Inge

Autor. Marie G

Poznaní.

Příběh dvou věkově rozdílných žen, kde náhoda zahrála, že spojila jejích životy.

1 část.

Melisa.

Žena věkem blížila se ke 40, doma tři děti a manžel, klasický život ovlivňovala láska k přírodě, skály, hory a hudba byli její druhý život. Povahou klidná, úsměv ráda rozdávala, ale také snažila se, aby lidi kolem ní brali život s úsměvem. Milovala svou rodinu, byli pro ni vše. Sport, měla ráda od útlého dětství, ke kterému ji vedl její táta. Ale, proto že byla hyperaktivní dítě bylo málo pro ni klasicky sport, milovala adrenalin ten ji naplnil a trochu odebíral z energie které měla spoustu.

. Dostudováni a pak klasicky život vdané ženy. Její manžel také miloval skály, proto poznala spoustu přátel, který milovali tenhle sport. Poprvé, když Melisa zdolala svou první tisícovku, věděla, že tohle je její sport, který ji tak chyběl. Pak prolezla spoustu hor se svýma přáteli, Jeden z nich pocházel ze Švédska, jménem Gunnar. Byli upřímní přátele. Přál si, aby Melisa navštívila jeho krajinu, jak říkal prolezeme vše, zajedeme do Norska a Irska, je tam nádherná příroda. A léta utíkali z mladé holky stala se žena ostřílena životem. Pak po dlouhých letech rozhodla se navštívit krajinu svého přítele. Vše s manželem připravovali na cestu, zabezpečit hlídaní děti, dovolena a nic nebránilo navštívit a poznat jak historii, kulturu, ale hlavně skály Švédska. Týden před odjezdem, ale osud nepřál jejímu manželi poznat tuhle nádhernou krajinu, malá nehoda a zlomená noha bránili odjet. Melisa nechtěla odjet bez nej, ale její manžel si přál ať si splní své přáni a nezklame přátele. Tak vybrala se sama do krajiny, která změnila její život.

2.čast

Inga.

Dívka mladá, léta 29, svobodna, sportovkyni tělem i duší., Od dětství ji táta a strejda naučili milovat přírodu, ale hlavně horolezectví, které milovala nejvíc ze sportu. Pokaždé ještě jako dítě, hodně ráda koukala na fotografie z cest svého strejdu. Když dospěla, nic ji nebránilo jezdit za adrenalinem a svým sportem do různých zemí. Přírodu ve své krajině znala dokonale a také skály jak v Norsku a v Irsku. Byla jediné dítě svých rodičů, proto vždy měla její maminka strach, když jela na skály. Milovala adrenalin, hudbu a tanec. Vždy ji nejvíc zajímalo povídaní o ženách, co milují tenhle sport.

Proto s radostí uvítala, když strejda řekl, že přijede na delší návštěvu přítelkyně z krajiny, kterou ještě neznala, „Česko" jméno krajiny. Její oči zářili nebo dle vyprávěni svého strejdu, návštěva, kterou čekal ji hodně zajímala už dlouhou dobu. Obdivovala tuhle ženu, jak povoláním, tak jejím zájmem o sport, co měla jako ona. Jedině její rodina věděla o ni, že je jiná, Inga totiž byla gay žena. Proto její zájem se obracel na ženy. Návštěvu Melisy proto uvítala s radosti, že pozná konečně ženu, kterou obdivovala i když to bylo jen z povídání strejdu co mluvil o ní o ženě co jde za hranici svých sil, ale vše zdolá a nedoufala že někdy ji pozná osobně.

3.cast

Poznaní.

Když Melisa po přistání ve Stockholmu očekávala v hale svého přítele, byla dost překvapená, že nevidí svého přítele Gunnara i když říkal, že ji osobně bude čekat. Darmo koukala na všechny strany, jestli ho neuvidí, ale marná snaha. Byla trochu nerovní, když přistoupila k ni krásna plavovlasá mladá holka a oslovila ji jménem.

...Jste určité pani Melisa"

,, ..Yves "..Why do you ask what you need from me"..

Inga ji na to s úsměvem řekla.

,,.. Přišla jsem vás vyzvednout nebo Gunnar bohužel nemohl přijet, ale vše vám pak vysvětlí a také nemusíte mluvit anglicky, umím docela dobře váš jazyk.

Melisa byla hodně překvapená, ale byla rada. Pak před nimi byla dlouhá cesta autem do města za přítelem. Cestu autem zpříjemňovala hudba, kterou Melisa měla ráda. Měla moc ráda Švédskou skupinu ABBA . Cesta ubíhala rychle. Překvapilo ji, že tohle děvče znalo pomalu vše, co Melisa má ráda. Pochopila, když ji přítel řekl, že Inga ví o ni vše z jeho poznámek a vyprávěni o všem co společně prožili. Byla překvapená uvítáním nebo její přítel měl ruku v sádře. Přemýšlela, že její cesta za poznáním byla zbytečná. Překvapení, ale největší bylo, když řekl, že namísto něho ji bude doprovázet člověk co zná dokonale vše, které si plánovali projet. Trochu přestala přemýšlet o cestě za poznáním, rozhodla se, že malou dobu pobude zde a pak odjede domu.

Na druhý den přišlo překvapení, přijela holka, co ji čekala na letišti a říká

" doufám že budu dostatečná náhrada za strejdu."

Neznala její schopnosti a měla trochu strach, zda zvládne byt opravdický partner na skály. Gunnar ji ale ujistil, že lepši partner není, je dokonalá a zná vše, jak ve Švédsku, tak Irské a Norské skály. Také ji ubezpečil, že nás budou čekat další přátele, který také jdou. Melisa nechala vše na osud a přijala nabídku svého přítele. Inga ji ubezpečila že se nemá čeho bát. Na druhý den sbalili vše potřebné na dlouhou cestu za poznáním krajiny a její přírody... Pak už jen doufala že vše bude ok.

*****

Jeli na Kebnekaise, královnu Švédských hor. Cesta dlouhá ze Stockholmu na úplný sever Švédska. Po příchodu, Inga rozhodla, že první výstup bude severní část je bez ledu a snazší, pak po oddechu jižní stranu, která je zaledněna. Výstup procházel v pohodě, až dokud se nestalo malé sklouznutí Melise pomohla. Tak lehce ji vytáhla k sobě a podržela ji v náruči, její slova byli „dokud já se nezraním nic ti nehrozí." Jak ji držela v náruči Melisa pocítila něco zvláštní, její pohled do oči byl něžný cítila, jak ji horko proběhlo tělem. Vše pak proběhlo v pořádku a cestou zpět Melise několikrát proběhlo hlavou

,,jak krásné voní,,

její slůvka ji dávala jistotu. Cestu do táborská znepříjemnil dost silný déšť tak promokli, hlavně obuti. Po příchodu Inga udělala čaj, který udělal Melise hodně dobře. Pak se vybrali spát, aby byli v pořádku na jižní výstup. Spánek nějak nepřicházel, hlavou se Melise pořád zobrazoval moment v jejím náručí. Nechápala to, proč její myšlenky zaobírají se s ní. Možná vůně, co pocítila v tak malé blízkosti. Inga usnula hned. Melisa koukala potají na ní, byla moc hezká a ve spánku jak dítě, které usíná sladce po hezké pohádce. Pak konečně i na ní přicházel spánek, ale cítila, že déšť udělal své, nějak ji byla pořád zima i když deky a spacáky byli dostatečně teplé. Inga ve spánku cítila, že se s Melisou něco děje, probudila se a šla udělat čaj a řekla, „jestli ti nevadí, lehnu si k tobě bliž, spíš se zahřeješ".

Neměla proč nepřijat její nabídku. Inga si lehla k ní dala ji její deku a chytla Melisu kolem pasu. Melisa cítila její vůni i když byla zády otočena, její dech, nechápala, proč v jejím těle se ději divné touhy. Pak usnula. Inga ráno rozhodla že si dají den pauzy ať je Melisa v pořádku. Melisa namítala, že ji je dobře, ale Inga trvala na svém. Den byl hezký, sluníčko hřálo a Melisa byla zvláštně šťastná, opíjela se krásou přírody, poslouchali hudbu, popíjeli kafé a čaj. Melisa cítila Inginé pohledy, byli jine, jak byla zvyklá od přátel. Její byli něžné a laskavé. Pokaždé jak mohla pohladila Melisu prstem po tváři, bylo ji to příjemné. Melisa to brala jako pozornost, možná proto, že ji Inga vyprávěla, co vše o ni ví o tom, jak se učila její řeč, jak toužila jednou jít do její krajiny. Chtěla Melisu poznat a teď se ji splnil sen, navíc mohla ji doprovázet. Sluníčko udělalo své, Melisa necítila teplotu spíš sílu a touhu zdolat jižní stranu. Den prožili v pohodě a vzájemným poznáváním. Melisa ji říkala o sobě a své rodině o sportu a zájmech. Tehdy Melisa zjistila, jak spoustu věci mají společných, sport, hudba, příroda, ale také Inga milovala poezii. Tak Melisa ji četla některé básně, které napsala. Ingy pohled Melisa cítila v celým těle. Přemýšlela proč se cítí zvláštně, je pravda že ráda se koukla na hezké holky, ale nikdy necítila ten zvláštní pocit .Šli spát brzy, aby byli v pohodě. Opět si Inge udělala lůžko u ní. Melisa zapřála Inge klidný spánek a pohladila ji tvář jemně prstem podobně jak ona hladila Melisu pres děn. Najednou Inge řekla.

,, Nenazlobíš se když Ti dám na noc pusu?".

Nevěděla, co říct, pak po chvíli Melisa souhlasila.

,,Vždyť přátele to dělají"

Ji brala jako dobrého přítele i když byla tak mladá. Pak ji dala polibek. Melisa věděla, že na tenhle polibek nikdy nezapomene.

,,Jemňoučký, jejich rty se dotkli a Melisa nebýt na lůžku určité by to neustála.

Spánek dlouho nepřicházel, Melisa měla strach, že nezvládne výstup. Pak, ale usnula pokojným spánkem jak snad nikdy. Ráno se Inge Melise omlouvala, že si dovolila ji požádat o polibek. Melisa řekla.

,, říkala jsem ti, přátele to dělají vše je ok, ale neřekla ji co cítila.."

Výstup proběhl v pořádku, to, co Melisa zažila se nedá popsat slovy, nádherný pohled na krajinu. Pocit nepopsatelný, jak pokaždé, když dělala výstup na některou horu, co prolezla. Inge přistoupila k ní a chytla ji za záda kolem pasu a prožívali tu krásu společně. Melisa se otočila k Inge, že ji poděkuji. Byli tak blízko u sebe. Inge ji pořád držela kolem pasu a najednou Melisu políbila. Bylo to tak rychlé, že Melisa nevnímala nic, jen její sladké rty, objetí, co hřálo. Melisa byla mysli v oblacích, nebránila se jejímu polibku, ale opětovala ji vše ani neví proč, bylo to samočinné. Líbali se dlouho a Melisa se cítila tak nádherné. Pak najednou Inge řekla.

„promiň Meliso, ale nedokázala sem se ovládnou abych tě nepolíbila".

Melisa ji řekla ..., vše je v pořádku, bylo to hezké. Cesta zpátky uběhla bez problému. Melisa nebyla ani moc unavená, možná tou záležitostí na vrcholu hory. Nějak ji to dávalo zvláštní sílu. Po přechodě na místo táboření, se šli okoupat do blízkého jezera. Voda byla neskutečně studená. Melisa se jen omyla, i když byla zvyklá na chlad, ale tahle byla nad její sílí. Inga neměla problém, vůbec ji nevadil ten chlad vody. Obdivovala ji. Inga byla tak okouzlující, když měla rozpuštěné vlasy, trochu vlnité, ale nejhezčí měla tělo, hezké vysportované. Inge udělala večeři z konzervy co měli s sebou a popíjeli čaj. Byla nádherná noc, poslouchali hudbu a plánovali zpáteční cestu, za poznáním, za památkami Švédských měst. Melisa ráda fotila, aby měla památku a její rodina ať uvidí také kousek té krasy. Inge pak navrhla

,, ještě projedeme nedaleko Stockholmu pohoří Järfälla,,

Povídá se o pohoří podle švédských zákonů si totiž ten, kdo horu pokoří jako první může vybrat, jak ji pojmenuje. Pak si spokojeně po zdařilém výstupu lehli, ale spánek na ně nějak nepřicházel. Povídali si o hudbě a o poezii. Inge chtěla, aby ji Melisa četla. S radosti to udělala. Přitom ji Inge sledovala a Melise se chvěl hlas, snad proto že její pohled byl tak opíjiví. Najednou Melise vzala z rukou notes a políbila ji. Její polibek byl opět jemňoučký, pak koukala Melise upřené do očí a řekla.

,, musím ti něco o sobě říct."..

Chvěl se ji hlas, snad pociťovala strach. Melisa nechápala proč, co ji chce říct. Po chvíli Inge řekla.

,, víš jsem jiná, jsem gay žena, tebe obdivuji spoustu let, nevím zda je to osud, že dopřál mi být s tebou, prosím neodsuzuj mne proto, že se nedokážu ovládat abych tě nepolíbila. Možná dnes se skončí naše přátelství a ty se rozhodneš zkrátit svou dovolenou a odjedeš, ale já jsem ti to musela říct"

Melisa viděla v jejích očích slzy, které stékali po její tváři. Vzala kapesník co měla po ruce utřela ji slzy a řekla ji.

,, Ne neodjedu dřív. Já opětovala jsem Tvé polibky, ani nevím proč, bylo to krásné nepopsatelné. V mem těle se dělo něco, co neznám, proto tě neodsuzuji, musela bych také sebe, vždyť jsem se nebránila“.

Pak vzala Ingy tvář do rukou a políbila ji. To, co pak následovalo změnilo Melisin život naruby. Líbali se dlouho, Inge hladila Melisinu tvař, hrála se prstíkem s jejíma rty a hladila ji tělo, které se chvělo nepoznanou touhou. Melisa opětovala vše, čemu ji Inge učila, jemné ji hladila, aby ji neublížila ani dotekem. Melisa nechápala, kde se to v ni vzalo, ale dělala to automaticky. Nevnímala chvíle, kdy se jejich těla spojili v jedno. Inge ji svlekla a Melisa nevnímala chlad, který byl, jejích těla spalovala touha u Melisy zatím nepoznaná, ale neskutečně nádherná. Promilovali celou noc. Nevnímali ani slunce co vyšlo a vítalo novy den. Po nádherném milovaní usnuli ve společném náruči. Když se Melisa probudila po Ingy něžným polibku a vůni čerstvé kávy, cítila se jak v jiném světe. Jejích dny byli stejné, milovali se vždy jak to bylo možné a dny rychle utíkali. Projeli města Lulea, Uppsala. Poslední zastávka mělo být pohoří Järfälla. Inge navrhla.

,,. Máme zde chatu poblíž, jestli chceš mužem zajet odpočinem si z cesty“

Melisa to přivítala s radostí. Teď chtěla být co nejvíc s Inge tak ji řekla.

...,, Teď chci být s Tebou, možná někdy přijedu a pak pojedeme.

Inge byla šťastná. Cestou na chatu nakoupili vše potřebné. Jen co přijeli na chatu Melisa hned šla do koupelně, vychutnat si horký koupel. Inge zatím připravila jídlo a když měla vše připravené šla za Melisou do koupelně. Společně si užívali horkou lázeň. Po jídle si pustili hudbu, kterou obě nejraději poslouchali, tančili a jejích těla spalovala touha po milování. Inge pomalu rozepínala knoflíčky od košile co měla Melisa na sobě. Pak ji šeptala.

..Jsi krásná, chci Tě celou, Tvé tělo Tvou duši, Tvé srdce..

Pomaloučký Melisu položila na lůžko. Melisa, ale vzrušením nic nevnímala. Inge svými rty líbala její tělo a pomalu sjížděla po jejím těle níž a níž až si nakonec spojila své rty s prostorem mezi důkladně vyholenými třísly. Melisa vzdychla. Její vzrušení bylo tak silné. Inge stiskla Melisini půlky a zintenzivnila tlak ve svém jazyku. Tím v Melise vzbudila obrovskou vlnu vášně. Melisa nedokázala tlumit vzdechy i když se snažila, ale přicházejícím orgasmem zapomněla na stud. Vzala Inge za ramena a vytáhla ji k sobě nahoru. Pevně ji sevřela ve svém náručí a začala jí vášnivě líbat na ústa. Rukou sevřela její ňadro a druhou zajela do jejího vlhkého klína. Obě se zmítali ve vlnách orgasmu. Melisa nevnímajíc šeptala Inge.

,,Miluji Tě..

Pak po milování Melisa řekla.

.,,Bože tuhle krásu milováni jsem se svým manželem nikdy nepoznala, někdy jsem si myslela že to nepřežiju, tolik něhy, tolik orgasmů mé tělo nepoznalo,,...

Dva dny Inge učila Melisu dívčímu milovaní.

Dvojtýdenní dovolena se blížila ke konci.

Melisa ani nechtěla pomyslet na rozloučeni, bude to bolestné. Poznala, že touha po milovaní se ženou je větší a hezčí jak s manželem. Po příchode k příteli Melisa poděkovala za nádhernou a hodně dobrou průvodkyni po Švédsku, ale nejvíc ocenila její schopnosti na masívech. Gunnar se jen usmíval a řekl.

,,Vím co dokáže a také že jsi v dobrých rukách"..

Rozlučkový večer byl nádherný spousta přátel se sešla a zpěv doprovázeny hudbou Melisu okouzlil, ale v mysli měla pořád jak se dovede rozloučit s Ingou. Pak se šla rozloučit s její rodiči. Byli přátelský a Melisa slyšela slova její matky hodně dlouho.

,,.. Nevadilo vám, že moje dcera je gay žena? „.. Melisina odpověď byla.

,,Ne, je fantastická holka a hodně dobrá průvodkyně na masívech"..

Nejvíc Melisu překvapili její slova při odjezdu.

,,Ona vás miluje,,.

Nevěděla ji na to odpovědět, tvář ji zrudla a slova nevycházeli z jejich úst. Určitě Ingy matka věděla, že něco se mezi nimi odehrálo. Pak Inga, Melisu doprovázela do domu jejího strejdu. Slzy stékali po její tváři a Melise také. Melisa prosila Inge, aby navštívila její krajinu a vyměnili si čísla na telefon. Do rána seděli na terase a domlouvali si co jak díl, nebo jak Inge také Melisa věděla, že to není jejích poslední setkáni. Ráno hodně unavená se Melisa rozloučila s rodinou přítele a cestou na letiště se s Ingou drželi za ruce, co postřehl i její strejda a na letišti řekl.

.."Jsem přesvědčen že má neteř se do Tebe zamilovala, proto vás nechám samotné, ještě tu malou chvíli co máte.".

Melisa poděkovala Gunnarovi za pochopení. Melisa neměla ráda loučeni, nebo bolí srdce, když člověk opouští človíčka, co mu dal tolik něhy a lásky. Celou cestou v letadle i když hodně unavena, přemyslela, co bude dál. Myslela, že snad čas to vyřeší a bude vše jak předtím, ale nestalo se. Po příjezdu domů ji vítala rodina a manžel. Nedokázala mu v té chvíli dat ani polibek na rty, pořád cítila její rty. Vymluvila se na únavu a jela si lehnout, že vše jim popovídá příští den, jen dárky dětem dala a zalehla. Spánek však nepřicházel byla neklidná, porad měla před očima jí, mysli promítalo se jejich milovaní. Manžel byl překvapený, proč je Melisa tak neklidná. Ráno ji řekl.

,,..Vybavím Ti ještě dva dny v práci volno, aby jsi si oddechla"..

Byla ráda, nedokázala by jít do práce. Druhý den rodině přemítla film, co natočila, ukázala jim krásu, kterou sdílela se svou přítelkyni. Manžel říkal.

,,Tvé oči záři když je na fotce holka co tě doprovázela...

Melisa měla co dělat, aby se neprozradila, jen řekla.

,,.. přenesla jsem se do doby, když sem tam byla, nic víc"...

Zatím to tak chápal a Melisa doufala, že se vzpamatuje a dokáže své tajemství chránit. Ale bylo to úplně jinak. Dlouhé telefonáty s Ingou a touha po ní byla silnější. Cit k manželovi začal ochabovat a on věděl, že se něco děje a pořád říkal.

,,.. nesblížila jsi se s našim přítelem?“

Co mu s jistotou řekla že ne, jen že zatím neví, co se s ní děje. Snažila se víc byt v práci a víc se věnovala dětem jak manželovi. Po půl roku se Melisa dohodla s Ingou, že přijede k ní. Melisa oznámila rodině.

,,.. budeme mít návštěvu holky co mi dělala průvodce ve Švédsku.

Přemýšlela, jak dát na vědomí manželovi, že bude Inga s ní v ložnici. Ze začátku to nechtěl pochopit proč, ale na Melisy přesvědčováni pak souhlasil. Melisa mu řekla.

" chci s ní povídat o zážitcích a věnovat se jí, aby měla taky dobré vzpomínky jako já...

V práci ze začátku Melise nechtěli dát volno na celý týden, ale pak předci ji povolili volno. Byla neskutečně šťastna, že opět si ji přivine k srdci, nebo jejích telefonáty byli jen o touze být alespoň chvíli spolu, někdy byli šťastné, že se slyší, ale někdy pláč s odloučeni. Tehdy Melisa pochopila, že jednou ji bude doprovázet životem už jen žena, kterou si zamilovala, jen nevěděla, jak to říct rodině. Přišel den Ingy příjezdu. Melisa byla nějak na vše přecitlivěna. Manžel chtěl jít s ní na letiště, ale Melisa věděla že to nemůže dovolit, nebo nedokázala by si ji přivinout, jak to chtěla. Po dlouhé přemluvě Melisa řekla manželovi ať vše zatím zařídí doma. Tak Melisa konečně čekala na moment jejího příjezdu.

Ingy příchod.

Melisa byla nerovní, nějak dlouho nevycházela z odbavovací haly, bála se, zda se něco nestalo a ona nemohla přijet. Pak ji po dlouhé chvíli uviděla, její tvář zářila štěstím a Melisa nebrala v úvahu, zda ji někdo uvidí, jak ji líbá. Tehdy zapomněla na svět kolem, obě zrychlili krok, aby co nejdřív cítili své objetí. Štěstí, jaké Melisa cítila v ten moment ve svém srdci se nedá popsat. Objetí milované osoby a polibky co nekončili dlouho. Lidé se otáčeli, ale jim to bylo jedno. Byla doba, kdy nechápali a odsuzovali veřejné objetí dvou žen. Jejich poznámky,

" To jsou lesby, že se nestydí takhle na veřejnosti projevovat své city.

Ale obě to nevnímali a bylo jim jedno co říkají. Pak odjeli domu. Manžel vše připravil, jak Melisa chtěla. Připravil překvapeni, pozval přátele a Melisiny rodiče na uvítanou přítelkyně. Vše probíhalo v klidu. Melisa měla co dělat, aby nedala najevo jak po ní touží. Věděla, že pak když budou samé si vynahradí vše po čem obě tak dlouhou dobu toužili. Když nikdo neviděl jejích ruce se dotkli, nebo to Melisa nedokázala ovládat. Melisini děti si Inge hned oblíbily. Každý oka mih, když Inga byla sama byli u ní. Nejmladší dcerka ji pořad chtěla sedět v náruči a říkala ji.,, Jsi hezká a hezky voníš, víš mám ráda, když člověk krásně voní a ty voníš podobně jak moje maminka.....

Všichni se na to smáli. Inga byla šťastná, takovou ji Melisa neznala. Když s ni děti mluvili nebo se s nimi laskala zapomínala na Melisu. Bylo vidět že má ráda děti. Melisin manžel ji také obdivovala říkal.

Tak mladá holka a tolik prolezla masívu.

Líbila se mu její nádherná postava a každodenní cvičeni. Melisa byla šťastná také, když o ní hezky mluvil, ale ve vnitřku žárlila. Věděla, že je jenom její, to ji nechávalo alespoň v klidu. Hodně šťastná byla Melisa, když děti byli ve škole a manžel v práci, tehdy prožívala to krásné, co v ní Inge probudila. Jejich těla splynuli v jedno, jemné doteky, hlazeni každičkého místa na těle, nádherné dívčí milováni. . Týden ušel a opět loučeni. Melisa nedokázala přesvědčit rodinu, že pojede jen sama. Děti i manžel chtěli jít, tak rozloučeni museli udělat poslední noc co byla u Melisy. Bylo to hrozně těžké, krátký polibek a pohlazení bylo vše co Melisa mohla v tu chvíli udělat. Její děti se s Ingou loučili dlouho a prosili ji ať přijede opět, ale její odpověď byla.

,,Vy teď přijedete ke mne..

Melisa byla překvapena, proč to Inge řekla. Melisa věděla, že je to nemožné, ale Inge trvala na svém. Po odjezdu dlouhou dobu děti o ní mluvily a dojednávali se, kdy půjdou k ní. Pak jim Melisa slíbila, že přes prázdniny je vezme k ní, jen nevěděla, jak říct manželovi, že chce jet sama s dětma. Tak naplánovala dovolenou na 2 týdny v srpnu. Věděla, že jiná doba není možná nebo pracovní povinnosti ji neumožní dřív vzít si dovolenou. Proto že měla povoláni, kde nerozhoduje o svém volně, ale doufala že ji uvolni na tu dobu, proto dala požadavek hodně zavčasu. Také povolení vycestovat mimo území Melise pokaždé trvalo dlouhou dobu.

Problém bylo manželství, čím dal tím víc se stranila milovat s manželem, ještě štěstí že nebyl nároční, ale hodně tím trpěl. Pak jednoho dne řekl.

,,Vím, že není to únavou , ale že určitě někoho máš.

Melisa mu řekla.

,,Vždyť víš, že nikde nechodím a v práci není člověk co by mě zaujal.

Nějakou dobu to dokázala skrývat, ale jak nadešel čas odjezdu za přítelkyni s manželem odmítla sdílet společné lůžko. Pak ji řekl.

,, Po návratu si promluvíme a nepojedu s Tebou vím, že by to nebylo dobré....

Pořád říkal.

,,Našla jsi si tam jiného mužského.“

Ani pak mu Melisa nedokázala říct, že to není mužsky, ale žena, ta , která zde byla, bála se, že nepovolí aby jeli děti s ní. Nemohla dopustit, aby zůstali doma nebo podle slov Ingy všechny je čekali a těšili se na ně. Tak odjela jen s dětma. Po příchode do Stockholmu je čekal přítel Gunnar a Inga. Přítel vzal děti sebou do auta a Melisa jela s Ingou. Věděl, že se budou chtít přivítat. Děti neměly námitku, těšili se, tak jim nevadilo že nebude Melisa s nimi v aute. Jen co odjel Gunnar s dětma, padli si do náruče a polibky neměli konce. Po dlouhé chvíli jeli k ní a na překvapeni děti ještě nebyli doma. Gunnar je vzal do nákupního střediska. Rodiče Melisu uvítali s radosti, ale Melisa se trochu styděla nebo nevěděla, zda jim Inga řekla vše. Měli chvíli čas do příchodu děti a Ingy matka řekla.

,, Vím vše. Je jiná, nikam nechodí od chvíle, co přijela od Tebe, říká jen o Tvé rodině a také že chce s Tebou žit, když si to zařídíš.

Melisa nevěděla od překvapení, co říct, tak Ingy maminka řekla.

,, Určitě to chtěl osud a vše dopadne ve váš prospěch, nebo si nedokážu představit život dcerky kdyby to bylo jinak....

Melisa se poděkovala za důvěru a ubezpečila ji, že vše zařídí tak, aby s ni mohla byt napořád, když ji nevadí věkový rozdíl. Ale zatím to Melisa také nechápala, proč Inge ji má tak ráda, když byla pomalu ve věku její matky. Pak pochopila, když Ingy táta řekl.

,,Od mala moje dcera má raději starší lidi. Má málo přátel ve svém věku, možná je to jejím zájmem a také že strejda má přátele věkové starší jako je Inga. Od mala ji bereme na masívy a možná to ovlivnilo její život….

Melisa byla rada, že to vzali takhle. Po příchodu děti domů, Ingy rodiče se věnovali dětem a nedali Inge chvíli byt s nimi, dokud rodičům neřekla.

,, Taky je chci pro sebe....

Nejhorší bylo, že nejmladší dcerka chtěla spát s Ingou a měli co dělat, aby ji přemluvili, že bude spát s nejstarší dcerkou. Syn ten si řekl, že by rád spal sám, nebo holky pořád mluví a je zvyklí z domu. Nebyl problém nebo měli volné cimry pro děti. Melisino štěstí nemělo konce, sdílela ložnici s přítelkyni. Prožívali dokonalé dívčí milovaní, odloučeni bylo dlouhé tak nechtěli byt chvilinku bez sebe. Přes den Ingy rodiče plně zaměstnávali děti a říkali.

,, konečně si užijeme děti dokud jsou zde...

Věděli, že málo kdy je budou vidět. Nejmladší dcerka Věra pořád se točila kolem Ingy a tehdy byla Inga šťastna, nebo jak říkala ví, že ji děti budou mít ráda, vždy toužila po velké rodině. Syn a nejstarší dcera zase pořád byli s Ingy rodiči. Syn Jean s Ingy tátou denně jezdili do přírody a točili se kolem aut a nejstarší Jeaneta zase s maminkou pořad po obchodech a v kuchyni. Inge a Melisa měli času pro sebe, za co Melisa byla hodně vděčná. Večery měli děti nejraději nebo Ingy táta jim promítal filmy jak z rybolovu, tak z horolezeckých tur, co projel s Ingou a s přáteli. Nejvíc Melisa byla vděčna ze nedali zatím najevo ze ona a Inga jsou víc jako přítelkyně, nechávali to na Melisiným rozhodnuti. Dovolena se blížila ke konci a děti zase chtěli, aby všichni navštívili je. Tak jim Melisa slíbila že určíte to zařídí, aby také Ingy rodiče poznali jejich krajinu. Opět rozloučeni bylo hodně těžké, ale nejvíc obě překvapil syn, když Ingy tátovi řekl při odchodu.

, Mam vás rad jste dobrý člověk.

Tehdy všem tekli slzy, Melise štěstím, jim zármutkem z rozloučeni. Po návratu domu už Melisa věděla, ze musí najit slova jak to říct manželovi, dětem a rodičům. Děti po příchodu domu vyprávěli denně co vše zažili, jak se jim Ingy rodiče věnovali, jak syn lovil ryby nebo jak jeli s Ingy tátou do automobilky, kde se dělají auta značky Saab. Jeaneta zase jak maminka s ní a s Věrkou projeli spoustu obchodu, o vypraveni o jejich krásách přírody o filmech, co si promítali. Nakonec oznámili tátovi, řekli, aby k nim zase oni přijeli. Trvalo to par dny, když manžel Melise řekl.

,,,Melisa,, musíme si promluvit o našim životě jak dal.

Byla rada, že tu nabídku na rozhovor řekl on, nebo věděl že něco se stalo, co neovlivni. Když děti šli spát udělal kafé a řekl.

, Udělal jsem nějakou chybu, našla jsi si mladšího anebo proč naše manželství není takové, jak bylo 18 let.

Těžko se ji hledali slova i když byl věkové o hodně starší, ale jejich manželství bylo dobré byl pozorný táta, jemný milenec a v práci oblíbeny. Jako lékař vždy věděl poradit, měl soucit s nemocnými lidmi. Pak řekla mu pravdu.

,Ne není v tom žádný mužském, zamilovala jsem se do holky.

Dlouho přemyslel a pak řekl.

,,Je to Inga ,že?

,,Jo je to Inga.

Trvalo dlouhou chvíli, ticho jsme seděli a hledali slova co říct, nevěděla jsem, jak se zachová po mem přiznaní. Na mé překvapeni byl klidný a najednou říká, „Dobře, nebudu ti bránit, když myslíš, že budeš s ni šťastna víc jak se mnou, nebudu dělat problémy ani s dětma nebo vím jak tě miluji, zůstaneme přátelé, jen nerozváděj se se mnou, mi rodiče by to neunesli. Věděla jsem, že to neudělám nebo byl sám a jeho rodiče měli vysoký věk, určíte by je to ranilo. Jen zatím jsem nevěděla, jak to udělat, aby mohla Inga přijet za mnou, nemůžu chtít, aby žila pod jednou střechou se mnou a mým manželem. Asi za týden mi manžel řekl, odstěhuji se, ale chci, aby děti jezdili k mim rodičům a musíme jim říct ať to neřeknou, že nejsme spolu. Žili daleko od nás tak nebyl problém to utajovat. Ted už jen jak to řekneme dětem nebo už nebyli malý, Jeaneta mela 16 a Jean 14, Věra mela 10. Milovali tátu, v mem srdci nastal zmatek, jak jim to říct. Dlouho do noci jsem se porad vracela, proč jsem se zamilovala do mladé holky. Porad mi to nedávalo spát, snad že se mi vždy líbili hezké zeny, takové, co věděli se hezky upravit, nebo co měli rada sport. Pak vyjasnil mi moje tápaní můj manžel. Řekl, vis přemyslel jsem, proč je to, že miluješ ženu, určíte mas skryte homosexuální sklony i když si je nedokázala uvolnit, možná je to dobou že jsou takový lidi odsuzovaný, proto jsi se vazala na mě, ale jako lékař to chápu a také vím že jsi víc vzrušena při orálním milovaní jak při klasickým sexu.

Nevěděla jsem najit slova, jen jsem poslouchala, co říkal. Porad jsem se vracela do doby mladí, kde jsem si vzpomněla na chvíle na střední, že při problémech kamarádky, když jsem ji pomáhala zklidnit se mě políbila jsem cítila ten zvláštní pocit poprvé, že se mi to líbilo. Tak jsem souhlasila s manželem, že asi má pravdu. Měla jsem štěstí, měl pochopeni pro mě a děkovala jsem, že mam tak fantastického mužského, který to pochopil a neděla problém co jiny by nedovedl. Pak už mě čekalo jen oznámit to dětem a mim rodičům. I zde mi hodně podal pomocní ruku. Já si promluvím s Tvými rodiči, vezmu vinu na sebe a dětem řekneme že už nemám silu žít svámí, že se musím věnovat víc práci.

Nechápala jsem jeho rozhodnuti. Hned na druhy den jsem to oznámila Inge, že manžel nebude dělat problém, že se odstěhuje, ale že jediná podmínka je, že se s ním nerozvedu, dokud budou jeho rodiče žít. Inga to pochopila a řekla, že ji to nevadí, když on se odstěhuje. Ted už jen vysvětleni dětem a rodičům. Víkend měl manžel volny a v sobotu ráno řekl, jdu za rodiči, nějak to zvládnu. Dobu, dokud se nevrátil jsem pomalu nežila, pila jsem kafé jedno za druhým, bolela mě hlava z toho, jak to dopadne. Asi po dvou hodinách přijela matka a říká, co se to stalo, že najednou je vše jinak, jak to že potřebuje byt sám, vždyť miluje děti, je neskutečné dobrý táta. Vysvětli mi to, co se stalo mezi vámi. Jak to řeknete dětem, proč odchází, zdravý rozum mi říká, že něco se děje. Nevěděla jsem, co ji říct, zda pravdu nebo lež. Dokud si nepromluvím s manželem, co jim řekl neuměla jsem nic říct. Tak jsem ji řekla, že je to jeho rozhodnuti a nebudu mu bránit. Nechápající odjela. Po návratu manžela jsem nedokázala ptat se co jim řekl. Byl ale klidný, nebylo na něm vůbec vidět, že je z toho nerovní. Obdivovala jsem ho, jak to vše vzal, jak dokázal se s tím vyrovnat a také rozhodnuti vzít na sebe, že on opouští rodinu. Pak po chvíli řekl, víš maminka to zatím neví, ale otci jsem řekl pravdu, že miluješ ženu. Myslela jsem, že omdlím, ale řekl. „Neboj táta je rozumný pochopil mně, on to pak po case řekne mamince.“ Největší kamen spadl ze mě, teď už jen promluvit si s dětma. Manžel říká uděláme svátečný den a řekneme jim to, ale pravdu, žádnou lez, nebo aj tak by věděli pravdu, když by se nastehovala k tobě Tvá přítelkyně. Nejtěžší den to byl v mem životě, přemyslela jsem, jak to pochopí děti, zda je neztratím. Jsou dospěle, pochopí mě, nebudou mě odsuzovat, nebudou chtít odjet s tátou, to vše se mi promítalo hlavou. Děti hned ráno poznali že jsem to není já, ptali se, zda jsem není nemocna, byla jsem bledá nebyla jsem to já ani slovem, ani zvykem je probouzet připraveným jídlem, vše mi pomáhal manžel, věděl že bych to nezvládla. Řekl dětem, dnes si uděláme příjemný den a chceme si s vámi promluvit. Po oběde jsme usedli v obýváku pak řekl... Děti, já a maminka jsme se rozhodli, že se odstěhuji. Děti nechápali, proč by ses stěhoval, máme Tě všichni rada, proč? Vysvětlíte nám to řekla Jeaneta. Manžel kouknul na mě a říká, řekni jim a věřím že to pochopí, já to chápu, máme moudré děti. Slze se mi tiskli do očí z jeho slov, ale našla jsem silu říct jim pravdu. Zamilovala jsem se do holky, znáte ji a prosím neodsuzujte mě, je to silnější, jak žít s vašim tátou. Pak mě přerušil manžel a začal jim vysvětlovat proč to tak je. Jako lékař věděl podat slova, že děti přemysleli, co odpovědět. Proto že také studovali na zdravotní, věděli chápat jeho slova. Řekl jim, kdyby byla jiná doba vaše maminka by si mě určíte nikdy nevzala, nebo bála se přiznat svou láskou k ženám. Já jsem šťastny, že jsem mohl prožit spoustu let s ní a ze mě dala tak nádherné děti, ale také nemohu chtít, aby náš život byl o lži. Jean řekl, táta, když to ty chápeš takhle chápeme to také, ale chceme vědět kdo je ta žena pro kterou se mate rozejit. Tak jsem řekla jméno. „Inge, je ta, bez ní nechci žít.“ Jeaneta neřekla nic jen plac ji zastínil hlas, až po chvíli řekla, když jste se rozhodli beru na vědomi vaše rozhodnuti, ale jen doufám že nezapomeneš na nás, mám tě hrozne rada tato. Manžel vstal a pohladil ji po vlasech, to bych nikdy neudělal, my se s maminkou nerozvedeme jen budeme žít oddělené a vy kdykoliv budete chtít přijet budu rád, jen to nesmíte říct mim rodičům, když pojedeme na návštěvu. Jsou starý zlomilo by jim to srdce a vaší maminku budu mít napořád rád, dala mi spoustu krásných let, dala mi vás tak budeme nejlepšími přáteli i nadále. Všichni jsme měli slzy v očích, také mala Vera i když ještě nechápala důvod, jen řekla to jako bude bydlet zde Inga, je to jsem rada libí se mi. Tyhle slova uvolnili atmosféru, která převládala v tu chvíli. Manžel řekl, jo já ji mam také rád a určitě i vy a obrátil se na syna a dceru. Přikývli na souhlas. Syn najednou řekl, "Tato a Tobě to nevadí že maminka si v jejich letech našla mladou holku. Manžel přemyslel a řekl. „Synu srdce, když miluje nepřemýšlí, zda je někdo mladý anebo má spoustu let, jen vás prosím, když přijede uvítejte ji tak jak poprvé, když zde byla, anebo jak vás přivítali oni tam. Synu i maminka si mě vzala před léty, byla mladá a já spoustu let, teď osud takhle rozhodl.

“ Se slzami v očích jsem poděkovala manželovi a dala jsem mu pusu na rty po dlouhé době. Věděla jsem, že odjede otec mých děti jen co bude vědět, že přijede Inga, ale v duši nastal klid. Hned ráno jsem volala Inge, jak vše dopadlo a že nic nebráni jejímu příjezdu za mnou. Trvalo to dva měsíce, dokud si vybavila odjezd, její důvod byl studium v mé krajině tak ji nedělali problémy, jen její rodiče a rodina věděli, že to není studium, proč odchází z krajiny, ale láska k žene, co si zamilovala. Manžel si koupil byt poblíž své práci ve městě kousek od naší vesnici. Do doby příjezdu Inge ke mně můj táta vše vysvětlil mojí matce, proč jsme se rozešli. Neuměla to pochopit a nějakou dobu nás nenavštěvovala, ale táta ji přemluvil. Proč nechceš jít na návštěvu, vždyť když zde to děvče bylo jine si neříkala jen to, jak je hezká, šikovná a teď ji odsuzuješ, proč? Měla bys je chápat, po někom to naše dcera zdědila já nebudu pátrat, zda po mem pokolení a ty také ne, tak se smiř s tím a podej ji ruku, vždyť naše dcera je šťastna, dokázal to pochopit její manžel proč ne ty? A mě je jedno koho miluje jen ať je šťastna, to bys mela chtít také ty. Krátce před příjezdem Ingy přijela matka a řekla, dobře pochopím to, když mi řekneš pravdu, kdy jsi přišla na to, že životem má jít s tebou žena. Dlouho jsem přemyslela a pak jsem ji řekla celý příběh, který jsem prožila, dobu, kdy jsem se našla, kdo vlastně jsem, o tom že vždy mim uspokojením bylo milovaní spis dlouhým laskáním a orálním milováním jak při klasickém sexu. Pak to pochopila, také byla zdravotnice. Pak ji plač vzal slova jen po dlouhé chvíli řekla, proč pravé Ty, jsi jiná vždyť jsi nikdy neřekla že se ti libí ženy. Pak jsem ji řekla, také jsem v první chvíli nedokázala pochopit proč je mi tak nádherné při milovaní se ženou a pak jsem pochopila, že ve vnitřku duše jsem zabíjela sebe.

Pak mi řekla neboj uvítáme ji jak předtím, jen mi dej čas vžit se, že budeš žít se ženou ne se svým manželem. Ten den jsem po dlouhé době spala klidným spánkem. Těšila jsem se na příchod Ingy, na chvíle, kdy si ji budu moct obejmout bez strachu, že mě někdo uvidí. Rozhodla jsem se odejit z práce a najit si práci co budu mýt víc času na rodinu. Nepřijali to lehce, ale uvedla jsem důvod, že chci odjet za manželem, který má odjet dělat do ciziny.

Pak jsem konečně byla volná, svobodná, ne vázaná pokaždé stěhovat se vždy, když vyžadovali mé přeloženi. Děti také z radosti přivítaly že budu konečně víc s doma. Den před příjezdem manžel mi navrhnul, abych se odstěhovala z vesnice do města, že budeme mýt vetší klid. Vše zařídil, jak koupu baráku. Vše pak zařídil na vystěhovaní a přemluvil, aby mé rodiče jeli bydlet s námi. Věděla jsem, že je perfektní muž, ale tohle vše jsem necekala. S mou láskou zůstal přítel, hodně nám pomáhal, jak zajistit studium, také pak načas práci. Já jsem si našla práci v bezpečnostních službách a mela čas na psaní, nebo měla jsem rada psaní, jak básni, tak příběhy lidi a také poznatky z cest na hory v různých zemích světa. Konečně přišel den Ingy příjezdu. Děti ji uvítali s radosti a mé rodiče také jen sourozenci to dlouho nechtěli pochopit, ale mne to nevadilo měla jsem svou lásku a víc mne nezajímalo. Přestěhovali jsme se s rodiči do nového domu, nedaleko lesa. Za rok, co Inga nestudovala, z mima rodiči proměnila náš dum v pohádku. Spoustu kvetu, bazén a nádherný altánek. Má matka a táta si ji zamilovali a můj manžel nechápal, kde se to v ni bere. Mela spoustu energie, jako já. Nikdy se nestěžovala na únavu. Jedinou její podmínkou bylo, že na Vánoce jsme jezdili k jejím rodičům. Rada jsem souhlasila, nebo mé rodiče jezdili v tu dobu k mim sourozencům. Když byl barák hotový, vybavili jsme na Vánoce příjezd Ingy rodiče a také jejího strejdu. Byli šťastný, když zjistili, že jejích dceru má rodina moc ráda. Ingy strejda si celou dobu vyprávěl s manželem a starší dcerka a syn dělali rodičům překladatele, tak s Ingou jsme měli klid na přípravu všeho. Byli to nejhezčí Vánoce v mém životě. Pak jsem slíbila, že jednou vezmeme i mé rodiče do Švédska, aby viděli, jak se slaví u nich. Pak každou zimu děti trávily čas ve Švédsku. Děti si užívaly zimu, lyžovaní a Ingy táta je vzal vždy na jízdu na sobech. Na to se nejvíc těšili. Také prázdniny měsíc prožívali s tátou a jeho rodiči a měsíc s Ingy rodiči. To byli nejvzácnější chvíle pro nás, dva měsíce jen my dvě. Využívali jsme je na cesty na hory v různých částích světa a na chvíle ničím nerušeného milovaní. Po roku ji přijali na jazykovou školu. Studovala dálkové, ale vše zvládala, jak pomoc v domácnosti, tak se studium mých děti. Učila je anglicky. Po skončeni dělala překlady z českého jazyka do Švédského a Dánského jazyka. Jednoho dne jsem přijela dřív z práce a hrozne jsem se lekla. Inga plakala a Věrka s ní. Lekla jsem se, že se něco stalo, tak jsem se ptala, co se děje. Ona třesoucím hlasem mi řekla, „Jsem nejšťastnější člověk na planete, překvapena se ptám a proč teda pláčeš. Pak mi vše řekla. Přišla za mnou Věrka a řekla mi, „Mohu ti něco říct a nebudeš se na mne zlobit, tak jsem ji říkala, že to bych nikdy nedovedla zlobit se na ni, proto, že ji mám moc rada a pak mi to řekla, Víš nebudu Ti už říkat Inga, ale mami a svou maminku budu volat maminka, jsem ráda že mam dvě prima maminky.“ Proto pláču, pláču štěstím. Obe jsem vzala do náruče a líbala je. V tu chvíli jsem byla společné s ní šťastna.

V tom přišel syn a také se lekl co se stalo, že jsme uplakané. Tak jsem mu řekla, čím nás Věrka rozbrečela. Začal se smát a řekl. Mě se Inga také líbíš moc a kdyby se nedej bůh něco mamince stalo vezmu si tě. A bylo po pláči. Obě jsme se koukli na sebe a smáli jsme se. On pak pochopil a řekl, sorry já zapomněl, že Ty miluješ jen ženy. Hodně dlouho jsme se tomu při vzpomínce smáli. když jsme to řekli Jeanete, ta se smíchy válela řekla mu, „to jsi nevěděl říct vetší blbost.“ Ten večer jsme všichni byli šťastny, nebo Inge přistoupila k synovi a dala mu polibek, „Mam tě hrozne rada a bude to navždy, nebo miluji maminku a vás také, vždy jsem toužila mýt velkou rodinu a bůh mi to dopral. Tu noc, jsme prožili v nádherným milováním, naše srdce i duse splynuli v jedné, prožívala jsem dokonalost. Štěstí, že jsme nemuseli do práce toužili jsme prožit ještě dobu, dokud budou děti ve škole ve společném objetí. Když jsme vstali připravit jídlo pro nás a naše děti, rozhodla jsem se ji udělat překvapeni, tak jsem řekla, že jdu za kolegou vybavit do práce, aby vzal za mě příští den službu. Jela jsem ale do květinářství, kde jsem kopila růže a potajmu jsem je pak odnesla do ložnice. Posypala jsem lůžko lupénkami růži, také od dveří až po lůžko. Připravila jsem svíčky a červené vino. Uzamkla jsem ložnici, aby to Inga neuviděla dřív jak půjdeme spát. Po hezkém filmu a hrou s dětmi nadešla chvíle překvapeni. Byla překvapena že je ložnice uzamčena. Tak jsem ji řekla že je to překvapeni, které jsem z lásky pro ni udělala. Odemkla jsem ložnici, přinesla jsem ji krásné jemné oblečeni a společné po sprše jsme se odebrali do ložnice. Odemkla jsem, vzala jsem ji do náruče a vnesla ji do lůžka posypaného lupénkami růži. Po její tváři stékali slzy štěstí. Rozsvícené svíce udělali nádherný pohled na její tvář. Pomaloučku jsem ji svlékala oblečeni a hladila při tom její nádherné tělo. Vino a příjemná hudba nám naplnila chvíle našeho milovaní. Také měla ráda Francouzkou hudbu, která nám zpříjemňovala chvíle štěstí. Její slzy štěstí jsem osušovala polibkem. Po dlouhém milovaní jsme usnuli v objetí. Věděla jsem, že její láska je čista. To vše se v nás drželo i další den. Jeli jsme pomoct rodičům v zahradě, ale za malou chvíli začalo pršet a my dvě jako děti jsme blbli v dešti. Pak jsem ji vzala do náruče a v dešti jsme projevovali naši lásku, bylo to nádherné, vůbec nám déšť nevadil, spíš naopak tančili jsme a líbali se. Matka nás viděla a zalamovala rukama. Volala na nás ať jdeme dovnitř že nastydneme, ale nám to vůbec nevadilo, déšť nám zchlazoval naše rozpálená těla, které jsme měli obnažené do spodního prádla. Byli jsme jak děti, to jsem na ni nejvíc milovala. Přizpůsobila se všemu, co jsem měla ráda. Pak jsme na prosbu matky jeli dovnitř. Ta nám řekla, že tohle dělají děti, blbnou v dešti, ne ženy a my jsme se jen usmívali. Nechápala, neprožila tu krasu. Ale táta ji říkal, nech je jsou šťastné, neboj nenastydnou se, hřeje je láska. V ten den ji řekl, teď vidíš že Tvá dcera i když ji je spousta let je šťastna a vůbec není vidět na ni kolik ji je let, proto ji miluje Inge. Při povinnostech jak matky, tak pracovně je rozumná žena, ale jinak je duši porad dítě, nestydí se projevit lásku, kterou cítí, a to na naší dcery obdivuji. Je hyperaktivní člověk, má sily za nás všechny.

Proto jsem svého otce milovala nadevše. Byl chápavý člověk s obrovským srdcem. A Inge se v něm viděla a vždy říkala, „Je jak můj táta.“ Byli jsme šťastné že máme takové prima rodiče. Vždy mu na dobrou noc dala pusu na lic a děkovala mu za mě. Maminku si vždy přivinula a také ji dala polibek se slůvkem, mám vás rada. Maminka si ji časem oblíbila a měla ji rada víc jak mne.

Po dlouhé době se vším smířili také i moji sourozenci. Bracha nedal dopustit na Ingu, nebo získala si jej komunikaci o všem, jak o sportu, tak o politice, ale hlavně o přírodě, kterou take miloval.

Cesta do Peru.

Po roku jsme se konečně vybrali na společní dovolenou, kterou jsme si plánovali. Inga chtěla poznat Peru, tak naše dovolena byla za poznaným téhle krajiny. Nejvíc jsme se těšili na MACHUPICCHU, vystup na magickou horu. Dovolena byla nádherná, ale po příjezdu jsem onemocněla, lékaři říkali že snad jsem tam chytla virus. Ležela jsem měsíc v nemocnici na infuzích, ale teploty dlouho neklesali. Inga denně jezdila do nemocnice nosila ovoce a různá jídla jen aby mi pomohla, zvládnout léčbu. O děti se starala příkladné a moji rodiče ji nemuseli vůbec pomáhat. Jednoho dne přijela do nemocnice dost neklidná. Ptala jsem se, zda něco říkal doktor o mé nemoci, zda je to horši. Její odpověď byla, ne, ne říkal že ještě par dny a půjdeš domu, snad to spíš zvládneš. Byla jsem rada její odpovědi, ale porad mi něco říkalo, že není ok. Tak jsem se zeptala. „Stalo se něco doma nebo u tvých rodičů?“ Vydělá jsem, že dlouho přemýšlí, jak mi to říct. Pak, ale řekla, víš jsem neklidná kvůli naší kamarádky. Včera přijela k nám na kafé a navrhovala mi abych od Tebe odešla, že mě má rada, že se nemusím starat o děti atd. Vyhodila jsem ji z domu a řekla že už není naše kámoška. Já miluji Tebe a nic mě od Tebe nerozdělí. Slíbila jsem ti, že s tebou chci zestárnout, milovat Tě, dokud budu žit. Proto jsem neklidná, co řekneš, když už k nám Tvá nej kamarádka nepřijede. Když skončila, já byla nejšťastnější člověk pod sluncem a řekla jsem ji, Ty jsi vše co potřebuji k životu ne kamarádky, mé srdce mas jenom Ty. Děkuji ti za to, že tě mám. Pak jsem si všimla, že ve dveřích stoji zdravotní sestra a mela slzy v očích, ptám se ji, co se stalo. Ona řekla, slyšela jsem, jak Vám Vaše partnerka vyznala lásku, kterou má v srdci, víte to se dneska už málo vidí. Poděkovala jsem, věděla jsem, že mám tu nejlepší holku na světě. Za 3 dny mě propustili z nemocnice i když jsem mela porad teploty, ale domácí strava, starostlivost mé přítelkyni mě hodně pomáhali. Ani ne po týdny jsem se cítila lip, teploty klesli a já se cítila docela dobre.

Konečně doma.

Inga, když vše uklidila a děti šli spát já jsem dostala touhu po dlouhé době na milovaní. Když si Inga ulehla vedle mne mé ruce nechtěli zůstat v klidu, lehce jsem ji objala a pohladila po vlasech a řekla jsem. Lásko dnes se chci milovat tak jak nikdy. Toužim po tom už dlouhou dobu, nemusíš se bát je mi dobře.“ Naše rty se dotkly a pak už jen nekonečné dlouhým mazlením a milováním jsme probděli noc. Ráno jsem se cítila svěží a po teplotě nebylo ani náznak. Inga se smála, že tohle je lék na mou nemoc. Po týdny jsem jela na kontrolu a lékař se ptal, zda mi léky pomohli, viděl že barva na mé tváři prozrazena, že jsem fit. Inga se jen usmívala, styděla se říct co mě vyléčilo, ale já řekla „pane primáři nejlepší lék bylo milovaní s mou partnerkou. Inga zrudla a stydlivá koukala na primáře. Ten se jenom usmál a řekl, věřím vám nebo láska děla zázraky. Pak jsme na chodbě potkali sestřičku, co byla přítomna v době, když mi má partnerka řekla o lásce ke mně. Řekla jsem ji co mne vyléčilo a ona jen úsměvem odpověděla, přeji vám štěstí po celí život, nebo láska vyléčí jak z bolesti tak ze smutku. Poděkovali jsme se a poprali taktéž to co prala ona nám. Inga ji ale před odchodem řekla, „Přijeďte k nám na návštěvu, jste anděl v lidském těle, bude to pro nás čest. Slíbila a řekla moc rada, nebo takové holky jsem nepotkala v mim životě.

Svoboda.

Uplynul rok a rodiče mého manžela zemřely. Já jsem se konečně mohla rozvést a vzít si svou přítelkyni za registrovanou partnerku. Naše štěstí a Ingy radost neměli konce. Když jsem ji oznámila že se vezmeme v Holandsku, byla moc šťastna. Ráno oznámila rodičům, že se bude vdávat. Její maminka plakala štěstím, že konečně se ji splnilo přáni vidět svou jedinou dceru jako nevěstu. Po svatbě jsme odjeli na týden do Švédska, kde jsme podruhé prožili svatbu s její celou rodinou. Naše děti říkaly, mohli byste se vdávat každý rok bylo to nádherné. Všichni se smáli a my dvě jsme byli šťastné že máme dokonalou rodinu. Ale štěstí netrvá věčné. Její táta měl nehodu, při které i přes lékařskou péči neprožil. Smutek zavládl v rodině, denně jsme přemysleli, co její matka sama bude dělat. Navrhovali jsme, aby přijela k nám, ale její odpověď byla... zde jsem se narodila zde chci dožít. Viděla jsem smutek v Ingy tváři. Jen jsem ji slíbila že často budeme jezdit za její maminkou, ale trochu nám odlehlo, když Ingy strejda řekl, nemějte starost já se o ni postarám. Přemluvila jsem Ingu, aby alespoň na dva měsíce odjela domu, spis to maminka zvládne. Po pul roku Inga řekla, že matka ji přemluvila, aby tak často nejezdila že vše zvládá a Gunnar ji také ubezpečil, že je už v pořádku.

Vše se vrátilo do normálních koleji. Jednoho dne nám dcera oznámila že má přítele a chce si s námi promluvit. Obě jsme si říkali, že máme už dospělou dceru a ani jsme si to neuvědomili. Tak jsme souhlasili a domluvili jsme si ať přijede a také konečně jej poznáme. Co nás ale pak překvapilo, bylo nečekané. Řekl, miluji Vaši dceru a chci si ji vzít. Inge řekla ani nečekala co řeknu já. „Jo, když ji miluješ není o čem mluvit, jen nikdy ji neubliž nebo pak budeš znát i mou horši stránku. „Byla jsem překvapena takovou se ji neznala, ale přitom jsem byla šťastna, že má strach o naši dceru. Za dva měsíce proběhla svatba dcery. Také syn dospěl a dlouho nepobil v rodině. Našel si svou lásku a oženil se. Už nám zůstala jen Věrka. Inga porad říkala, budeme babičky, už se nemohu dočkat. Po roku nám oznámila dcerka, že čekají rodinu. Inga hned navrhla, jedem k nim, chci sdílet radost z příchodu malého človíčka.

Cesta za dcerkou.

Tak jsme se vybrali na cestu do sousední krajiny kde se dcerka vdala. Cesta nám ubíhala vcelku v pořádku. Inge jela dost rychle, abych tam bylo co nejdřív. Řekla jsem ji, nejeď rychle na vše máme čas, vozovka je mokra, aby se nám nic nestalo. Příchod k dcerce mi vzal dech. Na kření přijel i můj ex manžel s Gunarem. Pak nám řekl, že dostal práci v nejlepší nemocnici ve Stockholmu, kterou mu vybavil Ingy strejda. Inga se nechtěla vzdálit od malého Jean Pierre, také mu dali jméno. Bylo to jméno, jak měl ex manželův táta. Oslava byla nádherná. Ex manžel přispěl velkou částkou pro vnoučka. Také byli přítomný mé rodiče a Ingy máma. Nejvíc jsem se nasmála, když Inge telefonovala s matkou. „Budu babička a není mi ani 40.“ Ingy máma také pořád chtěla mít na rukách malého Jean Pierre. Musela jsem zakročit,“ nechte ho spát“

Často jsme jezdili k dcerce, nebo Inge pořád chtěla být u dcerky a říkala. “Chci si ho užít.“

Léta utíkali a Věrka vyrostla na krásnou holku. Když ukončila střední zdravotní školu, rozhodla se studovat na Lékařské fakultě.

Zůstali jsme samotné. Po čase nám oznámil Gunar, že Ingy maminka je nemocná a bude potřebovat stálou péči. Po delším uvažováním jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do Švédska. Navrhli jsme dcerce, aby přijeli bydlet do našeho domu, nebo i mé rodiče už nebyli. Věrka málo jezdila domů a nechtěli jsme prodat dům.

Jeaneta a její manžel souhlasil. Nic nám nebránilo odjet za Ingy její maminkou.

Delší dobu mi trvalo zvyknout si na život v Stockholmu. Netrvalo ani rok a Ingy maminka také ukončila svou pouť. Pak jsme se vrátili ke mně domů. Dom byl velký, přizpůsobený pro dvě rodiny. Byli jsme v části, kde žili mé rodiče. Když Věrka dostudovala a po její promoci jsme se vracely domů, stalo se to, co nikdo nepředpokládal. Z vedlejší ulici najelo do nás auto z dost velkou rychlostí.

Ale to, co se pak stalo, vzalo mi mou lásku navždy. Dodnes nevím, co mi chtěla říct, jen řekla miluji Tě víc jak svůj život, pak následoval prudký naraz a tma. Po měsíci v nemocnici jsem se probrala k životu a ptala jsem se na mou lásku, jenže doktor mi říká, vše vám řekne vaše rodina. Hned po příchodu syna jsem se ptala na Ingu, co je s ní, kde je. On mi jenom odpověděl, je ve Švédsku, pak když budeš zdravá pojedeme za ni. Trochu jsem se uklidnila, ale ne nadlouho chtěla jsem ať ji zavolá, že ji chci slyšet. Řekl mi nemohu ji volat je v nemocnici, zatím ji nedovolí komunikovat. Mela jsem strašnou chuť žít a snažila jsem se co nejdřív uzdravit, ale rehabilitace byla zdlouhavá. Touha ji opět obejmout mi dávala sily vše zvládnou. Po pul roku mě přepustili do domácí léčby, já trvala na tom, že chci jít za ni. Nevěděla jsem, co mě čeká. Pak, před odjezdem do Švédska mi děti oznámily pravdu, kterou jsem nemohla uvěřit. Vždyť tak osud nemůže byt kruty, aby tak mladou a nádhernou ženu mi vzal. Ale skutečnost byla taková, nepřál mi osud zemřít dřív jak ji. Její slova se naplnili, milovala mě do konce svého života, to, co při slibu do manželství slíbila, budu tě milovat, dokud budu žít...

Pro mě skončil život, uzavřela jsem se světu, nechtěla jsem žít bez ní, ale děti mi nedovolili pomyslet na smrt. Ted už jen vzpomínky zůstali, a i když není, nedá se zapomenout nebo ji mam v srdci napořád, tak jak jsem i já ji slíbila budu tě milovat nevěčnost.