Cesta životem.

 Autor. Marie G, spisovatel.

Cesta životem.



Dívka, jménem Helena. Vyrůstala v dětským domově, kde byla umístněná kvůli špatné výchově svých rodičů. Drogy a alkohol byli na denním pořádku. Na jídlo pro dcerku moc nezůstávalo. V 6 letech byla vyhublá a hodně zanedbalá.

Když měla nastoupit do školy, matka nesouhlasila, že ještě není schopná školské docházky. Hodně lidi poukazovali a psali stížnost na úřad, že dítě je zneužívané a jídlo jí dávají lidi, ne rodiče. Moc krát prosila o peníze, aby ji doma netrestali.

Jednou ji uviděla ředitelka školy, jak žebrá a nahlásila to na policii a na sociálku. V ten den byla Helena rodičům odebraná do péče státu.

Trvalo dlouho dokud se Helena přizpůsobila podmínkám. Byla tichá, samotářka a neuměla se ztlumit s kolektivem dětí. Až pomalu po troch letech, se skamarádila s děvčátkem, co bylo stejné. Spolu sedávali v parku, málo kdy se hráli s dětmi.

Plynul čas, docela dobře zvládala výuku, naučila se zpívat. Učitelka hudby ji slyšela a navrhla ředitelce, aby ji umožnovali hodiny s ní. Helena měla výjimečný hlas, nádherný.

Jen lidi moc nemusela, to jí pořád drželo odstup.

Ustav ji doporučil na studium hudby. Nechtěla, jí byla blízká příroda. Rozhodla se na studium v Polnohospodářské školy. Milovala sledování přírody a rostlin. Když dostudovala nechtěla pokračovat na Vysoké škole.

Krátký čas dělala na JZD a šetřila co nejvíc jak se dalo. I zde si neuměla najít člověka co by ji byl blízcí. Pořád četla různé knihy a přírodě a historii. JZD ji umožnilo bydlení v malém domku co opravili, aby bylo schopné žití. Byla hodně vděčná. Většinu času trávila v práci, často i když nebylo potřeba jezdila na pole, kde bylo pěstované obilí a kukuřice.

Toulala se přírodou, pozpěvovala si, tak plynul čas.

Cestu k lidem pořád nemohla najít. Bála se všeho. Vraceli se jí vzpomínky na dětství, a proto nevěřila lidem.

Zvířata a psy ji byli bližší.

Bylo jí pomalu 30 a její schopnost najít cestu životem byla v nedohlednu.

Lidi z vesnice ji zvali na návštěvu, ale pokaždé slušně odmítla, říct se dá, většinu to byla lež, že má ještě práci. Lidi ji měli ráda, byla slušná a jediné co dokázala, poslechla lidi, aby přijela do kostela zpívat. |Na to lidi navedli faráře a ten ji přesvědčil.

Její hlas měli lidi moc ráda.

Časem přemýšlela, že odjede z vesnice někam, kde bude sama.

V novinách uviděla inzerát, kde byl na prodej domek kousek od lesa. Zajela za majiteli, ale bylo už pozdě, domek prodali.

Cestou, jak se vracela potkala starší paní a ta se jí hned zeptala… Kde jdeš holka tak pozdě? … Domů trochu jsem se zdržela, ve vedlejší vesnici.

Paní ji řekla, pojď ke mně, neboj se žiju sama, nikdo Ti neublíží a mě bude trochu veseleji. Nejdřív nechtěla, ale na prosbu paní jela. Vzali ji paní Kateřina pod paží… Chytnu se Tebe, nějak mi už nohy neslouží… Poprvé v životě cítila teplo člověka a najednou ji bylo tak hezky na srdci. … Dobře, pomalu to zvládneme… Pani Kateřina ji řekla … říkej mi bábinko, jménem by to moc nebylo hezké mám spoustu let…

Když přijeli do jejího domku, co byl poslední domek ve vesnici, cítila Helena zvláštní klid a pohodu. Pani Kateřina udělala čaj a ponoukla jí buchtami co ráno napekla.

Jak moc ji chutnali, byli lepší jak kdysi v domově. Pani Kateřina se jí zeptala… nebude Ti vadit spát se mnou v ložnici, neboj je tam samostatné lůžko, kde kdysi dávno bylo pro syna, který odjel do světa, když dospěl a víc nedal o sobě znát. Manžel zemřel před 10 lety, a tak žiju zde sama.

Helena hned odpověděla… ne nebude mi to vadit a budu raději s Vámi jak sama.

Když se odebrali k spánku netrvalo dlouho a Helena usnula jak dítě. Pani Kateřina se divila, že před spánkem zajela před domek, usedla a meditovala. Děkovala, že potkala tuhle paní a prosila o její zdraví. Pani Kateřina ji sledovala přes okno, byla ráda, že je tak mladá holka, co umí poděkovat v modlitbě za vše.

Ráno, když se probudila, hezky vyspalá po dlouhých bez senných nocí, cítila hřejivý pocit. Čajík a buchty byli na stole, ale paní Kateřina vevnitř nebyla. Vyšla na dvorek, kde uviděla tolik krásy. Kvety, hlavně růže byli pomalu kolem celého domku. Na oknech muškáty různých barev. Byl to nádherný pohled.





287093173-3262886647272398-492506723214246697-n.jpg296177904-8106897322683607-9077479366926172179-n.jpg



Pak ji uviděla, krmila pár slepic, co měla.



297299010-616065023368042-4368892457019707330-n.jpg

Když skončila společně zasedli k stolu a paní Kateřina se jí zeptala.... Nechtěla bys zde se mnou žít, bude nám oběma veselo.

Helena dlouho nepřemýšlela, její odpověď byla kladná … moc ráda bych zde zůstala, ale mám práci, byla byste pořád přes den sama. Nemám moc peněz, abych zůstala bez práce…

Neboj se Helenko, mám peněz dost našetřeno. Poprvé Helenu nazvala jménem. Vystačí nám to a koupíme víc slepic, bude na prodej jak vajíčka, tak slepice. Když by ses dokázala starat koupili bychom prasátka a dopěstovali bychom vše co potřebujeme k životu. O dřevo se postará hajný, byl kamarád mého manžela, tak jedině mouku a cukr, jo a kafé na to nesmím zapomínat. Na čajík nasbíráme v lese vše.

Helena odpověděla …dobře, ukončím práci a budeme zde spolu pomalu žít a Vy mě bábinka naučíte vše. Prosím mohu Vám říkat bábinka?

Helenko budu ráda.

Pomalu a jistě ji paní Kateřina naučila jak práci na zahradě, starost o vše, ale hlavně nebát se lidi.

Každou neděli jezdili do kostela a Helenka zpívala, co farář byl šťastný a lidi také.

Helena často jezdila k malé říčce co byla poblíž, ráda sledovala rybičky a té chvíle byli pro ní pohlazení.

Někdy se jí podařilo i chytnout rybu a měla radost jak dítě.



295898489-3301424183418644-3640415442252233222-n.jpg

Život s bábinkou plynul rychle. Na Vánoce zajela koupit dárky a vše co bylo zapotřebí. Poprvé v životě cítila vůni Vánoc. Poslouchali koledy a popíjeli čajík z plodů lesa. Když měli vše udělané, zajeli sbírat bylinky a borůvky, šipky a spoustu věcí ji bábinka naučila co je zdravé a prospěšné.

Lidi ve vesnici se divili, že babince se zastavili léta, byla usmáta plná života i když ji bylo pomalu 80 let.

Ona však pokaždé řekla … to je zásluha Helenky, vrátila mi život. Helenka se pokaždé usmála a odpověděla … Vy bábinka jste mi dala a naučila mě, jak milovat lidi a život. Jste pro mě vše, má rodina, matka, bábinka a postarší kamarádka, na co se lidi usmívali.

Moc krát Helence bábinka říkala… musíš si jen už najít kluka, co by byl dobrý a slušný jako Ty.

...Ne, nebudu si hledat žádného, naučila jsem se žít sama a koukejte můj nejlepší přítel je zde. Ukázala na svého psa. To je nejvěrnější kamarád, který nezklame, nenaučí se alkohol pít ani drogy užívat.... Vy máte mačky ja psíka.



453859489-355786684236126-3396030210223532815-n.jpg293820334-3291324881194680-3930816243959251249-n-2.jpg



Proto máme zde klid a prosím, nikdy mi neříkejte, abych si někoho hledala.

Prožila jsem v životě hodně zla, nikdy bych nedokázala zase tak žít. Kolik rodin trpí, až čas ukáže, co kdo je zač. Ne po tom netoužím. Nejsem první ani poslední co zůstane celí svůj život sama, mám Vás, svou víru, to je to nejcennější.

Dala jste mi to největší štěstí, lásku rodiny a objetí. Po tomhle jsem toužila.

Tak našla Helena cestu životem, na kterou je dovedla paní Kateřina. Prot nikdy neztrácejte naděj, nezanevřete na víru a na lidi, najdou se, který mají laskavé srdce.