Prazdniny u bábinky

Autor. Marie G spisovatel.

Prázdniny u bábinky.

Skutečný příběh, který jsme jako děti znali, co dnešní děti neznají.

Byli jsme 3 sourozenci. Karel nejstarší bratr, já a mladší bráško 10 let. To co jsme zažili přes prázdniny u mé bábinky mě vrátilo vzpomínky na dětství. Dnes mi je spousta let a na vše jsem si vzpomněla u přemítaní filmu z dětství.

Naši rodiče jeli na pracovní cestu do zahraničí, tak rozhodnutí bylo, že strávíme 2 týdny u naší bábinky. To, co nám připravila bylo nezapomenutelné.

Už před tím věděla, že budeme u ní, tak zabezpečila nevšední dny, na které nikdy nezapomeneme. Měla velkou zahradu a poblíž tekl malý potůček. Byla tak jiná jak některé ženy v jejích létech. Plná energie, veselá a moudrá. Lidi z vesnice ji měli moc ráda. Postarala se vždy o náladu a uměla vše zařídit i na místním výbore. Předseda ji neuměl říct ne.

Před příchodem zabezpečila pár dobrovolníků, co ji pomáhali, ale i vybavila, aby i jejích vnoučata přijeli.

Kosek od zahrady bylo hřiště co už bylo jen na tréning. Zabezpečila stany a se ženami z vesnice dostatek občerstvení pro děti.

Vše bylo připravené a v den příchodu po večeři řekla dětem, zda si dovedou představit 2 týdny bez jejích telefonů. Byli to první co byli k dostání.

Starší brácha moc nechtěl, ale když řekla budete peněžně ohodnocený hned si to rozmyslel.

Když rodiče odjeli, příkaz byl, „ráno se budeme mít v potoce, je to zdravé. Pak stavět stany a po jídle odchod do lesa sbírat osvěžení, borůvky, hřiby, maliny atd.

Jeli jsme pak na nákup pro nás. Večer děti padly, nechtěli ani koukat na televizi. Telefony skryla, ale neptali se, kde jsou.

Ráno kolem 7 vstávali jsme, už měla vše připravené. Buchty, kakao a čajík. Po jídle jsme jeli do staré kůlny, kde byli uložené věci, co ještě děda dělal. Pytle, kolo, míče a věci na cvičení.

Na hřišti už čekali děti usedlíků a jejích rodiče. Vše jím vysvětlila, co budou děti dělat, ale také upozornila rodiče, že po čas dění nemají používat telefon.

Děti byly nadšené z toho, co je čeká. Fotbal kluci, holky hra s míčem. Po občerstvení, byli závody v pytlech. Vítězi dostali čokoládové medaili, ale také diplomy, co nám pomohl zařídit předseda výboru. Každý den museli děti pomáhat u přípravy jídla, jen kluci, co byli starší čistili brambory, ale pod dohledem rodičů.

Pak když skončili hry stavěli se stany na okraji hřiště. Když měli vše hotové, všichni společně jsme jeli nasbírat dříví do přilehlého lesa, na večerní posezení u ohně. Každý si udělal palici, na které opékali buřta nebo rodiče slaninu. Pro dospěláky bylo pivo a pro děti čaj anebo limonáda. Nechyběla ani písnička co děti společně složili.

Večer nám píseň u táboráků zní,

píseň naší složenou co úsměv vyloudí,

chvíle společné, hry někdy únavné,

ale v srdci hudba zní.

To bylo první, co jsme usedli u ohně. Kytara a harmonika nechyběli. Také zpěv, co matky společně s muži zpívali.

Pak když byl čas, aby děti šli spát, hudba skončila a jen dospěláci si připomínali časy mládí.

Když naši rodiče se trochu dřív vrátili ze služební cesty, moc litovali, ale pár dní si užili.

Děti se pak ptali bábinky, zda bude něco i přes zimu, před Vánoci. Slíbila, že vše zařídí.

Lidi si moc pochvalovali, co vše naše bábinka dokázala. I když jí bylo hodně let málo kdo jí stačil v kroku. Úsměv ji nikdy nechyběl a vtipy o bože tech znala spousta. Na konci předseda výboru poděkoval, za tak nádherné dny strávené po čas tech dvou týdnů. Děti moc nechtěli domů, ale počasí se zhoršilo a nedalo se být v noci ve stanech.

My tři jsme zůstali u bábinky celé prázdniny. Vždy vymyslela něco nové, tak nám telefony nepřišli ani na rozum. Na konci prázdnin nám je dala i s peněžním darem, dostali jsme po 100 Kč, co byl tehdy hodně velký dar.

Děti se nevěděli dočkat Vánočních prázdnin, aby zažili zase něco, co neznali, hlavně děti z města.

Konečně nastal předvánoční čas. Tu naší radost ale i naše rodiče se těšili co bábinka připraví.

Vše zase zařídila ze starostem, lidé také pomáhali.

Skoro ráno děti jsme už vstali, abychom nic nezmeškali. Muži u lesníka vybrali stromek na náměstí. Pomáhali jsme všichni zdobit stromek vyrobeními ozdobami. Měli jsme štěstí v té době bylo sněhu hodně tak byli závody na lyžích nebo na sáňkách, nenudili jsme se i když večer jsme přijeli domů pomalu zmrzlí, ale také po celou dobu byla s námi naše drahá bábinka. Horký čaj, lázeň byla jak lék. Bábinka zařídila soutěž v pečení sladkostí pro seniory do domova důchodců, ale také o nejhezčí Vánoční domek. Pomáhali nám rodiče a těšili jsme se na večer kdo bude vítěz. Poprvé jsme já s brášky vyhráli, udělali jsme kostel. Pak po soutěži jsme jeli společně do domova důchodců odevzdat vánoční pečivo. Zazpívali jsme společně s rodiči koledy pro ně. Byl to nádherný pocit.

Nejhezčí však pro nás byla chvíle, kdy po večeři nás vzala bábinka zazpívat lidem do každého domku. Vyspívali jsme docela hodně peněz. No však nádherné bylo i zpívaní u stromku, to zpíval pomalu každý. Některým tekli slze, ale byli to slze štěstí.

To se opakovalo i na Nový rok, ale směli jen kluci, prý holky nesmí,

Až po létech jsem se dozvěděla, že první musí jít do domu muž, aby byl klid v rodině.

Teď už má bábinka není, na poslední cestě ji byla vyprovodit celá vesnice. Pořád jí vzpomínají a moc krát jsem slyšela, že i naše maminka je celá po ní ve všem.

Dnes už i já jsem máma a také bábinka. Moc ráda vyprávím dětem o minulosti, o dnech, kdy lidi byli k sobě upřímný.

Je smutné, že dnešní děti si neumí ani představit tu krásu spolužití.

Někdy večer vyjdu ven a můj zrak je na hvězdné nebe, nebo cítím, že moje bábinka a také mé rodiče co už nejsou nás hlídají. Proto s mými dětmi trávím čas společně v přírodě a dodržováním zvyků z minulosti.

Prosím chraňte si zvyky naších předků.