Navždy Tě budu chránit 29+30

Autor. Marie G. spisovatel.

Budu tě navždy chránit (Příběh lásky – Část 29+ 30)

„Srdce pro Tebe.“

„Dobré ráno, mami. Přišla sem dnes ráno Liana?“ zeptala se Brenda matky.

„Neviděla jsem nikoho přicházet, včetně Liany.

„Nešla s Tebou včera večer domů, drahoušku?“ odpověděla matka.

„Šla, šly jsme domů spolu, ale když jsem se dnes ráno podívala, nebyla ve svém pokoji a její motorka byla pryč“

Brenda, zmatená a znepokojená Liany odchodem, ​​okamžitě zavolala Ester, protože se obávala, že se její nejlepší kamarádce něco stalo.

Mezitím Liana, která byla předmětem Brendy a matky úzkostí, vešla do ordinace lékaře.

„Promiňte, pane doktore, mohu s Vámi na chvilku mluvit?“ řekla a stála u vchodu.

„Ano, prosím, pojďte dál,“ odpověděl lékař.

Vešla dovnitř a posadila se na židli naproti lékařovu stolu. Zhluboka se nadechla a snažila se tvářit klidně. „O čem si se mnou přejete probrat?“ zeptal se lékař tiše.

„Pane doktore, jsem ochotná být dárkyni pro svou přítelkyni,“ řekla lékaři. Lékaře Liany prohlášení trochu zaskočilo.

„Jste si jistá? Důrazně Vám doporučuji, abyste si to promyslela a zkusila najít jiného dárce.

Máte čas do večera,“ řekl lékař.

„Jsem si jistá. Já budu ta, kdo daruje své srdce své přítelkyni.

Prosím, pane doktore, jen chci, aby se moje milovaná uzdravila,“ odpověděla Liana pevně.

„Probrala jste to s její rodinou?“ zeptal se lékař.

„Ano, probrala. Kdy můžeme pokračovat v operaci?“ zeptala se Liana.

„Jste si vědoma následků po operaci? Nepřežijete. To je riziko. Jste na to připraven/a?“ zeptal se lékař vážně.

„Prosím, pokračujte, doktore. Jsem naprosto připravená na cokoli, co bude následovat,“ odpověděla.

S tímto rozhodným rozhodnutím Liana už nemohla dál přemýšlet; Ornelii čas se krátil. Musela to udělat, aby Ornelie mohla žít a uzdravit se, i když věděla, že to pro ni znamená konec. Lékař jí pak podal několik listů papíru: dokumenty o dohodě a formulář s údaji o dárci pro transplantaci srdce. Liana na papír zírala. Bylo to bolestivé vědět, že až se žena, kterou tak hluboce milovala, probudí a uzdraví, už po jejím boku nebude. Její láska však byla tak hluboká, že byla ochotna obětovat svůj vlastní život pro svou přítelkyni. Poté, co Liana podepsala dokumenty a postarala se o vše, opustila lékařský pokoj a zamířila na JIP. Tam Brenda, když uviděla Lianu, okamžitě vyskočila ze svého místa. Liana vypadala rozcuchaně a na botě měla krvavou skvrnu – krev jejího otce.

„Liano, kde jsi byla a co se stalo?“

Liana zdvořile pozdravila matku. Brenda pak vedla Lianu, aby se posadila na čekací židle, zatímco matka se dál z okna pozorovala ležící dceru.

Liana se podívala na matku a cítila hlubokou lítost. Ornelie byla její jediná dcera. Liana se cítila neuvěřitelně provinile; kdyby jen Ornelii odvedla z domu dříve, nic z toho by se nestalo. A kdyby to Ornelie nezvládla, nedokázala by si představit, jaký zármutek její matka bude muset prožít. „Brenda... prosím, postarej se o Ornelii,“ zašeptala tiše Liana.

„Proč tak mluvíš? Ty by ses měla o Ornelii postarat,“ odsekla Brenda.

„Neochránila jsem ji.“

„Ne, Liano. Musíš věřit, že se Ornelie uzdraví,“ trvala na svém Brenda.

Brenda jí podala láhev minerální vody, aby se uklidnila.

Liana se znovu rozplakala.

O chvíli později dorazily Ester a Charlotte, následované mladou ženou – Liany sestrou Carol. Ta se dozvěděla všechno a okamžitě odletěla do Anglie za svou sestrou. Viděla svou sestru zlomenou a spěchala k ní, aby ji objala. Liana se znovu rozplakala a našla útěchu v sestřiným objetí. „Sestro, netušila jsem, že je to tak zlé,“ řekla. Liana nemohla mluvit, v hrudi měla dusivý tlak. Ta sestru objala a jemně ji hladila po zádech, protože věděla, že tohle je Liany podruhé zlomené srdce po ztrátě matky a že teď její přítelkyně čelí tak kruté realitě. Byl to Liany první vztah a zkouška byla nesmírně těžká. Poté, co si promluvily, se rozhodla vzít Lianu domů, protože byla na dně a zoufale potřebovala odpočinek.

Jakmile dorazili, přivedla Lianu do jejího pokoje, nebo ta vypadala naprosto zdrceně.

„Udělám ti kaši, sestro,“ ale když se sestra chystala odejít, Liana ji chytila ​​za ruku.

„Co se děje?“ zeptala se Carol.

„Chci s Tebou mluvit.“

Carol se posadila zpět na postel vedle Liany.

„O čem chceš mluvit? Nejdřív bys měla vážně jíst.

Už je pozdě a Brenda mi říkala, že jsi nic nejedla,“ naléhala Carol.

„Úmyslně jsem nejedla. Chci, abys to dala Ornelii, až se uzdraví,“ řekla Liana.

„Co se děje?“

„Dopis pro Ornelii. Bude mít velkou bolest…“Ornelie podstoupí transplantaci srdce a já jí dám své srdce,“ vysvětlila Liana.

„Haha, teď už vím, proč si tak smutná. Za chvíli Liana dostala zprávu od lékaře. Dárce už je její otec, jeho jsme nezachránili. Liana se rozhodla splnit slib.

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - část 30)

„Po několika týdnech, kdy Ornelie hořce prožívala všechno, jí chyběla její láska a otec. Její přátelé, včetně Liany přátel, ji vždy doprovázeli, protože věděli, že je opravdu potřebuje.

Ornelie se k aktivitám nevrací, protože se po operaci zotavuje. Není neobvyklé, že doma sní o samotě.

Všechny firmy otce řídí její dvě sestřenice, Kate a Ying.

Žily v Thajsku a na žádost matky se vrátily do Anglie.

Matka si myslela, že Ornelie sama nezvládne řídit svou firmu, a proto chtěla, aby se Ornelie nejdřív zotavila.

Brenda s Patricii přijeli k Ornelie domů. Schválně se zastavili, protože chtěli Ornelii pozvat na večírek.

„Promiň, myslím, že zůstanu doma,“ řekla Ornelie.

Pojď, na chvíli půjdeme ven,“ „Pojďme do obchodního centra a podívat se na film,“ řekla Patrície.

„Jděte Vy, dneska jsem líná.

„Ornelie… nechovej se takhle dál, podívej, teď jsi trochu zhubla a už několik týdnů jsi jen doma,“ řekla Brenda.

Ta mlčela, neodpovídala a znovu přemýšlela, protože pořád myslela na Lianu.

Brenda a Patricie se snažily přesvědčit jí, aby šla ven, dokud Ornelie konečně souhlasila.

Opustily dům a zamířily do jednoho z obchodních center.

Cestou, ale Brenda něco zapomněla, musela se vrátit do domu, ve kterém bydlela. Dům, ve kterém Brenda stále bydlela, byl Liany dům.

Sestra Carol na Liany žádost před odjezdem dům nechala užívat Brendě.

Když dorazila k domu, Brenda okamžitě vešla dovnitř, zatímco Ornelie a Patricie čekali v autě.

Během čekání ale Ornelie cítila potřebu močit, a tak se omluvila Patricii, aby mohla jít dovnitř. jít na záchod.

Když vešla do domu a prošla kolem Liany pokoje, protože záchod dole se opravoval, uviděla dveře do Liany pokoje. Pak zamířila ke dveřím. Držela kliku a odvážila se je otevřít. Jakmile se dveře otevřely, Liany parfém byl velmi voňavý. Brenda nastříkala Liany parfém do pokoje, protože si myslela, že to trochu zahojí její touhu po kamarádce. Ornelie vešla dovnitř, šla k posteli a rozhlédla se po pokoji. Fotografie její a Liany jsou stále vystaveny na stole u postele. Začala se cítit dojatá, když uviděla fotku, a ronila slzy. Ta touha se vrátila, bolest v hrudi se jí znovu objevila. „Nepotřebuji ve svém životě superhrdinu, jen Tě potřebuji po svém boku,“ řekla skrz slzy a vzpomněla si na Liany slova napsaná v dopise. Pak se posadila a nekontrolovatelně vzlykala. Ornelie vždy doufala, že je to sen, ale realita nebyla snem a musela být nucena všechno přijmout... ztrátu někoho, koho tolik milovala. Dokonce plánovala, že pokud se zotaví z paralýzy, chce si vzít Lianu. I když její otec by nikdy neschválil, bude s ním bojovat a vezme si Lianu. Ten sen musel zmizet, když se probudila a uslyšela, že její přítelkyně je pryč. Brenda, která právě přišla ze svého pokoje, uviděla otevřené dveře Liany pokoje. Okamžitě vešla dovnitř a uviděla Ornelii plakat na posteli. Přistoupila k ní okamžitě a objala jí. Udělala to proto, aby jí uklidnila.

................

„Uběhly 2 roky….

„Rebeko, jsou všechny mé věci připravené?“ zeptala se Ornelie.

„Ano, jsou. Teď půjdeme.“

Ta přikývla a odjeli autem na místo, kde Ornelie opět začínala svou práci modelky...

Po příjezdu okamžitě vstoupily do budovy agentury, protože Ornelie se chystala fotit pro slavnou značku kabelek.

„Ornelie, jdu na chvíli na záchod.“ Až se nalíčíš, jdi nejdřív na místo,“ řekla Rebeka která teď Ornelii pomáhá jako její asistentka.

Ornelie, která se právě líčila, kývla na Rebeku.

Po skončení okamžitě odešla na místo. Místo bylo venku, s focením ve venkovním stylu. Šla trochu rychleji, protože se trochu zpozdila a štáb už čekal.

Ale když se náhlila, srazila se, se ženou...

„Au...“ řekla Ornelie a spadla, protože jí uklouzly boty a žena ji srazila.

„Ach... promiňte, slečno, nechtěla jsem,“ řekla žena.

„Příště buďte opatrná, používejte oči,“ odpověděla Ornelie, ještě rozmrzeleji, protože už byla pozdě a po úderu spadla.

Žena natáhla ruku, aby Ornelii pomohla.

Ta vzhlédla na ní a když ženu uviděla, byla v šoku... srdce jí znovu bilo rychleji, ruce se jí třásly, když se dotkly ženiny ruky... Žena se o Ornelii, kterou srazila, bála. Ornelie se okamžitě chytila ​​za tvář.

„Hej... jste v pořádku, slečno?“ zeptala se žena.

Ty oči, ty rty a ten hlas... Vykřikla Ornelie.

„MOJE LIANO...“ moje láska, můj život, křičela Ornelie.