Policajtka v utajení

Autor. MarieG spisovatel

Policajtka v utajení.

Příběh 3 kamarádek, jejích život u policie.

Byl nádherný den, měla jsem se setkat s kamarádkami.

Domluvili jsme si sraz na kafé, ale hlavně zajet do posilovny. Měli jsme po dlouhé době všechny volno v práci.

Mé jméno je Sandra, kámošky Kimberly a Paula.

Seznámili jsme se ještě na střední.

Kim tak jsme ji oslovovali měla ráda bojové umění jako já. Paula byla vynikající v lukostřelbě.

Po ukončení střední jsem nastoupila policejní akademii. Zajímala jsem se hlavně o možnost dělat u kriminální policie.

Byla jsem hodně překvapená, když jsem kamarádky uviděla v policejní uniformě. Bylo to po delší době, co jsme se neviděli.

Měla jsem velkou radost.

Obě byli v Londýně při příležitosti vyznamenání za obětavost a záchranu života.

Blížil se konec studia v akademii a má práce po které jsem toužila.

Kim a Paula dělali u klasické policie. Když se dozvěděli, že dělám u kriminálky hned se přihlásili také na akademii.

Po letech jsme se domluvili na setkání, nebo nebyli jsme u jedné policejní instituci.

Paula byla v Liverpoolu a Kim v Bristole. Já sloužila v Londýně.

Setkání jsme si dostatečně užili. Rozhodla jsem se, že se pokusím najít oběma místo v Londýně.

Probrali jsme vše o životě, co jsme nebyli spolu.

Paula řekla svůj příběh, který ji dal rozhodnutí být u policie.

Měla bráchu mladšího a byl na koncertě v Londýně, kde parta zvrhlíku ho zabili.

Stalo se to krátce po ukončení střední školy. Rodiče to těžko snášeli, hlavně matka.

To byl její důvod jít k policii, aby měla možnost zjistit skutečného vraha.

Kim se rozhodla také po roku jít k policii. Důvodem bylo sousedky syn drogově závislí. Chtěla zabránit, aby se neopakovali prodeje drogových mafiánu mladým lidem.

Po ukončení akademie Kim i Paule, se mi podařilo, aby obě dělali na oddělení kriminální policie. Paula dělala na cizinecký policie a Kim spolu se mnou na protidrogovým oddělení.

S Kim jsme si byli hodně blízké. Měla podobné zájmy jako já. Všichni tři jsme hodně posilovali a snažili jsme se, abychom bylo nejlepší.

Někdy kluci nás dotahovali a jejích posměšná slova nás dost věděli často rozčílit, ale s úsměvem jsme řekli… Na nás nemáte…

Také měli zájem o přátelství, co někdy bylo i přes čáru, nevhodná slova...snad nejste Lesby… Naše odpověď byla .. Jo jsme a vyhovuje nám to …

Pak jsme měli klid a mohli jsme se věnovat práci, kterou jsme měli všechny tři ráda.

Rodiče mi koupili byt v Londýne, abych neplatila za pronájem spoustu peněz. Nechtěla jsem bydlet na ubytovny.

Měla jsem velký byt, tak kamarádky jsem přemluvila, aby bydleli v mém bytě.

Byla to i výhoda, že jsme pak ve společným volně, věnovali se zájmům, ale hlavně výletům do přírody.

Společně jsme probírali určité příběhy, které jsme zažili.

Pomáhali jsme společně vyřešit věci, které nás tížili.

Tak jsme žili společně pomalu tři roky.

Jeden večer nám Paula oznámila, že potkala svou lásku. Byl to kolega z práce.

Po půl roku se vdala a odstěhovala se.

Já a Kim jsme se nehnali vdát se. Měli jsme obě ráda víc svou práci jak manželství.

Někdy jsem se ptala ...Kim a Ty mě, kdy oznámíš, že máš přítele?... Smála se a po její odpovědi i já… . Nač bych se vdávala, já mám Tebe, a to mi stačí…

Když jsme obě požádali, že chceme také dělat i v utajení, odpověď jsme dostali kladnou.

Byli jsme přidělené do kurzu a každá jsme dostali nejzkušenějších policajtů, který dělali také v utajení.

Po skončení kurzu možná po půl roku jsme se konečně dostali k případu drogového karteru, který zabezpečoval drogy pro skupinu v Londýne.

Trvalo to delší dobu, dokud jsme se dostali do party, co prodávala drogy, tak se dostali blíž k vedením gangu.

Byli jsme si obě vědomé, že práce v utajení je obzvlášť těžká a může končit smrtí.

Čím dál se množili prodejci drogu, hlavně poblíž škol a internátů.

Také na diskotékách a různých akcích mladých lidí.

Obě jsme odevzdávali drogy na policii a odevzdávali peníze bossům.

Tak jsme získali větší zájem od vedení kartelu.

Abychom získali důvěru, dávali jsme si píchat infuze a vitamíny.

To přesvědčilo dodavatelé.

Po roku spolu s partou jsme udělali zátah a hodně lidí bylo zatčeno.

Měli jsme smůlu, že někdo informoval vedení.

Odešli z Anglie.

Hodně jsme spolupracovali z cizineckou policii, která nám dávala tip anebo zadrželi skupiny lidí, co dováželi drogy.

Tak se nám podařilo chytnout skupinu lidí co prodávali drogy.

Po delší době se ozvala Paula.

Řekla nám, že nemůže zapomenout na čas, kdy ji zabili bráchu.

Po konzultaci s vedením, jsem se domluvila s oddělením vražd o nahlédnout do spisu, kde byli vyslýchaný lidi, který viděli průběh incidentu.

Spolu s Kim jsme údajného vraha sledovali, když byl propuštěn z nejasných důvodů.

Trvalo půl roku, kdy jsme odposlechli rozhovor a roztržku mezi spolu útoku party na Pavli bráchu.

Jmenovaný chtěl peníze za dobu, co si odseděl za skutečného vraha.

Udělali jsme foto kluka, co zabil Pavli bráchu a nahráli rozhovor. Tak jsme získali vše potřebné. Kim byla dokonale super, že se vloudila mezi roztržku a její slova. kluci neblbnete vyhodí nás… tak se nám podařilo získat všechny informace.

Pak jsme po získaní informací o klukovi, který měl hodně přečinů a byl trestaný za výtržnosti.

Jeho táta ho pokaždé vykoupil, byl uznávaným politikem za vedoucí stranu.

Teď ale neměl možnost vykoupit syna a opětovným vyšetřováním jsme zjistili u svědků incidentu skutečnou pravdu.

Byli výhrůžkami umlčený.

Konečně byl odsouzený vrah a naše kamarádka moc děkovala. ...Holky, konečně budu moct v klidu spát.

Pozvala nás obě k sobě, abychom poznali i jejího syna, který dostal jméno po zemřelém strejdovi ...Paul – Thomas…

Po odchodu od Pavli, Kim navrhla … jdeme se někam zabavit… ale ja moc neměla náladu. Byla jsem dost vyčerpaná. Malí Paul byl pořád u mě na rukou, nechtěl nikam jít… Chci být s Tvou kamarádkou mami, je hezká a také moc hezky voní…

Smáli jsme se, byl roztomilí.

Tak jsem Kim řekla, jestli se chceš bavit jdi, já jdu domů.

Kim mě zavezla domů a odjela.

Konečně jsem si oddechla, zalehla a hned jsem usnula. Netrvalo dlouho a zazvonil mi telefon… Sandro přijeď do nemocnice Kim napadli na diskotéce.

Víc mi neřekli jen kde je hospitalizovaná.

Vstala jsem, hodila na sebe oblečení a hned jsem jela do nemocnice.

Tam už mě čekali policajti a vysvětlili co se stalo.

Jeden z Polských kluků ji bodnul do prsou. Teď ji operují, ona to zvládne.

Operovali ji pomalu dvě hodiny.

Lékař mi pak řekl… Měla štěstí bude žít.

Polského kluka zajistili a čeká ho soud.

Každý volný čas jsem byla u ní v nemocnici. Pokaždé mi tekli slzy, ale snažila jsem se u ní to nedat najevo.

..Kim jsem zde pro Tebe navždy, jsi to nejcennější v mém životě.

U soudu jsem pomalu nezvládla ovládnout se. Ještě štěstí že kolega mě řekl... neblbni, zavřou Tě, nemysli na pomstu, ten dlouhou dobu bude ve vězení.

Po návratu Kim z nemocnice, kde strávila delší dobu, jsem si vzala dovolenou a starala se o ní.

Já pak po skončení dovolené jsem opět vykonávala svou práci, ale vedení rozhodlo, že Kim delší dobu bude dělat práci u počítači a na telefonu.

Moc se jí to nelíbilo, ale musela to respektovat. Koukej Kim... Vyléčíš se a pak spolu zase budeme dělat na případech…

Denně bylo hodně případů, hlavně po příjezdu lidí ze zahraničí. Znásilnění, vraždy, roztržky a vykrádaní byli na denním pořádku. Teď k Polákům, kteří vyvolávali roztržky, nebo rychlé jízdy pod vlivem alkoholu se přidali zahraniční utečenci. Nejhorší byli dny pátek a sobota.

Policie a my jsme měli co dělat.

Konečně jsem po dvou dnech přijela domů z akce. Cítila jsem se blbě a nejspíš něco na mně leze.

Kim hned viděla, že nejsem ok, navařila čaj a jak zjistila vysokou teplotu hned mi dala léky.

Jenže nic nepomáhalo, teplota byla čím dál vyšší.

Kim mě odvezla na pohotovost, kde rozhodli okamžitou hospitalizaci.

Zatím lékař určil diagnózu viróza. Kim zůstala u mě a oznámila i na oddělení o mé hospitalizaci a nemocenské. Sama si vybrala dovolenou, aby mohla být u mě.

Teplota neklesala, nic jsem nevnímala.

Lékař rozhodl udělat Lumbální punkci. Pak určili správnou diagnózu...zánět mozkových blan.

Štěstí bylo, že hned jsem dostala lékařské ošetření. Zvracení a vysoké horečky ne a ne ustoupit. Nasadili mi infuze a pak se můj stav zlepšil.

Lékař nařídil zjištění, kde jsem se pohybovala a také lidi co byli se mnou ať zjistí zvýšenou teplotu a zvracení ať okamžitě se hlásí na pohotovosti.

Kim zjistila, že při akci jsem zabezpečila ošetření a odvoz malého dítěte, které bylo hodně nemocné a oteklé a mělo podobné příznaky.

Když mi bylo trochu líp, lékař se zeptal, zda jsem byla očkovaná proti meningitidě.

Antibiotika a infuze mně hodně pomohli. Po dvou dnes mi opakovaně dělali lumbální punkci.

Nepamatovala jsem si, zda mně rodiče dali očkovat na dětské nemoci.

Konečně přišel den propuštění z nemocnice, ale musela jsem dodržovat příkazy lékaře.

Do práce jsem ještě nesměla. Kim nastoupila do práce, ale jen co to bylo možné byla u mě.

Pak mi vyprávěla o záchytu drogových bosu, ale hlavně usvědčili a dopadli vraha anglické holky.

Byl to Polák s přítelkyni a jejích kamarád.

Holku zabili v jejím bytě a odvezli autem na málo navštěvovaném místě.

Tam podpálili auto, aby zničili všechny stopy.

Nepodařilo se jím však odstranit vše. Moji kolegové spolu s Kim získali přesvědčivé důkazy vraždy.

Hrozně jsem se nudila doma, ale lékař zatím nepovolil ukončení nemocenské. ..Koukej Sandra, měla si to zlé a byla jsi blízko smrti, tak vydrž…

Kim mě vyprávěla vše co bylo celou dobu hospitalizace, hlavně té nejhorší chvíle, když jsem byla ve stavu vysoké horečky.

Sandro, blouznila jsi a volala jsi mě abych Tě neopustila. Tvé slova si moc dobře pamatuji….Kim vrat se, Kim neodcházej miluji Tě… Pořád si to říkala a já přitom jsem tě celou dobu držela za ruku.

Když mi to Kim říkala byla jsem rudá jak prapor. Normálně bych to nikdy neřekla, abych neztratila nejlepší přítelkyni.

Snažila jsem se změnit o nemocnici, nebo jsem nevěděla co říct.

Konečně jsem nastoupila do práce.

Obě jsme ale ukončili práci v utajení a byli jsme řadové policajtky. To mě ale nebavilo a po rozmluvě s Kim jsme požádali o výsluhu.

Po dvaceti letech práce u drogové policii, jsme se učili žít bez práce.

Začátky byli hrozné. Jezdili jsme na dovolenou, ale pak nic nedělání jsme těžko zvládali.

Jednou když jsme koukali videa a popíjeli čaj, mi Kim opět řekla.

...Sandro říkala jsi, že mě miluješ jen z horečky nebo mě skutečně miluješ?

Má odpověď.

… Kim nevím, zda se to dá říct, že Tě miluji, nevím, jak to říct, neumím si ale představit život bez Tebe. Mám Tě hrozně ráda, víc jak svůj život. Prožili jsme spoustu let společně. Nemohu říct, že Tě mám ráda jako sestru, ale vím, že Tě mám moc moc ráda.

Možná, ,

že Tě skutečně miluji, cítím k Tobě něco víc. Zbožňuji Tvůj smích, neskutečné ráda Tě poslouchám, máš tak příjemný uklidňující hlas, máš ráda vše, co já.

Mám moc ráda chvilky, když usneš v mém náručí u televize, děla mi dobře, když Tě držím v náruči u tance, u hudby, kterou máme ráda obě.

Jestli je tohle, že Tě miluji tak jo. Znám Tě ze vším všudy jak Ty mně a nedokázala bych bez Tebe žít. Nikdy jsem nemilovala žádného člověka, ráda jsem měla ale nic víc. U Tebe je to jiné. Víš Kim, když se probudíš první a uděláš kafe nebo čaj a dáš mi pusu pro hezký den, někdy jsem měla chuť Tě obejmout a zlíbat.

Když teď uvažuji, ano miluji Tě…

Sandro, je to stejné i u mě, mám ráda i když se zlobíš, jsi tak hezká, silná ale i vtipná.

Jsi dokonalá v práci, byla jsi, teď jsi dokonalá pomalu ve všem, vaření práce kolem domu, Tvá láska k přírodě a úcta k lidem.

Obdivovala jsem Tě za dokonalost u výkonu služby u zásahů i když někdy jsi byla zraněná a někdy i blízko smrti. Vždy jsi mě ochraňovala. Ano Sandro miluji Tě už od střední, jen nedokázala jsem to říct. Je to podobné jak u Tebe, nechtěla jsem Tě ztratit. Proto věřím Sandro, že to zvládneme společně do konce našeho žití…

Pak jsme si padli do náruče a poprvé jsme opětovali polibky jako skutečné partnerky.