci dlouhého života. 

Smutek zavládl v rodině. Měli vše rozrostlo se hospodářství, ale štěstí se vzdálilo. Kristian byl čím dál smutnější i kaž lékaři dali Kristinku do seznamu dárců. Rodiče se snažili Kristince život dělat hezkým, ale dárce se pořád nenašel. Když bylo Kristince 14 let, byla doba co nejdřív najít srdce pro Kristinku, už byla na tom hodně zle. Lékaři řekli rodičům, aby se připravili na nejhorší.

Kristian chtěl udělat oslavu pro ni, takovou, co by jí zůstala v paměti. Vzal motorku a šel do města zabezpečit pár herců na oslavu. Osud byl ale krutý, cestou ho vytlačil automobil z cesty. Cestou přemýšlel, jak pomoct dcerce, a získat i za peníze dárce z ciziny. Možná i proto nevěnoval dostatečně pozornost při jízdě. Sráz byla dost velká a jemu vzala život. Když jeho tělo odvezli do nemocnice, podle lékařů byl vhodný dárce pro svou dceru. Nikdy neměl problém se zdravím a jeho srdce bylo hodně zdravé. Rozhodnutí bylo jasné. Byl dárce své dcerce. trvalo delší dobu, ale srdíčko od tátu pracovalo pokojně, jak kdyby vědělo, že je tatínkové. Rehabilitace po operaci trvala dlouho, ale vše dopadlo dobře. Maminka a teta byli hodné, pomáhali Kristince vše zvládnout. Zabezpečili učitelku, co k nim jezdila, aby Kristínka zvládla učivo. Nechtěli, aby navštěvovala školu a také se báli, aby ji někdo neublížil. Její tělo zpevnilo, byla z ní nádherná holka. Studium pokračovala dálkově.  Teta Iveta jí naučila milovat květy a přírodu. Eva její matka poručila, dokud Kristínka nevyroste nesmí ji říct, že dárcem byl její otec. Neví, jak by se Kristinka zachovala. Když byla chvíle po jejích oslavách narozenin 18 let ji maminka a teta Iveta ji řekli pravdu o dárci. Slzy ji tekli po tváři a jiné neříkala jen... tatínku moc děkuji... Pláč a slzy tekli všem. Dlouho trvalo Kristince srovnat se, se straty tatínka. Moc krát ji bylo vidět, jak si hladí část těla, kde měla srdce. její slova byli...tatínku dobře se budu starat o Tvé srdíčko.

Eva však to nezvládala a za krátkou dobu se odebrala za manželem. Iveta se stala druhou matkou Kristince. Rozuměli si.

Práce kolem květu Kristinku moc neunavovala spíš naopak, byla ji prospěšná. Iveta ji naučila hrát na kytaru a když se procházeli zahradou Kristínka hrála písně co měli ráda její rodiče. Nikdy nezapomněla poděkovat Ivetě za její laskavost a starostlivost. Žili v klidu a vzpomínkami na své rodiny.