můj blogbásne a příběhy

Osud, víra, beznaděj

Publikováno 24.07.2024 v 15:41 v kategorii básně, přečteno: 24x

Osud se umí zahrát s člověkem.
Autor. Marie G. spisovatel.

331430228-1205093416776916-3598628208032205026-n.jpg


Osud, víra, beznaděj.

Na svět přijedeš, malinkatý/á a bezbranný/á,
osud už napsaný máš, ten bohužel nezměníš,
pak rosteš a některé věci nechápeš,
ale časem i nevěříš, co lidi říkají.

Ja, neuznával/a jsem slova miluji Tě,
na lásku už vůbec ne.
Vždyť co je vlastně láska?
To, že lidi si řeknou miluji Tě a za chvíli zapomenou?

Láska podle mě, je souznění duši a srdce,
pak nemůže člověk být nemilý.
Poznal/a jsem spousta bolesti a někdy beznaděj,
nevěřil/a jsem, že to zvládnu,

Dělal/a jsem věci nad hranici schopnosti,
proto už nevěřím.
Můj osud je ke mně krutý,
vzal mi lidi co měl/a jsem moc rád/a,
nemohu ale říct, že miloval /a jsem je.

Až jednou jak bych slyšel/a,
dám Ti poznat skutečnou lásku.
A stalo se, jen nechápu, proč právě,
milovat jsem se naučil/a člověka,
měl/a jsem rád/a. přírodu ne lidi.

Proč jsem na svět nepřišel/a jako zvíře,
 bylo by to jednodušší,
nebo málo lidí má vyvinutý silný cit, hlavně něha chybí.

Pak jsem pochopil/a, že stačí malý moment,
zahladíš se do jejích očí,
, nazřeš na dno její duše,
pak miluješ i pohyb jeho/jí,
úsměv na jeho/jí tváři a vůně nádhernou,
jemnost jeho/jích rtů,
v ten moment zasáhne Tě Amorův šíp.

To málo lidi dokáže, já to štěstí mám,
že vidím a cítím dobro.
Jenže, když osud rozhodne jinak,
ztrácíš víru a opět je beznaděj.

Pak, osud se zasměje do tváře,
to stačí už víš, co je to milovat.
Už víš, že bys dokázal/a obětovat i život svůj,
je to jak za skutečné přátelé.

Pak zase cítíš, že smutek je Tvá cesta,
bolest v srdci, na duši černý stín zůstane,
jizva co se těžko hojí a nikdy se nezocelí,
nebo už takový člověk se nerodí.

Já uznávám skutečné přátelství,
je to víc než láska.

Láska je dnes a zítra už není,
skutečné přátelství trvá do konce žití.

Vím, že už nikdy nevyslovím slůvko... miluji Tě...
je to i tím, že léta se zapíšou a vše tak rychle utíká,
člověk musí brát co mu zůstane,
čekat na konec žití, na této planete.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?