Nikdy se nezamiluj do kamarádky

Nikdy se nezamiluj do kamarádky.

Autor. Marie G spisovatel

Nikdy se nezamiluj do kamarádky.


Příběh, jak ztratit nejlepší kámošku jen pro jeden prožitý večer a ovlivněný alkoholem.



Byl to príma den, profesor angličtiny onemocněl a my jsme měli o dvě hodiny kratší studium. Já i moje nejlepší kámoška, kterou znám od malička jsme se dohodli, že jdeme do města něco malé nakoupit co jsem už dávno chtěla. Uvítala to z radostí. Do dnešního dne, jsme si vyprávěli všechno, svěřili jsme jedna druhé i o těch věcech, co bych nedokázala říct žádnému člověku a ani mámě. Někdy jsme probírali spolužačky, jak jsou někdy trapné to jisté i o profesorech. Vše by bylo super, kdyby ani nevím, jak drželi jsme se za ruce, smáli se nad lidmi, co koukali v rozpacích nad námi. Některé jejích poznámky byli né právě dost slušné, ale my jsme se smáli a užívali si chvíle blbnutí. Pak jsem si ale uvědomila, že se mi to líbí držet ji za ruku, ale taky jsem si uvědomila, co to dělám, vždyť je to má nej kamarádka. Věděla jsem taky, že bych si nic nemohla s ní začít, jí se líbí kluci a také nejspíš by mě nechtěla. Hned jsem zavrhla tuhle myšlenku….

Všechno bylo jako dřív, mé přátelství bylo v pořádku, ale vzpomínky na hezký den s ní, se vracejí čím dál častěji. Jednoho dne, jsme zase trávili den spolu, byla u mě a blbli jsme. Kámoška mi dělala různé účesy, které by se jí nejvíc líbili. Poslední, co mi udělala byl skutečně nejlepší a líbil se i mě. Ani nevím proč, políbila jsem jí, byla to jen taková jemná pusa. Koukala se na mě tak zvláštně. A najednou mi pusu vrátila. Byla to krása, nespěchala jsem, pomaloučku jsem zkoumala, co asi si mohu dovolit….Při tom jsme popíjeli víno a pak poslouchali hudbu. Pak mi navrhla, že zavolá rodičům a zůstane u mě. Radost jsem měla, ale trochu jsem se i bála, jak dokážu s ní sdílet lůžko. Když jsme si dost pozdě lehli spát, najednou mi dala pusu, co mně překvapilo a zeptala se, zda vím něco o dívčí milování. ...Ne ... odpověděla jsem. Objala mě a dlouze líbala. Byla jsem jak v ráji, ale neměla jsem odvahu na nic víc. Věděla jsem, ale jen z povídaní holek, že má kluka, ale že někdy má i kámošku na hrátky. Ani nevím proč, jsem ji řekla, že mně se líbí víc holky jak kluci. Možná to ani nevnímala, měli jsme dost popito.

Ráno však bylo něco jiné. Jediné, co řekla...musím běžet domů převléct se. Pak když přijela do školy, už to nebyla ta, co její smích zněl v třídě i když seděla se mnou, ale nevnímá mě jako bych tam nebyla. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila to nejlepší. Dni ubíhali, ale naše rozhovory byli už jen o škole, počasí a o obyčejných věcech. Po čase mi řekla, že má nového kluka a já věděla, že vše už je v nenávratně.

Po čase jsem si našla kamarádku, ale nebylo to, co jsem očekávala. Hodně krát jsem byla s ní v společnosti jejích přátel, ale cítila jsem se dost blbě. Neuměla jsem se připojit k jejích konverzaci hlavně když probírali sex. Já jsem nezažila milování jak s klukem nebo s holkou. Až po čase jsem poznala dívčí milování s kamarádkou. Ona byla jiná, pořád usměvavá, nikdy neměla špatnou náladu. Všechen volný čas jsme trávili spolu. Svěřovala se mi se svými pocity a pomáhali si. Pomalu jsme se poznávali i intimně. Nemilovali jsme se, ale cítila jsem, jak reaguje mé tělo na její polibky, jak na krku, tak na hlazení v mém rozkroku.

Všechno bylo v pořádku, dokud jsem si neuvědomila, že do našeho přátelství dávám všechnu svou sílu, energii, co jsem měla, ale on ní jsem to nedostávala. Tak jsme se rozešli. Já jsem to navrhla. Nebyl to rozchod dvou partnerek, jen rozchod dvou kamarádek, ale i tak to hrozně bolelo. Hodně dní jsem plakala, když jsem byla sama. Trvalo delší dobu, když jsem se s tím srovnala.

Nedokázala jsem chodit kolem ni, bez komunikace a stalo se, že jsme se znovu dali dohromady. Ale už to nebylo to, co před tím. Cítila jsem takovou zeď, co byla mezi námi. Spolu jsme dostudovali, zvládli jsme přijímačky na vysokou a bydleli spolu. Vzájemné spojení však nebylo. Nemohla jsem říct, že to byla má nejlepší kamarádka, ta, co byla se ztratila mou vinou. Dnes se už nevídáme hodně, i když si řekneme, že se sejdeme, málo kdy to vyjde, nebo mě anebo jí se to nehodí.

Nejvíc mě zranila událost, když mi řekli že má nejlepší kamarádka bude mít svatbu na úřadě, bere si kamarádku, co s ní dělá.

Ne zadlouho po svatbě jsme se potkali a řekla mi... Je mi to líto, ale nebyl správný čas...

Ja jsem si pak po létech poznání s holkou co jsem poznala na internetu také rozhodla na spolužití jako partnerky. Nikdy na skutečnou kamarádku nedá se zapomenout. Jedna noc, alkohol zničilo to nejkrásnější, skutečné přátelství.

Proto říkám, nikdy se nezamiluj do své nejlepší kamarádky., Nebo skutečná kamarádka se najde málo kdy a těžko se najde jiná to se málo kdy stává. Proto i když se najde, nikdy se do ní nezamilujte, máte šanci si promluvit o všem, o tom, že se Vám líbí určitá holka a poradí, jak se s ní seznámit. Skutečné přátelství je to nejcennější, co Vám život dá, je moc krát víc jak láska.