Kóma

Autor. Marie G spisovatel.

Kóma.

Příběh dvou dívek, kde jedna po nehodě padla do komy, ztráta paměti, byla zneužitá svou rodinou.

Zita a Jana pocházeli z fanatizující nábožných rodin katolíků. Zita byla starší o dva roky od Jany. Bydleli poblíž v malém městečku poblíž Rakouských hranic.

Od dětství, jak se naučili číst, jejích knihy byli Bible starý a nový zákon. Nejdřív to byl katechismus pak už jen Bible, pravidelně povinnost na mše.

Obě byli tiché a skromné povahy. Měli jen pár kamarádů, to jen ve škole, jinak museli doma pomáhat v hospodářství. Jejích rodiče byli malý farmáři v tom čase dle rodičů to byla povinnost.

Obě holky se seznámili na střední škole i když se znali z vidění už mnoha letech před tím. Obě studovali v gymnázium. Zita byla o něco málo víc komunikativní. Jezdili autobusem a náhoda, že seděli vedle sebe je seznámila.

Od té doby se stali nerozluční kamarádky. Když měli, co i jen malou chvíli volno, bylo to jen v neděli, jezdili do přírody, do lesa kousek za městečkem. Povídali si čím by chtěli být. Obě toužili být lékařky. Jejích touha se splnila, obě byli vynikající studentky.

Zita po ukončení studia si vybrala Lékařskou fakultu v Praze. Denně si psali, co vše prožili. Jejích přátelství bylo skutečné a upřímné. Po ukončení střední školy také Jana se přihlásila na Lékařskou fakultu. Měla trochu problém, nebo její rodiče chtěli, aby vystudovala zemědělskou školu a pokračovala pak jako veterinářka na statku. Jenže poprvé se rodičům zpříčila. Ne, nikdy nebudu studovat co chcete Vy. Chci být lékařka. Léčit děti.

Věděli, že nic nenadělají nebo Jana byla pevně rozhodnutá.

Radost Jany Zity byla neskutečná, konečně zase byli spolu. Jedna druhé se mohla svěřit se vším a věděli, že to bude jen jejích tajemství. Nikdy však nepřiznali se, že se jím víc líbí holky jako kluci. V té době bylo spolužití dvou žen opovrhované a odsuzované. Sví tajemství si chránili jak oko v hlavě.

Jediné, co projevili obě bylo objetí, když se loučili. Zita byla v jiné koleji ubytovaná. Byli svobodné v duši, konečně se osvobodili od rodičů a jejích nesmyslného chování. Těžko snášeli čas prázdnin, kdy jen málo kdy se mohli setkat, proto konec prázdnin byl vykoupením. Zita si pak v posledním ročníku vybrala všeobecní lékařství. Vystudovala s vyznamenáním a odjela do města kousek od Prahy, aby se mohla setkávat s Janou. Nechtěla se vrátit domů, být s rodiči co omezovali její život. Víkendy trávila spolu s Janou většinu v přírodě nebo zajeli do kina a na kafé. Dva roky uběhli a Zita si vybrala také specializaci dětský lékař. Když po ukončení studia i Zita se rozhodla, že nevrátí se domu k rodičům. Jednou večer, jak byli na kafé dočetli se o možnosti dělat a žít v Anglii. Jejích rozhodnutí bylo společné. Dohodli se odejít ze své vlasti a žít v Anglii. Obě dobře věděli, že je možnost být napořád spolu a obě doufali, že jednou se přiznají o svém osudu být jiné.

Jejích rodiče neměli radost, že odjedou do ciziny, nebo už měli vyhlédnuté muže, které by chtěli. Jana i Zita nedali znát, že nemají zájem žít s mužem už jen předcházející život poznali, drsnost a alkoholismus partnerů co by chtěli jejích rodiče.

Příchod do Anglie nebyl lehký obě museli udělat zkoušky, které v Anglii neuznávali. Snažili se, aby čím dřív byli zase lékařky. Ze začátku dělali zdravotnice a po ukončení zkoušek nastoupili na předstižnou fakultu v Londýně.

Obě dělali společně ve fakultní nemocnici. Byli tak nesmírně šťastné. Ubytování měli zabezpečené v nemocniční ubytovny. Hodně šetřili, nedovolili si výlet do některého státu. Chtěli si koupit byt, kde by společně žili.

Byl čas Vánoc, chystali si večeři, jak byli zvyklé z domu. Angličané tohle neznají, čas Vánoc tráví v restauracích. Když si pod stromkem odevzdávali dárky, které koupili, Zita neodolala a políbila Janu na rty. Omlouvala se, pak jí ale řekla pravdu o sobě. Jana se zasmála a odpověděla s úsměvem…Zita jsem stejná, líbí se mi ženy ne muži a Tebe mám ráda dlouhá léta. Snila jsem o Tobě celou tu dobu, co se známe.

Ten večer si slíbili společné žití napořád.

Nikdy nedali znát, že jsou víc než kamarádky. Jak říkala Zita,… Jani svou lásku si budeme projevovat doma i když zde není problém se držet za ruku, nebo políbit partnerku, ale takhle to bude lepší. Najdou se i zde kolegové co pomlouvají, už jen proto, že je nechceme.

Měli výhodu obě se podobali, jak kdyby byli rodina, jediné, co byl rozdíl, že Jana byla plavovláska a Zita tmavovlasá. V kolektivu byli obě moc oblíbené, hlavně Zita, která byla víc vtipná. Jana byla takové sluníčko, pořád usměvavá. Kolegové si obě přestali dobírat, když jím řekli trochu nepravdu, že mají špatnou zkušenost s muži.

Konečně si našetřili dostatečně na koupu malého domku. Byla to výhoda, že i město jím dalo nenávratnu částku s možností, že nesmí to pak hned prodat.

Zatím každou korunu obětovali na rekonstrukci baráku, nebo toužili si otevřít své ordinace. Jejích sen se splnil a po pěti letech poprvé jeli na dovolenou do Skotska. Milovali přírodu, proto si vybrali tuhle krajinu. Po návratu Jana navrhla Zitě… Zito zatoužila jsi někdy, že by si chtěla dítě? Já bych chtěla, kdybychom měli holčičku, co by se Tobě podobala. Zita překvapené koukala na Janu… Jani já bychom chtěla, ale když si představím porod anebo mít na splnění být těhotná muže to nikdy i když děti miluji. Jedině, že bychom adoptovali dítě.

Ten večer byli vzhůru pomalu do rána a probírali otázku dítěte.

Zito, vždyť víš, že je to možné i bez muže. Spermobanky jsou, vybrali bychom někoho inteligentního. Já bych to riskla císařským porodem.

Zita se nestačila divit. …Ok Jani budu přemýšlet, jak to udělat… Od toho večera, to byl jejích zájem. Prostudovali vše o možném těhotenství.

Jana řekla… Zito já, ale chci abychom nechali oplodnit Tvou spermii a já bych byla náhradní matkou, musíme to zjistit, zda by to tak bylo možné. Chci Tvé dítě. Teď už jenom najít vhodného dárce spermatu. Štěstí se na ně usmálo bylo to na společné oslavě, co fakultní nemocnice dělala před Vánocemi. Poznali tak staršího kolegu z neurologie, který byl fanda na horolezectví. Po seznámení společně jezdili do přírody a po delší době Jana se zeptala, zda má rodinu. Trochu zrudnul, ale pak jím řekl… Jsem gay a mám přítele, ale nežijeme společně. V životě jsem se zklamal a takhle je to líp. Po roku poznání mu Jana řekla, že by chtěli mít dítě, ale jen darováním spermii, ne mít poměr s mužem.

Kolega se jmenoval Philip a pocházel z hodně bohaté rodiny šlechticů. Nikdy se rodině také nepřiznal svou orientaci, nebo by ho vydědili. Byl jediný syn rodiny. Po ztrátě rodiny zdědil obrovský majetek, který mu udržovali blízcí lidi.

Navrhl Janě, že kdyby chtěla mohl by být dárce. Jenže Jana mu řekla… Poslouchej Philip, my chceme, aby neměj nárok na potomka a jediné co bude mít naše dítě je otcové jméno na rodném listě… Philip souhlasil jedině pod podmínkou, že někdy by mohl jednou za čas přijet na návštěvu a také uvést jeho jméno jako dědíce majetku. Jiný nárok by neměl, co by i právně potvrdil.

Dlouho obě přemýšleli a pak se rozhodli, že budou souhlasit. Po pár měsících se potvrdilo těhotenství. Měli obrovskou radost. Zita štěstím zářila. Vybavili si sobáš, co už v Anglii byl povolený a stali se registrovanýma partnerkami se všemi právními možnosti. Také Philip vybavil lékaře, co bude provádět císařský porod a zabezpečil o tajnosti, ale i o tom, že obě budou vedené jako matky.

Jediné, co se jím nesplnilo bylo, nebudou mít dcerku, ale syna. Jméno mu dali po otci.

Uplynulo 5 let, kdy nevěděli, jak se matka Jany dostala k její adrese. Jana i Zita byli překvapené, když dostali telegram, že Janě zemřel táta. …Co myslíš Zito mám jít?... Jdi a já si vezmu náhradu za čas co budu se synem a za tebe také najdu lékařku na čas co zde nebudeš.

Jana pak odjela domů, ale po cestě do městečka měla těžkou autonehodu. Auto si půjčila na letišti. Jela opatrně, ale osud ji do cesty poslal ožralého mladíka. Její zranění bylo hodně vážné. Operace hlavy a ztráta paměti.

Když se to Zita dozvěděla od své mámy, zhroutil se jí svět. Hned se jí nepodařilo najít náhradu za sebe a za Janu. Trvalo to tři měsíce, dokud vše vybavila a odjela domů i se synkem. Nejhorší bylo, že musela tajně navštívit Janu která pořád nepoznávala ani svou rodinu. Pro Zitu to bylo bolestné, když její láska ji neznala.

Janina zákeřná matka vybavila u známého, co oddával lidi, aby podvodně udělal zápis, že Jana je vdaná za muže, kterého uvedla. Zita se vrátila na čas do Anglie aby, zabezpečila pronájem své i Janiny ordinace na určitý čas. Pak se vrátila zpátky domů. Když zjistila, že Jana je už doma z nemocnice, věřila, že čas ji vrátí paměť na jejích společné žití, na jejích upřímnou lásku. Po pár dnech se dozvěděla, co Janina matka udělala. Vzala právoplatní sobášní list a zajela na městský úřad, aby oznámila podvod. Najala si právníka, co bez jejího vědomí udělal úředník. Zneužil čas ztráty paměti její lásky. Vše probíhalo v pořádku až jednoho dne, kdy Jana z matkou jeli na nákup a také Zita se synkem. Když byla Zita blízko Jany, vydrhl se Phil z ruky a utíkal za Janou. Skočil jí do náruče, co Janu vyvedlo z rovnováhy a upadla. Malý Phil ji oslovil a líbal…maminko, konečně Tě vidím, kde jsi byla tak dlouho?...

To co se pak stalo, překvapilo i matku Jany. Chtěla vzít Phile pryč, když Jana odpověděla… Synku zde jsem, jak ráda Tě vidím…

Štěstí si našlo cestu zpátky a Zita plakala. Janě se vrátila paměť i když ne celkově. Jana hned odešla od matky a její slova byli… Nikdy Tě nechci vidět…

Když vše soudem bylo zrušené, odjeli domů do Anglie. Časem a laskavým přístupem se vše vrátilo do správných kolejí. Zita zatím vybavila veškeré léčení a postupem času také obnovila Janinu ordinaci. Jenže jak se říká smůla nechodí po horách, ale po lidech. Philů táta měl úraz na skalách z těžkého zranění se nepodařilo lékařům ho zachránit. Dědictví bylo napsané na malého syna.

Zita a Jana prodali své ordinace a odstěhovali se na zámek co zdědil Phil. I zde si pak otevřeli ordinace. Lidi si je oblíbili za jejích laskavost a profesionalitu.

Po třech letech Zita navrhla, že i ona se stane podobně jak Jana matkou. Problém byl, jak získat dárce spermii. No štěstí je neopustilo. Právník Phila jím oznámil, že před nehodou byl dárcem i Phil. Vše vybavili, aby jeho sperme byli dané oplodnit Janine sperma. Podařilo se, tak opakovala se situace jak u Phila.

I lékař, co byl u porodu se opětovně stal porodníkem. Teď už nebylo potřeba dělat zápis o otcovství, stal se jím zase otec Phila. Teď se Janě a Zitě splnilo přání, čekali dcerku. Po porodu ji dali jméno matek Jana Zita. Dlouhá léta vychovávali své děti v památce jích tátu, ale nikdy nedali najevo, že jsou partnerky. Věděli to jen blízcí lidi. Proto je nikdo neodsuzoval i když je to v Anglii samozřejmé, ale jak pořád říkali… naše lásku si uchováme v srdci a projevíme jí jen doma.

Z dětí vyrostli malý šlechtici, rozumný a ochotný pomáhat lidem, jako jejích matky.