Láska v pozdním věku

Autor. Marie G. Spisovatelka.

Láska v pozdním věku.

Pavel a Mirka, Kamil a Eva.

 Příběh o lásce, která vznikla v pozdním věku.

Pavel muž co od mala byl vychovám úctou k lidem, hlavně k ženám.
Jako mladý muž se seznámil s holkou, kterou si zamiloval už na střední škole. Jejích první tanec v tanečním kroužku zanechal v Pavlovi denní vzpomínku. Snažil se, jak získat spolu tančící holku. Když zjistil, že chodí do stejné školy věděl, že má šanci získat jí za kamarádku.
Nebyl den, kdy šel do taneční školy, aby nekoupil pro ni kytku. Když končili požádal ji zda jí může doprovodit. Souhlasila i on se jí líbil. Obdivoval jí a také její jméno Kvetoslava. Byla pro něj jako růže, co jí kupoval. Chodili spolu až do ukončení Vysoké školy. Pak jí požádal o ruku. Ona nejdřív odmítala, až jednoho dne se přiznala, že nemůže mít děti pro zranění a lékařském zákroku, kdy jí byla odstraněná děloha.
To Pavlovi vůbec nepřekáželo, miloval jí. Květuško, vždyť si můžeme vzít dítě z dětského ústavu.
Domluvili se, kdy má přijet požádat o ruku její rodiče. Se souhlasem rodičů, vybavil vše a za měsíc se vzali. Po roku spolužití si adoptovali synka, kterému zemřeli rodiče. Věděli, že můžou udělat šťastné dítě i když není jejích. Pavlova láska k manželce trvala pořád. Kupoval pro ni růži, pomalu každý den, hlavně když neměla ten nejlepší den. Jejích štěstí doplnil synek. Často jezdili na dovolenou a snažili se z něho vychovat slušného člověka. Oba se mu věnovali co nejvíc času. Snažili se ho vychovávat k úctě ženám, seniorům, a hlavně k dětem co byli postihnutý různýma nemocemi.
Často navštěvovali sirotčinec, aby odevzdali dárky. O svátcích si vždy vzali dítě, kluka, aby měl i jejích syn s kým užívat si zimní vánoční čas. Také o letních prázdninách, když jeli na dovolenou si vzali kluka, co si jejích synek oblíbil. Vedle jejích domu bydleli moc dobrý sousedé, které také neměli děti, ale pomáhali si ve všem. Stali se z nich dobrý přátelé.
Léta utíkali a z malého Viliama vyrost mladý muž. Jeho touha byla mít svůj motocykl. Pokaždé sledoval v televizi motocyklové soutěže. Rodiče ze začátku neměli radost z jeho touhy. Táta mu říkal, koupíme Ti auto je bezpečnější. Jenže jeho prosby pak vyslyšeli.
Pokaždé když odcházel do školy, studoval elektroniku, mu říkali, jeď opatrně. Jenže smůla a nerozvážný mladík na autě pod vlivem omamných látek mu vzal život.
Oba rodiče neuměli žít ve smutku. Až po dlouhé době se Pavel smířil s osudem, ale Květoslava ne. Psychický čím dál trpěla, co jí opět postihla nemoc, která ji za krátkou chvíli vzala život. Pavel také musel na léčení, nebo smrt milované osoby nezvládal. Pořád jeho mysl i v práci, když se vrátil z léčení byla vzpomínka na jeho lásku. Ještě, že vedle bydleli sousedé, které měl i s manželkou moc ráda. Soused byl rybař, tak pokaždé když Pavla navštívili promlouval ho soused, aby šel s ním, že mu to pomůže, uvolnit se a smířit se s osudem. Pavel vystudoval před léty lesnické vysoko školské studium, kde získal titul inženýre.
Krátce před Vánoci jel i se sousedem do lesa na stromečky, ale nešťastný pád a zraněný kloub ho na delší dobu vyřadil z práce. Před operaci byla zjištěná další zranění. Operace na ortopedické klinice, že je zraněná nejen kyčel, ale i záda.
Delší dobu po operaci, se o něj starala sousedka, která dělala zdravotní sestru na oddělení. Pak i po propuštění jezdila k němu, jak uvařit a přinést vše co potřeboval z krámu.
Soused ho bavil hrami, aby na nic nemyslel.
Jenže, dlouho pohoda nebyla. Sousedovy srdce odmítlo pomoc a odešel na věčnost. Smutek a smůla trvala pořád. Sousedka měla úraz po čas práce, pacient psychicky nemocný ji udřel po zádech. Také skončila na operaci. Za třicet let práce v zdravotnictví nečekala, že takhle skončí. Pavel po roku dostal lázně, tak nikdy nedoufal, že tam vznikne láska v tak pozdním věku.

Eva a Kamil.
Dva mladý lidi, který se poznali na dovolené v Italii. Plavovlasá Eva a tmavovlasý Kamil si padli do oka po dvou dnes dovolené.
Eva dostala do daru od rodičů dovolenou za úspěšné ukončení zdravotní školy.
Kamil nebyl bůh ví jak úspěšný ve škole, tak se vyučil za auto mechanika. Jeho touha, ale byla jezdit na kamionech. První, co po škole si u rodičů vyprosil dovolenou v Italii. Po příjezdu do hotela byl usazen ke stolu, kde seděla Eva. Její krása a dlouhé vlasy ho upoutali hned v první den.
Na seznamovacím večírku ji pozval k tanci. Na druhý den byl na programu
zájezd do Říma. Hned si vybral místo u Evě. Den prožili společně.
Od té chvíle byl pořád s ní. Eva mu řekla, že je zdravotní sestra a po skončení dovolené nastoupí na Ortopedii, kterou ji vybavila máminá kamarádka, která tam dělala vrchní sestru. Kamil byl dost smutný, zda má říct, že on je jen řidič. Když Eva viděla, smutnou jeho tvář zeptala se, co se stalo, že najednou už není ten vtipný kluk. Pak jí řekl, víš Evičko já jsem jen auto mechanik vyučený, ale nebaví mě dělat v dílně, chci jezdit s kamiony.
Eva se usmála a chytla ho za ruku s odpovědi. Každá práce je dobrá, když to člověk dělá s láskou. Po návratu z dovolené jezdil často Kamil za Evičkou, tak ji pokaždé oslovoval. Po roku poznání a přátelství se rozhodli spolu žít. Svatbu měli hezkou.
Po pár letech, ale Eva řekla. Nechci abys jezdil na kamionech a já pokaždé se bojím co když se Ti něco ve světě stane. Neměl moc velkou radost, ale chápal, že Eva je víc sama a jen o víkendech je s ní. Rozhodl se skončit práci na kamionech. V tom čase hledali dobré řidiče v nemocnici v záchranné službě. Eva hned vybavila pro manžela práci. Udělal si kurz první pomoci, aby uměl také pomáhat, když bude za potřeby.
Jejích život byl hezký. Moc krát Kamil pomáhal opravovat sanitky po své práci. Vedení nemocnice bylo hodně spokojený s jeho prací. Děti neměly, pořád zkoušeli, ale nedařilo se. Pak se rozhodli udělat testy, kde zjistili, že nebudou mít děti z důvodu Kamila. Neuměl pochopit proč? Pak lékař zjistil, že v pubertě překonal dětskou nemoc, která zapříčinila tenhle stav.
Eva mu pořád říkala, no nebudeme jediný, co nemají děti, koukej i sousedé si vzali z domova kluka. Jenže Kamil odmítal. Evičko jsme pořád v práci, kdo se bude o dítě starat? Naší rodiče mají spoustu let.
Pak už to nikdy neprobírali. Eva pochopila, že Kamil má pravdu. Když měli volno trávili čas spolu se sousedy. Vzájemně si pomáhali. Eva a Květoslava byli snad nejlepší kamarádky. To samé i Pavel a Kamil. Kamil učil Pavla o starostlivost o stromy a zahradu. Oba byli pomalu stejný, nevěděli, co je vysedávat v hospodě, ale raději měli posezení v altánku, co společně udělali u pivečka.
Kamarádky, co měli Eva a Květa pořád říkali…Závidíme Vám Vaše manželé, jsou to kluci, co patří jím obdiv. Obě měli ráda vaření, tak doplnili se, co je dobré. Vymýšleli recepty. Byli to sousedé, které málo kdy vidět. Společně jak měli sousedy adoptovaného synka, jezdili s nimi na dovolenou a trochu si užili s klukem pár dní.
Sousedé měli Kamila moc ráda, nebo byl hodně vtipný, také nikdy nezkazil zábavu. Když se stala nehoda a úmrtí sousedky, byli pořád nápomocní sousedovi. Večer, když se kluci zabývali hrami a holky chystali k narozeninám Kamilovi cukroví, ani si neuvědomili, že je spousta hodin.
Bylo hodně chladno a jemný déšť vytvořil ledovici. Kamil měl volno a říkal můžeme si pospat Evičko. Netrvalo dlouho a zazvonil telefon. Volali z nemocnice, že potřebují řidiče, nebo ten co měl dělat je nemocný.
Kamil se hned oblékl. Vzal si jídlo, co mu Eva v rychlosti připravila, aby snědl, nebo neměl ranní jídlo ve spěchu.
Den ubíhal Kamilovi pomalu. Odpoledne musel co nejrychleji do vedlejší vesnici k nemocnému člověku. Snažil se co nejrychleji dostat se za nemocným, ale ledovka byla ven z města hodně kluzká. Jediné, co si zapamatoval, bylo že nákladné auto ho chtělo předejít a pak náraz. Na chvíli se v nemocnici probral, když Eva byla u něj. Pak nedalo se pomoct, hlavu měl rozbitou od nárazu a krvácení bylo silné. I když se lékaři snažili, nebylo pomoci. Eva ho držela za ruku, když odcházel do nenávratna.
Neuměla i když jí v práci dali volno, nedokázala být sama doma, tak všechen čas trávila v nemocnici.
Když je pak i jí stal uraz, jela na léčení do lázní.
Eva a Pavel.
Uběhlo deset let od smrti sousedky a jejího manžela. Důchod ji moc nepomáhal a sousedovi také. Nějak se jejích přátelství utlumilo i když si vzájemně pomáhali. Soused ji pomáhal se zahradou a stromy, Eva zase jídlem a nakupováním. Byli spíše samotáři.
Oba se stali křížovkáři, tak si krátili čas o samotě i když je přátelé někdy navštívili. Do společnosti nechodili, pokaždé jim lidi připomínali jejích partnerů.
Když jela Eva do lázní dozvěděla se, že i soused bude v tom čase v lázních. Oba byli rádi, že někdo známí tam bude. Měsíc byl dlouhý čas.
Pak společně trávili čas, když ukončili procedury. Procházky a večery trávili u hudby v nedaleké kavárně. Hodně se sblížili zase po čase. Když se vrátili z lázní, denně jezdili posedět si do kavárny poblíž jejích bydlení.
Blížili se Vánoce a oba přemýšleli co dát za dárky. Rozhodli se, že půjdou na rekreaci do hor. Tam spíš překlenou čas Vánoční a uvítaní Nového roku. Vše probíhalo v duchu přátelství, až na Nový rok Pavel oznámil Evě, že by ráda sdílel s ní čas, který jím zůstává. Jediný problém, co měli bylo, jak žít společně či v domě s Evou u něho nebo u ní. Pak se rozhodli, že prodají domy a najdou si nový byt ve městě. Tak jím nebude připomínat ani jednomu co vše prožili se svýma partnery.
Koupili si hezký byt, zařídili novým nábytkem. Časem si zvykli na způsob společného žití. Pavel byl opět něžný k Evě, denně ji kupoval květy, měla ráda lilie. Te však nebylo dostání přes zimní čas, tak jí pokaždé koupil růži červenou té měla docela ráda. Nikdy nekoupil bílou růži nebo tu koupil své ženě.
Jejích život se vrátil do normálu. Společně jezdili na hřbitov položit o víkendu květy ne jejích hroby.
Jejích láska nebyla o tělesné stránce ale ze srdce, duševní láska, co trvala ještě dlouhá léta. Pak Pavel řekl Evě. Nikdy bych nevěřil, že milovat se naučí člověk i ve stáří. Jednou jak seděli přes léto v parku, přijel k nim mladý muž, co prodával květy. Jste jak hrdličky, jak to dokážete. Pak Pavel mu odpověděl. Když miluješ ženu srdcem, jsi k ní něžný a uctivý, láska nikdy nezemře, dokáže jít cestou navždy. Víš, když najdeš cestu i ne právě nejlepší den, dny kdy jsou starosti, dokážeš rozumně komunikovat s partnerkou a probrat vše, to je pak život pořád hezký i když máš spoustu let. Kluk pak pochopil, proč Pavel kupuje u něj každý den květy.


Druhý příběh o přátelství v pozdním věku.

Dana a Irena.

Dana se vdávala hodně mladá. Zamilovala se do kluka z vedlejší vesnici. Lidi jí přemlouvali, aby si ho nevzala nebo je to sukničkář a hodně arogantní muž. Aleš tak se jmenoval kluk do kterého se zamilovala. Na diskotéce se s ním seznámila. Byl milý a moc jí lichotil. To bylo do doby, dokud si jí nezískal jí a její tělo. Když zůstala těhotná, hodně se změnil, ale vzal si jí z povinnosti a z příkazu rodičů.
Už po svatbě neuslyšela té hezká slůvka, jak je krásná a o lásce už neměla ani šanci snít.
Čím dál byl hrubý na ní, hlavně když měl popito anebo neměl dostatek peněz na automaty a holky. Když nebylo na jídlo a jeho zábavu poznala jeho tvrdé ruce a někdy a opasek. Jednou také přijel hodně pod vlivem alkoholu a jak pokaždé bylo moc zle. Když po uderu padla na zem kopl jí do břicha. Začala krvácet a musela rychle do nemocnice. Dítě se nepodařilo zachránit. Na policii uvedla že spadla z řebříčku. Lékaři jí však nevěřili nebo měla podlitiny na těle. Policie nemohla nic dělat, když uvedla, že se jí to často stává, že odpadne. Udělala to tak na příkaz manžela. Hrozil jí, že když ho uvede a jeho zavřou, že jí zabije.
Strach jí nedovolil uvést pravdu. Tak trpěla hodně let. Bití bylo čím dál vetší. K lékařům se bála jít i když měla zlámanou ruku. Do práce nesměla jít, aby lidi neviděli její modřiny. Nákup také dělal on, tak její život byl uzavřený v domě, co zdědil po starých rodičích. Jeho rodina jí nepomohla, odpověď byla…My jsme Ti říkali neber si ho, to bylo vše… Nikdy jí nenavštívili a zákaz měli i její rodiče.
Dělala vše, co jí poručil, byla služka ne manželka, otrokyně, co když neměl šanci získat některou holku, byla znásilňovaná. Když jí pak také zneužil opilý a hrubý, rozhodla se. Raději zemřu už se nedám bít a zneužívat.
Když usnul podřízla ho. Pak jela na policii přihlásit se, že zabila manžela.
Věděli, co vše jí dělá, ale nikdy jí neochránili. Soud ji odsoudil na 10 let za úmyslnou vraždu. Ani tam ji nepomohlo lékařství svědectví o zraněný, co jí způsobil. Jediné, co řekla na svou obhajobu bylo…konečně žiji, bez bití a strachu.
Po uplynutí půlky trestu byla osvobozená za slušné chování. Našla si práci na JZD a také ubytování. Šetřila každou korunu, aby si mohla jednou koupit malý byt. Dobytek, o který se starala, tak se nemusela stýkat s lidmi, který ji pomlouvali a říkali o ní jako o vrahyně. Jenže vedení s ní bylo spokojené, dělala svou práci dobře.
Pak jak si našetřila na malý byt si také na půjčku koupila postupně vše, co patří k životu. Některý lidi ji pomáhali, nebo se dozvěděli pravdu o jejím krutém životě. Byla jím vděčná. O svou rodinu neměla zájem z důvodu, že ji ani nejmíň nepomohli.
Jednou se stalo, že kráva ji kopla s padla, čím se jí obnovila zlomenina, co jí kdysi způsobil manžel. Předseda JZD ji odvezl do nemocnice.
Když čekala na snímek z rentgenu, poblíž seděla mladá holka tak kolem 30 let, měla modřiny a zkrvavený obvaz na hlavě. Také čekala na snímek.
Dana ji ohlásila a přimluvila se k ní. Kdo vám ublížil? Nejdřív nechtěla o tom Irena mluvit. Tak se jí představila. Já jsem Dana a vytrpěla jsem si to podobně. Dejte mi číslo telefonu, společně s komunikaci si můžeme pomoct. Irena ji pak nadiktovala číslo v rychlosti, nebo přicházel její manžel, tak Irena zůstala zase zticha. Ten se rozčiloval, že to dlouho trvá. Dana viděla v něm podobnou zrůdu, jak byl její manžel. Když Ireně nebylo dobře řekla si o vodu. Na chvíli Irenin manžel odešel pro vodu a ta hned řekla, aby jí Dana nevolala, že ona, když bude moct zavolá.
Trvalo měsíc, když se Irena ozvala. Byla zase v nemocnici, ležela na gynekologie. Sestřičky jí dovolili zavolat. Dana okamžitě odjela za ní. Vzala si taxi, nebo ještě neměla sádru dolů. Jak přijela do nemocnice, nejdřív jí sestřičky nechtěli pustit do cimry, kde ležela Irena, ale jím pak řekla, že jí Irena volala. Po chvíli ji dovedli za Irenou. Ta jí pak řekla vše, co prožívala. Její manžel byl vzat do vazby za těžké ublížení na zdraví. Pak i Dana jí řekla svůj příběh života. Nemusíš se mě bát, nejsem zrůda i když jsem zabila člověka, ale nic jiné si nezasloužil. Když Tě propustí z nemocnice, zde je má adresa, můžeš u mě zůstat, dokud budeš chtít.
Pak si promluvíme víc. Teď už končím, sestřička mi řekla, že díl nesmím zůstat.
Když Irenu pustili z nemocnice, hned šla k Daně. Pak jí poprosila, zda může jít k ní do bytu pro oblečení. Dana souhlasila. Vzali si taxi a zajeli pro vše co potřebovala na delší dobu. Věděla, že manžel nebude dlouho ve vězení i když je recidivista. Irena se odhlásila z práce, aby o ní nikdo nevěděl, kde dělá a žije. Ireny manžel dostal 3 roky. Dana ji jak seděli u večeři řekla. Ireno odjedeme odtud někam kde Tě nebude manžel hledat, ale nejdřív si vybavíš rozvod. Teď máš šanci bez prodlužování mít svobodu. Tak to i Irena udělala. Dana také po ukončení marodky dala výpověď.
Odjeli na Slovensko, kde měla Dana dávnější kamarádku z dětství. Ta jediná ji psala, když byla Dana ve vězení. Pomohla jím najít práci v blízké továrně. Peníze Dana měla z prodeje bytu. Irena zatím nemohla pomoct z penězi, byt, kde žila byl jejího manžela, i když přispěla i ona na koupu bytu.
Od rodiny nechtěla nic, aby nevěděli, kde je. Nejdřív si vzali pronájem bytu a všechno odkládali. Pak si koupili byt, co dostali od podniku půjčku. V práci si je chválili, nebo se snažili co nejvíc, tak jim dali bez úroční půjčku. Dany úspory padli na zařízení a vše ostatní platili společně.
Stali se z nich skvělé kamarádky. Obě poznali hrůzu, co prožili. Dana se pak zeptala Ireny, zda chce zůstat navždy žít s ní, anebo když si najde slušného muže a rozhodně se odejít.
Irena hned odpověděla, nikdy už nechci muže i kdyby byl hodný, nevíš, čím se stane později. Když Ti Dano nebude vadit, ráda bych navždy sdílela život s Tebou. Jsi víc, než kamarádka jsi jak sestra a přítel co podá ruku v každé i těžké situaci. Jejích život pro obě se stal štěstím. Osud jím dopřál poznat lásku bližního. Nejen tělesno je potřeba k životu, ale objetí, něha a soudržnost je součásti hezkého a klidného života. Pocit, kdy se máte o koho opřít i když jen na jeho rámě a pohlazení po vlasech je láska, která naplní život tak krutě trestaných žen.
Věčné skutečné přátelství, je někdy víc jak láska.