Noční volání.

Je noc a Ty vkládáš do sešitu nebo na noťas, co v Tvé mysli právě probíhá, písmenka ukládáš. Nedá se spát, tak píšeš básně anebo příběh, který se zda bude se líbit. Tu zrazu telefón zvoní, někdo potřebuje pomoc Tvojí. Kamarádko moje, v srdci mám zmatek, nemohu spát, máš čas pro mě?To víš pro člověka co i když jen málo trpí jsem zde a vždy budu. Koukej, pojď se mnou projít se přírodou, do města né. Příroda nám oběma pomůže. Vezmu deku a hvězdy nám pomůžou zapomenout na vše. Písmenká neujdou, jsou v mé hlavě, teď jsi pro mě Ty kamarádko moje. Podej mi ruku, ucítíš mé teplo a nebudeš se bát tmy a samoty. Sedneme si a hvězdy nám budou společníci. Koukej jedna poblíž malého vozu, bliká to je ta, co chce Ti říct a tíško zašeptá, neboj dám Ti své světlo, dám Ti svou sílu a požehnání, že máš kamarádku co včas umí podat pomocnou ruku .Pak kamarádko moje říct Ti chci, zajdeme na kraj lesa, tam obejmeš svůj strom života ,už nebudeš pak cítit samotu v duši, tam zmizí strach a bolest co v tuhle chvíli máš. Pak když cestou se vracíš, vidíš v očích člověka co za ruku Tě drží, úsměv a štěstí .Kamarád skutečný je vždy zde, přes den nebo v ktorou kolik době, má pro Tebe láskavé slovo, pohlazení. To co je tak potřebné k žití. Nezná výmluvu, ..dnes nemůžu,.. vždy je a bude dokud žije. To je to přátelství pravé.