Prokletí nočního květu 4-5

Autor. Marie G. Spisovatel.

Prokletí nočního květu"
- Část4

Kdo je další obětí?

"Ztráta prvního květu. Spirála podezření a přerušených pout.
Hrůzná smrt Yvony – její orgány byly odebrány a vedle jejího těla zůstal Černý noční květ – otřásla zbývajícím zdravým rozumem expedičního týmu. Zůstali jen Olivie Carolina, Charlotte, Barbara a Freda.
Freda, která ztratila svou milence, nyní seděla v ohromeném tichu, s oteklýma a zarudlýma očima.
Její ruka pevně svírala fotoaparát – její poslední zbraň k odhalení pravdy. Bara, která už ztratila Emu, byla nyní nejnebezpečnější; její paranoia byla ostrá jako břitva a mířila zejména na Charlotte a Carolinu.

"Ty vlasy," zasyčela Bára a její pohled se zabořil do Charlotte. "Husté černé vlasy se zachytily o spánek a stodolu. Patří Charlotte."
Charlotte se ušklíbla, její chování bylo obranné.
"Ano, mám dlouhé vlasy." Ale vážně si myslíš, že bych byla tak hloupá, abych nechala fyzické důkazy? Tohle je past, Bára.

Vrah chce, abychom se navzájem zničily!

„Nebo jsi možná jen moc chytrá, Charlotte,“ skočila jí do řeči Freda chraplavým hlasem.

„Ty jsi tuhle expedici naplánovala, byla jsi nejvíc posedlá legendou o Baan Nong Prue. A ta ‚Voda‘ (Naam), kterou Yvona napsala…“
Charlotte ji přerušila dunivým hlasem. „Naam je běžné slovo! Mohlo by to znamenat cokoli!“
Olivie vykročila vpřed a v ruce držela jediný pramen vlasů, který schovávala schovaný.

Podívala se na Charlotte a pak se zadívala na Carolinu.

Olivii už Barbary obvinění netrápila.

Chtěla jen vědět, jestli za tím vším stojí žena, kterou milovala, její partnerka, a jestli pracuje ve shodě s Charlotte.
„Tak jaký je Tvůj vztah s Carolinou?“ zeptala se Olivie tichým, ale pronikavým hlasem. Vzduch opustil místnost.
Charlotte se chladně, smrtelně usmála. „Aha, takže se konečně ptáš, Olivie?“ Myslela jsem, že budeš pořád popírat to, co už v hloubi srdce víš.“
Carolina se přiblížila a natáhla se po Olivii studené ruce. „Olivie, neposlouchej ji. Pracovaly jsme spolu jen na plánech expedice. Slibuji.“
„Nesahej na ni, Carolina,“ řekla Charlotte triumfálním hlasem.
„Nebo jí mám říct, Olivie, o té noci v anatomické přednáškové síni před dvěma lety, než jsi byla s Carolinou?“
Olivie cítila, jak se jí podlamují kolena. Tajemství, o kterém si myslela, že je hluboko pohřbené, teď explodovalo před očima všech.
Všechny zírali na Olivii, jejich výrazy byly směsicí šoku a znechucení.

Konečná zrada.

Charlottino odhalení nejen rozdělilo tým; zničilo Oliviizevnitř ven.
Olivii pošetilost a Charlottin slib, vzpomínala si na tu noc.
Po dlouhém studiu, zdrcená očekáváními své rodiny a vlastními ambicemi, hledala únik.
Charlotte, která vždycky seděla v rohu na druhé straně místnosti, nabízela zvláštní pocit porozumění.
Skončily v prázdné přednáškové síni. Okamžik byl krátký, poháněný nezdravé napětí. Charlotte, i tehdy, byla člověkem hladovým po kontrole a moci.
> „Vidíš, Olivie,“ zašeptala Charlotte, její horký dech u Oliviiného ucha. „Myslíš si, že jsi racionální, ale jsi stejně křehká jako všichni ostatní.
A tohle… tohle je moje eso. Jestli se někdy pokusíš narušit mé plány, řeknu to Carolině. A to zničí základy Tvé logiky.“
Olivie okamžitě přerušila spojení. Vběhla zpět do Caroliny objetí, které se v tu chvíli zdálo jako bezpečný přístav.
Ale jak se ukázalo… Carolina to už věděla.
Teď, ve vesnické hale, Olívie zírala na Carolinu. „Věděla jsi to? Celou tu dobu?“
Ta pomalu přikývla. „Ano. Rozhodla jsem se to ignorovat. Protože Tě miluji, Olivie. A věděla jsem, že to byla jen malá chyba.“
„To není láska, Carolina,“ skočila jí do řeči Charlotte s hořkým smíchem. „To je kontrola.“
Carolina věděla, že se Olivie bude cítit zavázaná, a Carolina toho využila k zajištění Olivii loajality k tomuto plánu. Je to tak, Carolina?
Olivie se zamlžila. Uvědomila si, že ji Charlotte nejen zradila, ale že ji Carolina také odborně zmanipulovala.
Totální rozkol:
* Olivie teď stála sama a podezřívala carolinu a Charlotte, že jsou partnery ve zločinu.
* Bára vnímala Olivii i Carolinu jako zrádce a vrahy.
* Frenda chtěla pravdu jen proto, aby pomstila Yvonu.
Uprostřed tohoto chaosu se Ester, která byla hysterická, nyní až děsivě uklidnila. Zírala na Charlotte s prázdným výrazem.
„Charlotte,“ zvolala Ester tiše. „Neměla jsi to dělat. Slíbila jsi mi to. Jsme to my. Ne Olivie. Ne carolina.“
Charlotte protočila oči. „Bože můj, Ester, mohla bys na chvilku ztišit?“ „Snažíme se, aby nás nezabili!“
Ester sklonila hlavu a pak s podivně klidným pohybem vyšla z vesnické haly.
„Ester? Kam jdeš?“ křičela Charlotte.
„Na místo, kde není žádná zrada,“ odpověděla Ester a zmizela v temném lese.

Honička a srdce plné hádanek.

Pět zbývajících přeživších muselo na chvíli opustit nepřátelství, aby Ester hledali.
Rozdělily se do dvou skupin:
* Charlotte a Bára: ta neochotně následovala Charlotte.

Tragédie dívčí lásky-5čast.

"Výkřik za mlhou"

Charlottin výkřik nad Ester mrtvolou byl sotva kňučením ve srovnání s Báry zuřivým řevem.
Poté, co Bára právě byla svědkem krutých rituálních znaků na Esteryném těle a přečetla si v Deníku tajemnou zmínku o "zradě", si byla naprosto jistá: Viníkem byla vesnická šamanka Mae Noi.

"Nařídila Ema pryč! Potrestala svou vlastní dceru!" „Je to šílený Noční květ!“ křičela Bára, oči divoké, skládací nůž potřísněný blátem a zoufalstvím.
Vyběhla k domu Mae Noi. Olivie se ji snažila následovat, ale Caroliny stisk na její paži byl železný.
„Nech ji jít, Olivie,“ řekla Carolina mrazivě ledovým hlasem.
„Vztek ji udělá bezohlednou, ale alespoň od nás odvede pozornost vesničanů.“
„Co to říkáš? Rozptýlit je?“ Olivie jí prudce vytrhla paži.
„Jsi opravdu bezcitná! Nechala bys někoho zemřít za svůj plán!“
Carolina se setkala s Olivii pohledem, tvář měla masku odhodlané nutnosti.
„Dělám, co je nutné udělat, abychom přežili.“ „Kdybychom nezasáhli, byla by další obětí Charlotte.“
Charlotte, která se konečně odlepila od Estery těla, se narovnala.
Její slzy vyschly a nahradil je výraz čisté, vypočítavé hrůzy.
„Carolina má pravdu,“ přiznala Charlotte třesoucím se, ale pevným hlasem.
„Musím odejít. Musím najít důkazy, než mě Mae Noi zajme.“

Freda, která celou dobu mlčela, konečně zvedla hlavu a popruh fotoaparátu se jí zaryl do ramene.
„Proč zrovna Ty? Proč tě Mae Noi musí pronásledovat, Charlotte? Kdo přesně jsi v Nuanině příběhu?“
Charlotte si poraženě povzdechla. „Dobře. Poslouchej pozorně.
Tohle nikdy nebyla akademická expedice.
Přišla jsem sem kvůli své rodině."

 Charlottina vzpomínka a pomsta.

Uprostřed dusivé atmosféry hrůzy a zoufalství Charlotte spěšně vyprávěla svou historii.
Rodinná pomsta a Nuanovo pouto.

Charlottina rodina vlastnila velkou developerskou společnost, která se před dvaceti lety pokusila koupit pozemek v Baan Nong Prue.
Vždy existoval silný odpor, zejména ze strany starších obyvatel vesnice.
Charlottin otec byl touto zemí posedlý a věřil, že ukrývá cennou historii starověkých rituálů.
Jednou v noci přišel Charlottin otec do vesnice a byl zapleten do násilné hádky.
O několik dní později byl nalezen mrtvý v Pekingu – oficiální rozhodnutí znělo jako sebevražda, ale Charlotte vždycky tušila nekalou hru.
Od té doby byla Charlotte posedlá Baan Nong Prue.
Našla staré archivy, které zmiňovaly ženu jménem Nuan, „Noční květ“. Záznamy tvrdily, že Nuan byla obětí velké milostné zrady, ale také obávaným mistrem toxických elixírů. Charlottin otec mohl Nuan buď otrávit, nebo se stát obětí odvety Nuaniných potomků. Charlotte kontaktovala Carolinu– která měl zvláštní fascinaci folklórem a starověkými medailony.

Uzavřeli dohodu: Carolina přivede osm dívek do vesnice pod rouškou výzkumu (aby všechny rozptýlila).
A Charlotte bude hledat důkazy o tom, že vesnice, nebo Nuan, je zodpovědná za smrt jejího otce.
„Věděla jsem, že tohle je moje poslední šance,“ uzavřela Charlotte se zdrceným výrazem.
„Prostě jsem nečekala, že Noční květ skutečně žije.
Nebo že někdo mezi námi bude sesílat kletbu!“
Olivie zírala na Carolinu. „Takže Nuanin medailon pod Emi polštářem?
Co jste s Charlotte našli?“
Carolina se pod tlakem konečně přiznala.
„Ten medailon jsme našli ve svatyni.“
Bylo na něm vyryto Nuanino jméno...
Schovali jsme ho pod Emi polštář v naději, že vesničané budou předpokládat, že Ema je potomkem Nuan, a zaútočí na Mae Noi – potomka ‚Říční dívky‘ – a donutí je, aby se navzájem zničily.“
„Manipulovala jsi! Nechala jsi Emu zemřít!“ křičela Olivie hlasem zachmuřeným znechucením.
„Ne! Nevěděli jsme, že Ema je dcerou Mae Noi...!
„Chtěli jsme je jen poštvat proti sobě!“ zoufale namítl Carolina.
Freda slabě zavrtěla hlavou. „Vy dvě jste monstra.
„Ale nezabily jste nás s takovou krutostí.“ Vrah je ten, kdo si užívá bolest."

Pátá oběť (Bary smrt).

Z rozpadlé chatrče Mae Noi se ozval náhlý hluk a křik.
Běželi k ní.....
Před chatrčí se již shromáždil dav vesničanů, kteří s hrůzou zírali na jediný bod na zemi.
"Pátá smrt: Bára.
Byla nalezena mrtvá na dvoře chatrče, její tělo pokryté mělkými, rituálními tržnými ranami – jako škrábance od zvířecího drápu – a v ruce měla bezmocný skládací nůž.
Opravdu děsivá však byla Báry poloha. Její tělo jako by klečelo, záda shrbená, jako by se snažila obejmout k smrti. Krev na zemi tvořila symbol: Noční květ.
Mae Noi stála zarámovaná ve dveřích své chatrče s unaveným pohledem plným smutku.
„Přišla sem v hněvu. Jejího ducha si vzala,“ zašeptala Mae Noi a neurčitě ukázala k nebi.
„Už to nemohla snést.“