Setkání

Autor. MarieG

Setkání.

Den začínám jako každý jiný. Kafé si udělám a za psací stroj usedám. Napsat báseň anebo příběh? Múza mi napoví.

Jak tak píšu, něco mi říká.. jdi ven je čas který máš rád..

Pořád to na mysli mám, tak psaní odkládám. Teplo se obléct a šálu co od maminky mám tá chybět nemůže. Mám moc ráda když padá sníh a vrže pod krokem mým.

Vyšel jsem z domu ven a přemýšlím, kde ale jít mám, nějak moc ráda lidi nemusím.

Jsem člověk přírody.

Jak tak přemýšlím dopředu nekoukám, tu vrazil jsem do človíčka co deštník má a na cestu také dopředu nekouká jen pod nohy aby nesklouzla.

Bože moc se omlouvám, to nechtěl jsem. Když deštník víš zvedla, uviděl jsem krásu co do teď ne. Slečna nebo paní byla jak hvězda co z nebe září. Oči jasné jak modré nebe a krásou ji Bůh taky obdařil hodně. Na chvíli zastavil se mi dech a srdce chtělo z hrudi vyskočit.

I ona se hned omlouvala.

Prosím, jestli si mohu dovolit na kafe nebo čaj Vás pozvat chtěl bych, jako omluvu.

Vím neznáme se, ale ja neznám zde moc lidi a přátele taky nejsou zde.

Chvíli přemýšlela a pak souhlasila. Dobře čaj si dám ráda dnes je dost velká kosa.

Sedli jsme si kousek od baráku mého a objednal čaj, ten prí má ráda, jen někdy si kafe dá. Představil jsem se..mé jméno je Jan..

Dobře dám si i já čaj, nebo už jsem vypil hodně kávy. Alkohol můj přítel není, ale jestli by jste chtěla pro Vás ráda objednám.

Ne i kolem mě alkohol nechodí.

Tak jsme si povídali co jaké povolání máme.

Já jsem básník a spisovatel, taková naivní duše co věří, že jsou ještě hodný lidi.

Na to Jana tak se představila se zeptala...Co píšete..

Příběhy různé a trochu něžné básně , o kráse ženy a nádherné přírodě a o lidech co mají laskavé srdce a také o lásce.

A co Vy Jana děláte?

Já jsem učitelka, učím přírodovědu a občanskou nauku. Zbožňuji přírodu a život v ní.

To je nádherné, máte můj obdiv.

Pak mi řekla o dívce z třídy své. ..Dala jsem dětem úkol co by chtěli být, nebo co by si přáli. Byli to hezké práce, ale nejvíc mě zaujal právě úkol, co napsala malá holka.

Když jsem ho četla slzy mi tekli, jak laskavé srdce má ta malá holka. Jestli chcete povím Vám její přání.

Nic na světě nechci víc jak zdraví pro mou mámu, která nemocná doma leží. Chtěla by jsem být jako ona, umět šít ,abych měla hezké šaty. Ted nemůže má bolavé ruce. Ale nejvíc chci vydělat peníze na vozík, abych jí mohla vzít na procházku. Chci aby sluneční paprsky ozářili její nádhernou tvář, aby zase měla úsměv na tváři, který měla tak nádherný . Pomáhám nakupovat starším lidem, nebo trochu uklidit a ony mi pak dají pár korunek. Táta pomoct nemůže nebo už nežije, banské neštěstí mi tátu vzalo.

Když jsem ji poslouchal srdce mě hrozně zabolelo, slzy mi tekli po tváři. Jak velké srdce má to malé dítě , některý dospělý takové nemají.

V této zlé době, děti zapomínají na rodiče na staré rodiče, nemají zájem věnovat jím svůj čas.

Dlouho jsme si povídali a vyměnili si čísla, když někdy bude mít Jana čas na horký čaj.

Dovolím si Vás doprovodit, jestli souhlasíte. Moc ráda se procházím když padá sníh, někdy jsem jak dítě sněhové vločky do ruk beru, jsou tak kouzelné i když vím, že hned se rozplynou.

Jak jsem vyprávěl byli jsme u jejího domu, bydlela kousek ode mne.

Pak často jsme si zašli na kafe nebo čaj.

Tak jsem si našel fantastického človíčka, přítele do nečasu, ale i do horkých dní. Šťastný jsem, že jsem poslechl hlas srdce.