Budu Tě navždy chránit

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - .

„Dorazila osoba se dvěma obrovskými bodyguardy, vysokými a svalnatými.

Přišli k Liany domu a bez zaklepání okamžitě otevřeli dveře a vešli dovnitř, hledajíc něco.
Venku Ornelie uslyšela kroky.
Okamžitě vstala a znovu zabušila na dveře.
„Liana... otevři dveře, zlato,“ zavolal zpoza dveří.
Osoba a jejich dva bodyguardi ji uslyšeli.
Šli rovnou do Ornelie pokoje a mohutný bodyguard silným kopancem dveře otevřel.
Dveře se rozlétly a Ornelie byla šokována, když spatřila cizince.
Nikdy předtím tyto lidi neviděla ani se s nimi nesetkala.
„Kdo jste?“ zeptala se.
Osobou byl bělovlasý muž středního věku, obklopený svými dvěma bodyguardy.
Muž se na Ornelii usmál.
„Takže tohle je Vaše dcera,“ řekl muž.
„Kdo jste... a co budete dělat?“ odpověděla Ornelie. zpanikařila.
„Vezměte ji,“ nařídil muž a pak odešel. Ta byla násilím odvlečena dvěma bodyguardy. Snažila se bránit, ale muži byli neuvěřitelně silní. „Pusťte mě! Kdo jste? Pusťte mě! Kam mě vedete?“ křičela a neúnavně se bránila.


U Charlottině domu Brenda rychle zaparkovala auto na příjezdové cestě k velkému domu a vběhla dovnitř.
V obývacím pokoji Brenda uviděla Lianu, Ester a Charlotte, jak si povídají.
Okamžitě k nim přistoupila.
„Zbláznila ses, Liana!“ zvolala Brenda, chytila ​​Lianu za paži a zvedla ji ze sedadla.
„Proč jsi takhle vtrhla?“ zeptala se Liana.
„Zbláznila ses?! Zamkla Ornelii samotnou v pokoji? Zbláznila ses?“ řekla Brenda a snažila se udržet svůj hněv na uzdě.
„Nejsem blázen. A ano, byl to úmysl,“ odpověděla Liana bezvýrazně.
„Co tím myslíš úmyslně? Jsi k Ornelii krutá, Liano!“ namítla Brenda.
„Liano, co jsi Ornelii udělala?“ zeptala se znepokojeně Charlotte.
„Vím, že si všichni budete myslet to nejhorší o tom, co jsem udělala. Ale věřte mi, Ornelie bude v bezpečí.“
„Vím, že její otec mi několikrát řekl, že se objevila další hrozba... Nechci, aby se Ornelii něco stalo,“ vysvětlila Liana.
„Chápu to, Liano, ale neměla bys Ornelii schovávat ve vlastním domě,“ namítla Ester.
„Vážně, co se děje? Vyhrožování a schovávání Ornelii? Ling, něco skrýváš!“ naléhala Brenda.
Charlotte začala vysvětlovat všechno, co bylo drženo v tajnosti: příběh o Liany, jejím otci a Ornelii otci.
„Takhle obrovský problém sis nechávala pro sebe, Liano! Řekla jsi to jen Charlotte?“ namítla Brenda.
„Věděla jsem, že když to řeknu Tobě a Frendě, obě to řeknete svým partnerům a pak se to Ornelie dozví,“ přiznala Liana.
Všichni ztichli, zejména Brenda, která se právě dozvěděla šokující pravdu.
V tu chvíli zazvonil Lianě telefon.

Přišla zpráva. Liana ji otevřela. Zpráva obsahovala fotografii její přítelkyně Ornelie s roubíkem v ústech, se zavázanýma očima a pevně svázanýma rukama a nohama.

> Na své ženě Ti moc nezáleží, když jsi mě ignorovala, otec..

Když Liana uviděla zprávu, zatnula pěsti, tvář se jí zrudla a s obtížemi polkla.
„Přísahám, že jestli se Ornelii ublíží byť jen jediný vlas... zabiju Tě, Ty parchante !“ zařvala Liana hlasem zachmuřeným čistým vztekem.
Brenda, Ester a Charlotte šokovaně zírali na Liany emocionální výbuch. Vrhly se k ní.
„Co se děje, Liano?“ zeptala se Ester.
„Podívej,“ řekla a ukázala Ester telefon.
Brenda a Charlotte si vzkaz přečetly.
Brenda byla zděšená – právě nechala Ornelii samotnou doma a uvědomila si, že zapomněla zamknout dveře.
„Liano, Ornelie…“ začala Brenda, hlas jí slábl.
„Musíme jednat hned,! Pomoz mi zachránit Ornelii!“ trvala na svém Liana.
Ester se odmlčela a přemýšlela o nejlepším postupu. Pokud by šla sama, bez pomoci dalších agentů Interpolu, věděla, že otec Liany a Liany strýc budou připraveni s několika asistenty a bodyguardy.
Ester rychle zavolala svým kontaktům na Interpolu v Thajsku.
„Uklidni se, Liano. Zachráníme Ornelii. Věř mi,“ ujistila ji Ester.
„Sakra! Podařilo se jim vyrazit dveře od Tvého pokoje, Liana!“ zamumlala Brenda.
„Už déle nemůžu čekat. Nedovolím, aby se Ornelie zranila, ani trochu,“ prohlásila Liana, otočila se a prudce odešla.
„Liano, počkej!“ vykřikla Brenda.
Ester řekla Charlotte a Brendě, aby Lianu následovaly, ale aby si od ní udržely odstup, aby se vyhnuly nebezpečí.
Liana okamžitě ujela na motorce. Už nedokázala ovládat své zvednuté emoce. Tichého člověka, jako je Liana, by se nemělo podceňovat, protože Ester přesně věděla, jak by Liana reagovala, kdyby někdo ublížil osobě, kterou milovala.
Silnice byla ucpaná, ale Liana se dovedně proplétala mezi auty, která jí blokovala cestu. Zrychlila a nedbala na vlastní bezpečnost. Myslela jen na ženu, kterou milovala.
„Co když otec Ornelii ublíží? Co když strýc Ornelii odvede?

Slibuji! Zabiji Vás všechny.



Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - 

„Nezlomená pouta.“

Po brutální facka Liana omráčili a odnesli ji dva bodyguardy jejího otce do místnosti, kde byla držena Ornelie.
Jakmile vešli, bodyguardi Lianu hrubě hodily na židli a okamžitě ji zajistili provazy. Ornelie, svázaná a s roubíkem v ústech, se s hrůzou dívala. Její oči se šokem rozšířily, když spatřila svou milovanou přítelkyni v bezvědomí a pevně spoutanou. Volná byla pouze ústa Liany, na rozdíl od jejích.
Její oči okamžitě zrudly. Slzy jí stékaly po tváři, když jí bolestivé sevření svíralo hruď. Když viděla Lianu v takovém stavu, chtěla ze všech sil křičet a plakat, ale nemohla.
Stále se motala a zoufale se snažila pochopit, co vedlo k této děsivé situaci. Liana se o ničem z toho nikdy předtím nezmínila.
S námahou se snažila houpat na židli, aby se dostala blíž ke své přítelkyni.
Napínala všechny svaly a snažila se uvolnit ruce, ale její úsilí bylo marné. Její boj však Lianu probudil. Pomalu zvedla hlavu a uviděla ženu, kterou milovala. „Ornelie…“ zašeptala Liana chraplavým a těžkým hlasem. Ta uviděla Lianu pohledem a otevřeně plakala. Srdce měla zlomené – nikdy neviděla svou silnou přítelkyni tak bezmocnou a zranitelnou. Liana se okamžitě narovnala v křesle a začala pracovat na provazech na zápěstích. Spoléhaje se na své zkušenosti bývalé policistky a bodyguardky se jí podařilo rychle uvolnit a vyklouznout z pout na rukou a pak udělala totéž s kotníky. Liana se vrhla k Ornelii a jemně jí vyndala roubík z úst. „Liano…!“ Ornelie vzlykala a její zadržované slzy začali téct.
„Ornelie… jsi v pořádku? Zranili Tě?“
„Vydrž, nejdřív Ti sundám ty provazy.“
Rychle rozvázala Ornelii ruce a nohy. V okamžiku, kdy byla volná, se Ornelie zoufale držela Liany, jako by se bála, že Liana zmizí. její tělo se třáslo a její vzlyky byly nepřetržité.
„Bojím se… Tak moc se bojím…“
„Jsem tady. Už se nemusíš bát,“ slíbila jí Liana.
„Přísahám, že Tě odtud bezpečně dostanu.“
„Kdo jsou? Proč mě unesli a jak jsi věděla, že jsem tady? Co se ti stalo?“ zeptala se Ornelie a její otázky se hrnuly z úst.
„Prosím, odpusť mi, lásko. Tohle všechno je moje chyba – trpíš kvůli mně,“ řekla Liana, shlížela dolů a držela Ornelii za ramena.
„Jsou to muži pracující pro mého otce. Můj otec je největší nepřítel Tvého otce.“
„Tak co chtějí, že stálo za to mě unést? A podívej se na sebe – krvácíš ze rtu!“ naléhala Ornelie.
„Neboj se o mě, jsem v pořádku.“
„Tvůj otec odhalil nelegální obchody mého strýce, což přirozeně zapletlo i mého otce.

Pomstili se únosem. Proto jsem Tě schovávala u sebe, ale byla chyba, že jsem Tě nevzala k matce.“
„Můj otec… Musím zavolat otci,“ vykřikla Ornelie a sáhla po telefonu.

„Vzali nám telefony, zlato. Jen se uklidni.

Musíme se odsud hned dostat. Všechno Ti později vysvětlím,“ řekla Liana a vedla Ornelii k východu.
Mezitím, krátce nato, dorazil Ester s týmem policistů.
Stráže v domě Liany otce se okamžitě rozprchly, ale Ester a její tým byli příliš rychlí a dobře koordinovaní. Rychle vešli dovnitř a začali prohledávat místnosti. Ester a několik policistů vtrhli do jedné z velkých hlavních místností. Otevřeli dveře a uvnitř objevili davy lidí: shromáždil se velký počet stráží a několik mužů v oblecích. Muži byli šokováni náhlým příjezdem policie a pokusili se uprchnout, ale neuspěli kvůli velkému počtu policistů, kteří jim bránili v útěku. Ester prohledala místnost a hledala Liany otce a strýce, ale ani jeden z nich nebyl přítomen. Ester se rychle přesunula k prohledání dalších prostor a zároveň se pokusila kontaktovat Lianu. Stoupali po schodech z podzemní místnosti, kde byli drženi, a mířili do hlavního patra domu. Ornelie neúnavně svírala Lianě ruku, sevřenou hrůzou. Když Liana zjistila, že dveře nahoře na schodech jsou zamčené, rozhodla se použít tajnou cestu, kterou udržoval její otec, a která by je zavedla přímo na dvůr.

Když Liana a Ornelie jeli dál, někdo je náhle zastavil.

„Kam se vy dvě řítíte?“ zeptal se muž, který tam stál se dvěma velkými bodyguardy.
Liana a Ornelie ztuhli, naprosto šokovaní. Bodyguardi drželi Ornelii otce.
„Tataááá...!“ vykřikla Ornelie s očima rozšířenýma starostmi a strachem, když viděla svého otce v nebezpečí.
„Ornelie, jdi! Moji dceru Liano, vezmi ji a jdi!“ křičel Ornelii otec.
Liana zůstala v defenzivním postoji.

Pak zazněli výstřely.

Střílel její otec. Ornelie a její otec byli zasažený. Liana nestačila krýt Ornelii. Pak bodyguardi s otcem utekli. V tom momentě přijeli lidi od policie. Zalarmovali lékaře a sanitky.

Pokračováni.

Budu tě navždy chránit (Příběh lásky – 

„Odpoledne se snášelo a ustupovalo noci.

Liana zůstala sedět na podlaze před dveřmi pohotovosti a stále plakala.

Od doby, kdy Ornelii vzali dovnitř, uplynuly hodiny a lékař se stále neobjevil.

Skupina lidí – Ornelii matka, Beka, Sonja, Freda a Patrícia – dorazila do nemocnice a běžela k Liane, Brendě, Emě a Charlotte.

Ornelie matka se podívala na Lianu a ta pomalu zvedla hlavu a její prázdné oči se setkaly s pohledem matky.

Vstala na nohy a okamžitě se zhroutila matce Ornelie do objetí a nekontrolovatelně vzlykala.

Matka objetí opětovala, slzy jí tekly proudem.

Jak mohla být nezlomená? Dozvěděla se, že její dcera a manžel byli uneseni a nyní jsou oba na pohotovosti.

„Je mi to moc líto,“ Mami….

„Tohle je všechno moje chyba,“ podařilo se Lianě ze sebe vyhrknout a sepjala ruce v gestu hluboké lítosti.

Ta držela Lianu za ruce a jemně zavrtěla hlavou.

„Ne, drahoušku. Tohle není Tvoje chyba. chápu, v jaké pozici jsi byla všechny ty dny.“

„Ale kdybych si s sebou jen vzala Ornelii, tak by takhle nebyla, mami,“ trvala na svém Liana, vina ji zdrcovala.

„Dost, dítě. Jsem zlomená, ale Ty musíš být taky silná.“ „Teď už jen můžeme se modlit, aby Ornelie a její otec přežili,“ řekla a přitáhla Lianu zpět do uklidňujícího objetí.

„Liano, chytili toho, kdo to udělal?“ zeptala se Rebeka a Brenda hlasem sevřeným slzami.

Brenda zavrtěla hlavou, neschopná mluvit, a jen plakala.

Litovala, že Ornelii ten den nechala doma.

Nemohla uvěřit, že se to děje, zvlášť když věděla o obrovském problému, kterému Liana v poslední době čelila.

Když Freda viděla Liany sklíčenost, cítila nad Ornelii stavem stejnou zdrcující bolest.

„Liano, řekni nám – jak se má Ornelie?“ prosila Rebeka s pláčem.

„Zlato, prosím, odpověz nám?“ naléhala Sonja s přerývaným hlasem.

„Všichni, uklidněte se.“ „Lékaři stále pracují na Ornelii,“ odpověděla Ester a snažila se zadržet slzy.

Všichni plakali, sjednoceni v šoku a zármutku.

Nikoho vážnost situace neovlivnila.

Liana zůstala ležet na podlaze, objímala si kolena, s upřeným a prázdným pohledem.

Byla naprosto zdrcená.

„Bože, prosím, úpěnlivě Tě prosím, neber ji. Prosím, dej jí ještě jednu šanci žít déle.“ „Udělám na oplátku cokoli, Bože,“ prosila Liana tiše, srdce jí bušilo proudem bolesti.

Po něčem, co se zdálo jako věčnost, doktorka konečně vyběhla ven, následovaná několika sestrami.

Liana okamžitě vstala a šla k doktorce, stejně jako všichni ostatní.

Když se však matka pokusila doktorky zeptat na dceřin stav, doktorka prostě neodpověděla a spěchala zpět na pohotovost.

Zatímco všichni zmateně stáli, Ornelie byla odvezena ven a rychle převezena na JIP (jednotku intenzivní péče).

Liana a matka spěchaly následovat Ornelii na JIP.

Liana viděla, jak lékařský tým rychle připojuje Ornelii k různým přístrojům podpory života.

Nevěděla podrobnosti o tom, co se děje, ale lékaři a sestry na JIP byli evidentně zaneprázdněni, soustředění a zoufalí.

Jakmile se dveře JIP zavřely, Liana se znovu zhroutila na podlahu.

Freda jí spěchala jí pomoci vstát.

„Freda, co se děje s…“ „Ornelii?“ vykřikla Liana.

Freda, která nedokázala snést bolest z pohledu na utrpení své nejlepší kamarádky, okamžitě jí pevně objala.

Po dlouhém čekání lékař konečně vyšel z JIP. Liana a matka, a jejich přátelé se mu vrhli vstříc.

Doktor se podíval na matku a Lianu, zhluboka se nadechl a jemně držel matku za ruku.

„Jak se má moje dcera, doktore?“

„Všechno Vám vysvětlím ve své ordinaci.“ „Potřebuji, aby se mnou šli jen dva lidé,“ prohlásil lékař.

Matka pohlédla na Lianu, která pevně přikývla. Následovali lékaře do jeho ordinace.

Jakmile byli uvnitř, doktor vzal Ornelii lékařskou dokumentaci a začal jím vysvětlovat její stav.

Ještě, než promluvil, Liana si všimla vážného výrazu v jeho tváři – nic na tom nebylo dobré.

Na jejím čele se objevil studený pot.

„Jak víte, kulka zasáhla pacientku do hrudníku. Zasáhla srdce a způsobila jí těžké trauma. To vedlo k masivnímu krvácení, srdeční tamponádě a poškození dalších orgánů. Pacienti se střelným zraněním srdce zřídka přežijí příliš dlouho.

„Právě teď je pacientka stabilizovaná na přístrojích, ale je to jen dočasné opatření,“ vysvětlil lékař zachmuřeným hlasem.

Zpráva Lianu zasáhla jako fyzická rána a po tváři jí okamžitě stékaly slzy.

Matka hystericky plakala a Liana ji rychle objala.

Lékař se odmlčel a dal jim chvíli, aby vstřebali tu hroznou realitu.

Když se situace trochu uklidnila, Liana znovu promluvila třesoucím se hlasem.

„Existuje nějaký jiný způsob, doktore? Jak zachránit mou přítelkyni?“

Pokračování.