Pravda a lež

Pravda a lež.

 Autor. MarieG

Nadešel den, kdy už nedokázala jsem skrýt skutečnou lež..

Vím bude Tě to bolet kamarád, ale musíš znát pravdu. Je pravda, že když jsem Tě poznala a docela jsem si Tě oblíbila, že jsi byl jiný klasický kluk ,co měl smysl pro blbnutí a hlavně jsem měla ráda Tvůj smích a vtipy. No po čase si ukázal svou pravou tvář. Líbilo se Ti jenom to že já i mé přátelé Tě nějak omylem brali, že jsi skvělí parťák. Jo krásu Ti dal Bůh, ale Tvé srdce neznalo cit a pokoru.

Byl si v sedmém nebi, když si slyšel chválu , že jsi hezký. Ale když Tě nechválili, už to nebyl ten kamarád co jsme ze začátku znali. Hlavně když si říkal jak jsi se rozešel s holkou, která Ti nesahala po paty krásou. Bylo to hrozné slyšet, bylo to dětinské a politovaní hodné. Znali jsme holku, kterou si před námi posuzoval. Holku co si nezasloužil, nebo ona měla laskavé srdce, cit a něhu, kterou Ti dávala, jenže Ty si si to nectil. Myslel si si , že jsi dokonalý, ale chyba, jsi jen odpad i když hezký. Jednou to pochopíš. Krása není vším, dokonalý člověk je ten, kdo má smysl pro život, pro úctu k starším, kdo si ctí otce a matku, kdo by obětoval svůj čas člověku co to právě potřebuje. Ty znáš jen to své já. Stěžuješ si, že nemáš přátelé, ale koukni se do zrcadla a uvidíš člověka bez citu a charakteru. To jsi Ty. Ano mě si zaujal krásou ne venčí ,ale psaním co jsi dokázal oblbnou lidi na netu. Pak ale časem jsem vyčetla Tvou chladnost a neúpřimnost. Pak jsem pochopila, že nejlíp bude neposlouchat Tvé řeči, Tvé písmena nečíst, pak možná pochopíš, že lidi nejsou zde jen pro Tebe, že mají zájem o lidi co nekoukají jen na krásu tělesnou, ale milejší jím je duševní krása. Nikdy nepochopím, jak si mohl říct, když jsme Tě pozvali abys jel s námi do přírody nebo jen vzít bágl na záda a vyjet někde do hor. Tvá odpověď vždy byla, na to nemám čas. Já nejsem milovník přírody, já mám rád chvíle zábavy, ne toulky, kde mě budou bolet nohy. Jak tohle může říct člověk? Vždyť příroda je tak nádherná a chvíle strávené s přáteli, v přírodě s kytarou a s písničkami, nad ohněm opékat buřty nebo slaninu. To jsou chvíle na které člověk nikdy nezapomene. Ty bývalí kamarád na co jednou budeš vzpomínat? Tvé srdce se nezachvěje nad vzpomínkami, ale nad bolestí Tvého nesmyslného života. Neměl si rád, když jsem řekla,..umím číst i mezi řádky… to jsi neměl rád. Věděl si, že jsem jiná, že nejsi jeden z nás. Jen kvůli přátelům jsem poslouchala Tvé chlubení, které některý nepochopili. Časem, ale také prokoukli Tě a neměli zájem podporovat Tvou samochválu. Teď jsme parta jaká má být, sdílet vše co nám život dopřeje. To jsou lidi, za který se oplatí obětovat svůj čas. Přátelé, který mají čest, cit a něhu, vědí co je to láska a obětavost. Vím, že to nikdy nepochopíš, ale je to jedno, musela jsem Ti to říct. Teď si má duše konečně oddechla, tíha ji už netěží, člověk se hned kouká líp na svět.

Proto, jestli někdy najdeš odvahu se kouknout do zrcadla a přiznat si, že s přáteli je krásný a smysl plný život.