Souznění duší

Autor. MarieG – spisovatel

Souznění duší.

Říká se, že život je krásný,

jen né každý zažije tu krásu žití.

Osud nedopřeje každému to poznání.

Já měla to štěstí,

znát dokonalost žití,

prožít chvíle co dotýkali se mé duši.

Něhu, něžné pohlazení,

ráno probouzet se políbením.

Kdy byl človíček co kvítek pro mě měl,

a něžné slůvko,, vítej v nový den..

Pak, ale osud Tě vzal bez rozloučení,

nedal Ti šanci říci ..sbohem duše milá..

Nechal mi jen vzpomínky ,

co z hlavy nejdou do zapomnění.

Lidi darmo říkají, chce to jen čas,

pak zapomeneš na to co už není.

Ne, když člověk pozná dokonalé souznění,

nikdy nezapomene, to nikdo nenahradí.

V době zlé, kde cit, láska porozumění

ztrácí se, kde vládne hrubost a násilí,

kde slůvko láska využívá se

jen pro tělesné uklidnění.

Duše moje spanilá co já tak ráda jsem měla,

podej mi ruku svou i když je tak studená,

budeme spolu v rajské zahradě,

kde příroda se neničí,

kde vůně tak andělská voní,

kde louka posetá je květinami.

Tam kde vládne pohoda a klid.

Tam chce s Tebou žít duše má.

Mé srdce zkamenělo,

miluje už jen přírodu,

lidi moc nemusí.

Zvířata jsou mé přátelé,

v noci i ve dne,

noční přátele jsou mi hvězdy,

jedna jsi i Ty duše spanilá,

ta na kterou se nezapomíná.

Dnes je tak málo lidi,

co jsou stejný jako já,

proto osud co krutý,

vyrval Tě z mého náručí.

Jediné co vím, z mého srdce nikdy Tě nevyrve,

tam zůstaneš navždy.