Ráno

Ráno…

 Autor. MarieG

Nastal nový den,
zasněně otevírám oči.
Vidím skrz okno,
kousky modré oblohy.

Paprsky slunce,jsou po celých mých vlasech.
Nevědomý, teplý hladí mě a volají, abych vstala
Ale znovu zavřu oči,
a představuji si tvé ruce.

Ve vlasech, jak se teplo rozlévá,
proč jsem se probudila?
V mých snech je lepší, že jsem zůstala,
Jsem tam spokojená.

Tady jsi,a ty mi dej ruce,
letím do tvé náruče.
Silně mě objímáš, líbáš na obě oči,
a já mizím v tom objetí.

Blížím se až k tvým rtům,
Tvé polibky cítím na krku,
sladký spánek je přerušován zvuky,
město se probouzí, ticho mizí.

Odchází bez návratu až do nového rána,
podívám se na hodiny,
minuty ubíhají a já čekám,
ale nevím, na co čekám.

V této prázdné místnosti,
kde mě zdi dusí,
položila jsem hlavu na tvůj polštář,
cítím tvou vůni.

A čas se zastaví,
protože to je to, co chci,
chci, aby dnešní ráno trvalo

ještě delší dobu.

Nechci vkročit do nového dne,
protože realita je realita,
Nelíbí se mi to, nejsi tam.

A proto neotvírám okna,
ale ráno stále odchází, opouští mě.
A říká Tvé jméno
ale, že se zase vrátí,

večer když půjdeš spát.

Se smutným pohledem ho posílám pryč,
zhluboka se nadechnu otevřu oči,

nedá se nic dělat,

jen čekat na večerní čas.

A tak začínám nový den,

s prací a s úsměvem,

s pozdravem přátelům a kamarádům

co mám moc ráda.

Pošlu pozdrav do světa,

lidem statečným s laskavým srdcem,

poděkuji nebesům za nový den,

za spánek a že jsem.