Budu Tě navždy chránit 14,15,16 čast

Autor. Marie G spisovatel.

Budu tě navždy chránit (Příběh lásky - část 14+15+16

"Paříž, Francie…

Letiště Charlese de Gaullea (CDG). "

Ve chvíli, kdy Ornelie a Liana přistáli, je okamžitě vyzvedla Liany teta – sestra jejího otce – teta Dew, která žije v Paříži.

Vzpomínky.

Před lety, když byla Liana malá, žila s tetou v Paříži, protože finance jejích rodičů nebyly tak stabilní jako nyní.

Potkali se okamžitě objala svou tetu, tak se ulevilo, že ji konečně zase vidím, poté, co jí tolik chyběla.

"Jaká byla cesta,? "Ptala se teta Rosa.

„Docela nudné, díkybohu, žena, kterou tak miluji, mi dělala společnost,“ odpověděla Liana a pohlédla na Ornelii.

Ta se usmála na tetu .

"Ach ano, jak se jmenujete? " Rosa se zeptala Ornelii.

„Ornelie Smidt, tetičko,“ odpověděla Ornelie.

"Tak krásné jméno, stejně krásné jako osoba.

Liana, jsi opravdu dobrá v hledání nádherných žen," chválila jí Rosa.

"No tak, není třeba přehánět.

Teta Ornelie potřebuje odpočívat. Měli bychom jít domů"..

Teta poté je zavedla k autu mimo letiště.

Odjeli luxusní limuzínou klasického stylu.

Ornelie byla trochu šokovaná, když viděl auto, které vlastnila Liany teta.

Jedna otázka v Ornelii hlavě zůstala nezodpovězena: náklady na cestu a její léčbu v Paříži, nyní spojené s luxusem Liany tety.

"Kdo přesně jsou? " Ornelie přemýšlela a cítila se strašně zvědavá.

Poté jeli pohodovým tempem, protože Liana si chtěla užít jízdu v romantickém městě se svou přítelkyní.

V ulicích bylo docela rušno, zejména odpoledne.

Lidé vraceli domů z práce a jiní byli jen na procházce.

Během cesty Liany ruka nikdy neopustila Ornelie ruku. Tá se cítila neuvěřitelně šťastná; milovala ji ta pravá osoba.

Po příjezdu do rezidence tety Rosa byli obě přivítáni služebnictvem.

Dům byl palácem v evropském stylu, Ornelie byla ohromená a fascinovaná domovem tety Liany.

Služebníci jim vzali zavazadla, zatímco je teta zavedla do jejich pokoje.

"Liana, chceš sdílet pokoj nebo mít oddělený? "Ptala se teta.

"Podělíme se teta. Budu s ní nebo kdyby něco Ornelie potřebovala bude pro mě snazší se o ni starat," odpověděla Liana.

"Ty jsi opravdu něco! Není divu, že Ornelie je až po uši zamilovaná.

Způsob, jakým se chováš k ženám, mě vždy přiměje Tě obdivovat," řekla teta s vědomým úsměvem.

Pak jim ukázala luxusní pokoj pro ně.

"Vy dvě byste si měli nejprve odpočinout. Nezapomeňte, že později spolu večeříme.

A chci Tě někomu představit," řekla teta.

Ornelie a Liana přikývli a vešli do svého pokoje.

Liana tlačila Ornelii vozík, pak jí pomohla lehnout si na postel.

Ornelie jí sledovala, jak je tak pozorná.

Cítila se tak šťastná, že má ženu, která ji tolik milovala, i v jejím současném stavu.

Liana, si všimla, že Ornelie zírá, přešla a lehla si vedle ní.

"Proč se na mě tak díváš, zlato? "Ptala se Liana.

"Nic, jen se cítím šťastná, že Tě mám," odpověděla Ornelie.

"Opravdu? "Liana se usmála.

"Ano, díky, zlato. Za přijetí všech mých chyb," řekl Ornelie.

"Nejsou to chyby. Měla jsi nehodu a jsi pro mě perfektní, zlato," řekla Liana upřímně.

Ornelie se usmál......

„Prosím, nikdy mě neopouštěj, zlato,“ řekla Ornelie, začala mít slzy v oči.

"Nikdy Tě neopustím. Ať se děje cokoliv, ať se děje jakákoliv situace," slíbila Liana.

Děkuji.......

Liana jí dala rychlou pusu na rty a Ornelie se znovu usmála.

"Teď se pojďme na chvíli vyspat.

Až se probudíme, někam Tě vezmu," řekla Liana a vzala Ornelii do svého objetí.

Obe pak sladce usnuli.

Po pár hodinách spánku byl večer.

Liana se probudila první. Viděla svou přítelkyni, která stále hluboce spí v její náručí, pravděpodobně vyčerpaná.

políbila jí na čelo, která se hned probudila.

Ornelie se snažila sednout..

"Kam jdeš? Pomalu, zlato," řekla Liana, pomáhala jí sednout.

"Mám žízeň," řekla Ornelie.

"Půjdu do kuchyně pro drink. Jen tu počkej, ano? " řekla Liana, pak vstala a odešla do kuchyně.

V kuchyni, když otevírala lednici na studenou vodu, kterou její přítelkyně chtěla, byla vyděšená chlapem.

"Ahoj, slečno! Co se děje? " pozdravil chlap, který vypadal, že je zhruba ve stejném věku jako Liana.

"Fuj? Co tady děláš? "Liana se zeptala, zmatená, proč je mladší bratr její kamarádky u tety.

"To ti máma neřekla, slečno? Můj táta si vzal tetu," odpověděl Frank náhodně.

Liana byla v šoku.

Věděla, že si její teta vzala jednoho z nejbohatších podnikatelů ve Francii a měla dvě děti, Franka a Wina.

Win byl Liany kamarád ze střední školy a Win byl do Liany zabouchnutý, ale ona ho odmítla, protože nebyla na kluky.

Poté, co si trochu pokecali, najednou uslyšeli zvuk rozbitého skla.

Liana si okamžitě vzpomněla na Ornelii a běžela směrem ke svému pokoji, za ní následoval Frank.

Když viděla rozbité sklo na podlaze a Ornelie málem spadla, rychle jako blesk, chytila Ornelii a přemístila ji zpět na postel.

"Kam ses snažila jít? Jen odpočívej," řekla Lingling.

„Chtěla jsem se napít a v té sklenici byla ještě voda,“ odpověděla Ornelie.

„Promiň, nechala jsem Tě samotnou příliš dlouho,“ přitom jemně hladila Ornelii vlasy.

"Slečno, kdo to je? "Ptal se Frank, díval se na Ornelii.

"Jmenuje se Ornelie, je to moje přítelkyně," odpověděl Liana.

Frank byl ohromen jejími slovy.

Frank ztichl; pro Lianu to určitě bude velký problém.

„ Půjdu zpátky do svého pokoje, slečno. Omluvte mě,“ řekl Frank.

Druhý den ráno se všichni shromáždili v jídelně.

Teta, otec Franka a Frank už tam byli.

Liana se ještě nesetkala s manželem své tety, protože nebyli doma, když den předtím přijela.

Liana vstoupila, tlačila Ornelii invalidní vozík.

Liana se na všechny usmívala a předstírala, že je všechno v pořádku.

Oni se usmáli a teta Rosa je pozvala, aby se k nim připojili na snídani.

"Jak jste si včera večer odpočinuli? "Ptala se teta.

„Ornelie ještě není zvyklá na pařížský vzduch, tetičko, tak jí bylo trochu zima,“ odpověděla Liana.

"V tom případě, musíme připravit silné oblečení pro Ornelii.

Co se týče nemocnice pro její léčbu, můžete se dnes odpoledne setkat s lékařem," řekla laskavě teta.

Výraz na tváři manžela tety však ukázal jeho nespokojenost.

"Ling, je to Tvá kamarádka? "Ptal se Frankov otec.

Liana přikývla, zdráhala se říct pravdu, protože měla pocit, že není vhodné, aby se dozvěděli o jejím vztahu s Ornelii.

Ornelie chápala Liany záměr, protože věděla, že ne všechny země přijímají vztahy jako jejich.

Liana, pamatuješ si na Wina? Nechceš se s ním setkat?.

Liana se podívala na Ornelii, ta se na ni podívala zvláštním pohledem.

"Teď ne, strýčku. Nejprve se soustředím na Ornelii léčbu," odpověděla s úsměvem.

"Rozumím.......

Doufám, že se Tvá kamarádka brzy uzdraví, Liano. Ach ano, až se později vrátím z práce, musíme si promluvit, Liana," řekl Frankov otec.

Liana byl zmatená z toho, o čem chce mluvit, a podívala se na tetu, jejíž obličej okamžitě vypadal napjatě.

"Co se to děje? "Liana se divila.

- 15. část)

Poté se ocitli ve slavné pařížské nemocnici.

Liana, si s lékařem domluvila schůzku, aby prodiskutovala Ornelii léčbu, okamžitě zahájila diskusi s Ornelii hned po boku.
Lékař řekl, že provedou několik terapií a vyberou pro Ornelii nejlepší léčbu, což bude rozhodně trvat docela dlouho.
Liana souhlasila a Ornelie okamžitě zahájila léčbu.
Po fyzioterapii jí vrátila na invalidní vozík a vzala jí , aby si znovu promluvila s lékařem.

Dobře, terapii provedeme znovu pozítří.
„Ujistite se, že se nestresujete a moc o věcech nepřemýšlejte,“ řekl lékař.
Liana přikývla. Jakmile byli hotovi, zamířili domů.
Jeli autem zpět k domu tety.
Ale během celé cesty si Liana všimla, že Ornelie vypadá trochu sklesle a přemýšlí..
„Co se děje, zlato? Na co myslíš?“ zeptala se Liana.
„Ehm, možná bychom se měli vrátit domů?“ odpověděla Ornelie.
„Proč, zlato? Jsi tady na léčbu, proč chceš jít domů?“ zeptala se ji Liana zmateně.
Ornelie se dívala dolů. Liana vycítila, jak se Ornelie cítí, a vzala ji za ruku.
„Stýská se Ti po mamince, zlato?“ zeptala se Liana. Ornelie přikývla a v očích měla slzy.
„Jen buď trpělivá, ano?“ „Tohle je za Tvé uzdravení, zlato,“ uklidňujícím tónem.
„Nejenže mi chybí maminka, chci jít domů, Liano.

Také nechci Tě dál obtěžovat. Náklady jsou tady tak vysoké, stejně jako moje léčba,“ odpověděla smutně Ornelie.
„Nechci, abys si s tím dělala starosti, zlato. Je to moje zodpovědnost, protože jsme sem přišli.

A nedělej si starosti s mými financemi,“ prohlásila Liana pevně.
„Aspoň pojďme nejdřív domů. Požádám tátu o peníze na léčbu tady,“ trvala na svém Ornelie.
„Víš, jakou měl Tvůj táta minule náladu, že? Prostě na všechno zapomeň, včetně nákladů na léčbu.
„Přijmu zodpovědnost za všechno, zlato,“ řekla Liana.
Ornelie se nemohla hádat ani trvat na návratu do Anglie, protože když Liana mluvila takhle, bylo velmi těžké ji přesvědčit.

Když ale vešli do obývacího pokoje, uviděli několik mužů stejného věku jako její strýc a byl tam i Wine.
Liana je pozdravila a Wine okamžitě přešel k Liaě a Ornelii.
„Ahoj, jak se máš, Liano?“ zeptal se Wine.
„Dobře. A co Ty?“ zeptala se zpět.
„Dobře. Jo, slyšel jsem od mámy a táty, že jsi sem přišla s kamarádkou na léčbu?“ zeptal se Wine.
„Jo, samozřejmě.“ „Až se Ornelie uzdraví, vrátíme se domů.“ .
„To je skvělé, Tvůj táta Ti dovolí vzít někoho na léčbu až do Paříže zdarma,“ řekl Wine s nádechem sarkasmu.
Ornelii to trochu podráždilo, když to slyšela, přemýšlel, co tím Wine myslí.
„Vím, co myslíš, Wine, ale táta mě v takových věcech už neomezuje,“ odsekla Liana.
„Jsi si jistá? Tvůj táta takový nebyl, víš,“ namítl Wine.
„To stačí, Wine. Jdu do pokoje, Ornelie si potřebuje odpočinout,“ řekla a odešla z obývacího pokoje.

Noc byla dlouhá. Liana si četla knihu vedle postele, kde Ornelie odpočívala.
Ornelie se upřeně dívala na Lianu.
Ta si všimla jejího pohledu a přestala číst.
„Co se děje, zlato?“
Ornelie zavrtěla hlavou a pokusila se posadit.
„Můžu se Tě na něco zeptat?“ s vážným výrazem v tváři.
Liana se cítila divně a přemýšlela, na co se asi zeptá.
„Jasně, ptej se,“ odpověděla Lingling.
„Co se vlastně tehdy stalo mezi Tebou a Winem?“
„Takže jsi celý den koukala dole, protože jsi na to myslela, zlato?“ zeptala se jí..
Ornelie přikývla. Liana se přiblížila k ní, vzala ji za ruku a pevně ji stiskla.
Na Liany rtech se objevil malý úsměv.
„Bývala jsem s ním kamarád. Ale naše přátelství ochladlo, protože mi Wine přiznal své city. Nikdy jsem ho neměla ráda víc než jako přítele.“ „Jeho přiznání mi bylo prostě nepříjemné,“ vysvětlila Liana.
„A co Tvůj otec, co říkal Wine?“ zeptala se Ornelie.
„S tím si moc nedělej starosti, dobře? Později zjistíš, kdo je moje rodina,“ řekla Liana záhadně.
Ornelie si položila hlavu na Liany rameno. Liana si to uvědomila a přitáhla si Ornelii k sobě.

Z nějakého důvodu se Ornelie dnes večer atmosféra zdála trochu zvláštní a opravdu se bála, že ji Liana opustí, zvlášť v jejím současném stavu.
„Zlato, nelituješ, že máš přítelkyni jako já?“ zeptala se Ornelie.
Nééé......
Pak jí dala rychlý polibek na rty poté, co to řekla. Ornelii se překvapením rozšířily oči.
„Proč bych toho litovala? Mám štěstí, že mám přítelkyni jako Ty, zlato.“
Pak ji znovu objala, aby ji uklidnila, protože věděla, že i Ornelie je pesimistická ohledně uzdravení.
„Neopustím Tě, věř mi, ať se děje cokoli.“ Jsi navždy moje a musíš tomu věřit.

Budu tě navždy chránit (Milostný příběh - Část 16)

„Po setkání se svou starou přítelkyní se Liana vrátila do domu své tety.
Když viděla, že kolem domu je ticho, vešla dovnitř a zamířila do svého pokoje, aby se setkala s Ornelii.
Hledala jí, konečně našla Ornelii na balkóně v patře, hned před jejím pokojem.
Tá seděla na invalidním vozíku a četla si knihu. Liana k ní přistoupila a objala ji zezadu.
„Zlato, jsi zpět,“
„Čekala jsi na mě? Promiň, trvalo mi to trochu dlouho,“ odpověděla Liana.
„Setkala ses se svou kamarádkou. Co se děje, zlato?“ zeptala se Ornelie.

Tá se pak otočila k Ornelii, usmála se a pohladila jí po tváři.
„Nic se neděje, zlato, jen se setkáváme, protože jsme se dlouho neviděli,“ odpověděla.
„Aha...“ .
„Jedla jsi?“ „Jestli ne, tak Ti něco udělám, zlato,“ nabídla se Liana.
„Ještě ne, čekala jsem na Tebe.“
„Moje ubohá přítelkyně. „Dobře, jako omluvu Ti udělám Tvé oblíbené jídlo,“ pak jí vzala směrem ke kuchyni.
Liana připravila ingredience, zatímco Ornelie čekala u jídelního stolu a sledovala jí, jak vaří.
Ornelie se usmála, když viděla, jak vážně Liana v kuchyni vaří.
Když skončila, přinesla jídlo k jídelnímu stolu a jí naservírovala ho .
„Teď se musíš najíst hodně. Nechci, aby moje milá hladověla,“ řekla a nakrmila jí.
„Ty taky jez,“
„Chci, abys jedla nejdřív Ty.“ „ Já se najím pak.“
Ornelie s chutí jedla jídlo. Chutnalo to tak dobře.
Liana vařila jen zřídka, ale když vařila, nikdy to nemělo chybu a Ornelie její jídla opravdu milovala.
Po několika měsících, kdy strávili v zahraničí kvůli léčbě, se její stav víc zlepšil.
Ornelie už mohla chodit, i když stále s pomocí hole. Liana byla tak šťastná, že se její láska konečně plně uzdravila.
Liana se pak vrátila do domu sestry svého otce.
Po příjezdu domů viděla jen svou tetu sedět na židli v obývacím pokoji.
teta, když viděla, že Liana dorazila, okamžitě vstala a přistoupila k ní.
„Liano, můžu s Tebou na chvilku mluvit?“ zeptala se teta. Jo a přikývla.
„Počkej chvilku, nejdřív odvedu Orneliido pokoje,“ řekla a pak odvedla jí do jejího pokoje.
Jakmile byli v pokoji, pomohla jí se posadit na kraj postele a svléknout ji kabát.
„Zlato, teď si jen odpočiň, ano? Hned jsem zpátky. Máš hlad, viď? Taky Ti udělám něco k jídlu,“ „Dobře... Miluji Tě, moc,“ řekla a ta se usmála a pohladila jí po vlasech.
Poté Liana vyšla za svou tetou, která byla na dvorku. teta se na Lianu znepokojeně podívala; její oči vypadaly velmi znepokojeně.
„O čem jsi chtěla mluvit, teta?“
„Je tu něco důležitého. Vy dvě byste se měly okamžitě vrátit do Angie.
A možná po několika měsíční léčbě je Orneloe stav teď mnohem lepší, že?“ „Takže, radši jdi hned domů,“ odpověděla teta.
„Proč mluvíš, jako bys nás chtěla vyhodit, teto? Ornelie ještě potřebuje pár týdnů léčby“
„Vlastně jsem ráda, že jsi tady, ale současná situace Tě ohrozí,“ odpověděla teta.
„Co se vlastně děje?“
„Tvůj otec ví, že chodíš s jediným dítětem pana Smitha,“ prozradila teta.
„Můj otec to ví? No a co, teto?“
„Víš to? Pan Smith je už dlouho obchodním rivalem Tvého otce... A včera večer jsem slyšela Tvého otce, jak volá mému manželovi, a Tvůj otec plánuje Ornelii udělat něco zlého,“ odpověděla teta.

Liana tomu samozřejmě nemohla uvěřit, protože její vlastní otec pomáhal s Ornelii léčbou v Evropě.
„To je nemožné.“ „Otec by takový nebyl,“ trvala na svém. „Odpusť mi, ale musíš odsud okamžitě odejít, Liano. Nemůžu s tím nic dělat,“ řekla. „Už vím, kdo je Tvůj manžel doopravdy a proč se otec tak snažil dát mě předtím do manželství s Winem, svým synem. „Ale proč otec neprojevil nenávist a místo toho mě podpořil, abych byla blízko Ornelie?“ zeptala se Liana. „Víš, jaký je Tvůj otec, Liano. Jeď zítra domů do Anglie. „Čím dříve, tím lépe.
„Ale teto,“
„Tohle je pro Ornelii a Tvou bezpečnost,“ uzavřela teta

Lianase zamyslela a vzpomínala na rozhovor v restauraci.

Řekli jí, že Winův otec, neboli manžel její tety, je v té zemi úspěšný obchodník, vlastní noční kluby a provozuje nelegální prostituci v Paříži.
Všichni Winova otce respektovali; ani policie s tím nemohla nic dělat.

A pokud byl její otec do toho skutečně zapletený, bylo to pro ni velmi nebezpečné..