Budu Tě navždy chránit čast37+38+39+40

Autor. Marie G. spisovatel.

Budu Tě navždy chránit.

.Příběh lásky - Kapitola 37,38,39,40.

"Cesta do Pool a záchvat smutku.

"Konečně nastal den - sobota - výletu do Pool, který Lily zařídila pro Ornelii, další dvě modelky, slečny Cherry, Beku, Kate a Smitha.

Lily byla připravená, odjela svým soukromým autem a Kate a Smith se k ní připojily.

Než Lily odešla, rychle se zastavila v agentuře, aby podepsala nějaké finální dokumenty. Do agentury vstoupila sama a nechala Kate a Smitha čekat v autě. V kanceláři Cherry už byli Ornelie a další dvě modelky sbalené a připravené odjet v autě Cherry.

"Jste připravená?" zeptala se Lily a vešla do místnosti.

"Ano. A co vy, slečno?" odpověděla Cherry.

"Prosím, říkejte mi jen Lily. Je mi divné, když mi říkáte 'slečno'," usmála se Lily.

"Dobře. Ornelie, máte všechny věci zajištěné?" Cherry se zeptala a Ornelie zavrtěla hlavou, aby se ujistila, že je vše v pořádku.“

„Zrovna když se chystaly odjet, vběhla dovnitř zadýchaná Beka.

„Promiň, jdu pozdě!“ zalapala po dechu.

„Beko, myslela jsem, že nepřijdeš, protože jsi říkala, že včera večer vyzvedneš Patricii,“ řekla překvapeně Ornelie.

„Rozmyslela jsem si to. Patricii vyzvedla Brenda,“ odpověděla Beka, která se rozhodla přijet, protože se bála, že Ornelie bude cestovat bez ní, i když tam Cherry bude.

„Ach jo, moje auto se nám teď všichni nevejde. Budeme muset vzít dvě auta,“ znepokojovala se Cherry.

„Ale paní, druhé auto agentury už je na místě,“ vysvětlila jedna z modelek.

Auto Cherry bylo postavené tak, aby pohodlně pojalo jen čtyři osoby, a Beky auto ho příliš zúžilo.

Cherry se odmlčela a snažila se najít řešení. Nechtěla zrušit domluvu a zklamat Lily.

„Co říkáš na tohle, Ornelie? Proč nepojedeš mým autem?“ navrhla Lily a dívala se přímo na Ornelii.

Všichni se otočili a zírali na Lilyinu nečekanou nabídku.

„Jste si jistá, slečno?“ zeptala se Ornelie a její tvář se rozzářila.

„Ano. Vedle mě je volné místo,“ odpověděla Lily a Ornelii úsměv se vzrušením rozšířil.

Beka lehce štípla Ornelii do paže. „Hej, a co já?“ zašeptala a předstírala, že je naštvaná.

„Můžeš jet s Cherry, ano? Pomoz mi tady, hehehe,“ zašeptala Ornelie a rychle se přesunul k Lily.

„Dobře, pojďme,“ oznámila Lily, když slunce stoupalo výš.

Všichni souhlasili a vyšli z kanceláře. Ornelie vesele kráčela a následovala Lily k autu. Mezitím Kate uvnitř auta s rozpačitým výrazem sledovala, jak se Ornelie blíží.

Lily otevřela zadní dveře, kde seděla Kate.

„Kate, musíš se přesunout dopředu se Smithem,“ nařídila Lily.

„Cože? Proč?“ zeptala se Kate naštvaně.

„Ornelie jde s námi. Pojďte,“ trvala na svém Lily.

„Ale Ly…“ začala Kate protestovat.

„Slečno, to je v pořádku, můžu sedět vpředu,“ nabídla Ornelie.

„Ne. Vy si sedněte vzadu. Pojďte, Kate,“ řekla Lily pevně.

Kate se s nespokojeným výrazem neochotně přesunula dopředu. Byla frustrovaná Lilyiným rozhodnutím z minulé noci a teď musela Ornelii vyměnit místo.

--- VZPOMÍNKA: ŽÁRLIVOST KATE.

Předchozí noc, když se Lily vrátila z práce, našla Kate v kuchyni, jak připravuje večeři. Lily uviděla hostinu na stole a okamžitě spěchala pro lžíci.

„Páni, to je ale moc!“ zvolala Lily a natáhla se po jídle.

„Hej!“ Kate jemně plácla Lily po ruce.

„Cože? Nemůžu jíst?“ zamračila se Lily.

„Než se uklidíš, Ly. Mohla by ses prosím nejdřív umýt?“ napomenula ji Kate.

„Hehehe...,,,,,,,, Umírám hlady,“ přiznala Lily.

„Ne. Jdi se nejdřív osprchovat, pojď,“ trvala na svém Kate a tlačila Lily do svého pokoje.

Lily se zasmála, protože Kate mateřské nucení přišlo zábavné. Po sprše se Lily připojila ke Kate ke stolu.

„Dost jí. Všimla jsem si, že v poslední době skoro nejíš, jen kávu,“ řekla Kate a podávala jí.

„Mmm...!, to je vynikající,“ pochválila ji Lily.

„Udělala jsem to speciálně pro Tebe,“ odpověděla Kate a sledovala, jak Lily hltá jídlo.

„Proč se na mě jen díváš? Jez se mnou,“ řekla Lily. Kate se přidala začala jíst.

„Takže, Ly, pojedeme ještě do Pool?“ zeptala se Kate při jídle.

„Ano, pojedeme. Tuto sobotu pojedeme s velkou skupinou,“ odpověděla Lily s plnými ústy.

Kašel! Kate se přidusila jídlem a Lily jí rychle podala sklenici vody.

„Pomalu se napij nejdřív,“ poradila Lily. Kate se napila vody.

„Počkej, co myslíš tím ‚velká skupina‘, Ly?“ zeptala se Kate a zírala na ni.

„No, my jdeme s týmem, co pracoval na reklamě. Ber to jako oslavu úspěchu reklamní kampaně,“ vysvětlila Lily.

„Ly, ale měly jsme jít jen my tři, se Smithem!“ protestovala Kate.

„To je v pořádku, Kate. Pojďme se všemi. Můžeme to oslavit společně,“ namítla Lily.

„Ale Ly…“ Kate se pokusila o námitky, ale Lily ji přerušila.

„Jen jez a nehádej se se mnou, ano? Jsem plná a chci si teď odpočinout.

„Děkuji za večeři, Kate,“ řekla Lily, napila se vody a nechala Kate samotnou u stolu.

Kate zuřila na Lilyin nedostatek ohleduplnosti. Přála si, aby na výletě byly jen ony tři.

Příběh lásky - Kapitola 38 Budu Tě navždy chránit.

„Lily odjela od baru a zamířila k hotelu.

Cestou byla Ornelie neutišitelný, neustále plakala a zoufale volala Liany jméno. Ornelie se evidentně topila v touze po své ztracené lásce.

Lily zrychlila, dychtivá dostat Ornelii zpět.

Když dorazili k hotelu, Lily vystoupila a pokusila se Ornelii pomoci vstát, ale ta byla úplně opilý a nemohla chodit.

Lily se rozhodla Ornelii odnést do hotelu ve svatebním stylu. Naštěstí ve vstupní hale byl klid, takže se Lily nemusela bát, že ji někdo uvidí.

Dorazili k Ornelii pokoji a Lily stiskla zvonek, ale nikdo neotevřel – Beka zjevně stále nebyla doma. Lily rychle prohledala Ornelii tašku po náhradní kartě, ale žádnou nenašla.

Ornelie váha se stala únavnou, a tak se Lily rozhodla odnést ji do jejího soukromého pokoje.

Jakmile byli uvnitř, Lily Ornelii jemně položila na velkou postel. Vzduchem se linula těžká vůně alkoholu. Lily si nejprve na chvíli dala pozor. se našla v koupelně a pak se vrátila s vodou a malým ručníkem, aby Ornelii umyla.

Zatímco Lily pečlivě otírala její obličej a krk, bála se, že ji vzbudí, ta se pohnula. Měla podlité oči krví, ale stále byla hluboko v opileckém opojení. Upřeně se na Lily podívala a usmála se – srdcervoucí, melancholický pohled. Lily se jen dívala a nedokázala odvrátit zrak. Pak Ornelii úsměv pohasl, nahradil ho smutek a po tváři jí stekla slza. Lily se soustředila na její mytí a zoufale se snažila vymanit z jejího pohledu, který jí rozbušoval srdce. „Chybíš mi, Liana,“ zamumlala Ornelie, což Lily přimělo zastavit se a znovu se na ni zadívat.

„Jsi opilá,“ zamumlala Lily.

Když Lily jemně pohnula Ornelie tričkem, aby ji otřela hruď, uviděla slabou, roztřepenou čáru – jizvu po transplantaci.

„Ornelie… co to je?“ zeptala se Lily a třesoucím se prstem přejela po jizvě, ale Ornelie se jen prázdně usmála.

„Co je to za jizvu?“ „Měla jsi nehodu?“ zeptala se Lily a snažila se udržet klidný hlas.

„Ano. Když jsem si odešla vyčistit hlavu, poté, co mě opustila přítelkyně... Nedala jsem si pozor, když jsem přecházela ulici, a najednou se proti mně rychle rozjela motorka,“ vysvětlila Ornelie neurčitě.

„Zapomeň na něj, Ornelie. Je pryč. Už by sis to neměla pamatovat,“ naléhala Lily, slova chutnala jako popel.

„Řekni mi, jak na ni zapomenout, slečno. Nemůžu na ní zapomenout,“ prosila Ornelie.

„Vím, že ji máš moc ráda... ale už tu není,“ odpověděla Lily s bolestí v hlase.

„Vrať se, Liano.“ „I jako stín, nebo sen,“ zvolala Ornelie nesrozumitelně a pak se znovu rozplakala.

Lily to nemohla vydržet. Znovu Ornelii objala a tentokrát ji Ornelie zuřivě držela zpátky. Ornelii se srdce zjevně znovu lámalo bolestí z té vzpomínky.

„Na tomto světě si nežádám nic jiného... Chci jí jen zpátky,“ vzlykala Ornelie, pustila Lily a chytila se za hruď. Ornelie se trhla ostrou bolestí.

Lily zpanikařila. „Ornelie! Co se děje?“ Co se děje?“

„Slečno, prosím, můj lék... je v tašce,“ zalapaal po dechu Ornelie. Lily horečně sháněla léky a vodu.

Poté, co si vzala pilulku, bolest ustoupila. Lily pomohla ji si lehnout zpět. Lily jí jemně pohladila po tváři a odhrnula jí vlasy z obličeje.

„Mám se prostě vrátit?“ zašeptala Lily tiše, zlomená srdcem nad Ornelii trápením.

Ornelie celou tu dobu trpěal, daleko od bezpečí a štěstí, v které Lily doufala, že ho najde.

Ornelie uslyšela slova a pomalu otevřela oči, slzy jí stále tekly po tváři. Stále byla pod vlivem alkoholu.

„Musím s touhle bolestí z toho, že mi chybí, žít do konce života?“ zašeptala.

Lily se rozbušilo srdce. Přitáhla si Ornelii k sobě a pevně jí objala.

„Je mi to líto... Moc mě to mrzí,“ zašeptala Lily a konečně se vzdala.

Lily byla Liana. Změnila si identitu a distancovala se od Ornelii, protože Ornelii otec ji přiměl slíbit, že to udělá. takže.

--- VZPOMÍNKA: PŘED DVĚMA LETY.

O dva roky dříve, pozdě odpoledne, seděla Liana před operačním sálem, kde měla Ornelie podstoupit operaci.

Byla shrbená na lavici, plakala a držela dopis, který jí napsala. Carol, její mladší sestra, ji našla a přispěchala k ní. „Liano, prosím, nedělej to,“ prosila Carol a snažila se Lianě zabránit v jejím plánu.

„Promiň, Carol,“ řekla Liana a objala svou sestru.

„Liano, koho pak budu mít?“ zeptala se jí Carol zoufale.

„Ale nesnesu jí v takovém stavu, sestřičko, prostě to nesnesu,“ trvala na svém Liana.

„Myslíš, že když odejdeš a Ornelii se uzdraví, budeš se na ni moci dívat?“ „A co se stane, až Ornelie zjistí pravdu,?“ zeptala se Carol.

„Aspoň se pro ní obětuji,“ odpověděla Liana.

Zatímco sestry mluvily, dorazila Ying, Ornelii starší sestřenice.

Matka Ornelii jí o krizi informovala noc předtím a ona spěchala zpět do Anglie, aniž by zbytek Ornelie rodiny to věděl, Ying byla od té doby v nemocnici. Přistoupila k Lianě.

„Jsi ta, co se jmenuje Liana?“ zeptala se Ying.

Liana se odtrhla od Carol a postavila se Ying čelem. „Ano. Kdo jsi?“ zeptala se.

„Dovol, abych se představila.“

4ast 39.

„Ornelie dál hystericky plakala.

Lily ji okamžitě pevně objala a uklidnila. Po dlouhé chvíli ji Lily jemně pustila.

„Už neplač, zlato. Moc mě to mrzí,“ zašeptala Lily hlasem plným emocí.

„Už mě neopouštěj, Liano,“ zamumlala Ornelie, stále v hlubokém bezvědomí. Lily jemně jí setřela slzy z tváří.

„Už Tě neopustím, lásko moje, slibuji. Odpusť mi,“ zamumlala Lily a přitáhla Ornelii zpět do objetí.

„Proč jsi mě opustila, zlato? Víš, jak moc jsem trpěla,“ zašeptala Ornelie do ramene.

„Omlouvám se, lásko moje, to nebyl můj úmysl,“ odpověděla Lily a zabořila obličej do Ornelii vlasů.

„Víš, že bez Tebe nemůžu žít. Proč jsi mě přesto opustila, Liano?“ „Už mě nemiluješ?“ Ornelii hlas se zlomil bolestí.

„Pořád Tě miluji, Ornelie, i teď. A nikdy Tě nepřestanu milovat.“ „Blížila jsem se k Tobě a chránila Tě, i z dálky,“ přiznala Lily.

Ornelie se nakonec utišila a Lily pustila objetí.

Zírali na sebe, tváře od sebe jen pár centimetrů. Ornelii dech stále silně páchl alkoholem.

Lily nedokázala rozeznat, jestli je Ornelie plně při vědomí, nebo je stále opilá.

Když se navzájem dívali do očí, Ornelie pozornost se stočila k Lilyiným rtům. Lilyin pohled se odrážel v jejím.

Bez varování Ornelie překročila vzdálenost a přitiskla své rty na Lilyiny, polibek slabě chutnal po alkoholu a slzách.

Lily neváhala. Okamžitě odpověděla a polibek opětovala se vším zoufalstvím a touhou, kterou dva mučivé roky potlačovala.

Ornelie hluboká touha v duši polibek učinila bolestivým, ale zároveň opojným. Konečně tam v jejím náručí byl člověk, který jí na světě nejvíc chyběl.

Ornelie polibek prohloubila a pevně Lily držela. Lily se snažila držet krok a odpovídat Ornelii vášni.

„Emmhh...“ „Liano…“ Ornelie zasténala bez dechu, když Lilyina ruka opatrně sáhla pod Ormovo oblečení a jemně jí stiskla prs.

„Ano, drahoušku…“ odpověděla Lily chraplavým hlasem touhy.

Ornelie pootevřela rty a umožnila Lilyině jazyku přístup. Jejich jazyky se proplétaly a tančily, zvuk jejich hlubokých polibků naplnil místnost.

Ale když se Lily natáhla, aby Ornelii přetáhla košili přes hlavu, Ta jí v náručí náhle ochabla.

Omdlela a okamžitě usnula. Lily se zasmála a jemně jí položila na lůžko.

„Nikdy nepije alkohol, ale snaží se chovat drsně.“ „Ty zlobivá holko,“ zašeptala Lily s jemným úsměvem na tváři.

Lily upravila její polohu a schovala ji pod peřinu. Pak si lehla vedle ní.

Ornelie se instinktivně zavrtala do Lilyina objetí. Lily jí objala, občas ji políbila na čelo a propletené usnuly.

--- NÁSLEDUJÍCÍ RÁNO ---

Lily se pomalu probudila, luxusně se protáhla, jen aby zjistila, že místo vedle ní je prázdné. Posadila se a prohrábla si vlasy rukou.

Vzpomněla si všechno: slzavé přiznání, vlastní omluvu a intenzivní polibek.

Lily si byla jistá, že Ornelie teď zná pravdu. Ale pokud to Ornelie věděla, proč odešla z pokoje? Lily se obávala, že je Ornelie naštvaná nebo zklamaná a odešla z hotelu.

Pokud tomu tak bylo, Ornelie měla plné právo zuřit za roky utrpení, které prožila – utrpení, o kterém Lily věděla, že je neodpustitelné.

Ale když Lily vstala, aby uklidila rozházenou postel, uslyšela z koupelny zvuk tekoucí vody.

Počkej chvilku, Lily pomyslela si, je ještě tady?

Lily přešla k dveřím a jemně zaklepala.

Ťuk... ťuk... ťuk...

„Ano, slečno, chvilku, ještě jsem neskončila,“ ozval se zevnitř Ornelie veselý hlas.

Lily ztuhla. Slečno? Neuvědomovala si, kdo je? Lily byla zmatená. Ornelie musela být naštvaná a předstírat, že neví, nebo co hůř – opravdu si to nepamatovala. Lily se vrátila k posteli a posadila se, čekajíc, až Ornelie domluví.

Dveře koupelny se otevřely a Ornelie vyšla ven, zabalená v hotelovém županu, a zamířila k Lily. Pak se zmateně podívala na Lilyino strnulé držení těla. Proč vypadá tak napjatě? přemýšlel Ornelie.

„Už jste hotová?“ zeptala se Lily.

„Ano, slečno. Chcete se teď osprchovat?“ odpověděla Ornelie.

Lily vstala a přistoupila k Ornelie, vzala ji za ruce. „Včera v noci... vy...“ začala Lily a snažila se připomenout si.

„Ach!“ „Ano, moc se omlouvám, slečno. Musela jsem Vám včera v noci způsobit spoustu problémů. Právě jsem se podívala na telefon a Beka mi několikrát volala,“ omluvila se Ornelie ostýchavě.

„Nepamatujete si nic, co se stalo včera v noci?“ zeptala se Lily a pátrala v jejích očích.

„Co se přesně stalo včera v noci? Pozvracela jsem se na Vás, protože jsem byla opilá, slečno? Strašně se omlouvám,“ odpověděla Ornelie a zavrtěla hlavou.

„Ornelie, opravdu si nic nepamatujete?“ zopakovala Lily a ta to potvrdila.

„Tak na to zapomeňte... Jdu se teď osprchovat,“ řekla Lily a rychle se otočila do koupelny.

Ornelie ji sledovala, jak odchází, a v žaludku cítila těžobu.

Co přesně jsem včera v noci udělala? Bože, udělala jsem slečně Lily něco nevhodného? Ornelie litovala, že si na nic

nepamatovala, když dorazili k baru.

--- U SNÍDANĚ ---

Lily a Ornelie.

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - Kapitola 40)

„Konfrontace a dopis.

„Počkej...“ řekla Ying.

Lily se zastavila a otočila se za hlasem. Když uviděla, kdo ji volal, byla trochu polekaná, ale mlčela a neodpověděla.

„Liana.. proč ses vrátila a proč se blížíš k Ornelii?“ zeptala se Ying tichým a nebezpečným hlasem.

Lily zůstala nehybná a tichá.

„Nedohodli jsme se už?“ naléhala Ying.

„Dva roky jsem se Ornelii vyhýbala... a vrátila jsem se, ale ne jako Liana,“ odpověděla nakonec Lily klidným, ale pevným hlasem.

„Ale jsi stále ta samá osoba, že? Snažíš se porušit svůj slib strýci?“ namítla Ying.

„Neporušuji svůj slib. Jen chci Ornelii udržet v bezpečí,“ trvala na svém Lily.

„V bezpečí... tím, že změníš celou svou identitu?“ „Přiblížíš se k ní a víš, že se Win vrátí, a že není tak hloupý, jak si myslíš,“ varovala ji Ying. „Můžu Ti zaručit, že Ornelii nebude obtěžovat,“ prohlásila Lily sebevědomě. „Tvoje slova mě nepřesvědčila, Liano. Poslouchej, drž se od Ornelie dál, ať už je Tvůj důvod jakýkoli.

Nedovolím Ti, abys se k Ornelii znovu přiblížila,“ přikázala Ying.

„Nepřiblížím se k Orneli; jen ji chráním,“ namítla Lily.

„Poslouchej, nechci Tě znovu vidět v její blízkosti. Ornelie na Tebe zapomněla, Liano,“ řekla Ying a snažila se zasáhnout citlivé místo.

„Faktem je, že Ornelie na mě nikdy nezapomněla a stále mě hluboce miluje,“ namítla Lily.

„Vážně? Jak to víš? Jak si můžeš být tak jistá?“ ušklíbla se Ying.

„Myslela jsem, že po dohodě na Ornelii můžu zapomenout a zajistit, aby byla v bezpečí i beze mě.“ „Ale podívej, co se stalo – Měla nehodu, že?“ prohlásila Lily. „Nehoda?“ zopakoval Ying překvapeně, protože o tom nebyla informována.

„Ano. Viděla jsem jizvu na její paži. Nechci, aby se Ornelii stalo ještě něco dalšího. „Viděla jsi, co se stalo, když jsem nebyla po jejím boku, takže ji budu znovu hlídat, i když už nebudu Liana,“ prohlásila Lily.

„A doufáš, že se k Tobě vrátí? Ne, Liano. Nedovolím to, protože když se k Tobě Ornelie přiblíží a vrátí se k Tobě, nebezpečí ji bude pronásledovat dál,“ odsekla Ying zuřivě.

„Ornelie byla v nebezpečí, i když jsem byla daleko, což vedlo ke zranění na její paži. Tak mi nic nebrání v tom, abych jí znovu chránila,“ namítla Lily.

„Ale to zranění není kvůli Tobě, Ling,“ trvala na svém Ying.

„Jak to nemůže být moje chyba? Dostala se do nehody, protože byla rozptýlená tím, že na mě myslela. Byla zlomená, když jsem odcházela.“ „Nechci, aby už někdy byla sama a trpěla,“ řekla Lily hlasem plným odhodlání. „Takže ruším tu dohodu a budu i nadále chránit Ornelii,“ uzavřela Lily. „Nedovolím Ti,“ varovala Ying. „Zkus mě zastavit, pokud můžeš. Víš, že nikdy nepřestanu bojovat za osobu, kterou miluji.“ „Zvlášť pro Ornelii,“ prohlásila Lily s neochvějným pohledem.

Lily a Ying stály a zíraly na sebe s intenzivním nepřátelstvím starých rivalek, které se znovu setkávají.

Skrytá matka je sledovala ze skleněného okna domu.

Byla naprosto šokována tím, co viděla a slyšela, a ztuhla, zakrývajíc si ústa rukou.

Lily odešla, aniž by řekla Yingovi další slovo, která ji sledovala, jak odjíždí, s tváří zkřivenou intenzivní frustrací.

--- POZDĚJI TÉ NOCI ---

Když se setmělo, Lily byla doma, seděla ve své pracovně, hluboce zamyšlená. V duchu si přehrávala Yingina slova.

Lily chtěla Ornelii odhalit svou identitu dříve, ale poté, co si uvědomila, že si ona na jejich společnou noc nepamatuje, se rozhodla to odložit.

Věděla, že až Ornelie konečně zjistí pravdu, může čelit nenávisti, ale to byl důsledek dohody, kterou Lily uzavřela před lety.

Mezitím Winův pobyt byl stále neznámý. Lily netušila, že by se Win jednoho dne mohl vrátit, aby pomstil svého otce.

Už bylo 11 večer. Ying nemohl spát. Stále přemýšlel o svém setkání s Lily. Její úzkost a obavy se vrátily a litovala, že nevěděla o Ornelii nehodě. Zatímco se Ying potýkal se svými myšlenkami, dveře se s vrzáním otevřely. Matka vešla do pokoje s očima rozšířenýma šokem. „Kdo byl ten člověk, s nímž jsi mluvila venku, Ying?“ zeptala se třesoucím se hlasem. Teta, vykoktala Ying, když si uvědomila, že Ornelii matka všechno viděla a slyšela. „Řekni mi! Kdo to byl? A co znamená ta ‚dohoda‘?“ naléhala.

Teta, prosím Tě, nejdřív se uklidni,“ naléhala Ying.

„Jak můžu být klidná, Ying? To byla Liana, že?“ „Tak čí srdce je v Ornelii?“ zvolala, jejíž klid se zhroutil.

„Teta, prosím, nechte mě to vysvětlit,“ řekla Ying a posadila jí na postel.

„Teta, prosím, uklidni se. Nejdřív se napij,“ řekla Ying a podala jí sklenici vody.

„Vysvětli, Ying, vysvětli!“ naléhala.

„Dobře,“ odpověděla Ying a přešla pro něco z tašky.

„Tady. Teta, čti to pomalu. Všechny odpovědi jsou tady, ale prosím Tě, prosím, ještě to Ornelii neříkej.“ Ona už za poslední dva roky vytrpěla dost bolesti.…