Bábinka

Autor. Marie G

 

 Bábinka.

Moudrost nám odevzdala. Někdy se člověk myšlenkami vrátí do minulosti, hlavně v době ne právě nejlepší. Vzpomínky a slova co nevymažou se lidem co cit a úctu mají. Také mám chvíle kdy se vracím do minulosti. Vzpomínky na bábinku na rodiče. Nádherné jsou slova, které jako dítě vštěpovala mi bábinka. Holka moje, nikdy neodsuzuj člověka chudého, nemocného, hlavně né lidi, co úsměv nikdy neznali. Víš, prožili spoustu bolesti, jejích duše a srdce jsou zraněné. Také nikdy neměj za kamarády lidi, co ráda pomlouvají, nebo před Tebou Tě budou chválit, ale za zády Tě budou pomlouvat. Nauč se lidi mít ráda, pomáhat a podat pomocnou ruku. I když nebude si Tě chtít usmívat, ale na venek to neukazuj. Úsměvem pohladíš některým lidem chviličku, laskavým slůvkem pohladíš duši člověka, nic to nestojí. Nezáviď nikdy lidem, že jsou zdraví, každý má osudem určené, jak proběhne jeho život. Ty máš štěstí, máš milující rodiče, máš mě a já odevzdávám lásku i za dědečka co už není. Znáš pohlazení a polibek od rodičů i když někdy zlobíš. Jednou to pochopíš, teď si užívej život. Je milion dětí, co to štěstí nemají a dali by snáz vše za trochu jídla, nebo pohlazení, cítit objetí a vědět, že jsou milovaný. 

Proto, když melancholie propadne člověka a zavzpomíná tečou slzy, na lidi, co dlouhá léta už nejsou mezi námi. Proto ráda vzhlížím do nebes a jen tichoučko vyslovím poděkování, za moudrost, kterou mi odevzdali. Jak člověka v této době bolí, kde se ztratil cit, pochopení, kde se ztratila láska k rodičům, k dětem a k přírodě. Vždyť příroda je náš život. Jak smutné je neslyšet smích dětí, jejích hravost a upřímnost. Teď skutečně jediné oči, co neumí lhát jsou děti malinkých lidiček.

Proto má být člověk vděčný za maličkost, za skutečné přátelé a za každý nový den, který je dopřán.