Jediný přítel

Autor. Marie G spisovatel

Jediný přítel.

Nejvzácnější lidi jsou skutečný přátelé.

Rodina je důležitá v životě člověka, ale né vždy pochopí, co člověk cítí. Jak vzácný to dar je mít i když jen jediného skutečného přítele. Dar, který nejde ohodnotit zlatem, je to druhý nejvzácnější dar. Zdraví má pevné místo jedna, pak přítel, co chápe a cítí i z nevyjádřených slov vše co je v mysli nebo v srdci. Co umí číst myšlenky už z pohledu do očí. Ten/ta, který sdílí bolest, kterou prožíváte i když si nestěžujete, člověk, co utře slzy z Vaší tváři, člověk, který odnese si na věčnost vše, co jste mu sdělily. Tomu se říká skutečný přítel. Když co i jen jediného takového v životě člověk má štěstí je. Nemusíme mít spoustu přátel, nebo to jsou kamarády do nepohody, ale né přátele. Život nám nedá znát víc takových co srdce mají plné něhy a lásky. Když však tu šanci dostane člověk, že osud mu dopřál to obrovské štěstí, člověka s čistou duši, spřízněnou duši. Někdy se stane, to je zázrak, že osud Vám dal víc takových lidi. Je to mizivé procento, proto si ceňme, že jsme to mizivé procento, co dostal ten dar.

Jsou lidi, co hrají se na skutečné přátelé, ale je to jen fraška, co umí zahrát. Jsou to dokonalý herci ve svůj prospěch. Znám člověka, co věřil a tolik bolesti pak zažil, když zjistil, jakou podlostí zneužil důvěru. Dnes ta osoba nevěří už vůbec i kdyby to byl skutečný přítel. Podlost vzala naděj a víru v lidi. Její smysl, jak říká je příroda a zvířata.

Ten člověk, co se hrál na skutečného přítele se směje, jak blbý je ten, co věří.

To jsou zrůdy, který zničí smysl žití, zničí podlosti lidskou bytost, jen aby měl radost. Já jím říkám ďáblové plemeno.

Já děkuji nebesům, že mám to štěstí na skutečné přátelství.