Budu Tě navždy chránit. 17.18.19 část.

Autor. Marie G. Spisovatel.

Budu tě chránit navždy (Milostný příběh - 17.18.19 část)

Cesta domů.

Liana hned ráno za pomoci tety zabezpečila okamžitý odlet domů, aby zabránila ublížení Ornelie. Poděkovala tětí za pomoc. Silně jí objala.

„Po několika hodinách letu z Francie do Anglie konečně dorazili na letiště.

Liana před odletem zavolala Brendě a Patricii, aby domluvila jejich vyzvednutí.
Rozhlédla vlevo a vpravo, hledala, nakonec zahlédla své přátele. Okamžitě k nim přešla.
„Jak se máš, Liana?“ pozdravily ji a objaly.
„Jsem v pořádku, co Vy dvě?“
„Máme se skvěle! A Tobě Ornelie gratuluji! Konečně můžeš zase chodit,“ řekla Brenda.
„Děkuji. Ještě jsem se úplně nezotavila; stále potřebuji používat pomůcku pro mobilitu, jako je tato,“ ukázala svou jedinou hůl.
„To je v pořádku, zlato. Brzy se úplně uzdravíš,“ ujistila ji Liana.
„Tak kam jedeme?“ „K Tobě Liano ​​, nebo k Ornnelii?“ zeptala se Sonja.
„Pojedeme k Lianě,“
„Ne, jedeme k vám, zlato. Pamatuješ si, co jsem Ti říkala,“ skočila jí do řeči Liana.
Ornelie to pochopila a nechtěla svou přítelkyni rozzlobit.
„Dobře, pojďme. Už je pozdě,“ řekla Brenda a všichni odjeli jejím autem.
Během jízdy měla Ornelie tolik otázek, které chtěla Lianě položit.
Vždycky se chtěla zeptat na její rodinu, protože si myslela, že ji obyčejný bodyguard nemohla vzít na měsíce léčby do Francie, zvláště když dům jejího strýce byl tak obrovský.
Tušila, že Liany rodina není obyčejná.
V autě Brenda začala konverzaci.
„A co ty dál, Liano?“ „Budeš pokračovat jako bodyguardka?“
„Myslím, že ano,“ odpověděla Liana, což Ornelii hluboce zasáhlo.
„Zlato, budeš můj bodyguard, že?“ zeptala se Ornelie, protože věděla, že byla vyhozena svým otcem, dokonce i z její strážní služby.
„Ne Tvůj bodyguard, drahoušku. Budu Tvoje přítelkyně... ale budu pracovat jako bodyguardka pro slavnou, vycházející umělkyni,“
„Koho, Liano?“ zeptala se Brenda.
„Charlotte Alby,“ odpověděla Liana.
„Myslíš to vážně? Víš, že je Engi bývalá, že?“ .
„Myslím to vážně.“ „Enga mě kontaktovala, když jsem byla v Paříži, a požádala mě, abych se po návratu do Anglie stala bodyguardem její bývalé přítelkyně,“.
„Zlato, o tomhle jsi mi neřekla,“ řekla Ornelie s tváří zakalenou podrážděním.
Liana, vědoma si toho, že to Ornelii rozčílí, ji okamžitě objala.
„Poslouchej, jen pracuji. Kromě toho už vím, že Tě tvůj otec nakonec požádá, abys šla zpátky do kanceláře.“ „Než abych zůstala bez práce, beru si tohle dočasně, zlato,“ .
Liana, vynalézavá, políbila jí na tvář přímo před jejich přáteli.
„Je to vůbec vhodné, Liano?“ zažertovala Brenda.
„Hej, Brendo, odkdy se z ní stala taková?“ dobírala si ji Sonja, když si všimla výrazné změny u Liany, kterou zpočátku znali jako velmi chladnou osobu.
„Ornelie je pro ní výjimka, co se takhle chová.“
„Naše šéfová se od návratu z toho romantického města proměnila v úplného měkouna,“ dobírala si ji Sonja.
„Nech ji být, Sonjo.“ „Je to její první rande,“ dodala Brenda hravě.
„Vy jste nejhorší,“ Ornelie se začervenala a opětovala Liany objetí, což jen probudilo touhu jejích kamarádek si z ní ještě víc utahovat.
Cesta pokračovala, docela ucpaná dopravou.
Liana se zdála být trochu zamyšlená, ale když se na ni Ornelie podívala, jemně se usmála.
Byl soumrak, když dorazily k Ornélii domu.
Místo se zdálo tiché, ale všechna světla, od domu až po dvůr, svítila.
Liana vystoupila z auta a pomohla Ornelii pomalu jít, aniž by ji jen táhla.
DING....... DONG........
Služebná otevřela dveře velkého domu a byla zjevně překvapena, kdo tam stojí.
„Slečno Ornelie!“ zvolala služebná.
„Kde jsou máma a táta, teti?“ zeptala se a podala služebné tašku.
„Jsou uvnitř, slečno. Pomůžu vám,“ řekla služebná.
„Není třeba, udělám to Já. Jen si vezmi tohle,“ odpověděla Liana a podala jí kufry a tašky.
Pak všechny šli do obývacího pokoje. Ornelii matka a otec, tam byli. Její matka byla naprosto šokovaná, když viděla svou dceru doma a už uzdravenou. Okamžitě k ní spěchala a objala ji. Mezitím otec stál jako zkamenělý, když viděl, že jeho dcera je zase schopná chodit. Nečekal, že se Liana o Ornnelii skutečně postará a bude se o ní starat. „Zlato, mamince jsi tak moc chyběla,“ řekla matka s pláčem. I Ornelie zaplakala.
„ Jsi mi taky chyběla, mami.“ „Omlouvám se, že jsem se s Vámi během mé nepřítomnosti neozvala,“ pak i otec přistoupil k dceři a prohlédl si ji od hlavy k patě.
„Jsi vyléčená, Ornelie,“ zeptal se otec a ona přikývla.
Otec pak v okamžiku objal jí, také Lianu a plakal.
Konečně Ornelie znovu pocítila lásku svých rodičů, což zmírnilo její zklamání z ní.

Budu tě navždy chránit (Milostný příběh - 18. část)

Láska z koláče a tajemství

„Co děláš, drahoušku?“ zeptala se Ornelie matka a sledovala, jak se její dcera potýká s kuchyňským náčiním.

„Dělám ovocný koláč, mami,“

„Právě ses zotavila. Měla by sis opravdu odpočinout,“ řekla máma.

„To je v pořádku, mami, zvládnu to. Dělám to pro Lianu,“ odpověděla s úsměvem a plným nadšení.

„Ach, pro Tvou milou? Není divu, že jsi tak energická.“ „Dobře, pomůžu ti,“ a popadla potřebné ingredience.

Zrovna když se Ornelie a její matka pilně věnovaly kuchyni, zazvonil zvonek.
Ding...... Dong........
Ornelie se podívala na matku a všimla si návštěvy. „Přinesu to, mami,“ rychle popadla chodítko a vyšla z kuchyně.
Když otevřela dveře, byla překvapená a potěšená, že vidí své přátele.
„Ornelie!“ zvolala Rebeka a okamžitě jí objala, následovaná Sonjou a Patricii.
„Vy lidi! Proč jste mi neřekli, že přijdete?“ zeptala se, když ji Rebeka a Sonja pustily z objetí.
„Jak jsme ti to mohly říct, Ornelie? Nekontaktovala jsi nás a Tvé telefonní číslo je nedostupné,“ řekla Rebeka.
„Hehe, promiň. Soustředila jsem se na svou léčbu tam,“ řekla s ostýchavým úsměvem.
„Ale už je ti lépe, že. „Slečna Liana se o Tebe opravdu dobře starala,“ poznamenala Sonja.
„Ano, opravdu.“ „Pojďte dál, promluvíme si uvnitř,“ a vedla své kamarádky do domu.
Mezitím se Liana, která se právě vrátila hned šla za Ornelii.

Doprava byla to odpoledne neobvykle hustá. Když Liana čekala v zácpě, zahlédla květinářství.
S úsměvem zastavila auto.
Hned šla do květinářství a vybrala pro svou lásku červené tulipány.

Její kamarádky odešly, proto se oblékla, nebo věděla, že ji Liana vyzvedne na lékařskou prohlídku.

Když Liana přijela, zazvonila. Ornelie okamžitě otevřela dveře, protože věděla, že je to její přítelkyně.
Byla překvapená, oči se jí zaleskly, když viděla Lianu přicházet, tvář skrytou za kyticí květin.
„Zlato...“ zašeptala. Liana, odhalila svou tvář a usmála se na ní.
Ta rychle objala Lianu a upustila hůl. Málem spadla, ale ta ji zachytila.
„Klid, mohla bys spadnout,“ objala jí jednou rukou.
Pak jí podala květiny a ta se znovu usmál.
„Pro mě, drahoušku?“
„Samozřejmě. Pro koho jiného než pro mou krásnou přítelkyni?“
„Mmm, jsi tak milá,“ a dala jí krátký polibek na rty.
„Pojď dál. Něco jsem ti uvařila,“
„Uvařila jsi něco? Ještě se zotavuješ. Proč jsi byla v kuchyni?“
„To je v pořádku. Maminka mi pomohla.“ „No tak...“ Liana ji pomalu podpírala, když vešly dovnitř.

Ornelie jí nabídla koláč, který upekla. Liana se podívala na koláč, pak na Ornelii a usmála se.
„Co je to, zlato?“
„Ten koláč je tak krásný, přesně jako Ty. Skoro se cítím špatně, když ho jím.“ Je skutečně moc hezký.
„Že jo? Ale vsadím se, že by to bylo jiné, kdybys mě snědla,“ škádlila ji Ornelie a Liana se stydlivě začervenala.
„Haha! No tak, zkus to a řekni mi, jak to chutná,“ vzala kousek koláče a dala ji ho.
„Mmm, to je vynikající.“ „Jsi docela dobrá pekařka,“ pochválila ji Liana.
„Ale ne tak talentovaná jako Ty, zlato,“
Liana snědla celý koláč, dokud jí nezbyl žádný. Zdálo se, že má velký hlad, protože dojídala domácí pochoutku své přítelkyně.
„Dobře, zlato, už je pozdě.“ „Měli bychom teď jít,“
„Pojďme,“ Liana jí pomohla znovu chodit.
V nemocnici čekali v čekárně, až je zavolá lékař.
Ornelie nepustila Liany ruku.
Všichni je pozorovali. Samozřejmě přitahovali pozornost, protože ne každý akceptuje vztahy osob stejného pohlaví.
Ornelii to ale bylo jedno; jen se k Lianě přitiskla ještě blíž.
Když čekali, přistoupil k nim formálně vypadající starší muž v značkovém obleku a zastavil se přímo před Lianou.
Ta si uvědomila, že před ní někdo stojí.
Vzhlédla, aby se podívala, kdo to je. Pak se při pohledu na starého muže trpce usmála.
Nevypadala a neměla žádnou touhu, i když ho měsíce neviděla.
„Jsi zpátky, drahoušku.“ „Proč jsi to neřekla otci a nevrátila se domů?“ zeptal se její otec.
Ornelie viděla, jak se muž oslovuje „otcem“, což znamenalo, že je Liany otec.
Okamžitě pocítila záblesk podezření, když viděla, že nevypadá jako obyčejný člověk.
„Ano, včera jsem přijela do Anglie a ne, neřekla jsem Ti to,“

chladně.
„To je v pořádku, drahoušku. Je to Tvoje přítelkyně?“ zeptal se jí otec a podíval se na Ornelii. Ta přikývla a usmála se.

Budu tě navždy chránit (Příběh lásky - část 19.)

Ornelie stále myslela na Lianu.

Zajímalo ji, proč ji nekontaktovala, jak obvykle...

Vstala ze svého sedadla. Čekání na zprávy od Liany tak dlouho ji zneklidnilo.

Popadla kabelku a telefon a hned šla dolů.

Jelikož se její matka a otec ještě nevrátili, okamžitě zavolala svého řidiče, aby ji odvezl do Liany domu.

Mezitím Liana právě dorazila domů s rozrušeným vzhledem.

Když vešla, Brenda, která seděla na pohovce u televize, okamžitě vstala a viděla, jak její kamarádka je tak nepořádná.

"Co se děje, Liano? " zeptala se Brenda.

Ona však neodpověděla. Místo toho šla rovnou do svého pokoje.

Seděla na podlaze u postele, objímala kolena, její pohled prázdně upnutý před sebe.

To, co řekl její otec, bylo pro ni opravdu těžké.

Liana přemýšlel, co by se stalo, kdyby pan Smith věděl, že je dcerou jeho největšího rivala.

Její vztah s Ornelii možná nebude schopná pokračovat a může dokonce způsobit problémy, nejvíce se obávala o Ornelii. Liana se bála, bála se, že její otec by něco udělal její přítelkyni.

Liana vstala, šla do koupelny a pustila sprchu.

Plakala pod silným lijákem vody ze sprchy. Litovala, že se setkala s Ornelii, kdyby věděla že to dopadne takhle.

Zoufale chtěla ochránit Ornelii, ale jak? Její otec byl velmi krutý a neváhal by zlo udělat.

Po chvíli si lehla. Brzy poté Brenda vešla do Liany pokoje.

"Jsi v pořádku, Liano? "

„Jsem v pořádku, jen unavená.

"Dobře. No jo, co Tvoje vlastní práce? Znáš Charlotte? " zeptala se Brenda.

"Ano, pozítří začínám pracovat. Brendo, potřebuji Tvou pomoc."

"Pomoc s čím, Liana? "

"Když nejsem s Ornelii, můžeš se o ni postarat?" Už nejsem její bodyguard.

A možná později, až se zotaví, se vrátí do otcovy společnosti," odpověděla Liana.

"Ach, jo. Pořád ji občas můžeš vidět, že?

"Ano, já vím... ale prosím, nechci, aby se Orneliii stalo něco zlého," prosím.

„Samozřejmě, že ti pomůžu, Liano,“

Zatímco spolu mluvili, zazvonil zvonek. Brenda okamžitě opustila místnost a otevřela dveře.

"Ornelie... řekla překvapená Brenda. Je tady Liana? ” úzkostlivě se zeptala, Ornelie.

"To je, právě přišla domů. S kým jsi přišla? "

"Přijela jsem se svým řidičem. Můžu vidět Lianu? "

„Pojďte dál, Liana je ve svém pokoji,“

Ornelie přikývla a okamžitě vstoupila do domu.

Šla za Lianou do pokoje. Liany dveře byly mírně pootevřené, nechala je pootevřené Brenda.

Ornelie viděla Lianu sedět na posteli, hluboko v myšlenkách.

Liana si uvědomila, že někdo vešel a podívala se ke dveřím.

"Ornelie... " řekla Liana.

"Jsi v pořádku? "zeptala se Ornelie

"Jsem v pohodě. S kým jsi sem přišla a proč jsi mi nejdřív nezavolala? "

"Neodvážila jsem se Ti zavolat. Obvykle mi napíšeš zprávu, jakmile se dostaneš domů."

"Poslouchej, co kdyby se Ti něco stalo na cestě, Už je pozdě.

Nebojíš se? "Řekla a lehce zvýšila hlas.

"Jsi naštvaná, že jsem přišla? "

"Samozřejmě! Co kdyby se Ti něco stalo? "

Ornelie začala ronit slzy. Liana si toho všimla a okamžitě se cítila provinile.

Rychle jí objala a uklidnila svou přítelkyni.

"Omlouvám se, miláčku. Je mi to tak líto,"

"Proč jsi na mě takhle vyskočila? Vyděsila jsi mě."

Liana nemluvila, ale utáhla své objetí.

"Přišla jsem, protože jsem se o Tebe bála. Je to špatně?

Liana uvolnila své objetí a podívala se na Ornelii tvář. Liana jí utřela slzy.

Její oči a nos vypadaly červené od pláče.

"Omlouvám se, miláčku. Nezlobím se na Tebe kvůli tomu, co si myslíš. Poslouchej, drahoušku.

Chovám se takhle, protože mám o Tebe strach. Nechci, aby se Ti něco stalo,"

"Ano, ale jsem v pořádku. Přišla jsem jsem se svým řidičem, drahoušku,"

„Dobře, omlouvám se,“

"Už jsi jedla? " Ornelie přikývla.

"Vzala jsi si své léky? "

Ornelie znovu přikývla. Liana setřela poslední Ornelie slzy.

"Teď pojďme spát, dobře? Je pozdě... "

„Chci s Tebou spát,“ odpověděla jí Ornelie.

„Dobře, zůstanu tady s Tebou,“

Lehli na velkou posteli. Ornelie. usnula, vyčerpaná z pláče.

Liana okamžitě poslala zprávu jejím rodičům, aby si nedělali starosti.

Poté šla i ona spát.

Přesně po půlnoci, 00:30, se Ornelie probudila s pocitem, že Liany tělesná teplota byla horká cítila se trochu nepříjemně.

Otevřela oči viděla, jak se Liana lehce třese.

Okamžitě se posadila a položila svou dlaň na její čelo.

„Máš horečku, miláčku,“ řekla, poté rychle pořídila obklad, aby jí snížila teplotu.

Měla velké obavy, protože tohle bylo poprvé, co viděla Lianu takhle nemocni.

Liana nikdy neukázala svůj stav, když byla nemocná.

Vždycky vypadala zdravě, i když jí nebylo dobře.

"Miláčku... probuď se, napiješ se vody a vezmeš si léky," Liana otevřela oči a Ornelie jí okamžitě dala vodu a léky na snížení horečky.

Poté Liana opět usnula. Ornelia jí objala.

Po chvíli tělesná teplota začala klesat.

Avšak právě když Ornelie začala usínat, Liana se probudila.

Tohle probudilo i Ornelii.

"Žhavé... to je tak horké! " řekla Liana, sundávala si košili a dlouhé kalhoty.

Teď měla na sobě jen sportovní podprsenku a kraťasy.

"Miláčku, co se děje? "

Liana začala získávat povědomí.

„Nevím, moje tělo se cítí, jako by hořelo.“

"Máš horečku, drahoušku. Chceš pít více vody? " .

ta však kroutila hlavou. Ornelie se bála, když takhle vidí svou přítelkyni.

Okamžitě přivedla Lianu zpět do postele a objala ji.

Pořád ještě neusnuli. Liana byla tichá, hluboko v myšlenkách, zatímco Ornelie jemně hladila její vlasy.

Potom Liana naklonila obličej nahoru, podívala se na Ormnelii a ta se ohlédla zpět.

Jejich oči byly zamčené. Vidět Ornelii čistou a hluboce upřímnou tvář.

"Miluješ mě, miláčku? "Ptala se Liana.

"Proč se na to pořád ptáš? Samozřejmě, že Tě mám moc ráda.

Jsi pro mě vším, drahoušku," Miluji Tě čím dál víc.

Liana se podívala hluboce do jejích očí, poté její pohled spadl na její tenké rty.

Naklonil se a krátce prstem projela její rty.

Ornelie se usmála a jemně pohladila Liany vlasy.

Ta políbila její rty a lehla si na její tělo.

Polibek se proměnil ve vášnivé polibky, požádala Ornelii, aby otevřela ústa. Ornelie to udělala

Jejich jazyky se setkaly a zápasily mezi sebou.

Intenzivně si užívali vášnivý polibek.

Liana zastavila polibek a potom se posadila.

„Chci Tě, drahoušku,“ Ornelie, věděla, co pro ní Liana znamená, políbila ji zpět, objímala jí, dala ruce kolem jejího krku.

Polibky pokračovali, Liany ruce začaly sundávat Ornelii oblečení jedno po druhém.

Liana políbila její krk, uši a pomalu se posunula dolů k hrudníku, což způsobilo, že se Ornélie chvěla.

Uffhh... Ahh......

. Užívala si každý jemný polibek, který jí Liana dala.

Ta se usmála, když slyšela malý vzdech z úst své přítelkyně.

Střídali se v předehře, uvolnili své touhy, než se posunuli k vyvrcholení.

Když obě dosáhli vrcholu, Ornelie usnula vyčerpáním.

Poté Liana přikryla Ornelii nahé tělo dekou a jemně ji políbila na čelo.

Liana věděla, že Ornelie se právě zotavila a nemohla se přinutit, aby to udělala znovu, i když to chtěla.

Poté objala její tělo zpod deky a usnula.

Atmosféra té noci byla tak „horká“, že si neuvědomili, že za dveřmi ložnice někdo držel podnos s léky a obklady.

"Oh můj bože, Liana. Jsi tak divoká!

Zmrzla v šoku poté, co slyšela Liany aktivity, zejména poté, co jí Ornelie řekla, že Liana je nemocná.

✿ Pokračování příště ✿