Kde domov můj.
Publikováno 01.02.2026 v 14:51 v kategorii básně, přečteno: 9x
Byli časy.
Autor. Marie G.
Byli časy, kdy zpívali jsme hymnu naši,
kde domov můj.
Krásně zněla, no pravda už není.
Mladý do světa utíkají,
žít už se v rodné zemi možnost není.
Vše co naší předkové postavili,
zrůdy ničit se naučili.
Děti učí zapomenout na historii,
vymývaní mozku to umí,
ctít svou rodinu to v módě není,
teď jsme Tvá rodina, co změní svět.
Otrokem budeš, když zde zůstaneš,
my cizinci zde vládnout budeme,
Vy dělat pro naše dobro budete.
Už nepůjdeš kytku na hrob dát,
rodině nebo lásku ci jsi měl,
nedovolí Ti vstoupit na tvou zem,
do krajiny co jsi řekl, to je má rodná zem.
Jak jasné je, vždyť národ to podpoří,
na náměstí jde řvát ať žije zlo a zabíjení.
Zvolí si člověka co vojnu podpoří,
neúctu k vlasti to nesmí a hrdě se ke zmetkům hlásí.
Srdce zabolí, že má rodná zem se ztrácí.
Stejné to mají Slováci,
už zpívat nebudou, nad Tatrou se blízka,
Slováci ožijí.
Zde také lidi jsou, co chtějí zničit vše.
Zrůdy touhu mají užívat si slast s dětmi,
ženy, aby otrokyni byli jak muslimská víra káže,
víru v Boha se zakáže.
Tatry ta krásná výšina,
možná i Kriváň se narovná,
nížiny už rodit nebudou potravu pro lidi,
příroda tu zničí.
Zůstane zde, ne srdce Europy,
ale odpad hory smetí.
Tohle Vy lidi, tohle chcete?
Proč za svou vlast nebojujete?
Ne válku, ale rozumem,
Hnát zrůdy ze své zemi,
tam kde by Vás chtěli,
Vaše majetky aby patřili jím,
Slzy tečou když člověk řádky píše,
jak a proč lidi zapomněli,
kde je cit, něha a úcta,
kterou nás rodiče učili.
Jediné co doufám je.…
Zůstaň s námi rodná země Česká a Slovenská...
Komentáře
Celkem 0 komentářů