strata nejlepší kamarádky

                                 Ztráta nejlepší kamarádky

 Autor. MarieG

    Byl to príma den, profesor onemocněl a my jsme měli o dvě hodiny kratší studium. Já i moje nejlepší kámoška , kterou   znám  z dětství. Dohodli jsme se, že jdeme do města něco malé nakoupit co jsem už dávno chtěla. Uvítala to z radostí. Do   dnešního dne, jsme si vyprávěli všechno, svěřili jsme jedna druhé i o těch věcech, co bych nedokázala říct žádnému člověku   a ani mámě. Někdy jsme probírali spolužačky jak jsou někdy trapné a to jisté i o profesorech. Vše by bylo super, kdyby ani   nevím jak drželi jsme se za ruku a smáli se nad lidmi, co koukali v rozpacích nad námi. Některé jejích poznámky byli né   právě  dost slušné, ale my jsme se smáli a užívali si chvíle blbnutí. Pak jsem si ale uvědomila, že se mi to líbí držet ji za   ruku,  ale taky jsem si uvědomila,,, co to dělám, vždyť je to má nej kamarádka. Věděla jsem taky, že bych si nic nemohla s ní začít, jí se líbí kluci a také nejspíš by mě nechtěla. Hned jsem zavrhla tuhle myšlenku.

Všechno bylo jako dřív, mé přátelství bylo v pořádku, ale vzpomínky na hezký den s ní, se vracejí čím dál častěji. Jednoho dne, jsme zase trávili den spolu, byla u mě a blbli jsme. Kámoška mi dělala různé účesy, které by se jí nejvíc líbili. Poslední co mi udělala byl skutečně nejlepší a líbil se i mě. Ani nevím proč, políbila jsem jí, byla to jen taková jemná pusa. Koukala se na mě tak zvláštně. A najednou mi pusu vrátí. Byla to krása, nespěchala jsem, pomaloučku jsem zkoumala co asi si mohu dovolit.

Na druhý den však bylo něco jiné. Už to nebyla ta, co její smích zněl v třídě i když seděla se mnou, ale nevnímá Vás jako bych tam nebyla. Uvědomila jsem si , že jsem ztratila to nejlepší. Dni ubíhali, ale naše rozhovory byli  už jen o škole, počasí a o obyčejných věcech. Po čase mi povídala , že má nového kluka a já věděla, že vše už je v nenávratně.

Po čase jsem si našla kamarádku, ale nebylo to co jsem očekávala. Hodně krát jsem byla s ní v společnosti jejích přátel, ale cítila jsem se dost blbě. Neuměla jsem se připojit k jejích konverzaci hlavně když probírali sex. Já jsem nezažila milování jak s klukem nebo s holkou. Až po čase jsem poznala dívčí milování s kamarádkou. Ona byla jiná, pořád usměvavá, nikdy neměla špatnou náladu. Všechen volný čas jsme trávili spolu. Svěřovala se mi se svými pocity a pomáhali si. Pomalu jsme se poznávali i intimně. Nemilovali jsme se, ale cítila jsem jak reaguje mé tělo na její polibky, jak na krku, tak na hlazení v mém rozkroku. Všechno bylo v pořádku, dokud jsem si neuvědomila, že do našeho přátelství dávám všechnu svou sílu, energii co jsem měla. Ale od ní jsem to nedostávala. Tak jsme se rozešli. Já jsem to navrhla. Nebyl to rozchod dvou partnerek, jen rozchod dvou kamarádek, ale i tak to hrozně bolelo. Hodně dní jsem plakala, když jsem byla sama. Trvalo delší dobu když jsem se s tím srovnala.

Nedokázala jsem chodit kolem ni bez komunikace a stalo se že jsme se znovu dali dohromady. Ale už to nebylo to co před tím. Cítila jsem takovou zed co byla mezi námi. Spolu jsme dostudovali, zvládli jsme přijímačky na vysokou a bydleli spolu. Vzájemné spojení však nebylo . Nemohla jsem říct, že to byla má nejlepší kamarádka, ta co byla, jsem ztratila mou vinou. Dnes se už nevídáme hodně a i když si řekneme že se sejdeme, málo kdy to vyjde, nebo mě anebo jí se to nehodí.

Proto říkám, nikdy se nezamiluj do své nejlepší kamarádky., Nebo jen skutečná kamarádka se najde málo kdy a těžko se najde. Proto i když se najde, nikdy se do ní nezamilujte nebo máte šanci si promluvit o všem o tom, že se Vám líbí určitá holka a poradí jak se s ní seznámit. Skutečné přátelství je to nejcennější co Vám život dá, je moc krát víc jak láska.