Dnešní pohlazení

Autor.MarieG

Dnešní pohlazení.

Je pátek a já potřebovala dokoupit co je potřeba do domácnosti. Nakoupila jsem a stála u pokladny. To co jsem ale zažila mě hrozně zabolelo u srdce ale pak i potěšilo.

U pokladny byla starší paní, kolem snad 80. měla nakoupené jen pár věcí, ale chybělo ji par eur, tak ji prodavačka vzala věc co měla v nákupe aby ji vyšla platba. U ní postávali dva lide podle toho byli manželé, otočili se aby neviděli slzy paní. Vím, že prodavačka si nemůže dovolit dát ji tovar bez peněz.

 Nedalo mi svědomí a tak jsem poprosila dvojici abych mohla k pokladny. Prodavačce jsem řekla ať stornuje tovar, že já to pak zaplatím. Slzy té bábinky jsem cítila v srdci. Vzala jsem ji zpátky do prodejny a řekla co ještě potřebujete. Zeptala jsem se jí zda má ledničku. ...Jo mám, ale je pořád prázdná, mám tam chlebík a mléko aby se nezkazilo, víte mám malý důchod tak si nemohu dovolit nakoupit co bych ráda…. Zeptala jsem se jí a co děti , asi nemáte nebo rodina nemá zájem pomoct?

...Zase začala plakat, je to na dlouho, nechci o tom mluvit, bylo by mi na duši hodně zle… Dobře a teď když nemůžete si dovolit kousek masa, tak nakoupíme aby jste měla i na krátkou dobu pocit štědrosti.

Lidi mojí, najednou se u nás zastavili dva mladé lidi, holka a kluk.

Jejích slova mě překvapili. ...I my přispějeme paní… Nakoupili jsme, já kuře a salám,

pak ještě mouku a cukr. Mladý lidi koupili babičce kafe bez kofeinu, párky a vejce..

Mladý muž nám řekl ..svezeme Vás domů, tohle vše by jste nezvládla.

Po zaplacení mé i paní a nákup co udělali dva mladé lidi, nás vzali k baráku.

Paní prosila abychom šli na chvíli k ní. Tak jsme jeli na chvíli. Měla garsonku ale hezky uklizenou a cítila tam pozitivní energie.

My jsme si udělali klasické kafe co jsem měla koupené a babičce jsme udělali tak vytoužené kafe. Pak nám řekla svůj příběh. Dcera žije v Itálii a syn nevím kde je. Léta nenapsal. Dcera také nemá zájem. Jednou za rok k Vánocům pošle pohlednici. Bylo mi při poslouchání hrozně a té mladé holce tekli slzy. 

Její slova… jak takhle se můžou děti zachovat k matce…. Pak nám ještě paní řekla, .. rodinu nemám, jsem z dětského domova a můj manžel taky. Zemřel před pár lety.

Pak jsme se rozloučili a co jí řekli mladý lidi nevím, byla jsem už na chodbě, jen vím, že mladá holka ji pohladila po vlasech.

Poprvé po dlouhé době jsem spala bez léku na spaní, asi to bylo z dobrého pocitu a vědomí, že ještě jsou statečný a dobrý lidi a že i mladý lidi mají svědomí a srdce na správným místě.

Mladý muž při odchodu mi řekl, že se vynasnaží ji vybavit místo v domově důchodců, kde bude o ni postaráno.

Odcházela jsem s pokojem v duši a poděkováním mladému páru.

Nejsem náboženský fanatik, ale v ten moment jsem děkovala bohu.

Nikdy nepochopím, některý lidi mají velké štěstí, vyhrají miliony, ale ani cent nepřispějí napr. nemocným dětem na léčbu, nepomůžou člověku v bídě, ale snaží se ještě víc okrást lidi podvodem. jsem důchodce a nemám tolik abych víc pomohla, každý cent odkládám, abych mohla vydat knihy , příběhy a básně, které napíšu, ale i málem vždy pomůžu.

A děkuji všem lidem co mají srdce na správném místě a přeji jím ze srdce hodně zdraví.

Děkuji nebesům za Vás.