Budu Tě navždy chránit 33+34+35+36

Autor.Marie G. spisovatel

Budu tě chránit navždy (Milostný příběh - Kapitola 33+34+35+36

Zamilovaná Ornelie.

Déšť zesílil a Lily i Ornelie na dlouhou dobu uvěznil v kavárně.

Lily, stále popíjející kávu, vytáhla telefon, aby napsala svému asistentovi Smithovi zprávu, že přijde do kanceláře pozdě.

Mezitím Ornelie dála sledoval Lily, v očích měla zjevný výraz hlubokého uspokojení a štěstí. Lily si všimla soustředěného pohledu a jemně přerušila Ornelii pohled.

„Proč se na mě tak díváš?“ zeptala se Lily.

„Ach, promiň,“ odpověděla Ornelie trochu rozpačitě.

„Co se přesně stalo s Tvým autem, že se ti tak náhle porouchalo?“ zeptala se Lily.

„Nemám tušení. Prostě přestalo. Můžu se Tě na něco zeptat?“ zeptal se Ornelie.

„Mmm-hmm,“ přikývla Lily a dala jí svolení.

„Proč jsi odmítla tolik modelek pro svou produktovou kampaň?“

„Žádný konkrétní důvod, prostě se k nim nehodily.

Ale když mi majitel agentury ukázal tvůj profil, cítila jsem, že jsi perfektní,“ vysvětlila Lily.

„Aha…“ zamumlala Ornelie a znovu se napila matchy.

„Když jsem na Tebe předtím náhodou narazila, zmínila jsi ‚Lianu‘.“

„Kdo to je?“ zeptala se Lily.

Ornelie vytáhla telefon a ukázala Lily fotku sebe a Liany pořízenou v Paříži.

„To je ona,“ řekla Ornelie.

„Jsi jí nápadně podobná, že? Proto jsem si upřímně myslela, že jsi moje přítelkyně,“ přiznala Ornelie s očima, které se jí leskly známým smutkem.

„Omlouvám se, pokud mé otázky vyvolávají bolestné vzpomínky na Tvou lásku,“ řekla Lily neobvykle tichým hlasem.

„To je v pořádku. Nevadí mi to říct ti, slečno, pokud jsi zvědavá.“

„Co se s ní stalo? Opustila Tě?“ naléhala Lily.

Ornelie se slabě usmála. Právě tehdy dorazil číšník a před Ornelii postavil malý kousek čokoládového dortu. Lily si ho diskrétně objednala, protože vycítila, že Ornelie vynechala snídani. „Pro koho je to, slečno? Žádný dort jsem si neobjednala,“ zeptala se překvapeně Ornelie.

„Je to pro vás. Berte to jako omluvu za to, že jsem vás včera vyhodila z kanceláře,“ vysvětlila Lily.

Ornelie se znovu usmál a uvědomila si, že Lilyino gesto bylo totožné s Liany– kdykoli měla Liana pocit, že udělala chybu, vždy se omluvila v podobě čokoládového dortu.

„Proč ten úsměv?“ zeptala se Lily.

„Zase jste mi ji připomněla, slečno,“ přiznala Ornelie.

„Vytvořila vám Vaše přítelkyně tolik sladkých vzpomínek, že Vám ji všechno připomíná?“ zeptala se Lily.

Ta přikývla s plnými ústy dortu. Lily pohled na ni, jak jí, připadal roztomile dětský.

„Co tedy vedlo k Vašemu rozchodu?“ zeptala se Lily.

„Smrt,“ odpověděl Ornelie jednoduše.

„Co? Myslíte… že zemřela?“ zeptala se Lily překvapeně.

„Ano. Opustila tento svět… kvůli mně,“ prozradil Ornelie.

„Pro vás? Co tím myslíte?“ zeptala se Lily.

Než stačila odpovědět, zazvonil Lilyin telefon. Omluvila se, aby přijala hovor. Po zavěšení musela Lily okamžitě odejít, protože na ni čekal klient.

„To je v pořádku, slečno, prosím, jděte. Moc vám děkuji za drink a dort,“ řekla Ornelie s vřelým úsměvem.

„Dobře. Moje asistentka sem brzy přijede a odveze vás domů.

Už jsem kontaktovala servis, aby vám opravili auto,“ prohlásila Lily. „Postarala jsem se o všechno.“

„To nemusíte dělat, slečno. Můžu si vzít taxi.“

„Nehádejte se. Jen počkejte ještě pár minut, než moje asistentka dorazí.

Musím jít,“ řekla Lily a upřímně se na Ornelii usmála, než rychle odešla.

Ta sledovala, jak Lily odchází oknem. Vřelý pocit se jí rozlil po hrudi.

Každý Lilyin čin – její odmítnutí nechat Ornelii trpět, její ohleduplnost – byl přesně takový, jaká Liana bývala. Liana ji vždycky zuřivě chránila. O chvíli později k ní přistoupil ostře oblečený muž v černém obleku. „Čekáš už dlouho?“ zeptal se Smith, Lilyin asistent. „Jste asistent slečny Lily?“ zeptala se Orm a potvrdila si jeho totožnost. Smith přikývl. „Ne, vůbec ne moc dlouho,“ odpověděla Ornelie. „Půjdeme už?“ zeptal se Smith a ona souhlasila.

Opustili kavárnu a zamířili k autu. Smith otevřel Orneliii dveře, protože mu Lily výslovně nařídila, aby se k Ornelii choval se stejnou zdvořilostí, s jakou se choval k ní.

Během jízdy konečně přestalo pršet. Ornelie si občas kontrolovala telefon a doufala, že jí Bekau odpoví. Smith si Ornelii všimla přes zpětné zrcátko a vycítila její nepohodlí.

„Omlouvám se, pokud se cítíte nesvoje,“ nabídl Smith.

„Ale ne, prosím,“ řekla Ornelie.

„Předem se omlouvám, pokud se Lily bude zdát strnulá, až začneš natáčet reklamu,“ pokračoval Smith. Ornelie se jen usmála. „Je prostě taková. Někdy její chladné chování může lidi kolem ní znepokojovat.“

„Zdá se, že o Lily víš víc než obyčejná asistentka,“ poznamenala Ornelie.

Smith se usmál. „Ano, vím o Lily všechno.“ Tohle byl pro Ornelii perfektní začátek.

„Mmm... mohl bys mi říct víc o Lily a její osobnosti? Potřebuji to vědět, abych se necítila trapně, až začne natáčení,“ požádala.

Smith se zasmál. Byl si jistý, že se Ornelie do svou šéfky zamilovala.

„Je mi líto, ale nemůžu…“

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - Kapitola 34)

„Po několika dnech rostoucí intimity se pouto mezi Lily a Ornelii výrazně prohloubilo.

Vzduch mezi nimi byl plný nevyslovených citů a konečně nastal den natáčení reklamy.

Ornelie už byal na místě s Bekou a produkčním štábem, připravený vyrazit.

Lily však nikde nebyla k nalezení.

Cherry a štáb se jí několikrát pokusili dovolat, ale Lily nezvedla.

Ornelie se stávala neklidnou a čím dál úzkostnější.

Ačkoli věděla, že Lily je jen její obchodní partnerka, jejich nedávná blízkost v jejím srdci něco probudila – hluboký, neznámý pocit, který odrážel nával, který cítila vždy, když byla s Lianou.

Mezitím se osoba, na kterou všichni čekali, ocitla v obrovské dopravní zácpě.

Lily a Kate, která ji dnes doprovázela, byly frustrované.

„Jak tohle vyřešíme, Kate? Měly bychom prostě nasednout na motorku?“ zvolala Lily netrpělivě.

„Jen buď trpělivá, Lily.“ „Mělo by se to brzy rozjet,“ odpověděla Kate klidně.

Lily byla s Kate, protože Smith měl naléhavé kancelářské záležitosti, které Lily trvala na tom, aby jim dal přednost.

Konečně se provoz uklidnil a Lilyino auto se začalo pohybovat, i když pomalu.

Když dorazili na místo, Ornelie si okamžitě všimla Lily a vstala ze židle, zaplavila ji úleva.

Její štěstí však pohaslo, když uviděla Kate, jak ji těsně následuje.

„Ly, nejdřív se převlékni,“ řekla okamžitě Kate, pomohla Lily svléknout bundu a nasměrovala ji k šatně.

Ornelie sledoval intimní interakci s náhlým vztekem.

Zdálo se, že už pociťuje nával žárlivosti, i když Kate a Lily byly jen kamarádky.

Ornelie nevěděla, že Kate je její sestřenice – sestřenice, která měla s Yingem řídit firmu jejich otce, ale Ornelie Kate neviděla od jejích čtyř let a teď ji nepoznávala.

Natáčení reklamy hladce skončilo.

Ornelie se posadila a Beka jí rychle podala láhev s vodou a ovívala ji.

„Jsi unavená,“? Po tomhle bys měla jít domů, dnes už nemáš žádný volný čas,“ navrhla Beka.

„Trochu. Ano, půjdu domů, protože Ying přijíždí zítra. „Prosím, uvolni mi zítřejšího programu, Beky,“ řekl Ornelie a Beka přikývla.

Lily se převlékla a odešla ven, následovaná Kate.

Lily se zastavila u Ornelii, lehce ho pozdravila a pak se posadila ke stolu nedaleko od nich.

„Ornelie, zjistila jsi něco o té ženě?“ zašeptala Beka.

„Ještě ne. „Nemohla jsem se jí na nic moc ptát. Myslím, že to musím zjistit jinou metodou,“ zamyslela se.

„Co tím myslíš, Ornelie?“ zeptala se Beka opatrně.

„To je moje věc, Bek.“ „Jen se soustřeď na svůj pracovní rozvrh,“ odpověděl Ornelie a napila se vody, zatímco se nenápadně podíval na Lily.

Lily a Kate odpočívaly. Ornelie sledovala, jak Kate efektivně utírá pot z Lilyina čela a podá jí drink.

„Víš, kdo to je?“ zeptala se Beka Ornelie.

„Nevím. Její asistentka říkala, že jsou všichni kamarádi, ti tři,“ odpověděl Ornelie.

„Aha…“ zamyslela se Beka.

„Ale stalo se něco divného, ​​Bek.“ Když se mi to ráno porouchalo auto, pomohla mi a vzala mě na kávu.

„Jak věděla o mém oblíbeném nápoji, Hot Matche, a objednala si přesně tu samou kávu, jakou vždycky pila Liana?“ vyprávěla tiše. Bekiny oči se rozšířily.

„Je, je možné, že je to Liana?“ zeptala se Beka a nastínila děsivou, ale zároveň vzrušující možnost...

„Nevím, ale budu dál hledat pravdu,“ prohlásila Ornelie a její odhodlaný pohled ztvrdl.

Člen štábu zavolal Ornelii na poslední fotku produktu.

ta se okamžitě šla znovu převléknout.

Zatímco Ornelie pózovala, Lilyiny oči na ni zůstaly upřené.

Pohled v Lilyiných očích vyjadřoval čistý, nefalšovaný obdiv ke krásné mladé modelce.

Kate si všimla Lilyina intenzivního soustředění a začala se rozčilovat.

Opakovaně volala Lilyino jméno, ale Lily nereagovala, dokud jí Kate nepoklepala na paži.

„Lily!“ zvolala Kate.

„Hm... ano, co se děje?“ vykoktala Lily a odtrhla zrak.

„Na co tak zíráš?“ „Volala jsem ti tolikrát!“ vynadala Kate.

„Hehe, promiň, promiň. Tak co, jsi unavená?“ zeptala se Lily a Kate přikývla.

„Dobře, tak pojďme domů,“ navrhla Lily, ale Kate zavrtěla hlavou.

„Proč? Už je pozdě. Musím Tě tam nechat a vrátit se do kanceláře,“ trvala na svém Lily.

„Co kdybychom šly do obchodního centra?“ navrhla Kate vesele.

„Víš, že nerada chodím do obchodního centra,“ povzdechla si Lily.

„No tak, Ly! V poslední době máš tolik práce a Smithe,“ kňourala Kate.

„Haha, žárlíš na mou práci? A na Smithe?“ škádlila ji Lily.

„No tak, Ly... prosím! Jen pro jednou,“ prosila Kate dětinsky.

Lily se vždycky rozplakala, když ji někdo takhle prosil...

„Dobře, dobře.“ „Vzdám se. Jen pro jednou, už mě nevezme do obchodního centra,“ připustila Lily a hravě jí pocuchala vlasy.

Ornelie, když viděla Lilyino láskyplné gesto, ucítil v hrudi bodnutí horka.

Ornelie neměla právo cítit se takhle, stejně jako Lily

.

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky – 35 čast.

„Kate, která krátce nato dorazila do Lilyiny firmy, okamžitě pocítila záchvat frustrace, když si uvědomila, že Lilyin černý Rolls-Royce chybí na svém obvyklém místě na parkovišti.

Vešla rovnou dovnitř a zeptala se na recepci.

„Promiňte, dorazila už Lily?“ zeptala se Kate recepční.

„Dorazila, slečno. Byla krátce ve své kanceláři, ale před chvílí odešla se ženou, která na ni čekala,“ odpověděla recepční.

„Víte, kam šli?“ naléhala Kate.

„Omlouvám se, slečno, nevím,“ odpověděla recepční.

Kate se zamračila a zamířila rovnou k výtahu do Lilyina patra. Vytáhla telefon, aby zavolala své sestřenici, i když věděla, že Lily pravděpodobně za jízdy nezvedne hovor.

Mezitím Lily a Ornelie už byli na cestě do Brendy kavárny.

V autě Ornelie živě hovořila a vyprávěla historky o svém životě a práci.

Lily poslouchala a upřímně se usmívala. Ornelie nadšení bylo tak nakažlivé – mluvila s… jasné, nefiltrované vzrušení malého dítěte vyprávějícího příběh.

Dorazili do kavárny. Lily si rychle odepnula bezpečnostní pás a pak se naklonila, aby odepnula Ornelie. Ta se chystala otevřít dveře, ale Lily ji zadržela.

„Jdi dál. Jen se na něco musím podívat,“ řekla Lily. Ornelie přikývla a vešla dovnitř.

Skleněným oknem Ornelie uviděla Brendu, jak je zaneprázdněná za pultem. Rozhodla se udělat si legraci a připlížila se k ní zezadu.

„BUM...!“ vykřikla a pevně položila ruce na Brendy ramena. Ta sebou trhla, úplně se polekala.

„Ornelie! Vyděsila jsi mě k smrti!“ zvolala.

„Hehe... promiň,. Vypadala jsi tak soustředěně,“ zasmála se Ornelie.

„Jsem zaneprázdněná! Proč jsi tady tak brzy? Nemáš práci?“ zeptala se Brenda.

„Vyprázdnila jsem si program jen na dnešek , jak jsem říkala včera večer,“ odpověděla Ornelie.

„Aha, jasně.“ „Tak kde je ta Tvoje kamarádka?“ zeptala se Brenda.

„Je hned venku. A já jdu na chvilku na toaletu.

„Mohla bys prosím udělat jednu Hot Matchu a jedno Americano?“ zeptala se Ornelie.

Brenda ztuhla a po tváři se jí rozlil výraz hlubokého šoku.

Objednávání těchto dvou drinků najednou Ornelie dělala jen tehdy, když přišla s Lianou.

„Počkej... Americano je pro koho?“ zeptala se Brenda.

„Pro někoho. Hned jsem zpátky,“ odpověděla Ornelie a rychle odešla.

Brenda nervózně připravovala objednávku. Když skončila, položila drinky na stůl, který si Ornelie obsadila.

Když Brenda došla ke vchodovým dveřím, aby se podívala na Ornelii hosta, srazila se s někým, kdo vcházel.

„Ach, moc se omlouvám! Nedívala jsem se,“ omluvila se okamžitě Lily.

Brenda znovu ztuhla. Nevěřícně zírala na ženu stojící před ní.

„Liano?“ zašeptala Brenda a jméno se jí zadrhlo v krku.

„Cože?“ „Liana?“ odpověděla Lily zmateně.

„To jsi opravdu ty, Liano! To jsi!“ trvala na svém Brenda, stále nevěřícně, a zoufale se štípla do tváře.

„Myslím, že sis mě s někým spletla,“ řekla Lily zdvořile.

„Ne, to jsi Ty! To jsi opravdu ty, Liano!“ vykřikla Brenda, pevně a zoufale Lily objala.

Lily se vymanila z objetí cizinky. „Promiňte, ale myslím, že máte špatného člověka.“

V tu chvíli se Ornelie vynořila a šla ke vchodu, kde uviděl Lily stát s uplakanou Brendou.

„Ornelie! To je Liana! Žije, Ornelie!“ zvolala Brenda a otočila se ke své kamarádce.

Ornelie se jen usmála. Přistoupila k Brendě a tiše se snažila vysvětlit, kdo Lily je, ale Brenda byla příliš přesvědčená. Nakonec se spolu posadily, aby si promluvily.

„Omlouvám se za nedorozumění,“ řekla Brenda Lily. „Jen vypadáš přesně jako moje nejlepší kamarádka.“

„To je v pořádku. Ornelie reagovala stejně, když…“ „Když jsme se poprvé setkaly,“ ujistila ji Lily.

Po dlouhém rozhovoru se Lily omluvila a odešla na toaletu.

Když Lily odešla, Brenda se okamžitě otočila k Ornelii a přisunula si sedadlo blíž.

„Ornelie, opravdu to není Liana?“ zeptala se Brenda tlumeným hlasem.

„To říká. Nevím, ale snažím se to zjistit,“ odpověděla Ornelie.

„Jak? Už s Tvou agenturou nepracuješ,“ podotkla Brenda.

„Sbližuji se s ní. Potřebuji vědět, kdo to je,“ přiznala Ornelie.

„Ornelie, nebuď lehkomyslná. Vypadá přesně jako Liana. Pokud se ukáže, že to není Liana, a ona se do Tebe zamiluje, zatímco Ty se ještě nepohneš dál, co pak? Zničíš ji,“ varovala Brenda vážným tónem.

Ornelie se odmlčela a přemýšlela o Brendy slovech.

„Ale musím to vědět. Moje intuice mi říká, že je Liana,“ trvala na svém Ornelie.

„Pokud to opravdu byla…“ „Liana, proč by to nepřiznala? A proč by zašla tak daleko, aby změnila svou identitu?“ namítla Brenda.

„Ale, —“ začala Orm, ale Brenda jí přerušila.

„Poslouchej, můžeš dál pátrat, kdo to je, ale nezacházej příliš daleko. Pokud se ukáže, že to není Liana a Ty se nedokážeš vzdát svých citů ke své lásce, musíš přestat, Ornelie. Má srdce. Nemůžeš jí dávat falešnou naději.“

Ornelie zmlkla a přemýšlela o tíze varování. O chvíli později se z toalety vrátila Lily.

„Promiň,“

Budu tě chránit navždy (Příběh lásky - Kapitola 36)

„Poté, co Lily vysadila Orma u svého domu, jela rovnou zpátky do kanceláře, vědoma si toho, že má ten den naplánováno několik schůzek se svými zaměstnanci.

Když dorazila do firmy, všimla si, že Ormovo auto stále stojí na parkovišti pro návštěvníky.

Lily rychle vešla do budovy a zamířila rovnou do své soukromé kanceláře.

S překvapením zjistila, že tam už Kate sedí na dlouhé pohovce.

„Kate, jsi tady?“ zeptala se Lily s překvapeným úsměvem.

„Ano, jsem tu už nějakou dobu. Zapomněla jsi, že máš dnes schůzku, Ly?“ naléhala Kate ostrým tónem.

„Omlouvám se, na chvíli jsem odešla. Kde je Smith?“ namítla Lily a vyhýbala se hlavní otázce.

„Vejdeš dovnitř a první věc, na kterou se zeptáš, je Smith?“ „Jsi tak zoufalá po tom otravném všetečkovi?“ škádlila ji Kate a uchýlila se k jejich obvyklému přátelskému žertování.

„Haha, už to máme, Kate,“ zasmála se Lily a usadila se za svým manažerským stolem.

„Odpověz mi, kde jsi byla, Ly? Recepční říkala, že jsi odešla s nějakou holkou,“ trvala na svém Kate a založila si ruce na prsou.

„Aha, to byl model pro mou produktovou kampaň. Přišla dnes ráno,“ vysvětlila Lily ledabyle.

„A...?“ naléhala Kate.

„Pozvala mě na kávu a snídani. Nemohla jsem odmítnout; přijela až sem brzy ráno,“ řekla Lily.

„A co já? Taky tu čekám celé dopoledne,“ vyzvala ji Kate.

„Kate, ona mi jen oplatila laskavost, protože jsem jí ten den pomohla,“ argumentovala Lily.

„Takže mi tu laskavost neoplatíš za to, že jsem tak dlouho čekala?“ namítla Kate.

„Dobře. Dobře. Když se takhle chováš, vzdávám to. Co chceš, Kate?“ „Jen si to řekni,“ připustila Lily.

Kate se vždycky chovala jako rozmazlené dítě, když něco chtěla, a nenáviděla prohrávat hádky.

„Hehe..... Co kdybychom si o víkendu pojely na výlet, Ly?“ navrhla Kate vesele.

„Kam?“ zeptala se Lily.

„Pattaya! Můžeme strávit nějaký čas na pláži,“ odpověděla Kate a zářila vzrušením.

„Dobře. Zavolej Smithovi hned. Zveme ho taky. A když už u toho budeš, prosím, řekni mu, aby zařídil, aby Ormovo auto přivezli zpět k ní domů.“

„Fuj, Ly! Pojďme tam samy,“ zasténala Kate a okamžitě se zhroutila.

„Proč sama?“ zeptala se Lily a zvedla obočí.

„Prostě mě nudí, když musíme všude chodit se Smithem,“ přiznala Kate a její nálada se zkazila.

„Ale no tak. Je to taky náš kamarád. Zavolej mu sem,“ nařídila Lily.

Kate se neochotně musela smířit s Lilyiným rozhodnutím, že se k nim Smith připojí v Pattayi.

„Ly... co se děje?“ „Zdá se, že se k té modelce blížíš,“ poznamenala Kate a přimhouřila oči. „Neblížím se. Potkala jsem ji jen párkrát,“ trvala na svém Lily. „Myslím, že je to úmyslné. Myslím, že se k tobě úmyslně snaží přiblížit, Ly,“ prohlásila Kate.

Lily vzhlédla od obrazovky počítače ke Kate. „Co tím myslíš, přiblížit se?“

„Možná se jí líbíš. Nebo možná naopak – možná se ti líbí ona,“ navrhla Kate s úšklebkem.

„Jsi blázen. To je nemožné,“ odpověděla Lily a rychle se vrátila ke své práci.

„Možná je to možné, Ly. Nebo proč bys jinak tak snadno souhlasila, když tě pozvala na rande?“ naléhala Kate. „To stačí.“ „Proč mi neuděláš čaj?“ nařídila Lily a snažila se rozhovor ignorovat.

„Hm,“ zamumlala Kate a vstala, aby udělala Lily čaj. Kate byla Lily zuřivě oddaná; kdykoli její kamarádka něco potřebovala, Kate byla vždycky první, kdo ji obsloužil.

Ten večer seděla Orm na posteli ve svém pokoji, opřená o čelo postele, procházela telefon a kontrolovala svůj pracovní rozvrh.

Ying vešla dovnitř a přiblížila se k Orm, která jen krátce vzhlédla, než se znovu zaměřila na telefon.

„Orm, co děláš?“ zeptala se Ying.

„Nic moc. Jedla jsi?“ zeptala se Orm.

„Ano,“ odpověděla Ying a jemně jí přejela rukou po vlasech. Orm vzhlédla, překvapená náhlou něhou.

„Co se děje? Jsi v pořádku?“ zeptal se Orm trochu zmateně.

„Ano, jsem v pořádku. Jsi úžasná, Orm,“ řekla Ying.

„Úžasné, jak?“ zeptala se Orm.

„Dokázala jsi to všechno zvládnout.“ „Prosím, už nebuď smutná. Nesnesu, abych tě zase viděla plakat,“ řekla Ying tiše.

„Nemusíš se bát.. Zvládnu všechno,“ odpověděl Orm s úsměvem.

„Dobře. Pracuješ zítra?“ zeptala se Ying.

„Emm, nevím. Becca mi nic neřekla. Ještě nic nevidím v rozvrhu,“ odpověděl Orm.

„Co kdybys zítra strávila den se mnou?“ navrhla Ying.

„Ale, Phi, nejdeš do kanceláře? Říkala jsi, že tam není dobře,“ připomněl jí Orm.

„To je v pořádku, můžu jít do kanceláře pozdě odpoledne. Udělám si na tebe čas, Orme,“ trvala na svém Ying.

„Dobře, zítra ti uvolním rozvrh. Mimochodem, co je přesně v té kanceláři problém?“ zeptal se Orm.

„Není to kritické, ale je to složité, Orme.“ „Některé akcie tvého otce si nevedou dobře,“ vysvětlila Ying. „Bude z toho velký problém?“ zeptal se Orm znepokojeně. „Doufejme, že ne. Ne.“