Slib

Autor MarieG spisovatel

Slib.

Příběh dívky, která si dala slib, že odhalí vraha své sestry.

Narodila jsem se ve větším městě v Jižních Čechách. Bydleli jsme v malé vesnici. Rodiče měli malí krámek s ovocem a zeleninou. Navíc prodávali květy, co maminka dopěstovala, milovala hlavně růže a lilie. Táta ji udělal skleník, kde květy pěstovala spolu s tátou. Také byl milovník květin, navíc bonsaje různých tvarů pěstoval. Měla jsem o 7 let mladší sestřičku Věrku. To byla naše tanečnice. Zbožňovala tanec hlavně balet. Byla moc hezká, plavé kudrnaté vlasy pomalu po pás. Byla naše malá princezna.

Rodiče ji dali do kurzu baletu.

Byla hodně dobrá a moc krát se stalo, že rodiče si lámali hlavu, po kom to zdědila.

Já byla spíše jako klučina, neměla jsem ráda dlouhé vlasy. V dětství jsem měla víc kamarádu jako kamarádek.

Mně zajímalo čtení, detektivky a knihy z prérie o kovbojích.

Postupem času jsem se věnovala hodně sportu. Lukostřelba, no také hodně jsem četla o zbraních.

Maminka pořád říkala ...Miluško měla by ses zajímat víc o domácnost a o vaření, jednou to budeš potřebovat, když si najdeš partnera.

Hodně mě to pokaždé rozčílilo.

Už jsem Ti maminko řekla, že nikdy nechci žádného muže, nebo jak je náš táta takový se nerodí sama jsi to vždy říkala, tak prosím nikdy mi to neříkej.

Táta mě měl hodně rád, možná proto, že jsem se víc zajímala o práci kolem domu a také jsem hodně pomáhala ve všem co dělal.

Pokaždé říkal mamince… nech ji, když bude jednou chtít najde si, ale teď ať dělá, co jí baví...

Na střední školu jsem nastoupila jen gymnázium, zatím jsem nebyla rozhodnutá, jaký odbor si vyberu, když bych jela na Vysokou školu.

Dětství jsme měli nádherné, rodiče nám byli příkladem a učili nás skromnosti a úctě k starším lidem, ale hlavně být hrdý na svou vlast.

Pokaždé jak jsem četla nebo viděla v televizi o lidech co ublížili dětem, anebo lidem bez příčiny a také podvodníci co podvodem připravili lidi o hodně peněz nebo dokonce o bydlení, jsem říkala budu policajtka, anebo budu studovat právo a dostanu je tam kde patří do vězení.

Táta říkal... tak to je pro Tvou povahu to nejlepší řešení v budoucnosti...

Byla jsem v druhém ročníku na Střední škole, když nám táta zemřel na otravu krve.

Nepřiznal se mamince, že měl úraz.

Nemohla jsem to pochopit, musel mít velké bolesti a maminka to necítila, že se s tátou něco děje.

Po roku si máma našla přítele. Byl policajt. Od samého začátku se mi moc nelíbil, jeho chování bylo zvláštní.

Někdy měl i na mně blbé poznámky, ale hodně měl ráda mou sestřičku. Moc krát jsem viděla, jak si ji vzal na klín, hladil ji po vlasech a pokaždé něco šeptal ji do ucha.

Když se máma ptala, co šeptá sestra neodpověděla, jen to ...je tajemství... Ségra moc ráda také kreslila věci, co jí právě proběhli hlavou.

Moc krát jsem řekla mámě, že se mi nelíbí chování jejího přítele vůči sestře.

Její odpověď byla pokaždé ...závidíš ji, má ji ráda, jak kdyby byla jeho dcera...

Většinu času jsem trávila ve své cimře.

Po maturitě jsem se rozhodla jít do Anglie. Máma mi to vyčítala, že nejdřív ať si udělám Vysokou školu. Má odpověď byla. ...Máma rozhodla jsem se nejdřív vydělat peníze a pak studovat na policejní akademii v Londýne. Mé rozhodnutí bylo ovlivněné, že jsem nemusela mami přítele.

Ségra plakala, když jsem odcházela ...budeš mi moc chybět sestřičko...

Neplakej Věrko, jednou přijedeš za mnou s mámou na dovolenou.

Našla jsem si práci u soukromníka, co pěstoval květy v malém městě poblíž Birminghamu.

Měl obrovskou zahradu, kde byli různé květy.

Když jsem mu řekla, že se vyznám v květinách hned mě přijal.

Bydlela jsem poblíž v pronajmu u starší paní, se kterou mně seznámil majitel květinářství. Byla to milá paní a moc jsme si rozuměli.

Byla i mou učitelkou abych se úplně zdokonalila v angličtině.

Měla jsem ji ráda, jak kdyby byla má babička. Oslovovala mě Míla, nebo tak ji to líp šlo.

Byla jsem krátce v Anglii, když mi maminka poslala telegram, ztratila se nám Věrka.

Policie vyhlásila pátraní, ale pořád o ni nebylo nic slyšet.

Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo stát, pořád jsem měla zlé tušení.

Matka to hodně zle snášela. Byla jsem hodně netaktní vůči mámě, vyčítala jsem jí, že krátce po smrti otce si namluvila přítele, který byl právě ne nejlepší. Když jsem přijela na dovolenou domů ptala jsem se, kdo ji viděl naposledy. Máma mi řekla, že v ten den jela s jejím přítelem na chatu chytat ryby, ale domů se už nikdy nevrátila. Nechápala jsem, vždyť ona to neměla oblíbené. Měla jsem z její odpovědi špatné myšlenky.

Policie vše prohledala a mámy přítel řekl, že odjela sama domů, ale viděl, jak ji vzal neznámý kluk na kolo, nebylo mu vidět do tváře.

Prohledali celé okolí, ale nic nenašli, tak případ za tím byl veden pořád otevřený.

Policie vyhlásila celostátní pátraní.

Máma se krátce po ztrátě Very rozešla s přítelem a vše prodala.

Bylo to divné, že sám navrhl rozchod.

Chtěla jsem, aby přijela za mnou do Anglie, že ji najdu práci zde a může dělat zde, kde dělám já. Moc dobře se vyznala v práci kolem kytek.

Nechtěla, odjela žít do Polska, kde měla rodinu.

Moc jsem neznala tu rodinu, nebo rodiče mi o ní nikdy neříkali.

Po dvou letech, jsem se přihlásila k policii. Nebyl problém, nebo majitel co jsem u něj dělala mi dal dobré doporučení znal se s policii moc dobře.

Pořád jsem měla zvláštní sny o sestřičce, jak prosí o pomoc.

Byla jsem z toho někdy dost nerovní.

Věřila jsem, že neodešla někde do ciziny, spíše mě napadlo, zda jí neunesli, nebo někdo ji ublížil a pak zabil.

Zkoušky na akademii jsem zvládla v pohodě. Po ukončení jsem nastoupila na policejní stanici Birminghame.

Město, kde bylo víc cizinců jak Angličanů.

Hlavně Indové, ale i spousta cizinců z jiných zemí.

Práce bylo v každé směně hodně hlavně přes víkend. Také i zde bylo spoustu případů násilí a vraždy.

Ne vše se nám podařilo objasnit. To mě nejvíc trápilo, nebo mi připomínalo mou sestřičku.

Zájem o seznámení od kolegů jsem měla, ale můj zájem zatím nebyl.

Ráda jsem si vyjela s kolegy na koncerty rock skupin nebo country. Měla jsem ráda hlavně country, ale pomalu veškerou hudbu.

Poznala jsem spoustu celebrit.

Zabezpečovali jsme hladký průběh koncertů, proto jsem se seznámila i osobně z některýma celebritami. Hlavně Bonnie Tyler, Chris Norman a z mnoha dalšími z ciziny.

Volný čas jsem věnovala setkáním s partou, co dělali se mnou a pár policajtů z oddělení kriminalistiky.

Zajímala jsem se, zda je možné dostat se na oddělení kriminalistiky.

Kolegyně mi představila bráchu, co dělal u kriminálky. Docela príma kluk. Nebyl jak naší kluci z oddělení, byl dost zamlklí. Bylo to, jak kdyby pořád přemýšlel.

Řekl, že se zeptá, zda si mohu dát žádost o přeložení.

Já jsem se zatím nechtěla ptát velitele policejní stanice, kdyby mi to nepovolili. Byla jsem pořád cizinka. Státní občanství jsem zatím neměla. Pak jsem se ale rozhodla jít na testy, které musel každý žadatel o občanství ukončit.

Kluci z oddělení a kolegyně Mary Anna mně hodně pomáhali. Byli to nároční testy, ale zvládla jsem to.

Stala jsem se občanem Spojeného království.

Nebyl ani měsíc po zkouškách, když mi velitel oznámil, abych napsala žádost o přeložení ke kriminálce.

Měla jsem velkou radost.

Hodně jsem se spřátelila s bývalou kolegyni Mary Anna a její brácha Paul, byli mé nejlepší přátelé. Mary An byla mou parťačkou u policie. Byla jsem moc ráda, že mě přidělili k ní, byla hodně dobrá a já jsem za tu dobu získala spoustu zkušeností. Chodili jsme společně do posilovny.

 Když jsem jí poprvé uviděla v úboru, co měla na cvičení hodně se mi líbila její krásně vypěstovaná postava.  Její cvičení bylo kvalitní, hlavně posilování.  Slíbila mi, že bude pokaždé chodit se mnou do posilovny, abych získala silu. 

Věděla jsem, že Mary An mi bude dost chybět, zvykla jsem si na ní, nebo jsme hodně času trávili společně, také jsem jí řekla o případu své sestry. ...Pokusíme se Ti pomoct, brácha nám pomůže.

Práce u kriminálky mě bavila, získávala jsem zkušenosti z pátraní po osobách a také objasňování trestních činů.

Psaní hlášení o objasnění trestního činu na neznámou osobu nebo na pachatele jsem moc ráda neměla, ale byla to povinnost.

Pokaždé jak bylo hlášení o únosu nebo vraždě mi připomínalo, že svůj slib musím dodržet a najít, hlavně usvědčit pachatele. Pořád jsem podezřívala bývalého přítele, co měla máma.

Jeho prohlášení mi nedalo klid už léta.

Mary An pokaždé říkala, když jsme zašli po práci na kafé, jak ráda by poznala mou vlast, kulturu a zvyklostech lidí.

Slíbila jsem jí, že pojede se mnou na dovolenou a já ji ukážu krásu Čech.

Když jsem měla dovolenou odjela jsem domů i s Mary An. Mé rozhodnutí bylo, že musím zjistit pravdu.

Ubytovali jsme se v hotelu ve městě Tábor.

Zjišťovali jsme minulost mami přítele. Jeho kolega z předcházející práci nám řekl, že byl

obviněn za obtěžování mladistvé osoby. Bohužel pokaždé nebyli dostatečné důkazy, a tak byl zproštěn viny.

Pak požádal o přeložení.

Ptali jsme se lidí, co ho znali. Bylo vidět, že lidi se dost vyhýbali odpovědi. Neměl dobrou pověst.

Pak jsem se ale dozvěděla, že má špatné přátelé, drogy, alkohol a hodně holek.

Seděli jsme s Mary An v restauraci v našem hotely, když přišel k nám starší pán, co se představil jménem Karel. Řekl, že dělal lesníka v naší vesnici v čase, když zmizela Věrka.

Požádal mě o mou adresu v Anglii, že mi vše napíše, ale teď mě dal bývali přítel mami sledovat, tak nemůže nic říct. Pak rychle odešel.

Cítila jsem, že něco ví o zmizení mé sestry.

Měli jsme s Mary An ještě pár dní dovolené tak jsem ji ukázala krásu mojí rodné vlasti.

Byla nadšená. Vše se ji líbilo.

Její slova byli... Mílo je moc hezká krajina, kde jsi se narodila.

S Mary An jsem se hodně sblížila, nebo jsme měli hodně společného. Sport, hudba, příroda a focení.

Byla moc dobrá policajtka a člověk. Chápala mě.

Moc krát za dobu co jsme byli v ČR jsem měla těžké sny, ona mě pak uklidňovala ... jsem zde Míla, vím, že je to těžké opět prožívat bolest...

Po návratu do Anglii, za pár dní mi došel dopis od pana Karla.

Psal, jak bývali mami přítel si vodil holky a někdy i s kamarády užívali si hodně krát i nezletilé v jeho chatě poblíž lesa.

Ví, že za krátkou dobu od zmizení mé sestry, dělal kolem chaty betonový prostor, co bylo dost divné.

Když jsem se ho ptal proč to dělá, odpověděl... to bude parkoviště, když je po dešti...

Ale když jsem řekl, že zde nesmí, arogantně odřekl... nestarej se, já si to mohu dovolit...

Lidi se ho bojí, proto nic nechtějí říct o něm. Hodně holek zmizelo, ale pokaždé to bylo uzavřené... únos do zahraničí. Postaral se, aby vše bylo co nejdřív ukončené.

Jestli máte někoho, co se nedá ovlivnit nebo podplatit, zjistíte pravdu.

Jen prosím neuvadejte mé jméno, nejspíš by mě dal zabít.

Hodně mi pak pomohli kolegové, zjišťovali, zda někdo nemá známého nebo přítele u nás v ČR. Kriminalisté z Londýna požádali o pomoc pro mě.

Trval rok, co jsme našli člověka z kriminálky v ČR, který měl důkazy o nekalé práci bývalého mami přítele.

Když měl dostatečné důkazy proti němu, drogy a spoustu jiných prohřešků byl odsouzen a zavřen. Pak mě pozval, abych byla přítomná u prohledání chaty a rozbouraní betonu kolem ní.

Vzala jsem si mimořádní volno. Vysvětlila jsem, proč musím jít. Velitelství mi poskytli volno dokud budu potřebovat. Mary An jela zase se mnou.

Její slova... nenechám Tě samotnou, co když bude pravda a najdou tam i Tvou ztracenou sestřičku. Jsi má přítelkyně a mám Tě moc ráda.

Byla jsem šťastná, že nebudu na vše sama.

Na letišti mně čekali policajti z kriminálky.

Dohodli čas, kdy se vše provede.

Opět jsme se ubytovali v hotely. Nemohla jsem ani jíst od nervozity, ale Mary An mě donutila.

Nedalo se mi spát, tak jsme si povídali pomalu celou noc.

Ráno nás policajti vyzvedli a jeli jsme do lesa v naší vesnici.

Přijeli dělníci z lesní zprávy a buldozerem odstraňovali betonovou plochu.

Pak pomalu kopaly prostor. Netrvalo dlouho a objevili zůstatky člověka. Nebyl jen jeden bylo jich pět. Některé kostry byli vidět, že jsou z nezletilých dětí.

Vše se vzalo na kriminální oddělení, aby zjistili, o jaké lidi se jedná.

Jedna byla i má sestra.

Mary An mě musela držet byla bych spadla. Vzali mě do nemocnice, bylo mi hrozně zle...

Po injekci a infuzi mě propustili. Mary An a já jsme jeli do hotelu.

Domluvila jsem se s Mary An, že uspořádáme pohřeb v naší vesnici.

Zjistila jsem adresu rodiny v Polsku a oznámila jsem mámě, že její dcera a má sestra se našli, ale bohužel mrtvé. Také jsem ji oznámila, kdy budou uložené její ostatky.

Policajt, co byl mami přítel pak prozradil všechny, co byli také v případech znásilnění a vražd nezletilých dívek.

Bylo okamžité ukončení v policejním sboru pro všechny a odsouzení na dlouhá léta.

Když vše skončilo pocítila jsem úlevu na duši, ale plakala jsem dlouho. Štěstí jsem měla, že byla se mnou má kamarádka a od té chvíle má přítelkyně.

Konečně po 15 letech jsem splnila svůj slib. Máma po pohřbu hned odjela, nedokázala se koukat do mích očí, že přivedla do domu vraha svého dítěte. Dala mi kufřík, co byl Věrky, nevím, co je tam nedokázala jsem se kouknout.

Všem jsem poděkovala za pomoc a panu Karlu jsem navrhla ať přijede do Anglie na dovolenou. ...Vše Vám bude hrazené můžete přijet z celou Vaší rodinou.

Objala jsem ho z vděčnosti, že jediný dokázal usvědčit vrahy a já mohla splnit svůj slib.

Pak v klidu jsme s Mary An odjeli domů do Anglie.

Věděla jsem, že Anglie se stala mou druhou krajinou, kde chci navždy zůstat.

Po návratu jsem spolu s Mary An otevřela kufřík a tam jsem našla nakreslenou chatu s říčkou. Bylo to místo, které před tím nakreslila, když byla na chatě spolu s mámou a jejím přítelem.

Plakala jsem, že kdyby to matka byla otevřela mohlo být objasněné vše dřív.

Obrázek, který byl pro mě jsem si dala zarámovat, aby věděla tam nahoru, že je mám.

Po příchodu do práce mi kolegové gratulovali, že i v rodné krajině jsem splnila co jsem slíbila.

Pomalu jsem se díky kolegům a přítelkyni smířila ze ztráty sestřičky.

Nastali klasické dny, kdy jsme museli řešit různé trestní činy, hlavně od cizinců.

Při jedné akci mé přítelkyně byla hodně zraněná.

Při běžné obchůzky v části, kde se scházeli osoby drogově závislé, jí postřelil jeden z prodejců drog. Měla štěstí, že měla zranění, co neohrozilo její život. Ten den jsem měla volno tak jsem jí navrhla, že půjdu s ní do akce. Snažila jsem se ji ošetřit, dokud přijede záchranka. Její kolega volal posily. Podařilo se všechny zajistit. 

Já jsem byla celou dobu u Mary An. Vydrž prosím, neodejdu od Tebe, jsi má kámoška a má rodina, vždyť víš, že nemám nikoho jen Tebe. Ani nevím proč, jsem ji políbila. Dlouhou dobu ležela v nemocnici, její noha, kosti byli rozdrcené, ale lékař řekl, že to bude v pořádku. 

Po vyléčení jí její brácha vybavil přeložení na oddělení pro mladistvé a ochrana týraných žen a dětí. Pro zranění nemohla Mary An dělat výjezdy, její zranění to neumožnilo.

Koupila jsem si barák poblíž rodiny, co měli hodně dětí, co jsem až pak zjistila.

Přítelkyni jsem řekla, že se mi zdá nevhodná výchova dětí a nezájem rodičů o ně.

Mary An zabezpečila spolu s pracovníkem ze sociální péče návštěvu rodiny.

Rodiče oznámili, že děti jsou ve škole a nejmladší dítě v tu dobu spalo.

Přítelkyně mi řekla, že budou sledovat tuhle rodinu, nebo měli podezření z alkoholizmu.

Když jsem jela domů z práce, potkala jsem holku s kočárkem a plačícím dítětem. Poznala jsem, že to děvče je od sousedů. Ptala jsem se jí proč to dítě pláče. Její odpověď byla ...Je asi hladová anebo počuraná, ale rodiče mají hodně vypité a dělají takové věci co dospělí. Museli jsme odejít ven.

Volala jsem přítelkyni ať co nejdřív přijede ke mne, že mám podezření zneužívání dětí na prodej drog a také že děti také kouří marihuanu.

Vzala jsem holku ke mne. Dala jsem ji najíst a ptala jsem se na její rodinu. Malé dítě jsem přebalila a opatřila.

Když přijela přítelkyně zjistila od holky pomalu vše, měla přibližně kolem 6 let a vyprávěla nám, jak večer přijdou cizí páni a dají tátovy balík a také peníze. Pak se opijí a kouří cigarety co zle voní. Dva bráškové pak dostávají malé balíčky, aby prodali cigarety. Prozradila, že i ony dva kouří a někdy dají dalším sourozencům.

Přítelkyně si vše nahrála. Zatelefonovala bráchovi, aby přijel ke mne, že mu vše poví.

Po příchodu jejího bráchu jsem mu řekla, že budu sledovat sousedy a nafotím návštěvy v jejích rodin. Oba rodiče byli pod silným vlivem alkoholu a také zdrogovaný. Z patra v mém domě bylo vidět jejích dovádění. Holku jsem vyprovodila domů a řekla jsem ať sestřičce dá něco sníst. Ptala jsem se, zda mají doma jídlo pro ni.

Řekla, jo ještě je tam mléko hned ji dám jíst a pomůžou mi i sourozenci.

Po návratu jsem se dohodla s kolegou a přítelkyni, že se budeme střídat a fotit ode mne lidi co přijdou k sousedům. Tak zjistíme dodavatele drog.

Po necelém měsíci jsme odhalili celou skupinu. Děti byly dané do ústavu po soudě, který rozhodl odebráním dětí. Rodiče byli odsouzený za prodej drog a za zneužitím dětí na prodej omamných látek.

Za dobu, co jsme zjistili trestní činnost sousedů bydlela přítelkyně celou dobu u mě. Někdy nám pomáhal i Paul, když jsme byli obě v práci.

Jediné, co mi vždy vyčítala, že nemám větší postel a musí spát na sedačce v obývací místnosti.

Smála jsem se.

Ok, koupím větší.

Když jsme pak dělali video, co jsme nahráli mi najednou řekla.

Musím Ti Mílo něco říct o sobě. Možná už nebudeme přátelé, ale musím Ti to říct.

Jsem jinak orientovaná, mám ráda ženy ne muže. S tím, že spím v obývacím pokoji jsem to myslela jen žertem. Teď nemusíš koupit vetší postel, nebo i tak by si se mnou nechtěla spát, když víš o mé orientaci.

Ne Mary An, vždyť jsme spolu spali v hotely v Čechách a mě se to líbilo, cítila jsem se líp jak když spím sama. Takový pocit jistoty.

Tak zítra, když zde bude Tvůj brácha pojedeme koupit vetší postel. Pak nám to přivezou po práci, složíme jí společně.

Pak, se ale musíš nastěhovat nastálo ke mně. Chyběla bys mi v tom velkém lůžku.

Dlouho jsme se tomu smáli.

Její brácha ji pomohl přestěhovat.

Poslouchej Mílo, řekl Paul ...ja to věděl, že najdete společnou cestu, ani jedna jste neměla zájem o muže. O sestře jsem to věděl, ale jsem moc ráda, že bude mít super partnerku nejen po pracovní stránce.

Přítelkyně pomohla vyřešit spoustu případů týraných žen a dětí a já zase s přáteli vyšetřili a odhalili hodně trestních činů.

Nejhezčí však byla chvíle, když jsem poprvé dostala polibek od své přítelkyni, která zůstala se mnou do konce našeho žití.

Když jsme dosáhli důchodový věk, jezdili jsme poznávat celou Skandinávii, ale také jezdili jsme na dovolenou i do mé rodné krajině.

Navíc se mi splnilo, poznala jsem skutečné nerozluční přátelství, po kterém jsem toužila.