Říka se.

Autor. MarieG

Říká se.

Říká se, že jsme kdysi byli šťastní.

V dnešní době je nejtěžší být člověkem. Cena člověka klesla na minimum. Každý se spikl s někým jiným a dostal se do jejich zdí, zapomněl na sebe natož na ostatní lidi. Člověk zapomněl žít a všechny ty maličkosti, které pro život znamenají. Čím dál méně lidí se miluje. Čím dál méně se smějí ale pláčou. Čím dál méně se schází ven. Čím dál více čtou citáty o štěstí, ale ani ho nepoznají, ani necítí. Myslím, že je snazší žít, když ztratíte sebe a nevidíte ostatní. Kdo bude vědět, kde jsme se ztratili, kde jsme ztratili sami sebe. A říká se, že jsme byli šťastní kdysi. Říká se, že jsme žili jednoduše a krásně. Vypráví se příběhy z okolí, které nám vykouzlí úsměv na tváři.

Mávejte tomu, kdo mává vám, duše vždy dýchala. Postaveno krok za krokem a vše pro sousedy. Domy byly postaveny tak, aby umožnily sousedům „přímo na dohled“. Váš soused byl skoro jako člen rodiny, bližší, a často milejší než ten váš .Na vesnici se vždy vědělo všechno. Kdo šel, s kým se zastavil, kam přišel, co nosil v tašce. Děti, které by přinesly cukr za nic, byly odvezeny, ale jen proto, aby se v tu chvíli ukázalo, že jsou nejlepší dítě okolí. Cestou zpět z města se rodiče neptali "koupil jsi všechno, co jsem řekl" ale "koho jsi potkala a hezky jste se zeptali a pozdravili se. "A je jedno, jestli jste několikrát potkali souseda pokaždé, jste se museli hezky zeptat jinak  Vás soused nemohl obejmout, když jste vešli do domu.

Zmizeli i ti rošťáci , kteří uměli vnést strach do kostí některých lidí, a byli balzámem z duše. Na ulici bránili děti a starším lidem přinesli dřevo a dřevěné uhlí. Všichni věřili všem a všichni věděli, kdo kde "schovává" klíč od domu. Někdo pod podložku, někdo v květináči u dveří, někdo ve voňavých plenkách na dvoře. A nikoho nenapadlo vejít na cizí dvorek, ale cizí hlídali lépe než ten svůj. Na nádvoří bylo možné vidět jen tehdy, pokud vám někdo starší otevřel bránu, abyste si vzali míč, který někdo náhodou kopl přes bránu.

Na ulici se hrálo a kuličky. Lezli jsme na ovocné stromy po okolních švestkách a někdy i krvavá kolena jsme měli  při návratu domů. A vždycky bylo hraní s kamarády. Všichni se navštěvovali a přinesli , co měli. Kamkoliv jste přišli, nezůstali jste hladoví. Lidé si jeden druhého vážili, respektovali a měli se rádi. Sdíleli, co měli, a starali se jeden o druhého. A kam jsme se dnes dostali. Kde jsme se ztratili. Díky čemu jsme zapomněli, jak žít, radovat se a smát se. Tahle doba ničí přátelství, sousedské vztahy, ale hlavně vládně zlo. Některý se smějí když řeknete že bylo líp, nevěří, prožívají dobu vymytých mozku.