Hvězda

Autor. MarieG spisovatel

Hvězda.

Stojíš u okna a slzy kropí Tvou tvář,

je čas, který máš tak ráda,

sněhové vločky pokrývají zem,

no nemoc Ti brání jít ven.

Miluješ procházky nocí

kdy sníh pokryje zem.

Když cítíš sníh každým krokem.

Na oblohu se koukáš,

žádná hvězdička tam není,

ta co přítele Ti v noci dělá.

No v tu chvíli snad zázrak se stal,

najednou hvězdička rozjasnila Tvou tvář.

Jak kdyby řekla... pojď zvládneme to spolu,

když chybí ruka, co držet by Tě měla.

Pojď, teplou bundu máš.

Já oblekla jsem a berlu vzala,

do zasněžené krajiny jsem šla.

Byla to krása,

když sněhová vločka padla na mou tvář,

necítila jsem bolest a pomaloučku šla dál.

Cítila jsem sílu jít dál,

jak kdyby mě držela ruka, ruka přítele.

I když bolest se hlásila,

no Ty v srdci radost jsem měla,

nebo splnil se mi sen.

Když únava a bolest se hlásila,

domů jsem se vrátila,

hvězdičce jsem ze srdce poděkovala,

i za tak malou chvíli co jsem prožila.