Noční krajina

Noční krajina.

Láká mě ven jít noční krajinou,
neotáčet se, hledat múzu svou...
Pro někoho je mlha těžkým kalibrem,
pro mě inspirací, proč nejít v noci ven?

Zavírám dveře, naposledy koukám za sebou,
mraky se po obloze taky zvlášť rychle neženou

.Cestou, co nikam nevede,
půjdu za Tebou, ne že ne.

Za kým že vlastně večer jít mám,
za inspirací, kterou nějak postrádám.
Za světlem, za vycházejícím sluncem k ránu,
projít tou noční mlhou až na druhou stranu...

A pak se ztratí sama za obzorem,
milovat, trpět, prát se s proti slovem.
Jít proti zdem a snažit se prorazit,
smát se tomu a přitom nic nezkazit.

Chytit ji za ruku a nepouštět víc,
vždycky má všechno rub i líc..

Duše otevřená pro každého,
na dlani srdce má pro potřebného.

Se slovem něžným na rtech,
ruce, které hladí, ač jsou poraněná.
Žalem lidským svázaná,
lidem bez citu hozená.

Přece na tváři úsměv má

 a každému jej rozdává,
duše kouzelná.