Nedá se zapomenout

Autor. MarieG

Nemohu zapomenout.

Proč osud je tak krutý,

vezme nám co v srdci bylo.

Nemohu zapomenout na Tvé oči,

které do srdce viděli,

oči které se na mě usmívali,

které vnímali bolest a smutek,

který jsem v tu chvíli měla.

Nemohu zapomenout na první polibek,

který jsem jen tak ustála,

na Tvé rty tak sladké,

nemohu zapomenout na dotek Tvůj,

který v mém těle dělal zázraky.

Nemohu zapomenout na dotek,

ten cítila i má duše.

Nemohu zapomenout na chvíle,

když sledovala jsi nebeskou oblohu,

chtěla si vědět vše.

Nemohu zapomenout na srdce Tvé,

tak laskavé a něžné.

Na Tvou čistou duši,

která milovala vše živé.

Proto nedá se zapomenout.