Prsten

Prsten.

Můj příběh,  prsten s jménem Ježiš.

Je to spousta lét , co se odehrál můj příběh. Nikdy jsem nebyla fanatik do náboženství. Jako dítě jsem ráda četla katechizmus hlavně babičce, která mě k tomu vedla. Věděla jsem snad nazpaměť vše co bylo v knize psané, nebo často jsem četla , když mě o to požádala bábinka.

Léta utíkali já se provdala a měla děti, které mám moc ráda. Když mi bylo kolem 40 jsem vážně onemocněla. Podle lékařů, byla nutná operace. V ten den jak jsem ležela v před operační sále, jsem cítila, že to asi  nezvládnu.

Najednou mi byla hrozná zima i když jsem měla na sobě deku.

Tehdy mi proběhlo v mé mysli prosba a mé slova jsem si opakovala, Ježíši prosím ochraňuj mé děti, když to nezvládnu.

Té myšlenky jsem měla až do chvíle když mě uspali.

Operace byla dlouhou dobu, ale zvládla jsem to. Po určité době jsem dostala poukaz na lázeňskou léčbu. Táta mě ubezpečil,..neboj o děti se postaráme.. Tak jsem odjela do lázní. Vše bylo ok do doby, kdy mě nutil rehabilitační pracovník cvičit prvky co mě dělali hodně velkou bolest.

Říkala jsem mu, že jsem operovaná na žaludek a ne na žlučník, a že už odmítám cvičit to co nařizuje, prvek na posílení břicha.

Do druhého dne jsem měla neskutečnou bolest a řekla jsem primáři léčebny,

že už nepůjdu na cvičení a že jsem musela na pohotovost nebo mě hrozně bolela operovaná část těla.

Z pohotovosti kde mi dělali sonografii, zjistili, 

e musím opět podstoupit operaci nebo se uvolnili stehy. 

Odmítla jsem se dát operovat v městě, kde jsem byla v lázních,

tak jsem ukončila předčasně pobyt v lázních

i když primářem byla doporučená delší léčba. 

Hned po návratu domů, jsem se objednala u svého lékaře co mě operoval.

Okamžitě mě přijali na hospitalizaci a vybavil operaci na druhý den,

nebo z pupíku mi krvácelo a dost nepříjemný zápach bylo cítit.

Podle mého lékaře operace byla už na poslední chvíli, ale vše dopadlo v pořádku.

Na třetí den jsem z ničeho dostala velkou horečku a řekli mi,

že snad jsem chytla virus chřipky. Kolem odpoledne mi zůstalo hodně špatně,

pamatuji si jen že jsem zazvonila na sestru co měla službu.

Víc si nepamatuji. Jen po určité době jsem měla pocit, že se koukám na své tělo a vidím hodně lidí kolem mého těla a co se snaží mi strojem dávat pomoc.

Necítila jsem žádnou bolest, jen nádhernou vůni,

světlo a na konci světla stálo hodně lidí. I mé blízké z rodiny co byli na věčným odpočinku. Jediné co si pamatuji je… Tvůj čas nepřišel…

Pak jsem se probrala do abnormální bolesti a podle ošetřovatelů jsem byla zlá a nic jiné jsem nemluvila.. proč jste mě vzbudili,!

Až pak jsem se dozvěděla od kamarádky ,

která tam byla když jsem upadla do bezvědomí.

Podle ní to bylo hrozné, snažili se tě oživit dost dlouhou dobu a až pak jsi se probrala. Jak mi řekl můj lékař a dobrý kamarád….

Byla jsi už mimo, ale to slovo jak jsi se probrala, bylo Ježíš můj… Pak jsem se postupně časem vyléčila, ale už jsem nechtěla do lázní.

Cítila jsem se dobře a už jsem nechtěla riskovat,. Věnovala jsem se sportu, přírodě, kterou jsem od mala milovala a to mě pomáhalo. Časem jsem psala básně.

Od dětství mě milovala múza, ale nebyl čas se věnovat psaní.

Jak se říká, smůla nechodí po horách, ale po lidech.

Opět bolest. Měla jsem auto nehodu nehodu a před nárazem, bylo jediné

… Ježíši tohle už nepřežiju… Ne nebylo mi ještě dané ukončit žití.

Opět jsem se časem vyléčila a žila zase se svýma zájmy.

Děti už měli své rodiny a já snažila žít sama ze svýma sny.

Bylo to jeden den, nic mě nebavilo,

tak jsem se vybrala toulat se městem a doufala jsem, že budu zase v pořádku.

Jak jsem šla do města na pokraji byl kostel a ani nevím proč, mě to tak lákalo,

sednou si a snad mi bude líp.

Byla jsem v pohodě a koukala jsem na obrazy co tam byli a můj zrak se soustředil na obraz Ježíše. Cítila jsem, jak kdyby se na mě koukal a jen tak pro sebe jsem si říkala prosbu,

aby mi odpustil vše co nedobré jsem v životě

zda to bylo nevědomky někomu ublížila. Přemítalo se mi pomalu vše co jsem v životě udělala jak dobré tak ne dobré.

Seděla jsem tam hodinu , možná i díl. Cítila jsem jak kdyby mi kámen ze srdce spadl. Ten pocit lehkosti, vůně nádherná a duševní klid.

Když jsem odešla už mě nelákalo jít do města .Šla jsem domu, pustila jsem hudbu a bylo mi moc příjemně.

Na druhý den jsem jela nakoupit a po cestě jsem potkala kamarádky dcerku a tak jsem se zeptala jak se daří mámě. Začala plakat,… maminka je na tom dost špatně je v nemocnici… Tak jsem šla s ní.

Musím mou kamarádku vidět je to nejlepší člověk co znám řekla jsem.

Po příchodu do nemocnice jela jsem hned za ní. Když jsem jí uviděla, hrozně mě zabolelo u srdce… Bledá, bez úsměvu byl to hrozný pohled na ní.

Sedla jsem si k ni a vzala jsem jí za ruku a sama pro sebe jsem prosila… Ježiši prosím o pomoc a pro uzdravení, je to člověk s čistou duši a laskavým srdcem.

Bože drahý o pomoc Tě prosím. Když jsem ji chtěla pustit ruku řekla mi…. Prosím nepouštěj mi ruku, cítím něco zvláštní, teplo co do mě vchází a dává mi sílu. ..

Seděla jsem u ni až do večeře.

Na druhý den jak jsem přijela se usmívala a její slova jsem dlouho měla v mé paměti... Dnes jsem spala jak kdybych byla v nebi, nic jsem necítila, žádnou bolest ..

Lékař se divil, její pohyb se zlepšil a řekl, asi jsme našli správný lék.

Já jsem mu odpověděla… má kamarádka mi dala svou energii, ta mi pomohla…

Pak jsem jí zase držela a prosila jsem….Ježíši dej jí z mé energie, aby se cítila líp a jestli je to Tvá vůle dej ji sílu přijat to, co je vůle boží, anebo jí uzdrav… Chodila jsem tam denně pomalu týden. Její stav se ze dne na den zlepšil.

Od té doby dávám svou energii lidem co to potřebují.

Zabezpečila jsem si knihy o léčení Reiki a zdokonalovala se léčením lidi, očisťováni od zlé energie a hlavně brát bolest.

Nejtěžší bylo očista mě samotné. Dlouho mi trvalo dokud jsem to vše zvládla. Věděla jsem, že jen díky Ježíšu dokážu tohle.

Dala jsem si udělat prsten kde je gravírované jméno Ježíš. Tou rukou kde mám prsten, vždy odevzdávám svou energii i léčím.

Určitě jsou lidi, který pochybují , ale lidi které jsem vyléčila jsou pro mě důležití. Nežádám děkování ani žádnou odměnu, dělám to v méně Ježíše.

Další věc o které jsem se přesvědčila je, co se mi stalo.

Byla jsem nakoupit a pak po delší době jsem si všimla, že nemám svůj prsten.

Bolest a smutek co jsem prožívala byl hrozný.

Vše jsem překontrolovala, ale prsten nebyl.

Plakala jsem a bolest se zvyšovala a můj tlak se pohyboval k infarktu.

Nic mi nepomáhalo snížit tlak, tak jsem po meditaci lehla a jsem si říkala,

… Ted nastal čas do nenávratna… Usnula jsem ani nevím, po krátké chvíli.

Ve snu jsem cítila jak mi někdo dává prsten na ruku.

Probudila jsem se a cítila jsem jak kdyby mi někdo říkal, zkontroluj vše.

Tlak jsem měla pořád hrozně vysoký.

Najednou mi padl zrak na vozík co mám na nákupy i když jsem to před tím kontrolovala, pořád mi nedalo a vytáhla jsem si podložku zespodu a to štěstí a radost byla neskutečná. Byl tam v koutku pod podložkou.

Plakala jsem štěstím, neopustil mě můj anděl ani Ježiš.

Ten prsten ne proto, že je ze zlata a platiny, by mi chyběl,

nebo pro mě je to nejcennější co mám.

Je to dar ze kterým léčím, nikdy dokud žiju nedám dolu prsten z mé ruky.

Zda věříte nebo ne, možná někdo se směje a myslí si, že vše je povídka, ale jsou lidi co jsou vděčný za vyléčení a je jích hodně.