Jediný pohled do očí.

Autor. Marie G spisovatel.

Příběh, dvou žen, který vrátil naději. Jediný pohled a dotyk vrátil čas.

Kamila, dívka, kterou vychovali starý rodiče. Přišla na svět nečekaná. Její matka Klára neměla zájem o výchovu. Měla ráda zábavu, toulky s kamarády a jak pokaždé rodičům říkala...chci žít, chci poznat svět, užívat si život. Nebaví mě sedět doma, dělat za pár drobných... Takový je život jen pro starší lidi...Jenže život si nepředstavovala slastný, při jedé párty se vyspala s mladíkem z bohaté rodiny a po čase zjistila, že je v jiném stavu. když kamarádovy oznámila, že je těhotná vysmál se jí...kdo ví od koho jsi těhotná... Její matka hned poznala, že není s Kamilov vše v pořádku. ...Kamilo zdá se mi že jsi těhotná, anebo jsi nemocná?...

Kamila se přiznala co se událo, ale že kamarád to nechce uznat. Trvala na potratu a chtěla, aby její matka to vybavila. Jenže její rodiče byli založený hodně věřící, nechtěli o tom ani slyšet. Řekli, neboj vychováme dítě nejsme tak staří, pomůžeme Ti.

Tohle, ale Kamila nechtěla. Zbaví se dítěte a rozhodla se vybavit vše sama. Bylo potřeba hodně peněz, co Kamila neměla a její kamarád ji nepomohl. Jeho slova byla... ať ti pomůže ten, kdo má být táta dítěte... Když nastal čas porodu, hned chtěla dát dítě k adopci, jenže rodiče nesouhlasili a podali návrh, že si adoptují dítě ony. Nebyl problém lidi ze sociálky je znali, že jsou slušný lidi a přes soud jim byla holčička svěřená. Malá Jiřinka bylo jméno po její babičce. Byla moc hezká, vlásky jak andílek, modré oči a pak i její úsměv byl nádherný. Jiřinina matka odjela v den soudu a víc se neozvala.

Starý rodiče se starali co nejlíp, aby vyrostla z ní slušná holka ne jak její matka, která si nic nectila.

Jiřinka rostla jak z vody, čím dál hezčí. Starý rodiče prodali dům a odstěhovali se do jiného města, aby ji lidi, a hlavně děti neubližovali slovem...Jsi dcera zlé matky, musí se starat o Tebe starý rodiče. Jiřinka pomáhala jak babince, tak dědečkovi.

jediné co nechápala, že musela jím říkat bábinko a dědeček. Proto se rozhodli, aby je volala máma a táta, že když vyroste řeknou jí pravdu. Pořád se vymlouvali, že proto jsou bábinka a dědeček nebo mají víc let. jen když s ní jeli na nákup nebo na vycházku jím měla říkat mama a táta. hrozně ráda měla pohádky a zpěv, když táta hrál na harmonice a maminka zpívala. Pokaždé říkala, ...budu lékařka a budu se navždy starat o Vás nebo jste ke mně tak milý. Táta ji pokaždé řekl, ... moc Tě máme ráda, jsi naše zlatíčko a děláš nám radost jak v učení, tak v chování. I lidi zde nám to říkají, jak jsi slušně vychovaná...

Když ukončila základní školu, vybrala si střední zdravotní, jak slíbila rodičům. Byla jednou z nejlepších a profesoři doporučovali rodičům ať pokračuje na vysoké škole, nebo má předpoklady stát se vynikající lékařkou.

Jednou když měli přednášku s lékařkou, která jím vysvětlovala správné poskytnutí první pomoci při možném infarktu nebo cévní nemoci.

Jiřinka na ní nechávala oči. Sledovala každý její pohyb. Byla moc hezká a vysněnou sportovní postavu. Poprvé cítila ten zvláštní pocit v podbřiškem a nechápala co se to děje. Pak si doma, když relaxovala uvědomila, že se vzrušila při pohledu na ženu. Nikdy se jí to nestalo, možná i proto, že neměla moc kamarádek, které by se jí líbili. Na kluky moc nebyla. Zatím nepřemýšlela o jiné orientaci tak to uzamkla v paměti. Lékařka si všimla, že ji Jiřinka moc sleduje, cítila její pohled. Znala to byla jinak orientovaná a měla svou přítelkyni.

Po ukončení studia nešla hned na Vysokou školu, chtěla vydělat peníze na studium, nebo rodiče stárly a jejích důchod nebyl moc velký. Zaměstnala se v blízké nemocnici na Interním oddělení. Vedení nemocnice s ní bylo moc spokojené. Byla milá k pacientům. Její laskavá slova, lidem se moc líbili. Pár krát se setkala s obdivovanou lékařkou, ale nedala znát, že se ji moc líbí. Po čase zjistila, že lékařka dala výpověď a odešla z nemocnice. Jejím odchodem byl i rozchod s přítelkyni. Jiřinka se hodně starala o rodiče, ale na infikovali se chřipkou, co hodně lidi nezvládlo. Vysoké teploty, zvracení a zeslábnutí postihlo i její rodiče. Byl čas říct Jiřince pravdu o její matce. Jiřinka jím řekla... Vy jste mé rodiče a jinak to nebude. Nikdy o ní nechci slyšet. Žena co opustí své dítě, aby si užívala život není mou matkou. Stav rodičů se nezlepšoval. Táta to nezvládl i když v nemocnici dělali vše, aby mu pomohli, jeho plíce a srdce to nezvládlo. Maminka odchod tátu hrozně zle snášela. Uzavřela se, bylo moc krát slyšet jak pláče. Jiřinka se snažila, aby ji pomohla zvládnou situaci. Ani ne po roku se matka odebrala za tátou.

Jiřinka se moc změnila, také se uzavřela, její smích už nebyl slyšet. jediná kamarádka co měla jí také opustila. našla si práci v Anglii. Jediné, co ji uklidňovalo byla práce. Moc krát zůstávala v nemocnici s pacienti a dávala jím naději na vyléčení.

Uplynuli dva roky, když ji kamarádka napsala... Jiřinko přijeď do Anglie, budeme zase spolu i mě dost chybíš... Přemýšlela a po čase se rozhodla odejít. Kamarádka ji našla docela příjemnou paní, která potřebovala denní starostlivost. Měla výhodu, že dobře ovládala anglický jazyk, co studovala na zdravotní škole. Navíc paní pocházela z České republiky, jen dlouhou dobu žila s manželem v Anglii. Byl to lékař chirurg a seznámil se s ní na dovolené. Její pacientka byla odkázaná na vozík po těžké operaci zad. Paní si ji hned oblíbila, nebo Jiřinka uměla dobře vařit, ale hlavně péct koláče co milovala. Paní se vracela doba žití v rodné zemi. Hodně času si povídali o její minulosti.

Bylo už dost chladno a pacientka nechtěla vynechat posezení na zahradě, která byla posázená mnoha kvítím, tak se cítila moc dobře. I když Jiřinka ji dala deku, ale nastydla. Když teplota pořád byla dost velká, rozhodla se jít k lékaři co měla.

Jak obrovské překvapení Jiřinku čekalo, když v ambulanci poznala lékařku, kterou tak moc obdivovala. Když její pohled do očí lékařky, ztratila slova. To samé i lékařka. Jejích pohled a mlčení překvapil sestřičku, která dělala v ambulanci. byla to starší paní. Po delší době je oslovila... Co se děje? Pak obě zpozorněli. Jiřinka vysvětlila, proč přijela s pacientkou. Lékařka ji řekla, ...stačilo zavolat já bych přijela, chodím navštěvovat své pacienty...... Dobře, už si to budu pamatovat... Teď ji dám injekci, abychom snížili teplotu a když skončím v ambulanci přijedu a přinesu léky... Jiřinka byla v rozpacích, ale byla ráda, že ji zase uvidí. Nevěděla se dočkat chvíle příchodu lékařky. Paní, o kterou Jiřinka se starala ji řekla... mám ji ráda je moc dobrá lékařka ale i jako člověk...

Když přijela Jiřinka za ten čas upekla buchty s povidly ke kafé nebo k čajíku. Její pohled na lékařku ji zase vyvolal ten zvláštní pocit, ale hlavně když jí podala ruku na uvítanou. Jiřinka celá zrudla a jen tak že to zvládla ustát. Po vyšetření dali léky a na prosbu pacientky, aby zůstala na večeři a na trochu povídaní. Myslím, že se znáte, je too na Vás vidět. Na to Jiřinka odpověděla...Moc se neznáme, jen trochu ze studia, ale je to moc milé vidět někoho, kdo Vám připomíná časy studia...

Zase zrudla, na co se usmála i lékařka. Pak paní řekla... Patřilo by se i představit, já Vás paní lékařka znám, ale nevím, zda Jiřinka si vzpomene na Vaše jméno.

Dobře také to nevím, tak mé jméno je Eva Marie. Rodiče chtěli dvě jména jedno, co se líbilo tátovi a druhé mamince. Na to se usmála. Povídali si dlouho i po večeři. Vzpomínky paní, co ani Eva Marie neznali. Pak po užití léku doporučili si jít oddechnout, a hlavně vypotit se, navrhla lékařka.

Paní souhlasila a rozloučila se slovy, ...zítra přijdete jste obě skvělé a je mi hned líp. Když Jiřinka ustlala paní, odjeli do zahrady vypít si kafé. Usedli si v altánku nebyl moc velký, ale příjemně se tam sedělo. Pak Jiřince, Eva Marie řekla, proč odjela do Anglie. ...Víš Jiřko, mohu Ti tak říkat, mám ráda zdrobněliny a je to příjemnější, jak říkat celé jméno. Budu ráda, když mě budeš oslovovat Eva, dost na tom, že mě všichni pacienti, které znám říkají v soukromí Marry. Doufám, že Ti nevadí tikání. Jiřka byla ráda, že to Eva navrhla. ...ne, je to takové bližší... Odpověděla Jiřka. Tak na tikání...Jiřko... Vtom ji Eva políbila a zeptala se, zda nevadí, že ji políbila. Jiřka měla celou tvář zrudlou a jen tak horko těžko odpověděla... To je v pohodě to přátelé dělají a proto doufám, že budeme kamarádky... Bylo štěstí že Jiřka seděla, nebo nejspíše by to neustála.

Pak ji Eva řekla, proč odjela do Anglie. ...Víš Jiřko, mé rodiče neuznávali mou orientaci a má přítelkyně dělala pokaždé jak přijela za mnou do nemocnice, že mě před personálem políbila, co mě dost vadilo. To stejné dělala i na ulici. I když zde je to hodně volné, lidi neříkají Lesba. Chci, aby člověk, co mám ráda byl ochotní dodržovat mé přání. Pak jsem se dozvěděla, že má další přítelkyni, co s ní tráví čas, když jsem v práci. Je pravda, že chci být milovaná, ale na projev své lásky je soukromí, ne na veřejnosti. A co Ty Jiřko, máš přítelkyni nebo přítele? …Né Evko nemám ani jedno. Zjistila jsem, že se mi víc líbí ženy. Na muže mám jiný názor...Pak jí řekla o své matce. ...proto nevyhledávám a ani nechci mužského... Přiznám se, že jsi moc hezká Evičko a já se zamilovala do Tebe už na střední škole. Neznám, jak to chodí s přítelkyni. jen cítím něco hezké při doteku nebo při polibku, ale jen díky Tobě. Dnes to bylo poprvé co jsem se políbila se ženou a je to moc příjemné. Jestli máš přítelkyni moc se omlouvám za upřímnost, jinak to neumím... Eva ji objala a dlouze políbila. ...Děkuji za upřímnost a jsem moc ráda, nesnáším falešnost. Budu ráda, když budeme dobré kamarádky a časem i přítelkyně... Sem tam zkontrolovali pacientku. Spala tvrdým spánkem nebo i teplota se dost snížila. Dlouho si povídali. Obě řekli vše o sobě o tom, co prožívali.

Bylo už moc pozdě tak se rozloučili slůvkem...Zítra se uvidíme... Eva ji řekla... děkuji, že jsem Tě poznala...

Rozloučili se objetím a polibkem. Obě byli tak šťastné. Ráno pacientka byla jak znovu narozená, úsměv od ucha k uchu.

...Tohle jsem potřebovala a je mi tak blaze, děkuji Jiřinko, že jste přijela do Anglie, hlavně Vaší kamarádce, co Vás navrhla na sociálce. Už se těším na dobré jídlo a na mou lékařku, snad ji vyjde čas, aby přijela... To doufám i já, je moc příjemná a můžeme povídat naší řečí, je to tak příjemné, že člověk ani necítí, že je v cizině...Když večer přijela Eva, byli jsme všichni tak šťastné. U večeři najednou pacientka navrhla, ... od teď mě budete volat bábinka, mě se to tak moc líbí a já neměla děti, nemohli jsme je mít pro onemocnění manžela... Obě jsme se usmáli a souhlasili jsme. Eva pak řekla... pojedeme na dovolenou spolu, vše zařídím a teď mi řeknete kde byste chtěli jít...Bábinka navrhla, že by ještě jednou chtěla vidět Eiffelovou věži. Byla tam s manželem ale je to už spoustu let. Souhlasila jsem, nebo já nikde jsem nebyla.

Eva vše zařídila, jen se spaním se nemohla dohodnout. ...Zařídím dvé jizby pro nás... na to bábinka odpověděla. Nač dvě cimry, vezmeme apartmán a budeme spolu všichni. A bylo rozhodnuté. neoponovali jsme, takhle budeme mít pořád kontrolu bábinky. Ani ne za měsíc jsme jeli. Byla to nádherná dovolená, jakou jsem nikdy nezažila. Po návrate domů se bábinka zeptala Evi. Máš svůj byt, nebo máš pronájem? Eva odpověděla... pronájem zatím jsem nenašetřila na barák... Na to jsem odpověděla... snad jednou našetřím na dům, chci zůstat zde napořád...

S Evou jsme se setkávali pokaždé jak jsme měli, co i jen malé volno. Chyběla mi její přítomnost a pravdu říct i její polibky a doteky. Eva byla na tom stejně. Bábinka pořád říkala, ...Holky byli byste tak nádherný pár, kdybyste byli jinak orientované. Smály jsme se, ale nepřiznali jsme se, že jsme obě stejné a máme ráda stejné pokolení. Někdy jsem toužila poznat společné uspávaní a probouzení, ale jak říkala Eva čas ukáže, zda jsme spřízněné duše. Pak bábinka navrhla... holky moje co tak žít společně zde, mám velký barák, místnosti spousta, bylo by too moc příjemné. Eva na to odpověděla... Jo bylo by to dobré a já bych Vás obě měla u sebe.

Netrvalo ani měsíc, když jsme společně seděli na zahradě, najednou přijel pán, co se představil jako bábinky právník. Byli jsme obě překvapené, co asi chce. Bábinka nám nic neřekla tak jsme se jen dívali na sebe. Pak pán odpověděl... Přijel jsem udělat závět o co mě požádala paní majitelka... Pak bábinka s úsměvem řekla... Chci, aby tahle usedlost byla Vás dvou, nebo se o mě s úctou staráte a je nejvyšší čas to rozhodnutí udělat. Obě jsme ztratili hlas. ...Vše jsem připravil, jak jste žádali, do smrti jste majitelem Vy a pak vše zdědí obě holky rovným dílem.

Když odešel, slzy nám oběma tekli a objímaní nemělo konce. Šla jsem udělat kafé a dlouho jsme si povídali. Bábinka jako pokaždé řekla. Holky moje takhle se naučíte spolu žít a budete šťastné a já, dokud osud dovolí spolu s Vámi.

Eva se pak nastěhovala k nám. Skutečně to bylo jiné a moc hezké. jediné co ještě bábinka chtěla, že si musím udělat vysokoškolské vzdělání, že má spoustu známých, co vše zařídí...Jiřko budeš fantastická lékařka jak Eva. Jsi stvořená na tohle povolání už jako zdravotní sestra jsi moc dobrá a já věřím, že budeš i jako lékařka fantastická jak Evka. Bábinka vybavila studium externe. Nevím, jak to dokázala, ale byla jsem ráda, jen o víkendech jsem se vzdálila od ní.

Naše spolužití bylo čím dál lepší, Evičku jsem milovala víc a víc. Dopřála mi čas, do doby prvního milování. Bábinka byla v lázních a zabezpečila si ošetřovatelku za ten čas. Chtěla, abychom spolu s Evičkou dokázali žít bez ní. To byl čas, kdy jsme sdíleli společné lůžko a já poprvé poznala milování se ženou.... První den jsem se omlouvala Evičce, že neumím tak něžně milovat jí... Eva na to odpověděla... naučíš se a pak Tvé pohlazení a doteky byli tak něžné, jak jsem dosud neznala. Dala jsi mi víc jak má bývala za tu dlouhou dobu. Teď Tě miluji celým srdcem a nikdy Tě nezradím a neopustím, dokud budu žít...

To samé jí řekla i Jiřinka. Dny, dokud přijela bábinka jsme promilovali. Byli to hodiny krásného dívčího milování. Při návratu bábinky jsme se tvářili jako nejlepší kamarádky. Obě jsme věděli, že chvíle milování si budeme střežit. Pokaždé jsme se smáli, když bábinka říkala... bože kdy pochopíte, že patříte spolu, osud Vás spojil. Jiřka ji políbila a řekla, snad jednou se nám splní, co si obě přejeme. Vy jste nám splnila největší přání a určitě dokážeme i vše co v životě chceme. Nejšťastnější člověk snad na světě byla bábinka, když jsem promovala. Tehdy jí poprvé Jiřinka řekla... jste má maminka a děkuji, nikdy Vás neopustím, Vy jste nahradili mé rodiče i když to byli skutečně mé staré rodiče, nebo matku neznám odhodila mě... Tekli jím slzy štěstí.

Žila s námi ještě 4 roky, pak se odebrala za svým manželem do věčnosti. Byla to doba, dokud jsme si zvykli, že už zde není. Právník zabezpečil převod neznatelnosti na nás obě. Předělali dům na bydlení a na ordinace, nebo obě nedokázali bez sebe žít co i jen krátký čas, Jiřinka si vybrala specializace dětský lékař. Lidi si je hodně oblíbili. Svou lásku, jak říkala Eva si chránili před lidmi. Lidi je brali jako sestry, tak se i ve společnosti chovali. Obě prožívali ten nádherný čas spolužití. Eva vždy říkala, lásku si chraňte, jen tak si život zpříjemníte a lidi si Vás budou ctít. Srdce si otevřete jen své milované osobě a né společnosti. Jejích láska trvala napořád i když věk nezastaví se. Láska pak nebyla tělesní ale duševní, pohlazení a úcta byli v jejích srdcích napořád.

Jsou mladý lidi, který nechápou, jak dvě starší ženy si mohou projevovat lásku.  V starším věku je nejcennější opětování pozornosti, pohlazení soudržnost. Říka se tomu čistá duševní láska. Být oporou v dobrých i horších časech, to je nejhezčí v pokročilém věku. Vždyť život a pozornost, úcta k partnerovi a láska trvá navždy. Léta jsou jen číslo. Kdo miluje srdcem a duší, je nenahraditelná chvíle, také nepopsatelná.