Matka příroda
Publikováno 07.03.2023 v 10:10 v kategorii básně, přečteno: 27x
Autor. MarieG spisovatel
Matka příroda.
O matičko příroda,
slzy po tváři mé stékají,
když vidím jak Tě devastují.
Zamládí my stromky jsme sadili,
aby v naší krásné zemi kyslíku jsme dost měli.
Te zrůdy vypilují stromy a do ciziny vyvážejí,
za peníze i mať svou zradí.
Ničí příbytek zvířat,
nechápou,
že to je domov pro zvířatá.
O bože kde jsem chybu udělala,
že ze syna se lidská zrůda stala.
Né matko to není Tvá vina, to dnešní doba z něho zrůda se stala.
Neplakej ženo má,
on za Tvé slzy nestojí,
rodinný majetek, náš krásný les vypílit dal,
ten les co živobytí nám poskytoval.
lesní plody z kterých jsi dobrou marmeládu udělala.
Houby nám les dal
a na Vánoce krásný stromek jsme měli.
Vždy jsi i sousedům z lásky dala.
Teď je už jen holá pláň,
slzy by naše rodiče ronili,
dědičství předků jsme stratili.
Syna jsi dobře vychovala,
jen jak dospělím se stal,
viděl jen peníze a rodinu svou okrad.
Já vím lidi nás pomlouvají,
ale nevídí tu bolest co na ramenou a v srdci máš.
Život mu to vrátí, ale jediné co mohu žena má říct,
že naše dveře nikdy neotevře.
Už není náš syn, je to lidská zrůda co svůj národ zaprodává.
Není den,
abych kříž na tělo své vložila,
poděkovala za nový den,
nikdy nezapomínám říct dobré ráno matka příroda,
dobré ráno vše živé.
Mám moc ráda své přátelé,
hudbu si zahrají,
ale také nezapomínají poděkovat bohu za nový den,
za každičkou minutu, co je jim dopřána.
Jak krásné je
i když spoustu let máš a ráno uvítáš s úsměvem
a bez cizí pomoci.
I když bolest cítíš v těle i tak víš že žiješ.
.Proto národ můj zvedni pěsť
a nedovol vzít nám naší rodnou zem.
Nebuď jak syn náš,
co zapoměl na hrdost a cit ke svým rodičům.
ale hlavně na matku přírodu nezapomínej.
Komentáře
Celkem 0 komentářů