Budu Tě navždy chtánit 31+32 čast.

Autor. Marie G. spisovatel.

Budu Tě navždy chránit. Kapitola Milostný příběh - 31+32

Zpátky v práci

„Londýn... Dva roky po tragédii, která si vyžádala život jejího otce a málem vzala i samotnou Ornelii.
Jasný ranní sluneční paprsek pronikl skrz mezeru v závěsech a ozářil její ložnici.
Ornelie tiše zasténala a luxusně se protáhla, aniž by otevřela oči.
Od svého dramatického návratu do světa modelingu se její program navýšil. Nabídky se hrnuly nejen na přehlídkové molo a tiskové práce, ale i na filmové role.
Probudil ji známý, naléhavý hlas její nejlepší kamarádky Rebeky.
Dnes ráno měla Ornelie nastoupit na velké focení a natáčení reklamy na nový potravinářský výrobek.
Beka vtrhla do pokoje a mírně zvýšila hlas. „Vstávej!“ „Už je pozdě, Ornelie, zase se zpozdíš!“ napomenula jí a stáhla z ní peřinu.
„Ještě je ráno, jsem vyčerpaná,“ zamumlala Ornelie a tvrdohlavě si přitahovala peřinu zpátky až k bradě.
„No tak, přestaň s tím!“ „Jestli budeš dál blbnout, přijdeš o práci,“ trvala na svém Beka.
„Dobře… Už jsem vzhůru,“ připustila a protřela si spánek z očí…
Sedla si na kraj postele, ale místo aby šla do koupelny, láskyplně si opřela hlavu o Beky rameno.
Ta s unaveným úsměvem zavrtěla hlavou a nakonec musela Ornelii s trochou hravé síly přemluvit k natáčení.
Spěchali k natáčení reklamy. Ornelie se zpozdila, protože byla předchozí noc venku s Sonjou a Patrícii a snažila se rozptýlit tolik potřebnou zábavou.
Po příjezdu spěchali do šatny.
Ornelie se okamžitě posadila k líčení, zatímco Beka horečně probírala možnosti šatníku.
Klik… klik… klik........
Pevné podpatky ohlašovaly příchod.
Dveře do maskérny se otevřely a odhalily ženu s dokonale rovnými vlasy, oděnou v elegantním černém obleku – obraz chladné, profesionální autority.
„Je všechno připravené?“ zeptala se žena tichým a… velitelský. Byla to Lilyana , majitelka nesmírně úspěšné společnosti vyrábějící pečivo a mražené potraviny. Ačkoli firmě byly sotva dva roky, dosáhla pozoruhodného úspěchu. Lilyana byla nezávislá, samotářská postava – jedináček, která vybudovala tento podnik s mnoha pobočkami od základů, bez rodiny nebo sourozenců, na které by se mohla spolehnout. Po boku jí stály dvě nejbližší společnice: Smith, její osobní asistent a řidič, a Kate Marilyn, blízká přítelkyně, která jí pomáhala rozvíjet firmu od samého začátku. Ti tři byli přátelé už dlouho a společně pomáhali Lily rozvíjet její podnikání. Ornelie, Beka a zbytek posádky se podívali na dveře. „Ach, slečno Lily, skoro hotovo.“ „Modelka hned vyjde,“ rychle odpověděl jeden člen štábu.
Beka však ztuhla. Zírala na Lily s neskrývaným šokem.
Lily v doprovodu svých dvou kamarádek pak opustila místnost stejně rychle, jako přišla.
Ornelie reakce byla mnohem tišší. Jen sledovala, jak žena odchází, a její výraz se zbarvil do výrazu hlubokého zármutku.
Beka okamžitě odtáhla Ornelii od okolního personálu.
„Ornelie, viděl jsi to?“ zašeptala Beka, stále se vzpamatovávající z toho pohledu.
Ta pomalu přikývla, aniž by projevila Beky intenzivní překvapení – protože Ornelie ji už včera viděla.
„Ornelie, to je Liana, že?“ naléhala Beka.
Ta nic neřekla, jen se vrátila ke své maskérské židli.
„Ornelie, proč jsi tak zticha? To je Liana!“ „Je naživu, že?“ Beky hlas se téměř zvedl do křiku.
Všichni v místnosti se k nim otočili.
Orneliea se okamžitě postavil, odtáhla Beku a požádala posádku o chvíli o samotě.
„Proč křičíš?“ zeptala se Ornelie podrážděně.
„Jak můžu nekřičet? Liana zemřela před více než dvěma lety!“ „Její srdce je doslova v Tobě a najednou stojí přímo před námi!“ zvolala Beka.
„Povím ti, co se stalo před chvílí,“ řekl Ornelie a zhluboka se nadechl.
„VZPOMÍNKA“
Stalo se to den předtím, když Lilyana náhodou narazila do Ornelii, což způsobilo, že vzhlédla a ztuhla.
Ornelie byla ohromená. Ruce se jí začaly třást, srdce jí bušilo do žeber a oči se jí zalily slzami.
Osoba, kterou milovala, osoba, která opustila tento svět před dvěma lety, teď stála před ní.
Šok byl ohromující.
Lily Ornelii pomohla vstát. Ta se beze slova postavila na nohy a stále nevěřícně zírala.
Když stály tváří v tvář, Ornelie se skrz slzy usmívala, přemožená dvěma lety touhy, které jí pohled na ni přinesl.
Natáhla ruku s úmyslem obejmout ženu, která jí tak strašně chyběla, ale Lily okamžitě ustoupila.
Ornelii tvář povadla, zvýrazněná smutkem a zklamáním z… odmítnutí.
„Liano...“ zašeptala Ornelie.
„Lianaa? Promiňte, na koho myslíte, slečno?“ odpověděla Lily chladně.
„To jste vy, lásko moje,“ trval na svém Ornelie.
„Vaše... láska?“ Lily vypadala naprosto zmateně, proč jí ta cizinka říká Liana oslovuje ji s takovou důvěrností.
„Jsem afro.“

Budu tě navždy chránit (Milostný příběh - Kapitola 32)

Návrat.

„Ten večer se Ornelie konečně vrátila domů.

Těžkým a neochotným krokem vyšla po schodech do svého pokoje.

,Její matka, ji uviděla a tiše následovala svou dceru nahoru.

Ve své velké ložnici se hned neuklidila.

Zhroutila se na postel a prázdně zírala do stropu, přehrávala si setkání se ženou, která byla přesnou replikou její bývalé lásky.

Dveře se tiše otevřely a máma vešla dovnitř a tiše se posadila vedle Ornelie.

Ornelie věděla, že tam je její matka, posadila se a opřela si hlavu o její rameno, dětským, uklidňujícím gestem.

„Bylas dnes tak vyčerpávající, drahá?“ zeptala se máma a pohladila jí po vlasech.

Ornelie zavrtěla hlavou, její výraz se zakalil melancholií.

„Máš v práci nějaké problémy, nebo Tě to už unavuje?“ „Jestli se nudíš, víš, že se vždycky můžeš vrátit a pracovat pro otcovu firmu,“ navrhla jí máma.

„Mami,“ zeptala se Ornelie tiše, „byla Liana opravdu ta, která mi darovala své srdce?“

„Ano, přesně tak.“ „Vzpomínáš si na ni znovu?“ odpověděla máma tiše.

Ta mlčela se sklopeným pohledem.

Máma znala hlubokou, vytrvalou touhu, kterou její dcera cítila po své ztracené lásce.

„Ornelie, ja vím, jak moc ti chybí Liana, ale nemyslíš, že je čas zkusit jít dál, znovu otevřít své srdce?“ Mami slova byla ignorována.

„Mami, víš, jestli měla Liana víc než jednoho sourozence?“ zeptala se místo toho Ornelie.

„Pokud vím, měla jen jednu mladší sestru.

„Potkala jsem někoho, kdo vypadá přesně jako Liana, a na chvíli jsem si myslela, že je to ona,“ přiznala Ornelie.

Matka se zamračila. Jak může někdo vypadat úplně stejně?

„Kde ses s ní setkala? Bylo to ve snu?“ lehce ji škádlila matka.

„Ne, mami, opravdu jsem ji potkala.“ „A ukázalo se, že je to majitelka potravinářské firmy, pro kterou pracuji jako modelka,“ vysvětlila Ornelie.

„Ale no tak. Možná se jen trochu podobá. Co kdybys teď šla osprchovat a mohli bychom si dát večeři?“ řekla matka a vstala.

„Mami, myslím to vážně.“ „Je stoprocentně identická s Lianou,“ trvala na svém Ornelie.

Ale máma se jen usmála a odešla z místnosti, stále nepřesvědčená. Ornelie si povzdechla, připravila se a zamířila do jídelny na večeři s matkou.

Následujícího rána v Lilyanině prostorném domě.

Lily žila sama, i když její přátelé, Smith a Kate, bydleli nedaleko se svými rodinami.

Lilyina ranní rutina byla přísně disciplinovaná.

Byla ve své domácí posilovně a agresivně bouchala do boxovacího pytle. Sluha vešel a tiše položil proteinový koktejl a malý talíř s krájeným ovocem na blízký stůl, než odešel a nechal Lily cvičit.

Lily zazvonil telefon. Okamžitě se zastavila, vzala si ručník a posadila se, aby se podívala na obrazovku.

Byla to Cherry, majitelka agentury.

„Ano, dobrý den...“

„Slečno, omlouvám se, že volám tak brzy.“

„V pořádku. Co se děje?“

„Jde o natáčení reklamy.“

Musíte podepsat několik dokumentů. Mohla byste teď přijít do agentury?

„Hmm...teď...?“

„Ano, je to možné...?“

„Myslím, že dnes ráno nemůžu přijít.

Mohla byste mi raději poslat dokumenty do kanceláře?“

„Dobře, nechám někoho, aby mi je doručil.“

„Dobře. Děkuji.“

Poté, co Lily zavěsila, se šla osprchovat a nezapomněla sníst ovoce a vypít koktejl, který přinesla sluha.

Ornelie a Becca dorazili do agentury. Ornelie se připravovala na schůzku, ale když šla do konferenční místnosti, Cherry ji zastavila.

„Ornelie, počkej!“ zavolala Cherry a zastavila krok.

„Ano, co se děje,?“ zeptala se.

„Schůzka je zrušena. Slečna Lilyana říkala, že se nemůže dostavit,“ vysvětlila Cherry.

„Cože? Jen kvůli tomu jsem přišla tak brzy a ona to jen tak zruší?“ Ornelii podráždění bylo patrné.

„Nevím, nemůžu ji k tomu nutit.“ „Platí za tuhle kampaň jmění,“ řekla Cherry.

„Ale to nebyla dohoda! Proč se chová tak svévolně?“ stěžovala si Ornelie.

„Nechci ji zklamat. „Dokonce odmítla přijít jen proto, aby podepsala tyhle dokumenty,“ řekla Cherry a zvedla složku.

Ornelie pocítila záchvěv frustrace. Necítila se dobře, a přesto se donutila vstávat brzy.

„Dobře, měla bys jít domů. „Pošlu někoho s tímhle do kanceláře slečny Lily,“ řekla Cherry. „Do její kanceláře?“ zeptala se Ornelie a její podráždění náhle zmizelo.

„Ano,“ potvrdila Cherry. Když se Cherry začala pohybovat, Ornelie natáhla ruku, aby ji zastavila.

„Slečno, nech mě je vzít. Můžu je doručit sama,“ okamžitě se přihlásila Ornelie.

Tohle byla perfektní příležitost, jak se dostat k Lilyaně.

„Ale nebude to pro Tebe moc velký problém?“ zeptala se Cherry překvapeně.

„Vůbec ne.“ „Svezu Beku a už je to na cestě,“ zalhala Ornelie hladce.

Beka, když uslyšela tento zjevný výmysl, vrhla na Ornelii rozšířený pohled.

„Tak dobře. Tady máš. Moc ti děkuji,“ řekla Cherry s úlevou a vrátila se do svého pokoje.

Ornelie se vítězoslavně usmála. Konečně výmluva k návštěvě Lilyiny kanceláře a zahájení jejího průzkumu.